MSPH 79 INS 27637/2012-C1-2
MSPH 79 INS 27637/2012-C1-2

179 ICm 3572/2013-43 (MSPH 79 INS 27637/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce TOP střechy a fasády CZ, a. s., IČO 257 66 384, se sídlem Součkova 951/14, Praha 6-Řepy, zastoupeného JUDr. Jakubem Vozábem, Ph. D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Vozáb & Co. Law Offices s. s. r. o. se sídlem Pod vilami 747/10, Praha 4, proti žalovanému IKT INSOLVENCE v. o. s., IČO 291 13 091, se sídlem Palackého 389/7, Plzeň, insolvenčnímu správci dlužníka FASI-fasády, střechy, izolace s. r. o., IČO 271 19 220, se sídlem Radlická 714, Praha 5, o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce ve výši 753.555,31 Kč, přihlášená dne 24. 5. 2013 přihláškou pohledávek pod č. P19/2, do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka FASI-fasády, střechy, izolace s.r.o., IČO 271 19 220, se sídlem Radlická 714, Praha 5, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 27637/2012, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování:-2-179 ICm 3572/2013 Odůvodnění:

I. Podstata žaloby

Žalobou ze dne 23. 10. 2013, doručenou zdejšímu soudu stejného dne, se žalobce TOP střechy a fasády CZ, a. s., IČO 257 66 384 (dále jen žalobce ) domáhal určení, že má v insolvenční věci dlužníka FASI-fasády, střechy, izolace s. r. o., IČO 271 19 220 (dále jen dlužník ), vedené u zdejšího soudu pod sp. zn., za dlužníkem po právu přihlášenu pohledávku evidovanou pod č. P19/2 ve výši 753.555,31 Kč. Takto přihlášenou pohledávku P19/2 popřel co do pravosti žalovaný insolvenční správce IKT INSOLVENCE v. o. s., IČO 291 13 091 (dále jen žalovaný ), a to při přezkumném jednání konaném dne 24. 9. 2013, s odůvodněním, že zčásti nárok žalobce zanikl v důsledku započtení a zčásti nevznikl. Žalobce dále tvrdil, že na základě Dohody o narovnání, kterou uzavřel s dlužníkem dne 16. 4. 2010 (dále jen Dohoda o narovnání ) vznikla dlužníku povinnost žalobci částku 676.042 Kč, a to do 30. 10. 2011. Přihlášená částka představuje tuto nezaplacenou částku spolu k ní přirostlým příslušenstvím.

II. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve vyjádření k žalobě nijak nezpochybnil existenci pohledávky žalobce ve výši 676.042 Kč, vzniklé na základě dohody o narovnání, namítal však, že tato jeho pohledávka zanikla, neboť vůči ní dne 5. 3. 2013 dlužník jednostranně započetl svou pohledávku ve výši 181.735,50 Kč (dále jen pohledávka A) a dále dne 20. 3. 2013 vůči ní jednostranně započetl pohledávku za žalobcem ve výši 494.306,50 Kč.

III. K přípustnosti žaloby a k procesní legitimaci účastníků řízení

Dle § 198 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Jak insolvenční soud zjistil z prezenční listiny, která tvoří nedílnou přílohu protokolu o konání přezkumného jednání ze dne24. 9. 2013, žalobce resp. jeho zástupce se přezkumného jednání účastnil a v důsledku popěrného úkonu správce byl soudem řádně poučen o možnosti a lhůtě k podání žaloby na Pokračování:-3-179 ICm 3572/2013 určení jeho sporného práva. Incidenční žaloba byla podána k soudu dne 23. 10. 2013 a žalobce tak uplatnil své právo ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. Žalobce (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla pro pravost popřena) i žalovaný (insolvenční správce) jsou legitimováni k vedení sporu.

IV. Skutečnosti, které byly v řízení prokázány a které nikoliv (skutková zjištění)

Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud z toho, že:

1/ usnesením zdejšího soudu ze dne. 24. 6. 2013, č. j.-A-50 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný; 2/ žalobce přihlásil v soudem určené lhůtě mj. pohledávku evidovanou pod P19/2 ve výši 753.555,31 Kč, splatnou dne 30. 10. 2011, která vznikla z titulu dohody o narovnání uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem dne 16. 4. 2010. Tato část pohledávky byla popřena co do pravosti žalovaným při přezkumném jednání konaném dne 24. 9. 2013 (na němž byl žalobce přítomen) s odůvodněním, že tento nárok částečně zanikl započtením, částečně pro nedodání předmětu koupě;

3/ mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 16. 4. 2010 uzavřena dohoda o narovnání, kterou došlo mezi stranami k narovnání vzájemně sporných práv a povinností. Podle čl. II bod 2. dohody o narovnání prodal žalobce dlužníku v této dohodě v čl. I/1 vyjmenované (a v příloze č. 1 specifikované) movité věci (které měl již dlužník v držení) a to za kupní cenu 855.035 Kč, tj. 1.026.042 Kč vč. DPH, která byla dohodou snížena o částku 350.000 Kč, jako již dlužníkem zaplacenou zálohu. Doplatek kupní ceny byl splatný do 30. 10. 2011. Účastníci dohody v bodu III. prohlásili, že jejím uzavřením jsou mezi nimi v dohodě popsané sporná i nesporná práva a povinnosti nahrazeny a narovnány právy a povinnostmi podle uzavřené dohody;

Výše uvedená skutková zjištění uvedená citovaná pod body 1-3 byla zjištěna z obsahu insolvenčního spisu dlužníka, z dohody o narovnání a mezi účastníky, přičemž o všech těchto skutkových zjištěních nebylo mezi účastníky žádného sporu.

Z dalších listin provedených při dokazování bylo zjištěno, že

4/ Ing. Eduard Pázler (jako předseda představenstva žalobce) písemně oznámil žalobci dne 8. 2. 2012, že postoupil dlužníku pohledávku ve výši 181.735,70 Kč, odpovídající části nároku na vrácení poskytnutých finančních prostředků, jak byly dne 12. 10. 2010 poskytnuty ;

5/ Petr Kužel (jako jednatel dlužníka) písemně oznámil žalobci dne 5. 3. 2012, že započítává pohledávky, které získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2011, uzavřené s Ing. Eduardem Pázlerem, a to v celkové výši 181.735.70 Kč, a to na závazek dlužníka ve výši celkem 855.035 Kč, který mu vznikl podle dohody o narovnání ze dne 16. 4. 2010;

6/ Petr Kužel (jako jednatel dlužníka) písemně oznámil žalobci dne 20. 3. 2012, že započítává pohledávku, kterou má dlužník vůči žalobci z titulu neuhrazené faktury č. 20090209, znějící na částku 697.724 Kč, splatnou dne 25. 12. 2009-a to pouze v rozsahu 494.306,50 Kč-a to na zbývající část svého neuhrazeného závazku (ve stejné výši), který měl vůči žalobci na základě dohody o narovnání ze dne 16. 4. 2010. Pokračování:-4-179 ICm 3572/2013

7/ Z výslechu svědka Ing. Eduarda Pázlera soud zjistil, že jako předseda představenstva žalobce poskytl v minulosti společnosti žalobce několik peněžních půjček, aby jí umožnil splácet její již splatné závazky. Svědek na konkrétní dotaz soudu vypověděl, že poskytl žalobci určitě v minulosti půjčku 500.000 Kč, a konstatoval, že část z této půjčky ve výši cca 180.000 Kč nebo 200.000 Kč měl postoupit dlužníku. Nedokázal však uvést, z jakého důvodu byla dlužníku postoupena toliko část pohledávky, tj. jen ve výši 181.735,70 Kč, potvrdil současně, že zbývající část své pohledávky vůči žalobci dosud neuplatnil resp. tak učinil jen ústně vůči prokuristovi žalobce. Svědek dále uvedl, že dlužníku mohla vůči žalobci vzniknout pohledávka a to za dodávku fasádních desek. Svědek dále potvrdil, že v roce 2010 byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřena dohoda o narovnání, která se připravovala po delší dobu, přičemž do této dohody byly podle jeho názoru zahrnuty všechny vzájemné pohledávky a závazky, které do té doby mezi oběma společnostmi vznikly.

8/ z výslechu svědka Petra Kužela, jednatele dlužníka, soud zjistil, že dlužník měl koncem roku 2009 dodat žalobci nějaké fasádní desky ; této dodávky materiálu se měla týkat faktura vystavená žalobci dlužníkem, na kterou byl svědek soudem konkrétně dotázán. Naproti tomu dlužník koupil od žalobce movité věci. Z důvodu vzájemných pohledávek a závazků byla následně v dubnu 2010 mezi oběma stranami uzavřena dohoda o narovnání, kde byly veškeré vzájemné závazky vypořádány.

Z výše uvedených zjištění tak bylo prokázáno, že Dohodou o narovnání, uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem dne 16. 4. 2010, došlo mezi žalobcem a dlužníkem k narovnání všech dosud sporných práv a povinností, tj. nejen těch, které byly konkrétně uvedeny v textu dohody (srovnej čl. III/1 dohody), ale jak bylo zjištěno z výslechu svědka Ing. Pázlera, ale i svědka Kužela, obě strany jimi po delší přípravě vyřešily všechny vzájemné, do té doby vzniklé pohledávky a závazky. Svědek Kužel vypověděl, že na základě dodávky fasádních desek z konce roku 2009 vznikla dlužníku vůči žalobci pohledávka a současně i dlužník měl závazek vůči žalobci, neboť si od něj odkoupil v dohodě o narovnání vyjmenované movité věci, které do té doby fakticky užíval. Současně uvedl, že z důvodu vyřešení těchto vzájemných pohledávek a závazků byla poté v roce 2010 uzavřena mezi stranami dohoda o narovnání, která tyto vzájemné závazky vyřešila. Ve světle těchto důkazů se tak soudu jeví jako nepravděpodobné, že by téměř po dvou letech, které uplynuly od uzavření citované dohody o narovnání, dlužník tuto svou pohledávku (tj. za dodávku fasádních desek žalobci) jako existující a dosud neuhrazenou pohledávku započetl na svůj závazek vzniklý z dohody o započtení. Kromě výše uvedeného, se dlužníku rovněž nepodařilo věrohodným způsobem prokázat, že by mu vůči žalobci vůbec pohledávka ve výši 697.724 Kč vznikla (např. smlouvou, dodacím listem), a že by z tohoto důvodu vzniklo právo vystavit žalobci fa č. 20090209, znějící na částku 697.724 Kč, splatnou dne 25. 12. 2009. Lze tak jen spekulovat, že citovaná faktura-pokud vůbec existuje, neboť nebyla žalovaným soudu přes výzvu předložena-se mohla vztahovat k dodávce fasádních desek , uskutečněné dle výpovědi svědků koncem roku 2009. Pokud by tomu tak skutečně bylo, výše uvedenými důkazy bylo prokázáno, že i takto vzniklý (údajný) závazek žalobce (rozuměj vzniklý do uzavření dohody o narovnání) musel být narovnán dohodou o narovnání (jak to ostatně potvrdil svědek Kužel). Z výše uvedeného důvodu tak právní účinky jednostranného zápočtu pohledávky dlužníka ze dne 20. 3. 2012 na pohledávku žalobce vůbec nenastaly, neboť v řízení nebylo prokázáno, že byl dlužník v době, kdy provedl jednostranný započet, vlastnil pohledávku za žalobcem ve výši 697.724 Kč, která by tak byla způsobilá k započtení.

Pokud jde pohledávku, kterou měl dlužník nabýt ve výši 181.735,70 Kč od postupitele svědka Ing. Pázlera, kterou byl dne 5. 3. 2012 proveden jednostranný zápočet na pohledávku žalobce vzniklou z dohody o narovnání, ani ta nebyla žalovaným v řízení věrohodným způsobem prokázána. Již okolnosti jejího údajného vzniku se soudu jeví jako velmi neobvyklé resp. nevěrohodné. Svědek Ing. Pázler nepřesvědčivým způsobem při jednání vypověděl, že v minulosti měl společnosti žalobce poskytovat, jako její předseda představenstva, finanční půjčky v jím nespecifikovaných částkách a to z vlastních prostředků, údajně proto, aby žalobci umožnil splácet jeho již splatné závazky; naproti tomu zcela nelogicky část z takto údajně vzniklých svých pohledávek vůči žalobci údajně postoupil společnosti dlužníka, o které mu z pozice jeho funkce muselo být známo, že sama v době údajného Pokračování:-5-179 ICm 3572/2013 postoupení části pohledávky, značné finanční prostředky žalobci již dlužila. Tímto neobvyklým postupem by tak umožnil dlužníku dosáhnout zániku části jeho dluhů, které mu vznikly vůči žalobci, aniž by se za to žalobci dostalo (v důsledku započtení) jakékoliv reálného protiplnění. Lze tak souhlasit s žalobcem v tom, že takový postup statutárního orgánu (pokud tak skutečně postupoval) by byl nepochybně zcela v rozporu s povinností orgánu vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Výše uvedeným pochybnostem soudu o vzniku pohledávek z titulu poskytovaných půjček dále přisvědčuje i to, že žádný jiný důkaz existenci poskytování půjček svědkem Ing. Pázlerem společnosti žalobce nijak neprokázal (tj. s výjimkou písemné notifikace provedené svědkem 8. 2. 2012 a dopisu dlužníka, jímž měl být zápočet proveden) i to, že svědek nevypovídal pravdu v tom, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pouze pohledávky mzdové. Svědek sám tvrdil, že jednu z údajných půjček ve výši 500.000 Kč měl v minulosti poskytnout žalobci na základě pouhé ústní dohody, což soud u takto významné částky-a osobní půjčky zvláště-považuje za vysoce nepravděpodobné. Pochybnosti soudu o samotném vzniku pohledávky, která byla využita dlužníkem k započtení, nerozptýlila ani absence jakéhokoliv vysvětlení toho, proč byla Ing. Pázlerem postoupena žalobci část jeho pohledávky (tj. z údajné půjčky 500.000 Kč) právě ve výši 181.735,70 Kč. Svědek si na okolnosti údajných dalších půjček žalobci vůbec nevzpomínal, resp. si byl jistý pouze půjčkou 500.000 Kč, z níž měl údajně část postoupit dlužníku; nevěrohodně a nepřesvědčivě pak působila i jeho výpověď potud, že zbytek pohledávky vůbec vůči žalobci nevymáhal (přičemž aktuálně by jeho pohledávka byla již promlčena). Z výše uvedených důvodů tak právní účinky jednostranného zápočtu pohledávky dlužníka ve výši 181.735,70 Kč ze dne 5. 3. 2012 na pohledávku žalobce vzniklou z dohody o narovnání, nenastaly, neboť nebylo prokázáno, že by dlužník v době právního úkonu vlastnil jakoukoliv pohledávku způsobilou k započtení, tj. mj. i to, že údajná pohledávka z titulu poskytnuté půjčky byla již splatná.

