MSPH 79 INS 29854/2014-C1-9
MSPH 79 INS 29854/2014-C1-9

179 ICm 901/2015-38 (MSPH 79 INS 29854/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce Chytrý nájem s. r. o., IČO 291 58 958, se sídlem Ke Křižovatce 466, 330 08 Zruč-Senec, zastoupeného JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou, AK Kapitánová & Kapitán .s .r o., se sídlem 5. května 36, 301 12 Plzeň, proti žalovaným 1) JUDr. Pavlovi Čížkovskému se sídlem Václavské nám. 18, 110 00 Praha 1, insolvenčnímu správci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , bytem Spodní 682/24, 625 00 Brno, korespondenční adresa Poděbradská 140, 198 00 Praha 9, 2) Karlovi Kollnerovi, anonymizovano , bytem Spodní 682/24, 625 00 Brno, korespondenční adresa Poděbradská 140, 198 00 Praha 9, o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce uplatněná v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn., týkajícího se majetku dlužníka Karla anonymizovano ve výši 392.449 Kč, z titulu nevrácené poskytnuté půjčky, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování-2-MSPH 179 ICm 901/2015

Odůvodnění:

I. Podstata žaloby

Včas podanou žalobou, doručenou soudu dne 3. 3. 1915 se žalobce domáhal, aby soud určil, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka P6, kterou jako věřitel č. 6 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn., ve výši 392.449 Kč, je po právu.

Žalobce uvedl, že do předmětného insolvenčního řízení přihlásil v otevřené lhůtě pohledávku P6, skládající se ze dvou dílčích nároků, když nárok P6/1 ve výši 96.164 Kč uplatnil z titulu nevrácené půjčky, poskytnuté žalovanému 2), tedy dlužníkovi, dle smlouvy ze dne 6. 11. 2012 č. 1971201 (dále jen smlouva ). Pokud jde o nárok P6/2 ve výši 296.285 Kč, představuje nárok ze smluvní pokuty sjednané článkem 2.2 uvedené smlouvy o půjčce.

Dílčí nárok P6/1 pro pravost popřel toliko žalovaný 2), zatímco žalovaný 1) ji nepopřel. Dílčí nárok P6/2 pak pro pravost popřeli shodně oba žalovaní.

Žalobce uvedenou smlouvou půjčil žalovanému 170.000 Kč, účelově vázanou dle čl. I. odst. 1.2 smlouvy na zaplacení zálohy na smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 197/12 z 2. 7. 2012, kterou žalovaný 2) jako budoucí objednatel uzavřel s budoucím zhotovitelem, kterým byla společnost Ekonomické stavby s. r. o., s tím, že půjčené prostředky budou složeny přímo budoucímu zhotoviteli. Tuto povinnost dle čl. II. odst. 2. 1. smlouvy splnil žalobce převodem celé částky na účet budoucího zhotovitele. Žalovaný 2) měl vrátit půjčku nejpozději 18. 11. 2013, ale plněno bylo až 17. 7. 2014. Popření pravosti tohoto nároku ze strany 2. žalovaného proto žalobce považuje za zcela účelové.

Důvodem popření nároku P6/2 žalovanými bylo jejich tvrzení, že smluvní pokuta nebyla sjednána za účelem zajištění splnění závazku, ale jako prostředek ke generování zisku. Žalobce s tímto názorem nesouhlasí, poukazuje na to, že zákon nevylučuje sjednat smluvní pokutu pro případ prodlení s plněním závazku. Dle žalobce sjednaná výše smluvní pokuty neodporuje dobrým mravům, je přiměřená, a ujednání o smluvní pokutě je proto platné. Bylo rizikem žalovaného 2), že nesplnil řádně a včas, čímž se vystavil vzniku dalšího závazku.

V replice ze dne 23. 4. 2015 (č. l. 18 a násl.) k vyjádření obou žalovaných doplnil, že žalovaný 2) nesplatil jistinu půjčky ve výši přihlášeného nároku P6/1. Nečinil sporným, že předmětná smlouva je smlouvu spotřebitelskou, trval nicméně na tom, že nárok P6/2 není ani v tomto kontextu nárokem z neplatného ujednání. Mezi účastníky smlouvy byla totiž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25% z nesplacené jistiny denně. Žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která se zabývá otázkou přiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty ve vztahu k dobrým mravům a akcentoval skutečnost, že půjčka byla žalovanému 2) poskytnuta bezúročně.

