MSPH 79 INS 5204/2009-C2-2
MSPH 79 INS 5204/2009-C2-2

79 ICm 1219/2010-134

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou ve věci žalobkyně: Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, se sídlem Révová 3, 100 00 Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka ZMP s.r.o., IČ 264 21 283, se sídlem Žerotínova 1851/62, 130 00 Praha 3, zastoupené Mgr. Robertem Hynkem, advokátem, se sídlem Vodičkova 30, 110 00 Praha 1, proti žalované: Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, 130 00 Praha 3, zastoupené Mgr. Igorem Penkou, advokátem LAW GROUP, se sídlem Zahradnická 6, 603 00 Brno, o určení neplatnosti a neúčinnosti právních úkonů

takto:

I. Žaloba, aby soud určil se, že smlouva o prodeji strojů uzavřená dne 30.1.2008 mezi společností dlužníka ZMP s.r.o. , IČO 264 21 283, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 a žalovanou společností Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 je neplatná, s e z a m í t á .

II. Žaloba, aby soud určil, že smlouva o prodeji strojů uzavřená dne 30.1.2008 mezi společností dlužníka ZMP s.r.o. , IČO 264 21 283, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 a žalovanou společností Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 je právně neúčinná, se zamítá.

III. Žaloba, aby soud určil, že nájemní smlouva č. 1/2008 uzavřená dne 1.2.2008 mezi společností dlužníka ZMP s.r.o. , IČO 264 21 283, se sídlem Žerotínova Pokračování-2-79 ICm 1219/2010

1851/62, Praha 3 a žalovanou společností Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 je neplatná, s e z a m í t á .

IV. Žaloba, aby soud určil, že nájemní smlouva č. 1/2008 uzavřená dne 1.2.2008 mezi společností dlužníka ZMP s.r.o. , IČO 264 21 283, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 a žalovanou společností Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 je právně neúčinná, s e z a m í t á.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9.000 Kč k rukám jejího právního zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Podstata žaloby

Žalobkyně se žalobou ze dne 14. 9. 2010 domáhala vydání rozsudku, jímž by soud určil, že

1) smlouva o prodeji strojů (dále jen smlouva 1) uzavřená dne 30. 1. 2008 mezi společností dlužníka ZMP s.r.o., IČO 264 21 283, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 (dále jen dlužník) a žalovanou společností Tornado Group s.r.o. , IČO 269 76 854, se sídlem Žerotínova 1851/62, Praha 3 (dále jen žalovaná) je neplatná; 2) nájemní smlouva č. 1/2008 (dále jen smlouva 2) uzavřená dne 1. 2. 2008 mezi dlužníkem a žalovanou je neplatná; 3) smlouva 1 uzavřená dne 30. 1. 2008 mezi dlužníkem a žalovanou je právně neúčinná 4) smlouva 2 uzavřená dne 1. 2. 2008 mezi dlužníkem a žalovanou je právně neúčinná, a aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení.

Absolutní neplatnost smlouvy 1 odůvodňovala žalobkyně porušením zákona, konkrétně § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, neboť byla uzavřena mezi osobami jednajícími ve shodě a kupní cena stanovená za prodej movitých věcí-strojů nebyla dle tohoto ustanovení zákona stanovena na základě znaleckého posudku znalce jmenovaného soudem.

Absolutní neplatnost smlouvy 2 odůvodňovala žalobkyně citací § 37 odst. 2 občanského zákoníku, neboť plnění podle této nájemní smlouvy je ze strany žalované nemožné.

Neúčinnost smlouvy 1 odůvodňovala žalobkyně tím, že kupní cena, kterou obdržel dlužník za prodané movité věci byla podstatně nižší než byla jejich obvyklá cena a šlo tak o neúčinný úkon bez přiměřeného protiplnění ve smyslu § 240 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších předpisů.

Neúčinnost smlouvy 2 odůvodňovala žalobkyně tím, že dlužníkem poskytnutá plnění mohla být použita k uspokojení ostatních věřitelů dlužníka, což se nestalo, čímž došlo ke zkrácení uspokojení pohledávek těchto věřitelů na úkor žalované, resp. byla žalovaná na úkor jiných věřitelů zvýhodněna ve smyslu § 241 insolvenčního zákona. Pokračování-3-79 ICm 1219/2010

Insolvenční řízení týkající se dlužníka bylo zahájeno na návrh jeho věřitele dne 12. 8. 2009, přičemž dne 22. 10. 2009 zjistil insolvenční soud jeho úpadek a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

II. Vyjádření žalované

Žalovaná se písemně k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. Při přípravném jednání konaném dne 14. 1. 2011 pouze namítala, že movité věci byly smlouvou 1 prodány za obvyklou cenu s tím, že k jejich ocenění pro účel smlouvy 1 byl vypracován znalecký posudek.

III. K přípustnosti odpůrčí žaloby, k procesní legitimaci účastníků řízení

Podle § 235 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí ( odstavec 1) . Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (odstavec 2).

Podle § 239 odst. 3 insolvenčního zákona insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. Odpůrčí žaloba (petit II. a IV. žaloby) podána k soudu dne 15. 9. 2010, účinky spojené s rozhodnutím o úpadku dlužníka nastaly dnem 22. 10. 2010 a odpůrčí nárok tak ze zákona nezanikl. Žalobkyně i žalovaná jsou procesně legitimovány k vedení sporu .

IV. K přípustnosti žaloby na neplatnost právního úkonu, k procesní legitimaci účastníků

Podle § 231 odst. 2 insolvenčního zákona V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost právního úkonu pouze insolvenční soud, a to buď jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce. Žalobkyně i žalovaná jsou procesně legitimovány k vedení sporu . Pokračování-4-79 ICm 1219/2010

V. Přípravné jednání a pokus o smír mezi účastníky

Soud nařídil na den 14. 1. 2011 přípravné jednání podle § 114c občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), jehož cílem bylo ustanovit okruh sporných skutečností a stanovit seznam důkazů pro účely dokazování při jednání, doplnit potřebná tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc a návrhy na provedení důkazů k jejich prokázání a objasnit, zda jsou splněny podmínky řízení. Obě procesní strany byly soudem v předvolání a poté i při přípravném jednání poučeny o tom, že ke skončení přípravného jednání nastala koncentrace řízení. Smírné řešení věci mezi účastníky se v rámci přípravného jednání ani v následném období poskytnutém soudem na žádost účastníků, nezdařilo. K prokázání resp. vyvrácení tvrzení účastníků proto bylo nařízeno jednání za účelem provedení dokazování.

VI. Zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů

Při ústním jednání konaném dne 28. 6. 2013 soud provedl dokazování důkazy, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v žalobě či při přípravném jednání k prokázání (resp. vyvrácení) tvrzení. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 o.s.ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci . Pro posouzení věci po právní stránce a s tím související rozhodnutí soudu o důvodnosti žaloby byla rozhodující skutková zjištění (závěry), podle nichž :

a) usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 10. 2009 č.j.-A-22 byl zjištěn úpadek dlužníka. Insolvenční správkyní dlužníka byla ustanovena žalobkyně. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nastaly dne 12. 8. 2009 v 11:37 hod.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp.zn., z něj konkrétně z vyhlášky ze dne 12. 8. 2009 ( č.dok. A-2) a z usnesení ze dne 22. 10. 2009 (č.dok. A-22).

b) žalovaná společnost jako kupující uzavřela dne 30. 1. 2008 s dlužníkem jako kupujícím smlouvu o prodeji movitých věcí, konkrétně specifikovaných v seznamu, který tvořil přílohu smlouvy a to za kupní cenu 2,048.466 Kč (včetně DPH). Kupní cena byla splatná dne 31. 7. 2008. Kupní cena byla dle tvrzení žalobkyně v v žalobě uhrazena dlužníku bezhotovostně ve třech splátkách nejpozději dne 4. 7. 2008.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-smlouvy o prodeji strojů a k ní připojeného seznamu 31 strojů a faktury vystavené dlužníkem žalované č. 20080034 ze dne 6. 2. 2008 znějící na částku 2.048.466 Kč.

c) žalovaná společnost jako strana pronajímající uzavřela dne 1. 2. 2008 s dlužníkem jako s nájemcem smlouvu o pronájmu movitých zařízení (věcí) a to dle připojeného Pokračování-5-79 ICm 1219/2010 seznamu a to na dobu neurčitou za měsíční nájemné 150.000 Kč bez DPH s tím,že fakturace bude probíhat 1x za 2 měsíce. Z připojeného seznamu je zřejmé, že předmětem smlouvy je pronájem stejných movitých věcí, které kupní smlouvou z 30. 1. 2008 prodal dlužník žalované.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin-Nájemní smlouvy č. 1/2008 ze dne 1. 2.2008 a k ní připojeného seznamu pronajatého movitého majetku a z kupní smlouvy ze dne 30.1.2008 a její přílohy.

d) jednatelé a společníci žalované společnosti Martin Svoboda a Pavlína Vraná roz. Svobodová jsou blízkými příbuznými (dcera a syn) jednatelů a společníků společnosti dlužníka (Zdeňka a Zdenky Svobodových).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin-rodnými listy jednatelů žalované společnosti a z úplných výpisů z obchodního rejstříku týkajících se dlužníka a žalované.

VII. Posouzení věci po právní stránce

A. K tvrzené absolutní neplatnosti smlouvy 1 a 2

Podle ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku účinném v rozhodné době, jestliže společnost nebo jí ovládaná osoba nabývá majetek od zakladatele, akcionáře nebo od osoby jednající s ním ve shodě anebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo od osoby jí ovládané anebo od osoby, se kterou tvoří koncern, za protihodnotu ve výši alespoň jedné desetiny upsaného základního kapitálu ke dni nabytí nebo na ně úplatně převádí majetek této hodnoty, musí být hodnota tohoto majetku stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Pro jmenování a odměňování znalce platí ustanovení § 59 odst. 3. Jestliže k nabytí dochází do 3 let od vzniku společnosti, musí je schválit valná hromada. Žalobkyně založila své tvrzení o absolutní neplatnosti smlouvy 1 na tvrzení, že byla uzavřena v rozporu s s § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, neboť hodnota převáděných movitých věcí nebyla stanovena na základě posudku znalce jmenovaného soudem, přičemž vztah mezi účastníky této smlouvy dovozovala jako vztah mezi ovládající a ovládanou osobou (§ 66a odst. 2 obchodního zákoníku), případně jako vztahy osob jednajících ve shodě (§ 66a odst. 4 obchodního zákoníku), neboť jednatelé a společníci společnosti dlužníka jsou rodiči jednatelů a společníků žalované. Především je třeba uvést, že § 196a odst. 3 obchodního zákoníku mimo jiné slouží k ochraně společnosti před zneužitím postavení jejích orgánů, společníků a dalších osob oprávněných společnost zavazovat či vykonávajících ve společnosti určitý vliv. Navazujícím účelem pak je i zajištění ochrany třetích osob, zejména věřitelů společnosti. V případech, kdy společnost úplatně nabývá majetek v rozsahu dle ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku od osob v tomto ustanovení uvedených nebo na tyto osoby takový majetek převádí, k dosažení tohoto účelu slouží zejména požadavek, podle něhož lze zmíněné majetkové dispozice provádět pouze za cenu určenou posudkem znalce. Zákon tím sleduje, aby cena převáděného majetku nebyla závislá jen na vůli smluvních stran (jež může být deformována právě postavením osoby, se kterou společnost příslušnou smlouvu uzavírá), nýbrž aby byla stanovena způsobem, jenž v dostatečné míře zaručuje, že bude odpovídat jeho reálné hodnotě. Pokračování-6-79 ICm 1219/2010

Výše citované ustanovení zákona však podle názoru soudu nelze v dané věci na platnost právního úkonu (smlouvy 1) aplikovat, neboť se na společnost dlužníka a žalovanou společnost nevztahuje. Vzájemný příbuzenský (rodinný) vztah, který byl soudem zjištěn mezi jednateli a společníky obou dotčených společností v tomto případě nelze vykládat jako vztah mezi osobami vyjmenovanými v § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, neboť podstatné je to, že účastníky obou právních úkonů (smlouvy 1 a 2) tyto fyzické osoby přímo nebyly, ale zúčastnily se ho pouze zprostředkovaně, a to jako osoby za tyto společnosti jednající. Nelze ani nijak dovodit a z výpisů z obchodního rejstříku obou dlužníka a žalované to nijak nevyplývá, že by vztah mezi společností dlužníka a žalovanou byl vztahem mezi ovládající a ovládanou osobou, tak jak to má na mysli § 66a odst. 2 obchodního zákoníku, či že by v dané věci bylo možné uvažovat o jednání osob ve shodě ve smyslu § 66a odst. 4 obchodního zákoníku. Koncernové propojení ve smyslu § 66a odst. 7 až 16 a § 190b až 190d obchodního zákoníku společnosti dlužníka a žalované společnosti pak nebylo také zjištěno.

Z výše uvedeného tak plyne závěr, že smlouva 1 nemůže být neplatná pro žalobkyní tvrzené porušení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, neboť toto ustanovení zákona se na tuto smlouvu nijak nevztahuje. Soud přitom z úřední povinnosti nezjistil jiný důvod absolutní neplatnosti smlouvy. Ze stejného důvodu nemůže obstát ani tvrzení žalobkyně o absolutní neplatnost smlouvy 2 a to z důvodů uvedených v § 37 odst. 2 občanského zákoníku, neboť plnění z nájemní smlouvy bylo nemožné.

B. K tvrzené neúčinnosti smlouvy 1 a 2

Podle § 235 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba") (odst. 2).

Podle § 240 odst. 3 insolvenčního zákona Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Podle § 241 odst. 3 insolvenčního zákona Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, právní úkony, jejichž neúčinnosti se žalobkyně dovolávala s odkazem na § 240 a 241 insolvenčního zákona, byly učiněny v případě smlouvy 1 dne 30. 1. 2008 a v případě smlouvy 2 dne 1. 2. 2008. Takovým právním úkonům by tak bylo možné účinně odporovat odpůrčí žalobou jen pokud by byly učiněny ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern. Ani o tento případ se však v dané věci nejedná. Jak již soud konstatoval účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka nastaly dne 12. 8. 2009 a jeho právním úkonům tak bylo možné odporovat-v případě že byly učiněny ve prospěch jiné osoby-jen tehdy, pokud byly v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení. Vztah společnosti dlužníka a žalované není vztahem osob blízkých (§ 116 občanského zákoníku) a judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2010, ze dne 28. 6. 2011) bylo pouze judikováno, že rovněž právnická osoba může mít (za určitých předpokladů) postavení osoby blízké ve smyslu § Pokračování-7-79 ICm 1219/2010

116 občanského zákoníku vůči fyzické osobě. O tento případ se však v dané věci nejedná. Vzájemný příbuzenský (rodinný) vztah, který byl soudem zjištěn mezi jednateli a společníky obou dotčených společností v tomto případě nelze právně vykládat jako vztah osob blízkých, neboť účastníky obou odporovaných právních úkonů tyto fyzické osoby přímo nebyly, ale zúčastnily se ho pouze zprostředkovaně, a to pouze jako osoby za tyto společnosti jednající. Koncernové propojení ve smyslu § 66a odst. 7 až 16 a § 190b až 190d obchodního zákoníku společnosti dlužníka a žalované společnosti pak nebylo také zjištěno.

Z výše uvedeného plyne závěr, že odporovat právním úkonům tj. smlouvě 1 a 2 již v této věci není možné, neboť to zákon nepřipouští.

VIII. Posouzení důvodnosti žaloby

Žaloba není důvodná. Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, je dána procesní legitimace účastníků řízení a poté co provedl při nařízeném ústním jednání dokazování, zaměřil svou pozornost na posouzení důvodnosti návrhu.

