MSPH 79 INS 24023/2011-C7-9
MSPH 79 INS 24023/2011-C7-9

179 ICm 2348/2013-82 (MSPH 79 INS 24023/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce: AGROKOP CZ, a. s., IČO 292 86 719, se sídlem Spojovací 1343, Střítež, zast. JUDr. Jaroslavem Pavlíkem, advokátem, AK se sídlem Bráfova 20, Třebíč, proti žalovanému: Česká insolvenční v. o. s., IČO 288 10 341, se sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové insolvenční správce dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o., IČO 25631 691, se sídlem Kladenská 53/138, Praha 6, o určení pravosti popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Podstata incidenční žaloby

Žalobou ze dne 26. 6. 2013, doručenou zdejšímu soudu téhož dne, se žalobce AGROKOP CZ, a. s., IČO 292 86 71 (dále jen žalobce ) domáhal určení, že má v insolvenční věci dlužníka ZEMKA Praha, s. r. o., IČO 25631 691 (dále jen dlužník ), vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. MSPH 79 INS 24023/2011 za dlužníkem nevykonatelnou pohledávku ve výši 4.292.147,42 Kč, a to z titulu neuhrazené (části) úplaty za postoupení pohledávky. Pokračování:-2-179 ICm 2348/2013

Výše citovanou pohledávku popřel co do pravosti předchůdce žalovaného insolvenční správce (dále jen žalovaný nebo správce ) a to při překumném jednání konaném dne 17. 5. 2013. Žalobce tvrdil, že 1) dne 23. 7. 2008 uzavřela společnost EQUUS spol. s r. o. (dále jen E ) se společností Oleofin, a. s. (dále jen O ) rámcovou smlouvu č. 811021/0 (dále jen Smlouva ) týkající se dodávky řepky olejné ze sklizně 2008/2009 o objemu 17 až 20 tisíc tun, za cenu sjednanou v článku II. Dodávky podle této smlouvy uskutečněné byly vyúčtovány postupně 11 fakturami, všechny s počátečním číslem 2009340 (dále jsou uvedena koncová čísla), konkrétně šlo o faktury č.: 1. 580 z 13. 3. 2009 na 2,211.543,17 Kč, splatnou 3. 4. 2009 (dále jen 1. faktura ) 2. 609 ze 17. 3. 2009 na 218.456,96 Kč splatnou 17. 3. 2009(dále jen 2. faktura ) 3. 610 ze 17. 3. 2009 na 3,151.011,20 Kč splatnou 7. 4. 2009 (dále jen 3. faktura ) 4. 824 z 31. 3. 2009 na 125.947,30 Kč splatnou 14. 4. 2009 5. 726 z 25. 3. 2009 na 965.487,10 Kč splatnou 15. 4. 2009 6. 727 z 25. 3. 2009 na 923.147,20 Kč splatnou 15. 4. 2009 7. 758 z 25. 3. 2009 na 1,428.970,40 Kč splatnou 15. 4. 2009 8. 754 z 26. 3. 2009 na 987.762,40 Kč splatnou 26. 3. 2009 9. 830 z 31. 3. 2009 na 1,707.733,50 Kč splatnou 21. 4. 2009 10. 862 z 31. 3. 2009 na 768.367,20 Kč splatnou 21. 4. 2009 11. 863 z 31. 3. 2009 na 1,597.713,30 Kč splatnou 21. 4. 2009, (všechny faktury jsou založeny ve spise zdejšího soudu sp. zn. 88 INS 3043/2010, který se týká insolvenčního řízení dlužníka O-přihláška P49), přičemž celková částka činila 14,086.139,73 Kč,

2) dne 23. 6. 2009 uzavřela společnost E se společností O Dohodu o kompenzaci realizace kontraktů na dodávku řepkového šrotu č. 8139/RS a 8176/RS, na základě níž se společnost O zavázala, že společnosti E zaplatí 3,900.000 Kč, kterou následně společnost E vyúčtovala 12. fakturou č. 2009341689. Celkem se tedy následně postoupená pohledávka sestávala z 12 výše specifikovaných faktur ve výši celkem 17.986.139,73 Kč (14,086.139,73 plus 3,900.000).

3) dne 8. 6. 2010 postoupila společnost E výše uvedenou pohledávku v celkové výši 17,986.139,73 Kč (dále jen Pohledávka ) společnosti Agrovýkup, a. s. (dále jen A ). Na úhradu faktur zahrnutých do Pohledávky společnost O zaplatila celkem částku 2.434.041,15 Kč, která byla započtena na úhradu výše citované 1. a 2. faktury a také zčásti na 3. fakturu (co do částky 4.041 Kč), po částečném zaplacení této pohledávky tak zůstala neuhrazena Pohledávka z postoupených faktur ve výši 15.552.098 Kč (tj. 17,986.139,73 minus 2.434.041,15).

4) smlouvou č. OL/1 ze dne 19. 7. 2010 postoupila společnost A pohledávku v její aktuální výši tj. 15.552.098 Kč společnosti BLACKDZAAR, a. s. (v té době registrované pod obchodní firmou LISOVNA ÚSTÍ NAD LABEM a. s., dále jen B ) a to za úplatu odpovídající 100% nominální hodnoty postupované pohledávky. Podle dohody měla být úplata za postoupení Pohledávky uhrazena zápočtem na pohledávky, které měly společnosti B vznikat vůči společností HEEL a. s. (dále jen H ).