II. Vyjádření žalovaných

Žalovaný 2) se k té části žaloby, týkající se nároku P6/1, ve svém podání ze dne 12. 5. 2016 (č. l. 26) vyjádřil tak, že mu žádná půjčka poskytnuta nebyla, zpochybnil rovněž pravost podpisu na předmětné smlouvě, namítl, že půjčka mu nebyla vyplacena, takže nemá povinnost jí vrátit, navíc i pokud by byla poskytnuta, měla sloužit k úhradě ceny za pozemek a k ničemu jinému . pokračování-3-MSPH 179 ICm 901/2015

Proto navrhl v této části žalobu zamítnout. Pokud jde o část, týkající se nároku P6/2, odkázal zcela na vyjádření žalovaného 1), k němuž se v plném rozsahu připojil. Žalobu proto navrhl v plném rozsahu zamítnout.

Žalovaný 1) se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 2. 4. 2015 (č. l. 13 a násl.). Na rozdíl od žalovaného 2) vycházel z toho, že smlouva o půjčce byla mezi jejími účastníky uzavřena, že žalobce dlužníkovi půjčku 170.000 Kč poskytl, a že část půjčky byla uhrazena formou zápočtu. Co do nároku P6/2 navrhl žalobu zamítnout, což odůvodnil tím, že předmětná smlouva je typem spotřebitelské smlouvy (žalobce jí uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný 2) je typickým spotřebitelem), a z tohoto pohledu zakládá ujednání o smluvní pokutě nerovné postavení mezi jejími účastníky. Výše smluvní pokuty byla totiž sjednána sazbou 0,25% denně, což za období prodlení 11 měsíců (7. 1. 2013 až 16. 12. 2014) představuje 296.285,25 Kč. Takto nastavená smluvní pokuta v poměrech spotřebitelské smlouvy již nesplňuje funkci zajišťovací, resp. reparační, ale slouží ke generování zisku pro žalobce, a je tak nepřiměřená a nevyvážená. Nerovnost mezi účastníky smlouvy způsobilo i smluvní ujednání článku 2.2 smlouvy, dle níž se smluvní pokuta v případě prodlení s vrácením půjčky vypočítává z celé jistiny, tedy bez ohledu na výši částky, s níž fakticky je dlužník v prodlení. Žalovaný 2) z uvedených důvodů ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen o. z. ) ve spojení s ustanoveními §§ 55 odst. 2 a 56 odst. 1 o. z.

III. Přípustnost žaloby, procesní legitimace účastníků

Podle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 410 odst. 2 IZ popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení § 51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.

Nevykonatelná pohledávka, kterou žalobce jako věřitel č. 6 přihlásil do insolvenčního řízení, byla na přezkumném jednání konaném dne 20. 2. 2015 pro pravost zcela popřena žalovaným 2), žalovaný 1) pak popřel pravost toliko dílčího nároku P6/2. Na přezkumném jednání nepřítomný žalobce byl žalovaným 1) písemně vyrozuměn v souladu s ustanovením § 197 IZ ve spojení s ustanovením § 13 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, přípisem z 21. 2. 2015, který dle dodejky převzal dne 25. 2. 2015.

Žaloba došla soudu dne 3. 3. 2015, tedy v zákonné lhůtě, přičemž žalovanými jsou insolvenční správce i dlužník. Účastníci tohoto řízení jsou procesně legitimováni. pokračování-4-MSPH 179 ICm 901/2015

IV. Skutkový stav, důkazy

Soud rozhodoval podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když s tímto procesním postupem vyslovili účastníci řízení souhlas (č. l. 30, 32, 33). Dokazování tak soud provedl dále uvedenými důkazy, při jejichž hodnocení postupoval podle § 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pro posouzení věci po právní stránce a s tím souvisejícího rozhodnutí insolvenčního soudu o důvodnosti žaloby byla rozhodující skutková zjištění (závěry), podle nichž: 1) Insolvenční soud zjistil rozhodnutím ze dne 17. 12. 2014 úpadek dlužníka (žalovaného 2), který povolil řešit oddlužením a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného 1).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn., z něj pak konkrétně čtením usnesení ze dne 17. 12. 2014 (č. d.A-14).

2) Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši jistiny 392.449 Kč, bez příslušenství. Pohledávka sestávala ze dvou dílčích nároků, nárok P6/1 ve výši jistiny 96.164 Kč byl přihlášen z titulu smlouvy o půjčce ze dne 9. 11. 2012 č. 1971201, když její původní výše činila 170.000 Kč, z čehož částka 73.836 Kč zanikla započtením. Nárok P6/2 byl přihlášen ve výši jistiny 296.285 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s vrácením půjčky dle článku 2.2 uvedené smlouvy. Přihlášená pohledávka byla co do obou nároků popřena pro pravost dlužníkem, co do nároku P6/2 pak insolvenčním správcem na přezkumném jednání dne 20. 2. 2015, na němž žalobce nebyl přítomen, a proto byl o popěrných úkonech obou žalovaných vyrozuměn.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-přihlášky pohledávky č. P6, protokolem z přezkumného jednání a schůze věřitelů ze dne 20. 2. 2015 ve spojení s prezenční listinou (č. d. B-6, B-7), upraveného listu seznamu (č. d. B-8) a vyrozumění žalobce žalovaným správcem o popření pohledávky ze dne 21. 2. 2015 s dodejkou (č. d. B-10).

3) Za žalobce jedná a podepisuje samostatně jeho jediný jednatel, kterým v rozhodné době byl (a dosud stále je) David anonymizovano , anonymizovano .

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-výpisu z oddílu C, vložky č. 27686 veřejně dostupného obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni.

4) Dne 2. 7. 2012 uzavřel žalovaný 2) jako budoucí objednatel, objednatel a příkazce se společností Ekonomické stavby s. r. o., IČO 252 24 476, společnou Smlouvu o budoucí smlouvě o dílo č. 197/12, Smlouvu o dílo na projektovou dokumentaci č. 197/12 a Smlouvu příkazní č. 197/12, dle níž žalovaný 2) prohlásil, že má uzavřenu rezervační smlouvu na pozemek v k. ú. Rudeč, obec Kostelec nad Labem (LV č. 1479) určený ke stavbě rodinného domu (čl. I.), a že do 30 dnů od právní moci stavebního povolení uzavřou účastníci smlouvu o dílo na výstavbu rodinného domu (čl. A odst. A.1 a A.4). Zhotovitel se dále zavázal do 7 měsíců od podpisu smlouvy provést přípravné práce specifikované v čl. B odst. B-1 a v téže lhůtě obstarat pro žalovaného 2) činnosti specifikované v čl. C odst. C.1. Žalovaný se v čl. II. odst. 2. 1 zavázal zaplatit zhotoviteli 170.000 Kč jako zálohu na úhradu přípravných a projektových prací a činností dle pokračování-5-MSPH 179 ICm 901/2015 příkazní smlouvy, a to do 14 dnů od podpisu smlouvy. Přílohou smlouvy jsou i Všeobecné obchodní a technické podmínky dodávek rodinných domů. Všechny strany smlouvy i příloh jsou podepsány žalovaným 2).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-Smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 197/12, Smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. 197/12 a Smlouvy příkazní č. 197/12 se Všeobecnými obchodními a technickými podmínkami dodávek rodinných domů společností Ekonomické stavby s. r. o.

5) Žalovaný 2) požádal žalobce dne 6. 11. 2012 o poskytnutí půjčky ve výši 170.000 Kč za účelem úhrady zálohy dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci a smlouvy příkazní. V bodu 4. žádosti mezi jiným prohlásil, že ke dni podání žádosti nemá žádné závazky po termínu splatnosti a v bodu 5. prohlásil, že údaje v žádosti uvedené jsou správné a úplné.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-Žádosti o poskytnutí půjčky založené ve spise na č. l. 23-24.

6) Dne 6. 11. 2012 uzavřel žalobce (jednající svým jednatelem D. anonymizovano ) se žalovaným 2) smlouvu o půjčce č. 1971201 za účelem financování přípravných prací pro výstavbu rodinného domu, dle smlouvy o budoucí smlouvě o dílo č. 197/12, smlouvy o dílo na projektovou dokumentaci č. 197/12 a smlouvy příkazní č. 197/12, vše z 2. 7. 2012, uzavřených s budoucím zhotovitelem, společností Ekonomické stavby s. r. o., IČO 252 24 476 (čl. I. odst. 1.1). Bezúročná půjčka byla účastníky sjednána jako účelová, vázaná na financování zálohy ve výši 170.000 Kč splatná přímo k rukám budoucího zhotovitele do 14 dnů od podpisu smlouvy (čl. I. odst. 1.2). Žalovaný 2) se zavázal vrátit žalobci půjčku nejpozději 7. 1. 2013 (čl. II. odst. 2.1). K zajištění pohledávky si účastníci dle čl. II. odst. 2.2 sjednali pro případ prodlení jednak smluvní pokutu ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky až do úplného zaplacení , jednak dle odst. 2.4 2 blankosměnky vystavené a ke dni podpisu předané žalovaným 2) žalobci (způsob a podmínky jejich vyplnění pak specifikují následující odstavce článku II.).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-smlouvy o půjčce č. 19971201.