V. Posouzení důvodnosti žaloby

Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, legitimace účastníků řízení a poté co provedl při jednání dokazování, zaměřil svou pozornost na posouzení důvodnosti návrhu.

Z protokolu o přezkumném jednání vyplývá, že žalovaný popřel toliko pravost pohledávky žalobce.

Nejvyšší soud ČR již v rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/98 vyslovil názor, že popření pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku, nikoli již jeho výši nebo pořadí. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je přitom určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokole o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat (pouze) základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže bez dalšího zkoumat též jeho výši nebo pořadí. Nicméně, popření pohledávky lze učinit i jako eventuální procesní úkon. Zákonu proto odpovídá i takový postup, kdy popírající popře pravost pohledávky a pro případ, že toto popření nebude shledáno důvodným, popře i výši pohledávky, případně její pořadí.

Podle § 580 občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Pokračování:-6-179 ICm 3572/2013 Podle § 358 obchodního zákoníku, účinného v rozhodné době platí, že k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

Pro vztahy vzniklé mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností tak upravuje obchodní zákoník započtení jen částečně a s drobnými odchylkami, které pro posuzovanou věc nemají význam.

Započtení je jedním ze způsobů zániku práva z občanskoprávního i obchodněprávního vztahu. Mezi předpoklady zániku pohledávek započtením patří především vzájemnost pohledávek (zásadně musí jít o dva existující závazky mezi týmiž subjekty, kde věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak). Dalšími předpoklady jsou: stejný druh plnění, způsobilost pohledávek k započtení a právní úkon směřující k započtení. Jiné předpoklady zákon pro započtení nevyžaduje. Závazky nezanikají automaticky, jakmile se pohledávky setkají, ale na základě kompenzačního projevu jednoho z účastníků adresovaného druhému účastníku. Formu jednostranného právního úkonu směřujícího k započtení pohledávky občanský zákoník nepředepisuje, ovšem z jeho obsahu (byť ústního) musí být zřejmé, jaká pohledávka a v jaké výši se uplatňuje k započtení proti pohledávce druhého účastníka.

Na základě shora provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů způsobem podle 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo z řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci, má soud za prokázáno, že mezi žalobcem a dlužníkem byla dne 16. 10. 2010 uzavřena dohoda narovnání, na základě níž si její strany vypořádaly všechna do té doby mezi nimi vzniklá práva a povinnosti, přičemž z této dohody vznikla žalobci vůči dlužníku pohledávka, a to ve výši přihlášené přihláškou P19/2 (bez příslušenství), která však v důsledku následných jednostranných zápočtů dlužníka ze dne 5. 3. 2012 a 20. 3. 2013 dosud nezanikla.

Soud na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a z tohoto důvodu ji zcela vyhověl.

VI. Náhrada nákladů řízení

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Výsledek sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky poznamená insolvenční správce v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez návrhu (§ 201 odst. 3 insolvenčního zákona). Pokračování:-7-179 ICm 3572/2013 Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (§ 201 odst. 4 insolvenčního zákona).

V Praze dne 5. prosince 2014

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Priskinová