Na základě výše uvedeného odůvodnění soud uzavřel, že právní úkony spočívající v uzavření smlouvy 1 a 2 mezi dlužníkem a žalovanou nejsou absolutně neplatné, neboť v případě smlouvy 1 nebyl porušen zákon (§ 196a odst. 3 obchodního zákoníku) a v případě smlouvy 2 pak není nájemní smlouva neplatná pro nemožnost plnění. Žalobu s návrhem na určení neplatnosti smlouvy 1 tak zamítl (výrok I) a shodně zamítl jako nedůvodnou i žalobu na určení neplatnosti smlouvy 2 (výrok III.)

Odporovat právním úkonům učiněným v době delší než 1 rok před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby, kterou je ve vztahu k dlužníku žalovaná společnost již není dle § 240 odst. 3 resp. 241 odst. 3 insolvenčního zákona možné. Z uvedeného důvodu tak soud zamítl i žalobu na určení neúčinnosti smlouvy 1 (výrok II.) i smlouvy 2 (výrok IV), neboť to zákon nepřipouští.

VIII. Výrok o nákladech řízení

O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované, která měla v řízení plný úspěch přiznal proto náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem.

Zdejší soud nepřehlédl, že podle ustanovení § 151 odst. 2 věty první o.s.ř. by při rozhodování o náhradě nákladů řízení měl určit výši odměny za zastupování advokátem podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (jímž byla vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a Pokračování-8-79 ICm 1219/2010 náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) [část věty před středníkem] a že podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (podle ustanovení advokátního tarifu) by se mělo postupovat, jen jde-li o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 149 odst. 2 o. s. ř. nebo odůvodňují-li to okolnosti případu (část věty za středníkem). Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, uveřejněným pod číslem 116/2013 Sb. zrušil (s účinností od 7. května 2013, kdy byl nález vyhlášen ve Sbírce zákonů) vyhlášku č. 484/2000 Sb. jako neústavní a s přihlédnutím ke sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013, č. Org. 23/13, k onomu nálezu, uveřejněnému pod číslem 117/2013 Sb., následně aktuálně uzavřel Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení sp. zn. 29 ICdo 19/2012, ze dne 30. 5. 2013, že při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě v takévém případě postup dle § 151 odst. 2 věty první části věty za středníkem o. s. ř. (srov. shodně též důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, dostupného veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu). Incidenční spor na základě žaloby o neplatnost právního úkonu či odpůrčí žaloba (§ 159 odst. 1 písmeno d) a f) insolvenčního zákona) jsou ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu spory o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu do 31. 12. 2012) za tarifní hodnotu částka 25.000 Kč a to za úkony právní služby poskytnuté advokátem za účinností této vyhlášky (srovnej č.l. II vyhlášky č. 488/2012 Sb.). Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna 2.100 Kč. Dle vyhlášky účinné v tomto období tak náleží žalované náhrada za 1 úkon právní služby (převzetí a přípravu zastoupení tj. 2.100 Kč). S účinností od 1. 1. 2013 se pak podle § 9 odst. 4 písmeno c) vyhlášky považuje částka 50.000 Kč za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčním řízení nebo jiném obdobném řízení, kam patří i incidenční spory. Tomu aktuálně odpovídá mimosmluvní odměna 3.100 Kč. Tato odměna náleží žalované za účast zástupce při jednání dne 28. 6. 2013. Mimosmluvní odměna tak byl soudem přiznána celkem za 2 úkony právní služby tj. 5.200 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2x 300 Kč (tj. celkem 600 Kč),a náhradou za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu v počtu 12 půlhodin (12x 100 Kč, t.l. 1.200 Kč), s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.470 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak náleží žalované odměna za zastoupení ve výši 8.470 Kč. Tuto částku spolu s náhradou za cestovné ve výši 420 Kč autobusem a vlakem na trase Brno-Praha a zpět (2x 210 Kč), jízdným v MHD (110 Kč) tj. 9.000 Kč tak soud přiznal žalované k tíži žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 2. července 2013 JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lucie Klazarová