7) Dne 9. 11. 2012 převedl žalobce částku 170.000 Kč na účet zhotovitele Ekonomické stavby s poznámkou půjčka Kollner 197/12-1 .

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-výpisu z účtu žalobce č. 7070101001/5500, vystaveným Raiffeisen Bank, a. s., vystaveným za období 1.11-30. 11 2012 pod pořadovým číslem 6.

8) Žalobce uzavřel dne 21. 11. 2014 se společností Ekonomické stavby s. r. o. smlouvu o postoupení (části) pohledávky za žalovaným 2) v rozsahu 73.836 Kč za úplatu rovnající se postupované části pohledávky, splatnou do 30 dnů od podpisu smlouvy (čl. II. a III.). O postoupení části pohledávky byl žalovaný 2) vyrozuměn žalobcem doporučeným dopisem podaným na poště Depo Plzeň 71 dne 26. 11. 2014 pod podacím číslem RE 21401333 6 CZ 279. Téhož dne žalobce obdržel od postupníka úplatu za postoupení. Postupník pak dopisem z 26. 11. 2014 rovněž oznámil žalobci 2), že na jeho pohledávku za postupníkem z titulu přeplatku ze smluv z 2. 7. 2012 (zaniklých odstoupením od smlouvy ze strany postupníka ke dni 10. 11. 2014) ve výši 73.536 Kč započítává svůj nárok z titulu postoupení pokračování-6-MSPH 179 ICm 901/2015

části pohledávky žalobcem, když cena postupníkem provedených činností činila toliko 96.164 Kč ze zálohově zaplacených 170.000 Kč.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-Smlouvy o postoupení pohledávky z 21. 11. 2014, Oznámení o postoupení části pohledávky s podacím archem žalobce z 26. 11. 2014, výpisem z účtu postupníka č. 900003001/550 za období 24. 11.-30. 11. 2014, strana 7/8, oznámením o započtení vzájemných pohledávek z 26. 11. 2014 s podacím archem postupníka z 27. 11. 2014, podací pošta Depo Plzeň 71, podací číslo RE 214014186 CZ 241 a RE 21401418 6 CZ 241 (odesláno na obě známé adresy žalovaného 2).

9) Žalobce zaslal žalovanému 2) dne 16. 12. 2014 předžalobní upomínku o zaplacení zbývající části půjčky 96.164 Kč a smluvní pokuty296.285 Kč, celkem 392.449 Kč ve lhůtě do 31. 12. 2014.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-předžalobní upomínky z 16. 12. 2016 s výpočtem smluvní pokuty a s podacím archem žalobce z 18. 12. 2014, podací pošta Depo Plzeň 71, podací číslo RE 07262030 4 CZ 279.

Soud tak provedl všechny navržené důkazy.

V. Právní závěr, judikatura

Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, legitimace účastníků řízení a poté, co provedl dokazování uvedenými listinami, učinil závěry týkající se její důvodnosti.

V rovině právního posouzení věci dopadá na danou věc ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. z. ) ve spojení s ustanoveními zákona č. 634/1992 S., o ochraně spotřebitele ve znění účinném do 31. 12. 2012.

Podle § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla anebo již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 3088 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále jen NOZ ) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle § 51a odst. 2 o. z. je dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání (odst. 3).

Podle § 55 odst. 1 o. z. Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odst. 2 ujednání ve spotřebitelských pokračování-7-MSPH 179 ICm 901/2015 smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější (odst. 3).

Podle § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2015 (dále jen NOZ ) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Podle § 1882 odst. 1 NOZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení (§ 1884 odst. 1 věta první NOZ).