Podle žalobce však společnost B od 5. 5. 2011 přestala vykonávat činnost, neboť prodala zařízení a vybavení lisovny ve svém vlastnictví zahraniční společnosti Glencore International AG (dále jen Glencore ) a ukončila tak výrobní činnost, na základě níž jí měly vznikat pohledávky vůči společnosti H. Dopisem ze dne 13. 6. 2011 a poté i dopisem ze dne 26. 8. 2011, doručeným společnosti B dne 1. 9. 2011, proto společnost A vyzvala společnost B ke sdělení, jak hodlá splnit za dané situace svůj závazek k úhradě odměny za postoupení Pohledávky ze smlouvy č. OL/l, případně, aby do tří dnů od doručení výzvy celý dluh zaplatila. Dopisem ze dne 7. 9. 2011 následně společnost A při nečinnosti společnosti B, od smlouvy OL/1 odstoupila. Pokračování:-3-179 ICm 2348/2013

5) dne 12. 12. 2011 pak společnost A postoupila Pohledávku ve snížené výši 15.552.098 Kč dlužníkovi, a to za úplatu rovnající se 85% její nominální hodnoty, tedy za 13,219.283 Kč, která byla splatná do 12. 12. 2011.

6) dne 15. 3. 2012 pak společnost A postoupila část své pohledávky z titulu nároku na úplatu za postoupení Pohledávky dlužníkovi, v rozsahu 4,282.147,22 Kč společnosti žalobce a to za 100% její nominální hodnoty s tím, že závazek žalobce k úhradě úplaty za postoupení pohledávek bude uhrazen započtením vzájemných pohledávek mezi účastníky (tj. žalobcem a dlužníkem).

II. Vyjádření žalovaného k žalobě

Žalovaný, ať již předchozí správce ve svém vyjádření ze dne 30. 8. 2013 (č. l. 33), tak i stávající žalovaný správce ve svém stanovisku ze dne 7. 5. 2015 (č. d. B-113), navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Argumentoval tím, že: l) právní úkon, jímž společnost A odstoupila od smlouvy č. OL/1 uzavřené se společností B, je neplatný, neboť

a) cena za postoupení Pohledávky byla sjednána jako celek, netvoří jí tedy jednotlivé součásti, právní úkon tak nelze dělit a postupovat jen jeho část-platí, že není-li část smlouvy oddělitelná od svého obsahu, nelze postoupit toliko její část (s odkazem na sp. zn. 29 Cdo 1816/2011). Za situace, kdy společnost O část postoupených pohledávek zaplatila, měla společnost A správně odstoupit od smlouvy nikoliv ve zbytku nedoplatku, ale v rozsahu celé pohledávky.

b) společnost A odstoupila od smlouvy s odkazem na znění § 348 odst. 1 ObchZ, aniž však je zřejmé: aa) z jakých okolností dovodila, že je nepochybné, že společnost B podstatným způsobem poruší povinnost zaplatit úplatu za postoupení pohledávky, bb) zda a jak společnost A vyzvala společnost B, aby bez zbytečného odkladu složila dostatečnou jistotu. Na to, že tak neučinila, lze usuzovat i z toho, že společnost B přihlásila Pohledávku postoupenou smlouvou OL/1 přihláškou v insolvenčním řízení ve věci dlužníka O (88 INS), a že bylo v následném incidenční sporu pravomocně určeno, že jde o pohledávku pravou a to v její plné výši.

2) existuje zde překážka věci pravomocně rozsouzené, když: -dle § 159a o. s. ř. za situace, kdy bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu, -dle právního názoru vysloveného NS ČR v jeho rozhodnutí ve věci sp. zn. 26 Cdo 540/200 vytváří pravomocný rozsudek o žalobě na určení dle § 80 písm. c) o. s. ř. překážku ve vztahu k nové žalobě na určení.

III. K přípustnosti žaloby a k procesní legitimaci účastníků řízení

Dle § 198 odst. 1 a 2 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle §197 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka Pokračování:-4-179 ICm 2348/2013 popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Jak insolvenční soud zjistil z prezenční listiny, která tvoří nedílnou přílohu protokolu o konání přezkumného jednání ze dne 17. 5. 2013 žalobce se přezkumného jednání nezúčastnil. O popření své nevykonatelné pohledávky byl tedy žalobce písemně vyrozuměn insolvenčním správcem a to ve smyslu § 197 odst. 2 insolvenčního zákona, přičemž písemné vyrozumění mu bylo doručeno dne 13. 6. 2013. Incidenční žaloba byla podána k soudu dne 26. 6. 2013 a žalobce tak uplatnil své právo ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání. Žalobce (jako insolvenční věřitel, který přihlásil pohledávku, jež byla pro pravost i do své výše popřena) i žalovaný (insolvenční správce) jsou legitimováni k vedení sporu.

IV. Skutečnosti, které byly v řízení prokázány a které nikoliv (skutková zjištění)

Při ústním jednání konaném dne 30. 10. 201 byly provedeny důkazy, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v žalobě či přípravném jednání k prokázání či vyvrácení jejich tvrzení. Nebyl proveden pouze žalobcem navržený důkaz, který byl pro právní posouzení věci soudem bez významu. Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř., dle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud z toho, že: A/ usnesením zdejšího insolvenčního soudu ze dne 12. 2. 2013, ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu, č. j. 3 VSPH 383/2013A-43 ze dne 15. 5. 2013 a usnesením dovolacího soudu č. j. 29 NSČR 73/2013-A-59 ze dne 29. 1. 2015, byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlášen konkurs a správcem byl ustanoven Mgr. Igor Tomášek, Bc. Při schůzi věřitelů konané dne 17. 5. 2013 byl tento správce věřiteli odvolán ze své funkce a novou správkyní byla zvolena správkyně Ing. Jaroslava Dlabolová. Usnesením ze dne 9. 2. 2015, ve znění měnícího usnesení č. d. B-109 ze dne 17. 3. 2015, byla citovaná správkyně soudem odvolána z funkce a ustanoven správce se zvláštním povolením, tj. žalovaný;

-při přezkumném jednání konaném dne 17. 5. 2013 byla v pořadí prvním správcem popřena pohledávka žalobce; žalobce se jednání neúčastnil, o popěrném úkonu byl vyrozuměn správcem písemně dne 13. 6. 2013;

-předchozí správce popřel pohledávku žalobce zcela co do pravosti a výše s odůvodněním, že společnost A od postupní smlouvy uzavřené se společností B odstoupila neplatně, protože odstoupila jen v rozsahu 15,552.098,58 Kč s přísl., zatímco odstoupit mohla toliko od celé dříve postoupené Pohledávky; dále též proto, že nabyvatelka Pohledávky, tj. společnost B, jí rovněž přihlásila v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek O; a dále proto, že výše sjednané úplaty za postoupení Pohledávky ze společnosti A na dlužníka odporuje zásadám poctivého obchodního styku a dobrým mravům, když v době postoupení části pohledávky ze společnost A na žalobce již byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs, přičemž dle sdělení jeho správce se v majetkové podstatě nenacházel téměř žádný majetek-postupitel měl dostat 85% nominální hodnoty, aniž by mohla být garantována dobytnost postupovaných pohledávek. Správce popíral Pokračování:-5-179 ICm 2348/2013 pohledávku také proto, že nebylo prokázáno dodání zboží společností E společnosti O a tedy vznik pohledávky, z níž je pohledávka žalobce odvozena.

-z výroční zprávy společnosti B za rok 2011 ze dne 29. 2. 2012 plyne, že v závěru roku 2011, kdy švýcarská společnost Glencore odkoupila od B movitý majetek této firmy (lisovací a extrakční technologie) nadále společnost B vlastnila a provozovala část infrastrukturních provozu (vypářka a sklad olejů).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn.a jeho příloh založených dlužníkem (výroční zpráva společnosti B za rok 2011).

B/ žalobce jako věřitel č. 5 včas přihlásil do insolvenčního řízení nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku č. P 5 v celkové výši 4.282.147,42 Kč, a to z titulu smlouvy o postoupení části pohledávky z 15. 3. 2012, která navazuje na předchozí postupní smlouvu z 1 2. 12. 2011 (uzavřenou mezi společností A s dlužníkem), přičemž postupovaná částka tvoří část nedoplatku ceny za postoupení Pohledávky, kterou si společnost A sjednala ve smlouvě z 12. 12. 2011 s dlužníkem.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn., z něj konkrétně přihlášky pohledávky žalobce P5 a též ze smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností A a dlužníkem ze dne 12. 12. 2011.

C/ přihláškou pohledávky č. P6 věřitel č. 6 společnost A uplatnila vůči dlužníkovi zbytek nároku na odměnu za postoupení pohledávky podle postupní smlouvy z 12. 12. 2011 (uznanou dlužníkem co do důvodu a výše dne 13. 12. 2011), již ve stavu po postoupení části pohledávky na žalobce dne 15. 3. 2012, tedy ve výši 8,937.135,58 Kč. Žaloba na určení popřené pohledávky podaná věřitelem č. 6 byla zdejším soudem dosud nepravomocně odmítnuta jako opožděná

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn., z něj konkrétně přihlášky pohledávky žalobce P6 a dále ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 179 ICm 2172/2013.

D/ v insolvenčním řízení týkajícím se dlužníka společnosti O přihlásil věřitel společnost B pohledávku v celkové výši 19,817.825,31 Kč, uplatněnou z titulu nároku na zaplacení kupní ceny (vystavených faktur) dle smlouvy č. 811021/0, postoupené jí společností A dle smlouvy OL/1 ze dne 19. 7. 2010, sestávající z 12 dílčích nároků, které se ve výši jistiny a co do důvodu shoduje s částkami vyúčtovanými fakturami 1.-12 (viz shora). Takto přihlášená pohledávka byla nejprve popřena při přezkumném jednání tamním správcem a v incidenčním sporu, který byl věřitelem B vyvolán, byla posléze zcela zjištěna. Zjištěná pohledávka byla posléze postoupena v společností B dne 10. 7. 2013 společnosti Dinavert Ventures Inc. z Britských Panenských ostrov (dále jen Dinavert ).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 88 INS 3043/2010, z něj konkrétně č. d. A-2 ze dne 25. 3. 2010 (vyhláška o zahájení insolvenčního řízení), č. d. A-29 ze dne 29. 7. 2010 (zjištění úpadku dlužníka), přihláška pohledávky č. P49 věřitele B jako v. č. 50 ze dne 20. 8. 2010 (ve znění doplnění ze dne 22. 9 2010 a 13. 5. 2011) uplatněná v celkové výši 19,817.825,31 Kč, usnesení ze dne 8. 9. 2014 (č. d. P49-5), jímž soud bere na vědomí, že společnost B dne 10. 7. 2013 postoupila pohledávku na společnost Dinavert Pokračování:-6-179 ICm 2348/2013 z Britských Panenských ostrovů. Dále bylo výše uvedené zjištěno ze spisu zdejšího soudu sp. zn. MSPH 88 ICm 1549/2011, týkajícím se žaloby věřitele č. 50 (společnosti B) na určení pravosti popřené pohledávky, a č. l. 53-rozsudku ze dne 30. 8. 2012, určujícího, že přihlášená pohledávka P49 je ve všech dílčích nárocích po právu, když tamní žalovaný správce přihlášku v nárocích P49/1 až P49/11 dodatečně uznal a pokud jde o nárok P49/12 bylo prokázáno, že dlužník v dohodě o kompenzaci realizace kontraktů ze dne 23. 6. 2009 č. 8139/RS a č. 8176/RS uznal, právní moc dnem 26. 9. 2012.

E/ mezi společnostmi E a O byla dne 23. 7. 2008 uzavřena kupní smlouva 811021/0; společnost. Společnost O svůj závazek ve výši celkem 16,006.217,76 Kč, pocházející z této smlouvy , vůči společnosti E co do důvodu i výše zcela uznala. Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny kupní smlouvy č. 811021/0 uzavřené mezi společnostmi E a O ze dne 23. 7. 2008, včetně jejich dodatků č. 6-č. 11, a dále z uznání závazku společností O ze dne 23. 6. 2009.

F/ společnost E postoupila společnosti A dne 8. 6. 2010 pohledávku ve výši celkem 17.986.139,73 Kč, která jí vznikla vůči společnosti O z titulu neuhrazených faktur č. 1-12 (viz výše)

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin: smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. 6. 2010, a z oznámení o postoupení pohledávky ze společnosti na A ze dne 9. 6. 2010 s doručením notifikace dlužníkovi O dne 11. 6. 2010.

G/ na základě smlouvy o postoupení Pohledávky OL/l, uzavřené mezi společnostmi A a B dne 19. 7. 2010 společnost A postoupila pohledávky za společností O specifikované v čl. 3 odst. 3. 1. ve výši 17,986.139,73 Kč, které nabyla na základě postupní smlouvy uzavřené se společností E dne 8. 6. 2010 za úplatu rovnající se nominální výši postupovaných pohledávek (čl. 5 odst. 5.1). Úplata za postoupení Pohledávky byla dohodnuta započtením nároku postupitele na pohledávky, které vznikly ze smluv o postoupení pohledávek, které budou postupně, minimálně však 1 x měsíčně, uzavírány ohledně pohledávek (č. 5 odst. 5.2)B., vzniklých B ze smlouvy o dílo vůči objednateli H. Dle čl. 5 odst. 5.3-Nemožnost plnění na straně postupníka-se účastníci dohodli na tom, že v případě, že postupník (B) nebude po dobu delší 4 měsíců schopen provádět dílo ze smlouvy o dílo z jiného důvodu než pro kapacitní vytíženost závodu lisovny, je postupitel (A) oprávněn vymáhat úplatu na postupníkovi a žádat její zaplacení bez ohledu na splnění podmínek dle odst. 5.2 s tím, že by úplata měla být uhrazena nejpozději do 31. 12. 2015. Smlouva neobsahuje speciální ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy. V příloze jsou specifikovány postupované pohledávky z faktur 1.-11. (závazek z 12. faktury je specifikován přímo v čl. 3).

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin: smlouvy o postoupení pohledávky OL/l mezi A. a B. ze dne 19. 7. 2010, oznámením o postoupení pohledávky ze společnosti A na .ze dne 19. 7. 2010 s doručením dlužníkovi O.

H/ společnost A vyzvala dopisem ze dne 13. 6. 2011 společnost B, v souvislosti se svými obavami, že společnost B nebude schopna dostát svému závazku týkajícímu se úhrady úplaty za postoupení Pohledávky, s odkazem na § 348 odst. 1 ObchZ o a) o bezodkladné poskytnutí jistoty, že pohledávka z titulu úplaty za postoupení Pohledávky ze smlouvy OL/1 ze dne 19. 7. 2010 bude uhrazena s tím, že jinak je postupitel připraven od smlouvy odstoupit a pohledávku za O vymáhat sám, přičemž jako relevantní jistota se jevilo společnosti A úplné zaplacení zbytku pohledávky včetně převzetí závazku nabyvatelem hmotného a nehmotného majetku lisovny a plnírny, tedy švýcarskou společností Glencore, b) do 3 dnů sdělit, jak bude v budoucnu plnit závazek zaplatit odměnu za postoupení z plnění od společnosti anebo c) v téže lhůtě zaplatit zbytek odměny za postoupení. V další výzvě ze dne 26. 8. 2011, požádala Pokračování:-7-179 ICm 2348/2013 společnost A o přiměřenou jistotu v podobě úplného doplacení ceny za postoupení do 3 dnů od doručení včetně převzetí záruky za zaplacení švýcarským nabyvatelem.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin: dopisem ze dne 13. 6. 2011 a ze dne 26. 8. 2011.

I/ společnost A učinila právní úkon, jímž odstoupila od postupní smlouvy ze dne 7. 9. 2011 a to z důvodu neposkytnutí dostatečné jistoty ve stanoveném termínu dle § 348 odst. 1 ObchZ s tím, že rovněž v důsledku prodeje zařízení lisovny a stáčírny je zřejmé, že společnost B ukončí činnost, a tím bude bez finančních prostředků a nebude tak moci získat pohledávky za společností H, které by bylo poté možné A postoupit na započtení pohledávky na zaplacení úplaty za postoupení Pohledávky, čímž budou podstatným způsobem porušeny podmínky smlouvy.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin dopisem ze dne 7. 9. 2011.

J/ společnost B v dopise ze dne 19. 9. 2011, reagujícím na výše uvedené odstoupení od smlouvy sdělila, že odstoupení bere na vědomí , ale že dle ní nebyly splněny podmínky a předpoklady pro odstoupení od smlouvy dle § 348 ObchZ, že neporušila žádnou zákonnou ani smluvní povinnost. Konstatovala, že by tedy měla společnosti A vrátit postoupené pohledávky, ale společnost A by mu měla vrátit to, co již na úhradu pohledávky již poskytla (resp. H), totiž cca 1,9 až 2,7 mil. Kč. Upozornila na to, že v insolvenčním řízení dlužníkaO již přihlásila postoupenou Pohledávku, že ta byla popřena a vede se o ní incidenční spor. Navrhla pak za účelem vypořádání vzájemných vztahů uzavření dohody o narovnání.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin dopisem ze dne 19. 9.2 011

K/ smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností A a dlužníkem z 12. 12. 2011 byla postupována pohledávka specifikovaná v čl. I. v celkové výši 15,552.098,58 Kč (ponížená o obdržené plnění od společnosti B v rámci smlouvy OL/1), dle čl. II. je postupována tak jak stojí a leží a postupitel neodpovídá za její dobytnost , a to za 85% její hodnoty, tedy za částku 13,219.283 Kč, splatnou uplynutím 24 měsíců ode dne podpisu smlouvy. Dlužník vzal na vědomí existenci incidenčního sporu o určení pravosti postupované pohledávky sp. zn. 88 ICm 1549/2011, kde na straně žalobce vystupuje společnost B, společnost A se zavázala učinit veškeré možné kroky k tomu, aby dlužník jako nabyvatel pohledávky mohl vstoupit dle § 18 do insolvenčního řízení ve věci dlužníka O, včetně uvedeného incidenčního sporu.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny: smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2011.

J/ smlouvou o postoupení části pohledávky uzavřenou mezi A a žalobcem ze dne 15. 3. 2012 byla postupována část nároku A na úplatu za postoupení pohledávky dlužníkovi podle postupní smlouvy ze dne 12. 12. 2011, a to v rozsahu 4,282.147,42 Kč (rovnající se součtu části faktur 610 zde v rozsahu 2,913.637,42 Kč a 689 zde v rozsahu 1,368.510 Kč, tedy částí 3. a 12. faktury), a to za 100% nominální výše postupované pohledávky, s tím, že úplata za postoupení byla splatná k 31. 3. 2012, a bylo dohodnuto, že jí lze splatit i vzájemným zápočtem. Dle čl. IV odst. 1 postupitel prohlásil, že neručí za dobytnost této pohledávky. Úplata za postoupení pohledávky byla mezi A a žalobcem vypořádána započtením vzájemných pohledávek.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny: smlouvou o postoupení části pohledávky uzavřenou mezi A a žalobcem ze dne 15. 3. 2012 a z dohody o započtení vzájemných Pokračování:-8-179 ICm 2348/2013 pohledávek mezi A a žalobcem ze dne 30. 3. 2012

K/ společnost B nadále podniká a ještě v roce 2014 vykazovala kladný výsledek hospodaření ve výši 52.195.000 Kč.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny: výpisu z oddílu B, č. vl. 2081 OR vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích a ze sbírky listin (ze zveřejněné účetní závěrky s rozvahou zpracované k 31. 12. 2013 ze dne 29. 8. 2014).

J/ společnosti E vznikla vůči společnosti O pohledávka ve výši 3.900.000 Kč

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny: Dohody o kompenzaci realizace kontraktů na dodávku řepkového šrotu číslo 8139/RS a 8176/RS ze dne 23. 6. 2009 a z faktury č. 2009341689 znějící na 3.900.000 Kč splatné dne 14. 9. 2009.

V. Právní úprava dopadající na danou věc a právní hodnocení věci

Podle § 188 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá podané přihlášky pohledávek zejména podle přiložených dokladů a podle účetnictví dlužníka nebo jeho evidence vedené podle zvláštního právního předpisu

Podle § 191 odst. 1 insolvenčního zákona se přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání děje podle seznamu přihlášených pohledávek

Podle § 193 insolvenčního zákona jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla anebo zcela zanikla anebo že se zcela promlčela

Podle § 194 insolvenčního zákona jde o popření výše přihlášené pohledávky tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 197 odst. 1 insolvenčního zákona výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek a takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitele, jejichž nevykonatelná pohledávka byla popřena, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání neúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí (odst. 2).

Podle § 198 odst. 2 a odst. 3 insolvenčního zákona věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání s tím, že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ.

Soud především konstatuje, že výše provedenými důkazy bylo nepochybně prokázáno, že Pohledávka, z níž žalobce odvozuje svůj později vzniklý nárok (na úplatu za její postoupení), je existentní, a námitku žalovaného v tomto směru považuje pouze za účelovou.

Podle § 323 ObchZ (účinného do 31. 12. 2011) uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Tyto účinky nastávají i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena (odst. 1). Podle odst. 2 za uznání nepromlčeného závazku se považují i právní úkony uvedené v § 407 odst. 2 a 3. Uznání závazku má účinky i vůči Pokračování:-9-179 ICm 2348/2013 ručiteli odst. 2).

V listině ze dne 26. 5. 2009 uzavřené mezi společností E a společností O, tento dlužník O jasně prohlásil (uznal), že má vůči E závazky za zaplacení kupní ceny z faktur uvedených v příloze a to v rozsahu 16.006.217,74 Kč (specifikace faktur je v příloze, založena v P49 88 INS). Je přitom zřejmé, že faktury, které byly takto uznány jsou fakturami pocházejícími z obchodního vztahu založeného Smlouvou.

Takto provedené uznání dluhu má přitom všechny potřebné náležitosti, společnost O jím deklarovala existenci svého dluhu, čímž založila právní domněnku jeho existence, která může být vyvrácena důkazem opaku. Jestliže uznání dluhu založilo vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že závazek v době uznání trval, pak v řízení, v němž se žalobce domáhá splnění tohoto závazku, spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na žalovaném. Přitom kladné řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní břemeno, nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o které platí vyvratitelná domněnka (§ 133 o. s. ř.) tímto účastníkem (srov. např. 29 Odo 341/2001, 29 Odo 180/2003, 29 Odo 1126/2003).

Žalovaný se proto mýlí, pokud namítá neunesení důkazního břemene v otázce existence závazku žalobcem, neboť je to on sám, kdo v této otázce toto břemeno důkazů neexistence závazku nese.

Podstatné pro zjištění existence Pohledávky však je i to, že ta byla pravomocně zjištěna soudem v rámci incidenční žaloby podané společností B, tj. v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. MSPH 88 ICm 1549/2011.

Tato námitka tak důvodná není.

Pro posouzení důvodnosti žaloby tak bylo dále podstatné vyřešení otázky, zda společnost A platně odstoupila od smlouvy o postoupení pohledávek, kterou dne 19. 10. 2010 uzavřela se společností B, a zda tak mohla v důsledku tohoto odstoupení opětovně disponovat s Pohledávkou, a tu (nově) postoupit na dlužníka za úplatu, jejíž část byla postoupena žalobci a uplatněna přihláškou.

Podle § 524 odst. 1 obč. zák. (nadále jde o občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013) může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému.

Podle § 526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odst. 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odst. 2).

Pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky se kromě písemné formy a dalších zákonných podmínek uvedených v § 37 až § 39 obč. zák. vyžaduje, aby vyhovovala požadavku určitosti. Z hlediska určitosti je smlouva o postoupení pohledávky platná, je-li v ní převáděná pohledávka určena natolik jednoznačně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele.

Smlouva o postoupení pohledávky tedy nemá účinky obligační, ale translační (převodní); je pojata jako smlouva působící změnu v osobě věřitele, a proto nezakládá závazkovou povinnost postupitele převést určitou pohledávku, ale sama takový převod působí.

Platí, že oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky Pokračování:-10-179 ICm 2348/2013 splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele.

Všechny výše uvedené postupní smlouvy, kterými došlo k postupování Pohledávky odpovídají požadavku určitosti, dlužník O byl o postupném cedování pohledávek (ze společnosti A na společnost B a po odstoupení ze společnosti A na dlužníka) informován, určitá je i postupní smlouva uzavřená mezi společností A a žalobcem a i o ní byl dlužník informován, takže ke změně v osobě věřitele ve všech po sobě jdoucích případech postoupení by tak došlo účinně, to vše za předpokladu, že by odstoupení od smlouvy (i za situace, kdy by nebylo neplatné pro porušení ustanovení § 347 odst. 3 ObchZ) bylo v souladu s ustanovením § 344 ve spojení s § 348 odst. 1 ObchZ.

Podle § 344 ObchZ ( ve znění účinném k 19. 7. 2011) lze od smlouvy odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon.

Ustanovení § 348 odst. 1 ObchZ uvádí, že ohledně povinnosti, jež má být plněna v budoucnu, lze od smlouvy odstoupit, když z chování povinné strany, nebo z jiných okolností nepochybně vyplývá ještě před dobou stanovenou pro plnění smluvní povinnosti, že tato povinnost bude porušena podstatným způsobem, a povinná strana neposkytne po vyzvání oprávněné strany bez zbytečného odkladu dostatečnou jistotu.

Postupní smlouva OL/1 výslovné ustanovení o odstoupení od smlouvy nemá, v odstavcích 5.2 a 5.3 upravuje pouze postup, jakým má dojít k úhradě odměny za postoupení Pohledávky a postup pro případ, nebude-li plnění ze strany postupníka (A) možné.

Odstavec 5.2 stanoví jako primární způsob zaplacení odměny ze smlouvy OL/1 mechanismus, podle něhož společnost B měla na společnost A postupovat své pohledávky, které jí vzniknou vůči společnosti H na základě s touto společností uzavřené smlouvy o dílo. Takto postupované pohledávky měly být poté započteny proti pohledávce A na zaplacení odměny ze smlouvy OL/1. Postupník (B) se zavázal postupovat na společnost A pohledávky, které mu vznikly vůči společnosti H alespoň 1x měsíčně.

Odstavec 5.3 nazvaný Nemožnost plnění na straně Postupníka pak stanovil způsob zaplacení cen y za postoupení pohledávek in eventum, konkrétně pro případ, že by B nebyla schopna po dobu delší 4 měsíců provádět dílo ze smlouvy o dílo uzavřené s H z jiného důvodu než pro kapacitní vytíženost závodu lisovny. Pro tento přpad si strany dohodly, že společnost A je oprávněna vymáhat úplatu za postoupení pohledávky ze smlouvy OL/1 přímo na postupníkovi (B) a žádat její zaplacení bez ohledu na splnění podmínek uvedených v čl. 5.2 Smlouvy. Smluvní strany současně deklarovaly že učiní vše co bude v jejich silách, aby úplata byla uhrazena co nejdříve, nejpozději do 31. 12. 2015.

Společnost A ve svých dopisech z 13. 6. a z 26. 8. 2011 pak vyvodila ze skutečnosti, že společnost B v květnu prodala zařízení lisovny a stáčecí linku oleje švýcarskému kupci (Glencore) to, že tato společnost (B) již nebude moci plnit smlouvu o dílo na lisování a stáčení oleje pro objednatele H, následkem čehož nebude naplněn článek 5.2 smlouvy OL/1. Zcela bez jakýchkoliv konkrétních podkladů pak společnost A z toho dále dovozovala, že společnost B bude bez tržeb, bez zaměstnanců, bez majetku a též bez jakýchkoliv peněžních prostředků. To jí vedlo k požadavku bezodkladného poskytnutí jistoty dle § 348 odst. 1 ObchZ, s tím, že dle společností A je pro ní přijatelná jistota spočívající v úplném zaplacení zbytku dlužné ceny za postoupení včetně zejména převzetí závazku B nabyvatelem movitých věcí společností Glencore, to vše ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Tímto svým postupem však společnost A zcela pominula úpravu, kterou si strany smlouvy OL/1 smluvně dohodly v odstavci 5.3, a to právě pro tyto situace, tj. kdy postupník (B) nemá možnost uhradit úplatu za postoupené pohledávky způsobem předpokládaným v odst. 5.2., tj. nemřiž možnost provádět dílo z jiného (rozuměj tedy jakéhokoliv) důvodu než pro kapacitní vytíženost závodu lisovny. Pokračování:-11-179 ICm 2348/2013

Společnost A tak neodstoupila platně od smlouvy o postoupení pohledávky OL/1, neboť od smlouvy lze odstoupit podle 344 ObchZ pouze v případech, které stanoví smlouva nebo tento zákon. Platnost odstoupení od smlouvy může být poměřována jen těmito zákonnými důvody a obecná vyjádření stran (např. že B bere odstoupení na vědomí apod. ) jsou pro právní posouzení platnosti odstoupení bez významu.

Jak bylo výše uvedeno smlouva o postoupení pohledávek OL/1 uzavřená mezi společnostmi A a B výslovné ustanovení o odstoupení od smlouvy neupravovala, upravila však odstavci 5.2 a 5.3 primární a sekundární způsob úhrady sjednané úplaty za postoupení pohledávek, přičemž právě obava společností A z toho, že jí nebude úplata společností B zaplacena byla důvodem jejího právního úkonu-jímž od smlouvy odstoupila.

Lze nepochybně souhlasit s tím, že prodej zařízení lisovny a stáčecí linky oleje švýcarskému kupci Glencore lze považovat za jinou okolnost, z níž nepochybně vyplývalo, že společnost B povinnost (tj. k postupné úhradě odměny) která měla být splněna v budoucnu bude ve smyslu § 348 odst. 1 ObchZ porušena, nikoli však již podstatným způsobem, tedy že druhá strana nebude mít zájem na plnění povinností (rozuměj úhradu úplaty) při takovém porušení smlouvy. Je tomu tak proto, že si strany úhradu dohodnuté odměny v postupní smlouvě OL/1 sjednaly alternativním způsobem a to v odst. 5.3, tak, že v případě nemožnosti plnění z jiných důvodů než byly v 5.3 konkrétně specifikovány (tedy např. i proto, že došlo k prodeji lisovny) se společnost B zavázala zaplatit úplatu společnosti A nejpozději do 31. 12. 2015. Splatnost zaplacení úplaty za postoupení pohledávek tedy ještě vůbec nenastala a společnost pak zejména neměla zákonný, ale ani smluvní důvod od smlouvy OL/1 podle § 348 ObchZ odstoupit, resp. pokud tak učinila, je takové odstoupení neplatné. Společnost B sice odstoupení od smlouvy vzala formálně na vědomí, ale současně konstatovala, že zákon či smlouvu nijak neporušila a navrhla řešení vzniklé situace, což bylo zcela v souladu s ujednáním uvedeným v odst. 5.3 smlouvy. Protože k naplnění smluvní dohody nedošlo, chovala se společnost B dále jako vlastník Pohledávky, tj. pokračovala ve vedení incidenčního sporu v incidenčním řízení týkajícím se dlužníka O a posléze zjištěnou Pohledávku dále postoupila 3. osobě.

Jinými slovy řečeno, k výše uvedenému neplatnému odstoupení došlo za situace, kdy se společnost A-i za předpokladu, že by její obavy byly podepřeny nějakými konkrétními poznatky-nepokusila vyčerpat smluvně sjednaný postup směřující k zaplacení (vymožení) odměny za postoupení. Z úkonu jímž od smlouvy odstoupila ani neplyne, že by společnost A vyzvala společnost B ke sjednání podmínek náhradního plnění, tak jak to předpokládal odst. 5.3 (např. ke stanovení splátkového kalendáře), případně, že by společnost A předložila v tomto smyslu společnosti B návrh takové dohody. Z údajů v OR vedeného KSCB přitom plyne, že společnost B je společností nadále činnou, která v rozhodné době a minimálně ještě na konci roku 2014 disponovala finančními prostředky, z nichž by se společnost A mohla zřejmě bez problémů na svou pohledávku uspokojit. Tím, že A rezignovala v létě roku 2011 na sjednané podmínky smlouvy, jednala v rozporu s ujednáním v čl. 5.3. Odstoupení ze 7. 9. 2011 je proto neplatné a nemohlo vyvolat zamýšlené účinky.

Právní úkon odstoupení od smlouvy OL/l učiněný A proto nebyl s ohledem na jeho neplatnost způsobilý přivodit zánik této postupní smlouvy, nemohlo tedy ani dojít k obnovení vlastnictví ke sporné Pohledávce ve prospěch (původního) věřitele společnosti A, a proto činila-li ta následně ve vztahu k této Pohledávce další úkony-tj. převedl a ji dále na dlužníka a následné postoupila část nároku z titulu odměny za postoupení dlužníkovi na žalobce, převáděla více práv, než sama v době uzavírání těchto postupních smluv měla (srov. např. 29 Cdo 1586/2012, 32 Cdo 2300/2012 a další).

VI. Posouzení důvodnosti žaloby

Protože společnost A postoupila na dlužníka Pohledávku z výše uvedených důvodů neplatně, není Pokračování:-12-179 ICm 2348/2013 ani žaloba uplatněná žalobcem na určení pravosti pohledávky z titulu části úplaty za její postoupení po právu. Soud tak žalobu z tohoto důvodu zamítl (výrok I).

Pokud tak je aktuálně v soupise majetkové podstaty dlužníka Pohledávka vůči O zapsána, je tam zapsána bez právního důvodu. Oprávněným držitelem Pohledávky je aktuálně společnost Dinavert, přičemž tato Pohledávka (opírající se o stejný skutkový základ) byla pravomocně zjištěna ve prospěch společnosti B v rámci incidenčního sporu vedeném v insolvenčním řízení týkajícím se společnosti O. Z rozhodnutí tamního soudu o určení pravosti pohledávky podle § 159 odst. 3 o. s. ř. zdejší soud vycházel (§135 odst. 2 o. s. ř.).

Na závěr budiž konstatováno, že postoj žalovaného správce v tomto řízení soud shledává paradoxním potud, že správce Pohledávku za společností O na jedné straně ponechává sepsánu v soupise majetkové podstaty (čímž její nabytí od společnosti A legitimizuje), na druhé straně však v tomto incidenčním sporu tvrdil, že společnost A nemohla tutéž Pohledávku zpětně nabýt (a tedy ji ani dále převést smlouvou dlužníkovi).

VII. Náhrada nákladů řízení

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Žalovanému správci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Výrok o náhradě nákladů řízení tak odpovídá této skutečnosti (výrok II.)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům ( § 201 odst. 4 insolvenčního zákona) .

V Praze dne 30. října 2015

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová