MSPH 79 INS 5101/2014-C1-13
MSPH 79 INS 5101/2014-C1-13

MSPH 179 ICm 1661/2015-59 (MSPH 79 INS 5101/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce Karlovarské minerální vody, a. s., IČO 147 06 725, se sídlem Horova 3, 360 01 Karlovy Vary, korespondenční adresa: Karlovarské minerální vody, a. s.-Mgr. Martin anonymizovano , anonymizovano , Mariánské náměstí 129/4, 110 00 Praha 1, proti žalovanému JUDr. Petrovi Moravcovi, se sídlem Pod Hybšmankou 3090/28, 150 00 Praha 5, insolvenčnímu správci dlužníka DI TOMASSO s. r. o., IČO 241 27 761, se sídlem Na Vrstvách 95/6a, 140 00 Praha 4 Podolí, o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce má vůči dlužníkovi po právu pohledávku z titulu smlouvy o vzájemné spolupráci při podpoře prodeje produktů Mattoni a Aquila ze dne 24. 10. 2011 ve výši 6.000 Kč a z titulu smlouvy o vzájemné spolupráci při podpoře prodeje produktu Granini ze dne 24. 10. 2011 ve výši 6.000 Kč, přihlášenou pod č. P5, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz

Pokračování:-2-179 ICm 1661/2015

Odůvodnění:

I. Podstata incidenční žaloby Žalobou, podanou dne 27. 4. 2015, se žalobce Karlovarské minerální vody, a. s., IČO 147 06 725 (dále již jen žalobce ) domáhal určení, že jeho nevykonatelná pohledávka P5 v celkové výši jistiny 12.000 Kč, kterou jako věřitel č. 5 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn.ve věci dlužníka DI TOMASSO s. r. o., IČO 241 27 761 (dále jen dlužník ), je po právu. Žalobu odůvodnil tím, že pohledávka mu vznikla z titulu dvou smluv o spolupráci při podpoře prodeje produktů, které obě s dlužníkem uzavřel dne 24. 10. 2011, když předmětem první smlouvy byly produkty Mattoni a Aquila (dále jen první smlouva ), zatímco předmětem druhé byl produkt Granini (dále jen druhá smlouva ). Obě smlouvy byly uzavřené na dobu určitou počínaje dnem 24. 10. 2011 do 24. 10. 2016, přičemž místem podpory prodeje produktů žalobce byla restauraci U Radnice, Velké náměstí 39 v Hradci Králové, provozovaná dlužníkem. Dlužník od žalobce obdržel z titulu každé ze smluv vždy zálohu na odměnu (dle žaloby: části možné odměny ) ve výši 5.000 Kč bez DPH (s DPH tedy 6.000 Kč), celkem 12.000 Kč, včetně DPH. Dlužník však v lednu 2013 předmětnou restauraci uzavřel, což bylo dle smluvních ujednání důvodem pro to, aby žalobce od smlouvy odstoupil. K odstoupení došlo dopisem z 21. 1. 2013, doručeným oznámením o uložení zásilky do sídla dlužníka. S odkazem na znění článku IV. odst. 9 každé ze smluv vznikla dlužníkovi povinnost vrátit tuto předem poskytnutou zálohu na odměnu (výzva k vrácení ve lhůtě 15 dnů od písemné výzvy byla součástí oznámení o odstoupení od smluv). Protože smlouvy zanikly odstoupením ex tunc, aniž dlužník poskytnuté plnění vrátil, je pohledávka žalobce po právu. II. Vyjádření žalovaného k žalobě

Žalovaný insolvenční správce (dále jen žalovaný ) ve svém vyjádření z 13. 7. 2015 ve znění repliky ze 7. 9. 2015 (č. l. 10, č. l. 25) navrhl žalobu zamítnout jako neopodstatněnou, když žalobce nedostatečně popsal rozhodné skutečnosti, na nichž přihlášku pohledávky založil. Dle žalovaného žalobce neuvedl důvod vzniku obou nároků na vrácení odměny, neuvedl ani právní titul uplatňovaných nároků. V přihlášce pohledávky uvedl nejprve jako důvod jejího vzniku odstoupení od předmětných smluv, po výzvě k opravě, resp. doplnění ze dne 5. 8. 2014, pak žalobce dne 18. 8. 2014 sdělil, že právním důvodem je znění předmětných smluv, na jejichž základě byla odměna předem vyplacena, ale že nárok na ní nevznikl z důvodu odstoupení od smluv. Protože ani po další výzvě k upřesnění (na základě čeho přesně se žalobce svého nároku domáhá a jak určil jeho výši) nebylo zřejmé, o jaké ustanovení smluv svůj nárok opírá, ani jako dospěl k výpočtu jeho výše, žalovaný na zvláštním přezkumném jednání pohledávku zcela pro pravost popřel a žalovanému zaslal vyrozumění, které převzal dne 3. 4. 2015 Žalovaný s odkazem na účetnictví dlužníka nepopřel, že dlužník skutečně obdržel od žalovaného z titulu plnění dle předmětných smluv celkem 12.000 Kč, poukázal však na skutečnost, že obě smlouvy byly plněny cca jeden celý rok, takže dlužníkovi nepochybně vznikl nárok na odměnu.

Pokračování:-3-179 ICm 1661/2015

Upozornil rovněž na to, že 1. smlouva vůbec neobsahuje ve svém článku IV. odstavec 9, na nějž se žalobce odvolává, 2. smlouva sice odstavec 9 ve svém článku IV. má, nicméně v něm není uvedeno nic ohledně vracení vyplacené odměny ani o tom, že by se jednalo o zálohové plnění předem. Dle žalovaného se rovněž nezakládá na pravdě tvrzení žalobce o tom, že smlouvy se odstoupením ruší s účinky ex tunc a poukázal na znění § 349 ObchZ (ve znění účinném v rozhodné době), dle nějž účinky odstoupení nastávají ex nunc.

III. K přípustnosti žaloby a k procesní legitimaci účastníků řízení

Dle § 198 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Jak insolvenční soud zjistil z prezenční listiny, která tvoří nedílnou přílohu protokolu o konání zvláštního přezkumného jednání ze dne 27. 3. 2015, žalobce se zvláštního přezkumného jednání nezúčastnil. O popření své nevykonatelné pohledávky byl vyrozuměn ve smyslu § 197 odst. 2 insolvenčního zákona přípisem z 1. 4. 2015, který dle dodejky převzal dne 3. 4. 2015. Incidenční žaloba byla podána k soudu dne 27. 4. 2015 a žalobce tak uplatnil své právo v zákonem požadované lhůtě. Žalovaným je insolvenční správce. Žalobce (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla pro pravost popřena) i žalovaný (insolvenční správce) jsou legitimováni k vedení sporu.

IV. Skutečnosti, které byly v řízení prokázány a které nikoliv (skutková zjištění)

K výzvě insolvenčního soudu dle § 115a o. s. ř. ze dne 16. 3. 2016, obsahujícím poučení dle § 104 odst. 4 o. s. ř. (č. l. 29), sdělil žalovaný, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (č. l. 30). Žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, čímž nastala zákonná domněnka souhlasu dle výše uvedeného ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. Insolvenční soud vycházel z listinných důkazů, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v žalobě k prokázání či vyvrácení jejich skutkových tvrzení. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř., dle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli ve

Pokračování:-4-179 ICm 1661/2015 svých podáních účastníci. Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud z toho, že: 1) Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 26. 2. 2014 k návrhu dlužníka, v němž mezi jiným uvádí, že provozoval od roku 2011 restauraci U Radnice na adrese Velké nám. 39/48 v Hradci Králové, avšak provoz byl nucen uzavřít, takže v současnosti již žádnou činnost nevykonává. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2014, č. j.-A-13 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný. Žalobce jako věřitel č. 5 včas přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. P5 ve výši 12.000 Kč, sestávající ze dvou dílčích nároků, přičemž nárok P5/1 ve výši 6.000 Kč byl přihlášen z titulu vrácení plnění v důsledku žalobcova odstoupení od první smlouvy, nárok P5/2, rovněž ve výši 6.000 Kč, pak byl přihlášen z titulu vrácení plnění z důvodu odstoupení žalobce od druhé smlouvy. Oba dílčí nároky byly přihlášeny ve výši jistiny, bez příslušenství. Na zvláštním přezkumném jednání konaném dne 27. 3. 2015, jehož se žalobce osobně neúčastnil, popřel žalovaný přihlášenou pohledávku zcela co do pravosti a o popření poté žalobce vyrozuměl písemně přípisem ze dne 1. 4. 2015, jež bylo žalobci doručeno dle dodejky dne 3. 4. 2015. Důvodem popření pohledávky žalobce bylo dle žalovaného správce to, že nebyl i přes výzvu dostatečně prokázán právní důvod vzniku pohledávky, která vůbec nevznikla, anebo ke dni jejího popření již neexistuje.

Výše uvedené skutkové zjištění soud učinil na základě provedení důkazu listinou-insolvenčním spisem zdejšího soudu sp. zn., z něj pak konkrétně insolvenčním návrhem-č. d. A-1, usnesením na č. d. A-13, dále protokolem o konání zvláštního přezkumného jednání a k němu připojené prezenční listiny-č. d. B-21 a č. d. B-22, dále přihláškou pohledávky P5, upraveným listem přihlášky ze seznamu pohledávek (č. d. B-23) a písemným vyrozuměním žalobce, zaslaným správcem, o popření pravosti pohledávky a potvrzením jejího převzetí žalobcem na č. d. B-24.

2) Žalobce uzavřel dne 24. 10. 2011 s dlužníkem Smlouvu o vzájemné spolupráci při podpoře prodeje vod značky Mattoni a Aquila, a to na dobu určitou pěti let (čl. I. a čl. XIII.). Dle čl. XVI. se smlouva řídí obchodním zákoníkem. V článku IV. nadepsaném Plnění ve prospěch partnera si účastníci v odstavci 1. sjednali odměnu 5.000 Kč za umístění loga v provozovně dlužníka dle přílohy 1 (restaurace U Radnice v Hradci Králové) s tím, že dle odst. 2 bude odměna vyplacena v plné výši nejpozději 24. 11. 2011. Dle odst. 4. zašle žalobce na každou část odměny fakturu. Navýšení odměny dle odst. 6 je nastaveno podle toho, kolik kusů lahví produktu v každém roce bude nakoupeno v restauraci s tím, že dle odst. 8. bude činit maximální výše odměny 120.000 Kč. Uvedené částky jsou uvedeny bez DPH (čl. XX. odst. 2). Článek XI.- Odstoupení od smlouvy stanoví, že v případě podstatného porušení smlouvy jedním z účastníků z důvodů uvedených v odst. 1, mezi jiným i v důsledku ztráty oprávnění, likvidace, konkursu, zrušení nebo ukončení nájemního vztahu (vše sub písm. e), je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit. Dle odst. 2 je odstoupení nutno písemně oznámit, účinky nastávají doručením (odst. 5.). Odstoupení působí zánik povinností dle této smlouvy (odst. 4.) s tím, že dle odst. 6. si jsou účastníci smlouvy povinni vyrovnat vzájemné závazky a vrátit poskytnutá plnění. Přitom plnění poskytnuté dle čl. IV. je povinen partner vrátit v poměrné části odpovídající době chybějící do naplnění celé doby trvání smlouvy. Fakturou č. 2011004 ze dne 24. 10. 2011, splatnou do 24. 11. 2011, vyúčtoval dlužník žalobci částku 5.000 Kč (s DPH 6.000 Kč) za uvedení loga shora uvedených produktů do nápojového lístku.

Pokračování:-5-179 ICm 1661/2015

Tyto skutkové závěry soud učinil na základě provedení důkazu listinou-Smlouvou ze dne 24. 10. 2011 (1. smlouva) a fakturou vystavenou dlužníkem žalobci dne 24. 10. 2011 pod č. 2011004.

3) Žalobce uzavřel rovněž dne 24. 10. 2011 s dlužníkem Smlouvu o vzájemné spolupráci při podpoře prodeje vod značky Granini, a to na dobu určitou pěti let (čl. I. a čl. XIII.). Dle čl. XVI. se smlouva řídí obchodním zákoníkem. V článku IV. nadepsaném Plnění ve prospěch partnera si účastníci v odstavci 1. sjednali odměnu 5.000 Kč za umístění loga v provozovně dlužníka dle přílohy 1 (restaurace U radnice v Hradci Králové) s tím, že dle odst. 2 bude odměna vyplacena v plné výši nejpozději 24. 11. 2011. Dle odst. 4. zašle dlužník na každou část odměny fakturu. Navýšení odměny dle odst. 6 je nastaveno podle toho, kolik kusů lahví produktu v každém roce bude nakoupeno v restauraci s tím, že dle odst. 9. bude činit maximální výše odměny 55.000 Kč. Uvedené částky jsou uvedeny bez DPH (čl. XX. odst. 2). Článek IV. má 9 odstavců, ale pouze proto, že odst. 8. neobsahuje žádný text. Článek XI.- Odstoupení od smlouvy stanoví, že v případě podstatného porušení smlouvy jedním z účastníků z důvodů uvedených v odst. 1, mezi jiným i v důsledku ztráty oprávnění, likvidace, konkursu, zrušení nebo ukončení nájemního vztahu (vše sub písm. e), je druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit. Dle odst. 2 je odstoupení nutno písemně oznámit, účinky nastávají doručením (odst. 5.). Odstoupení působí zánik povinností dle této smlouvy (odst. 4.) s tím, že dle odst. 6. si jsou účastníci smlouvy povinni vyrovnat vzájemné závazky a vrátit poskytnutá plnění. Přitom plnění poskytnuté dle čl. IV. je povinen partner vrátit v poměrné části odpovídající době chybějící do naplnění celé doby trvání smlouvy. Fakturou č. 2011003 ze dne 24. 10. 2011, splatnou do 24. 11. 2011, vyúčtoval dlužník žalobci částku 5.000 Kč (s DPH 6.000 Kč) za uvedení loga shora uvedených produktů do nápojového lístku. Tyto skutkové závěry soud učinil na základě provedení důkazu listinou-Smlouvou ze dne 24. 10. 2011 (2. smlouva) a fakturou vystavenou dlužníkem žalobci dne 24. 10. 2011 pod č. 2011003. 4) Podle dvou obsahově zcela shodných přípisů, obou datovaných dnem 21. 1. 2013 a s odkazem na znění článků IX. odst. 1 písm. e) první i druhé smlouvy, odstoupil žalobce od obou smluv poukazem na ukončení podnikání ve smluvním místě a vyzval dlužníka, aby z titulu odstoupení od každé ze smluv zaplatil dluh ve výši 5.000 Kč (celkem tedy 10.000 Kč) do 14 dnů od doručení výzvy. Žalobce připojil toliko jednu dodejku, adresovanou jednatelce dlužníka na dlužníkovu adresu (bez doplňující poznámky pro příjemce), zásilka byla uložena dne 24. 1. 203 a poté vrácena jako nevyzvednutá. Žalobce následně zaslal dlužníkovi předžalobní upomínku o zaplacení částky 10.000 Kč bez DPH, datovanou 15. 7. 2013. Dle připojené dodejky byla doporučená zásilka uložena na poště dne 16. 7. 2013 a poté opět jako nevyzvednutá vrácena zpět odesílateli. Tyto skutkové závěry soud učinil na základě provedení důkazu listinou-dvěma sděleními o odstoupení od 1. a 2. smlouvy z 21. 1. 2013, dodejkou se záznamem o uložení 24. 1. 2013 a vrácení odesílateli a předžalobní upomínkou z 15. 7. 2013 s dodejkou se záznamem o uložení 16. 7. 2013 a vrácení zpět odesílateli. 5) Podle výpisu z veřejně přístupného živnostenského rejstříku dlužníka zahájil pod oprávněním č. 2 dne 5. 10. 2011 hostinskou činnost v provozovně pod adresou Velké náměstí 39/48 v Hradci Králové. Ukončení provozu zaznamenáno není. Tyto skutkové závěry soud učinil na základě provedení důkazu listinou-internetovým výpisem z živnostenského oprávnění č. 2 živnostenského rejstříku dlužníka DI TOMASSO s. r. o., IČO 241 27 761.

Pokračování:-6-179 ICm 1661/2015

Účastníci řízení nečinili sporným, že dne 24. 10. 2011 byla uzavřena 1. a 2. smlouva ani to, že dlužníkovi bylo vyplaceno celkem 12.000 Kč (včetně DPH). Netvrdili ani, že by dlužník, až do momentu odstoupení od obou smluv žalobcem, své závazky ze smluv neplnil. Sporné tak mezi nimi zůstalo ustanovení článku IV. v obou smlouvách, týkající se výše odměny za dobu trvání 1. a 2. smlouvy. V. Právní úprava dopadající na danou věc a soudní judikatura upravující obdobnou právní problematiku

Pro právní posouzení věci je rozhodné znění zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, a zák. č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, ke dni 31. 12. 2011. Účastníci jako podnikatelé uzavřeli při své podnikatelské činnosti smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy v části třetí obchodního zákoníku (§ 261 ObchZ ve spojení s § 269 odst. 2 ObchZ). Práva a povinnosti smluvních stran se tak řídí především ustanoveními uzavřené smlouvy. Jak uvedl NS ČR např. v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 661/2008 (ale i v řadě dalších) soudní praxí je obecně zastáván názor, že pro právní vztahy vyplývající z těchto tzv. inominátních smluv je rozhodující obsah smlouvy (vlastního smluvního ujednání), tedy to, jak jsou vymezena vzájemná práva a povinnosti smluvních stran; takto stanovené povinnosti jsou pak pro ně závazné. Pouze za situace, kdy není mezi účastníky v určité otázce smluveno ničeho, použijí se na závazkový právní vztah vzniklý z nepojmenované smlouvy analogicky ta ustanovení občanského zákoníku, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem mu nejbližší. Znamená to, že analogie zákona (analogie legis) ve smyslu § 491 odst. 2 a § 853 občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013) je připuštěna jen v tom rozsahu, v jakém smlouva neobsahuje vlastní úpravu. Ustanovení § 266 odst. 1 ObchZ dává přednost projevu vůle před jeho jazykovým vyjádřením, uvádí-li, že se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které byl určen, znám nebo jí znám být musel. Občanský zákoník v § 35 odst. 3 výslovně stanoví princip ochrany dobré víry toho, komu byl právní úkon určen. Tento princip je konkretizován odstavcem čtvrtým § 266 ObchZ, podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila. Pravidlo dobré víry souvisí s pravidlem oprávněného očekávání, i k němu je třeba při výkladu právních úkonů přihlédnout a neopomenout, že jejich výklad má být rozumný a spravedlivý, neboť podstatou práva má být spravedlnost tak, aby tím nebyla popřena zásada odpovědnosti za způsob projevu vůle vyjádřená v již zmiňovaném § 266 odst. 4 ObchZ, ale též v § 268 ObchZ. Podle ustanovení § 344 ObchZ lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo obchodní zákoník. Podle ustanovení § 347 odst. 2 ObchZ u smluv s postupným dílčím plněním lze odstoupit od smlouvy pouze ohledně dílčího plnění, s nímž je dlužník v prodlení. Podle ustanovení § 349 odst. 1 ObchZ odstoupením od smlouvy smlouva zaniká, když v souladu s tímto zákonem projev vůle oprávněné strany odstoupit od smlouvy je doručen druhé straně. Podle ustanovení § 351 odst. 1 věty první ObchZ odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy Judikatorní praxe se shoduje dlouhodobě v tom, že v oblasti obchodních závazkových vztahů odstoupením smlouva zaniká ex nunc, ke dni účinnosti odstoupení, nikoliv tedy od počátku

Pokračování:-7-179 ICm 1661/2015

(ex tunc). Zanikne-li smlouva uzavřená v režimu obchodního zákoníku odstoupením, vypořádají se účastníci smlouvy, není-li ujednáno jinak, podle zásad stanovených v § 351 odst. 2 ObchZ, podle něhož strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí. Strany by si tudíž musely vzájemně vrátit vše, co podle neplatné smlouvy dostaly, přičemž pokud vrácení nepeněžitého plnění by nebylo dobře možné, nastoupila by povinnost místo toho poskytnout peněžitou náhradu. Poskytnutí peněžité náhrady přichází v úvahu nejen v případech, kdy majetkovým prospěchem byla určitá činnost, pracovní výkon či služba nebo kdy obnovení předešlého stavu je technicky vyloučeno, ale i tehdy, je-li vydání věci in natura hospodářsky neúčelné zejména s přihlédnutím k důsledkům, k nimž by navrácením věci došlo (např. sp. zn. 23 Cdo 2833/2011 a mnoho dalších). S ohledem na to, že v posuzované věci jde v případě obou uzavřených smluv o nepojmenovaný kontrakt, je nutno vycházet z toho, co bylo jako projev vůle vtěleno do smluv jejími účastníky. Na základě toho lze-shodně pro obě smlouvy-konstatovat, že: -dle textu článků IV. (ve spojení s čl. XX: odst. 2) náleží za protiplnění dlužníka popsané v odst. 1 odměna 5.000 Kč, jejíž hodnotu lze v každém roce trvání smlouvy zvýšit podle nákupu produktu tak, že maximum nepřesáhne 120.000Kč (1. smlouva), resp. 55.000 Kč (2. smlouva), -důvodem pro odstoupení od smlouvy dle čl. XI. odst. 1 písm. e) je mezi jiným ukončení nájemního vztahu , přičemž žalobce uvádí, že se o ukončení provozu, nikoliv tedy nájemního vztahu, dozvěděl bezprostředně před 21. 1. 2013, kdy sepsal odstoupení od smlouvy (žalobce neuvádí, jak se o ukončení provozu dozvěděl), -dle čl. IX. odst. 6. v případě zániku smlouvy odstoupením vyrovnají smluvní strany své závazky a vrátí si poskytnutá plnění s tím, že plnění poskytnuté partnerovi (tedy dlužníkovi) dle čl. IV. je tento povinen vrátit toliko v poměrné části odpovídající době chybějící do naplnění celé doby trvání . Zásadní je v této souvislosti otázka, jakou výši žalobcem poskytnutého plnění byl dlužník povinen vrátit. Nicméně z textu tohoto smluvního ujednání je zjevné, že požadavek žalobce na vrácení celé jím poskytnuté částky z obou smluv, je s tímto ustanovením v rozporu. -dlužník v průběhu trvání závazkového vztahu plnil z obou smluv, bezdůvodně se neobohatil, protože se nezavázal k propagaci výrobků žalobce bezúplatně. S odkazem na ustanovení § 351 odst. 2 ObchZ by mu tedy při vypořádání z důvodu odstoupení od smlouvy měla náležet odměna dle čl. IV. smluv. VI. Posouzení důvodnosti žaloby

Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, legitimace účastníků řízení a poté, co provedl dokazování shora uvedenými listinami, zaměřil pozornost na posouzení důvodnosti návrhu. Žalobce v návrhu tvrdil, že popřená pohledávka (12.000 Kč) představovala část možné odměny z předmětných smluv. Tvrdil dále, že dlužník ukončil provoz restaurace někdy v blíže neuvedeném časovém okamžiku před 21. 1. 2013, kdy žalobce od smlouvy odstoupil, aniž však ke svému tvrzení o ukončení provozu před tímto datem důkazně podepřel. Dlužník sice v insolvenčním návrhu připustil, že v době jeho podání již v předmětné restauraci nevyvíjel činnost, nicméně ani z obsahu insolvenčního návrhu nelze zjistit, kdy konkrétně zde ukončil provoz. V živnostenském rejstříku není záznam o tom, že by byl provoz v daném místě vůbec ukončen. Posoudit, zda žalobce ke dni 21. 1. 2013 od smlouvy odstoupil důvodně, tak nelze. Najisto pak nebylo postaveno ani to, zda a které ze dvou odstupujících sdělení bylo vlastně

Pokračování:-8-179 ICm 1661/2015 dlužníkovi zasíláno. Ze samotné dodejky tato identifikace neplyne. Pokud jde o samotný úkon odstoupení, z dikce § 347 odst. 2 ObchZ plyne, že platí jako primární zásada, dle níž týká-li se prodlení pouze části celého závazku, lze odstoupit pouze od této prodlením dotčené části. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že se jednalo o postupná dílčí, resp. každý den se opakující, plnění spočívající v propagaci produktů specifikovaných v obou smlouvách. Z faktur, které vystavil dlužník, se pak zjišťuje, že propagace spočívala v uvedení loga produktů na nápojovém lístku. Žalobce netvrdil, že by až do dne, kdy od smluv odstoupil, dlužník svůj závazek ze smluv neplnil. Je tedy nepochybné, že mu za dobu 15 měsíců trvání smluvního vztahu (24. 10. 2011 až 24. 1. 2013) nenáležela odměna. Žalobcův výklad dotčených článku IV. obou smluv je takový, že částka 6.000 Kč z každé smlouvy představuje dlužníkovu odměnu za celých 5 let trvání smlouvy (což by bylo i s DPH 100 Kč za měsíc). Pokud by tomu tak bylo, pak není logické, proč si účastníci v odstavci 4. tohoto článku ujednávali, že dlužník bude fakturovat žalobci zvlášť za každou část odměny, což je ostatně potvrzeno i žalobním tvrzením o tom, že částka 12.000 Kč představovala část dlužníkovy odměny. V této souvislosti je proto nutno chápat znění a vzájemnou kontextuální propojenost všech odstavců čl. IV tak, že částka 5.000 Kč v každé smlouvě (počítáno bez DPH) je smluveným ročním paušálem, k němuž lze poskytnout příplatek podle odběru určitého počtu lahví (dle odst. 6.) za rok, maximálně však za jeden každý rok částku dle odst. 8. (1. smlouva), resp. odst. 9. (2. smlouva). Z výše uvedeného tak je zřejmé, dlužník po dobu minimálně jednoho celého roku obě smlouvy plnil, a že mu za toto plnění náležela vždy z každé smlouvy odměna 6.000 Kč, celkem tedy 12.000 Kč včetně DPH. Žaloba tak důvodná není. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl (výrok I).

VII. Náhrada nákladů řízení

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu nárok. Podle ustanovení § 7 insolvenčního zákona ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. by sice ve sporu úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení příslušela, avšak ten jejich náhradu nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Výsledek sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky poznamená insolvenční správce v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez návrhu (§ 201 odst. 3 insolvenčního zákona). Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (§ 201 odst. 4 insolvenčního zákona).

V Praze dne 17. března 2017 JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Kotlaříková