Podle § 1982 odst. 1 NOZ dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

Podle § 1987 odst. 1 NOZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

Podle § 56 o. z. nesmějí spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Podle § 517 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

Podle § 544 odst. 1 o. z. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

Podle § 35 odst. 2 o. z. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Dílčí nárok P6/1:

Soud má za prokázané, že žalovaný 2) uzavřel jednak se společností Ekonomické stavby s. r. o. (dále jen ES ) dne 2. 7. 2012 tzv. společnou smlouvu, v níž byla rovněž zjednána záloha ve výši 170.000 Kč za přípravné práce a činnosti v tomto dokumentu specifikovaných.

Rovněž má soud za prokázané, že dne 6. 11. 2012byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným 2) bezúročná smlouva o půjčce s přesně popsaným účelem jejího poskytnutí, výší i podmínkami a způsobem jejího poskytnutí, vše v článku I. Žalovaný 2) se zavázal tuto půjčku vrátit nejpozději dne 7. 1. 2013 (čl. II.).

Žalobce splnil smluvní ujednání dle čl. I. o tom, že půjčku zašle přímo na účet ES ve stanovené lhůtě. pokračování-8-MSPH 179 ICm 901/2015

Žalovaný 2) namítal: 1.že smlouvu o půjčce nepodepsal, nicméně prostým porovnáním podpisů na obou výše zmíněných smlouvách se mezi sebou ničím neodlišují. Žalovaný 2) toto své tvrzení nijak podrobněji nerozvedl, ani k němu nenabídl žádné důkazy.

2. že půjčka mu nebyla vyplacena, a proto nemá povinnost jí vracet. S tímto jeho názorem nelze souhlasit za situace, kdy si účastníci výslovně sjednali, že půjčka bude hrazena za účelem zaplacení společnosti ES, a to poukázáním přímo na účet společnosti ES. Tento způsob poskytování spotřebitelských úvěrů (půjček) vázaných na konkrétní účel není neobvyklý anebo právem nedovolený. Je to dáno jednak povahou tohoto typu půjčky, kdy si věřitel takto jistí, že půjčované finanční prostředky budou skutečně použity na úhradu toho účelu, pro který se půjčka poskytuje, jednak zásadou smluvní volnosti účastníků občanskoprávních závazkových vztahů. Konečně ve smlouvě se žalovaný 2) výslovně zavázal, že to bude on, kdo ve stanoveném termínu předmět půjčky žalobci vrátí.

3. že i kdyby mu byla půjčka poskytnuta, měla sloužit k zaplacení kupní ceny za pozemek. Toto tvrzení-opět nijak dlužníkem neprokázané-vyvrací samotný text článku I. smlouvy.

Všechny námitky žalovaného 2) tak ve srovnání s provedenými důkazy oběma smlouvami bez dalšího nemohou obstát.

Žalobce rovněž doložil, že v souladu s požadavky ustanovení § 1879 a násl. NOZ postoupil část pohledávky za dlužníkem ve výši 73.536 Kč (v té době 22 měsíců po lhůtě splatnosti) společnosti ES, a že dlužníka o částečném postoupení své pohledávky řádně informoval. Vedle toho bylo prokázáno, že postoupená část pohledávky zanikla přípustným jednostranným započtením vzájemných pohledávek provedeným ES, která o této skutečnosti rovněž doporučeným dopisem vyrozuměla dlužníka.

Žalobci tak zůstala vůči žalovanému 2) pohledávka ve výši nároku P6/1, tedy ve výši 96.164 Kč, o čemž rovněž žalovaného 2) informoval (již v době, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení) doporučeným dopisem označeným jako Předžalobní upomínka.

S ohledem na uvedené, kdy žalovanému 2) byly zasílány přípisy od žalobce i ES, není zřejmé, z jakých důvodů žalovaný 2) nevznášel proti nárokům obou věřitelů námitky, které uplatnil teprve při přezkumu sporného nároku. Jakkoliv žalobce má adresu trvalého pobytu v Brně, zatímco trvale se zdržuje v hlavním městě, je nutno konstatovat, že korespondence mu byla zasílána duplicitně na obě adresy. Pakliže žalovaný 2) nezajistil, aby mu byly písemnosti spolehlivě doručovány, a pakliže teprve poté, co zjistil, že se žalobce se svým nárokem přihlásil jako věřitel do insolvenčního řízení, tento nárok zpochybňoval, aniž současně nabídl na podporu svých tvrzení jakýkoliv důkaz, lze to posuzovat jako toliko účelovou obranu proti návrhu. Bez významu ani není to, že žalovaný 1) tento nárok nepopřel.

Žaloba-pokud jde o dílčí nárok P6/1-je proto důvodná.

Dílčí nárok P6/2:

Námitky obou žalovaných proti nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši celkem 296.285 Kč spočívaly v podstatě v tom, že výše je nemravná, slouží as priori ke generování zisku žalobce, a jde tudíž dle § 39 o. z. o absolutně neplatný právní úkon. a) ke sjednané výši smluvní pokuty: pokračování-9-MSPH 179 ICm 901/2015

Z článku II. odst. 2.2 smlouvy o půjčce jasně plyne, že smluvní pokuta je sjednána pro případ, že nebude řádně a včas ve lhůtě splatnosti zaplacena. Proto ustanovení o smluvní pokutě ve výši 0,25% denně z jistiny půjčky až do úplného zaplacení je nutno chápat tak, že se jedná o dlužnou jistinu, nikoliv tedy o celou sjednanou (a případně již částečně včas či jindy v mezidobí splněnou) jistinu. Požadovat smluvní pokutu z již splněné části dluhu by bylo neplatné a zcela odporující logice a účelu tohoto právního institutu a šlo by v soudní praxi o zcela izolovaný jev. Ostatně chování žalobce (jeho projev vůle) ve vztahu k účtování smluvní pokuty, nasvědčuje tomu, že smluvní pokutu určuje z řádně a včas nezaplacené jistiny, když do momentu postoupení části pohledávky účtoval na smluvní pokutě z nezaplacené jistiny 170.000 Kč, aby od okamžiku postoupení pak již vypočítával smluvní pokutu ze zbývající částky, tedy z 96.164 Kč.

V tomto směru je předmětné ustanovení ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 35 odst. 2 o. z. výkladově srozumitelné a určité. b) k tvrzené nepřiměřenosti smluvní pokuty:

Soudní judikatura k otázce přiměřenosti smluvní pokuty je rozsáhlá a názorově konstantní. Platí tak, že smluvní pokuta ve výši 0,25% denně je přiměřená a ujednání o ní proto není neplatné podle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Zatímco smluvní pokuta sjednaná ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována ještě jako odpovídající dobrým mravům, ujednání o smluvní pokutě například ve výši 0,67% (a víc) z dlužných částek denně je již nutno považovat s přihlédnutím k okolnostem případu za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Podstatné je, že na nepřiměřenost smluvní pokuty tak nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty (srovnej např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 447/2005, sp. zn. 33 Odo 810/2006, sp. zn. 33 Odo 1385/2004, sp. zn. 33 Odo 438/2005, sp. zn. 33 Odo 1779/2006, sp. zn. 33 Cdo 1682/2007, sp. zn. 33 Cdo 772/2010 a řadu dalších).

V poměrech posuzovaného případu tak lze uzavřít, že mezi účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení nikterak nepřekračuje účel smluvní pokuty, která spočívala zejména v pohrůžce citelné majetkové sankce vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní zajištěnou povinnost, a mohla sloužit i k dostatečnému zabezpečení věřitele proti případným škodám, které by mu mohly nesplněním zajištěné povinnost vzniknout. Není vinou žalobce, že se žalovaný 2) ocitl v prodlení po dobu téměř dvou let, přičemž právě tato skutečnost (dlouhá doba prodlení) měla na konečné výši nárokované smluvní pokuty rozhodující vliv. Tvrzení o sjednání smluvní pokuty pro účely generování zisku žalobce tak není na místě.

S ohledem na uvedené je žaloba i pokud jde o dílčí nárok P6/2 důvodná.

Soud na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl k závěru, že přihlášená pohledávka č. P6 je po právu, žaloba je důvodná, a proto jí zcela vyhověl (výrok I.).

VI. Náhrada nákladů řízení O náhradě nákladů řízení rozhodl insolvenční výrokem II. soud tak, že žádný z účastníků pokračování-10-MSPH 179 ICm 901/2015 nemá nárok na jejich náhradu. Úspěšnému žalobci totiž náhrada nákladů řízení nepřísluší s odhledem na ustanovení § 202 odst. 1 věta první IZ, dle něhož nemá ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci (a v poměrech oddlužení ani proti dlužníkovi).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (§ 201 odst. 4 IZ).

V Praze dne 16. září 2016

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová