MSPH 79 INS 21192/2016-C6-14
MSPH 79 INS 21192/2016-C6-14

MSPH 179 ICm 1968/2017-36 (MSPH 79 INS 21192/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce: Modřanská výrobní s. r. o., IČO 291 46 399, se sídlem Podle Náhonu 3294/55, 141 00 Praha 4-Záběhlice, zastoupený Mgr. Michalem Beranem, advokátem, AK se sídlem Lazarská 11/6, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: VPI CZ, v. o. s., IČO 030 07 740, se sídlem Sokolovská 5/49, 186 00 Praha 8-Karlín, insolvenční správce dlužníka PVO TRADE s. r. o., IČO 274 56 340, se sídlem Filmařská 1154/21, 152 00 Praha 5, zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, AK se sídlem Malé nám. 124, Hradec Králové, o určení pravosti a výše popřené nevykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že nevykonatelný a nezajištěný dílčí nárok P9/5 pohledávky P9 žalobce přihlášený ve výši 5,268.926,08 Kč do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn.ve věci dlužníka PVO TRADE s. r. o., IČO 274 56 340, z titulu zajišťovací směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 29. 11. 2012 na směnečnou sumu 5,167.772,26 Kč s doložkou bez protestu na řad právního předchůdce žalobce (panamská společnost CONTRACTOR CONSULTING GROUP INC.) se splatností 13. 9. 2016, indosované dne 9. 9. 2015 na žalobce rubopisem, je po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování-2-MSPH 179 ICm 1968/2017

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2017 se žalobce Modřanská výrobní s. r. o. (dále jen žalobce ) domáhal určení, že jeho nezajištěná a nevykonatelná pohledávka P9 v dílčím nároku P9/5 ve výši 5,265.926,08 Kč, který přihlásil jako věřitel č. 9 do insolvenčního řízení ve věci dlužníka PVO TRADE s. r. o. (dále jen dlužník ) vedeného pod sp. zn. MSPH 79 INS 21192/2016, a který žalovaný správce popřel pro pravost a výši na přezkumném jednání konaném dne 21. 3. 2017, je po právu.

Žalobce původně žalobu podal v rozsahu celé přihlášené pohledávky P9 ve výši 12,055.838,41 Kč (tedy co do všech dílčích nároků P9/1 až P9/5), protože žalovaný insolvenční správce (dále jen žalovaný ) původně popřel pohledávku v plném rozsahu co do pravosti a výše, nicméně poté, co žalovaný vzal popěrný úkon zpět ohledně dílčích nároků P9/1 až P9/4 (celkem 6,786.912,33 Kč), vzal žalobce žalobu zpět v části sporu o pravost a výši nároků P9/1 až P9/4, což soud vzal na vědomí usnesením ze dne 30. 8. 2017 (č. l. 24 spisu). Sporný tak zůstal pouze dílčí nárok P9/5.

Žalobce odůvodnil svou žalobu tím, že sporná pohledávka vznikla ze směnky vlastní vystavené dlužníkem dne 29. 11. 2012 na směnečnou sumu 5,167.772,26 Kč s doložkou bez protestu na řad právního předchůdce žalobce (panamská společnost CONTRACTOR CONSULTING GROUP INC.), se splatností 13. 9. 2016. Směnka sloužila k zajištění plnění nároků, přihlášených jako dílčí nárok P9/1 a P9/2. Dne 9. 9. 2015 byla směnka indosována na žalobce rubopisem, nicméně dlužník na směnečný závazek neuhradil ničeho. Příslušenství přihlášeného nároku P9/5, tedy 101.153,82 Kč, tvoří směnečná odměna 17.053,65 Kč a směnečný úrok 6% p. a., což za období 14. 9. 2016 až 21. 12. 2016 (tedy ke dni předcházejícímu dni prohlášení úpadku na majetek dlužníka) činilo 84.100,18 Kč.

Žalobce s poukazem na ustanovení zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový zákon (dál jen ZSŠ ), jakož i na obsáhlou směnečnou judikaturu poukázal na to, že směnečný závazek je závazkem abstraktním, samostatným a nesporným, když k osvědčení existence tohoto nároku platně došlo předložením směnky. Jakkoliv předmětná směnka zajišťovala původně Dohodu o narovnání z 29. 11. 2012 (týkající se dílčích nároků P9/1 a P9/2 přihlášených v celkové výši 5,837.936,30 Kč), není s touto dohodou ve vztahu akcesoriety. S ohledem na to zastával proto názor, že sporný nárok byl přihlášen po právu. Žalobce se k věci vyjádřil ještě v souvislosti s částečným zpětvzetím žaloby dne 7. 7. 2017 (č. l. 22), kde-s odkazem na právní závěry obsažené např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3716/2007 anebo na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. KSOS 33 ICm 2163/2012-žádal, aby bylo na dílčí nároky P9/1 a P9/2 ve vztahu ke spornému nároku P9/5 pohlíženo jako na nárok jediný v rozsahu 5,167.722,26 Kč, v němž se kryjí. Dodal nicméně, že jakkoliv se tyto nároky v uvedené výši kryjí, žalobce byl oprávněn přihlásit jak nároky z pohledávek zajištěných směnkou, tak i nárok ze zajišťovací směnky samotné. S ohledem na to, že se v dané výši nároky překryly, nelze ani hovořit o tom, že by došlo k duplicitnímu uspokojení ze stejné kauzy (částku 5,167.772,26 Kč lze uspokojit toliko jedenkrát).

K důkazu žalobce navrhl provést důkaz dohodou o narovnání z 29. 11. 2012 a kopií zajišťovací směnky.

Podáním ze dne 7. 7. 2017 (č. l. 14, 17) se k žalobě vyjádřil žalovaný správce a navrhl žalobu zamítnout, což zdůvodnil tím, že k popření nároku P9/5 přistoupil jen z toho důvodu, že pokračování-3-MSPH 179 ICm 1968/2017 zajišťoval (směnkou) nároky P9/1 a P9/2, které původně rovněž popřel a chtěl předejít situaci, kdy by byl žalobce uspokojen ze stejné kauzy dvakrát.

K důkazu navrhl provést insolvenční spis, včetně přihlášky sporné pohledávky s přílohami.

Podle § 198 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvencí zákon), v platném znění (dále též IZ ) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a); tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 nebo § 410 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Pohledávka, kterou žalobce přihlásil jako nevykonatelnou a nezajištěnou, byla na přezkumném jednání konaném dne 21. 3. 2017 zcela popřena insolvenčním správcem co do pravosti a výše, přičemž žalobce byl na tomto jednání osobně přítomen a dostalo se mu od soudu poučení, jak dále postupovat (č. d. B-10, B-11).

Žaloba došla soudu dne 20. 4. 2017, tedy v zákonné lhůtě, žalovaným je insolvenční správce.

Žalobce jako věřitel, který přihlásil nevykonatelnou pohledávku, jež byla pro pravost a výši popřena, i žalovaný správce jsou tak ve sporu procesně legitimováni.

K výzvě insolvenčního soudu dle § 115a o. s. ř. ze dne 10. 10. 2017, obsahujícím poučení dle § 104 odst. 4 o. s. ř. (č. l. 27), sdělil žalovaný dne 17. 10. 2017, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (č. l. 29), žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 27. 10. 2017 (č. l. 31).

Insolvenční soud vycházel z listinných důkazů, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v žalobě k prokázání či vyvrácení jejich skutkových tvrzení.

Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř., dle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli ve svých podáních účastníci.

Při posuzování důvodnosti žaloby vyšel soud z toho, že:

1) Insolvenční řízení bylo na základě věřitelského insolvenčního návrhu zahájeno dne 14. 9. 2016, dne 22. 12. 2016 rozhodl soud o úpadku dlužníka, prohlásil na jeho majetek konkurs a ustanovil insolvenčním správcem společnost VPI CZ, v. o. s. (tedy žalovaného). Při přezkumném jednání byla sporná pohledávka správcem popřena co do pravosti a výše. Věřitel byl poučen, jak má v důsledku popěrného úkonu správce v řízení postupovat.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-insolvenčním spisem sp. zn., z něj pak konkrétně insolvenčním návrhem (č. d. A-1), rozhodnutím o úpadku (č. d. A-15), protokolem z přezkumného jednání z 21. 3. 2017 (č. d. B-10) s prezenční listinou (č. d. B-11) a upraveným listem seznamu z 22. 3. 2017 (č. d. B-13). pokračování-4-MSPH 179 ICm 1968/2017

2) Žalobce jako věřitel č. 9 přihlásil dne 22. 2. 2017 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku P9 v celkové výši 12,055.838,41 Kč. Pohledávka sestávala z 5 dílčích nároků, z toho nárok P9/1 ve výši 2,172.686,30 Kč (1,350.000 Kč jistina, 822.686,30 Kč příslušenství) se splatností 31. 12. 2013 byl přihlášen z titulu neuhrazeného dluhu dle dohody o narovnání z 29. 11. 2012 uzavřené s právním předchůdcem žalobce, který tuto pohledávku nabyl na základě postupní smlouvy z 9. 9. 2015. Nárok P9/2 ve výši 3,665.250 Kč byl přihlášen z titulu smluvní pokuty sjednané dle výše uvedené dohody o narovnání za období od 1. 1. 2014 do 21. 12. 2016. Nárok P9/5 ve výši 5,268.926,08 Kč (5,167.772,26 Kč jistina a 101.153,82 Kč příslušenství) byl přihlášen z titulu směnky bez protestu, vystavené dne 29. 11. 2012 dlužníkem na řad právního předchůdce žalobce se splatností 13. 9. 2016. Směnka sloužila k zajištění pohledávek z nároků P9/1 a P9/2, přičemž ve formuláři přihlášky pohledávky v kolonce Další okolnosti žalobce uvedl, že si je vědom toho, že nároky zajištěné směnkou a pohledávka ze zajišťovací směnky tvoří v rozsahu, v němž se kryjí, nárok jediný, a žádá, aby se na nároky P9/1, P9/2 a P9/5 v rozsahu 5,167.772,26 Kč pohlíželo jako na nárok jediný. Žalovaný správce vzal podáním z 20. 6. 2017 zpět svůj popěrný úkon pokud jde o nároky P9/1 až P9/4 a předložil tomu odpovídající upravený list seznamu. Toto částečné zpětvzetí vzal soud na vědomí usnesením z 29. 6. 2017 s tím, že sporná pohledávka je zjištěna ve výši 6,786.912,33 Kč.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu listinou-insolvenčním spisem sp. zn., z něj pak konkrétně čtením přihlášky pohledávky P9 v nárocích P9/1, P9/2 a P9/5, částečným zpětvzetím popěrného úkonu žalovaným s upraveným listem seznamu ze dne 20. 6. 2017 (č. d. B-21) a usnesením č. j.-P9-2 ze dne 29. 6. 2017.

Soud neprovedl pouze důkaz Dohodou o narovnání z 29. 11. 2012, neboť se týká nároků P9/1 a P9/2, o které není mezi účastníky sporu.

Sporné mezi účastníky de facto zůstalo pouze to, zda nebyl směnečný nárok P9/5 přihlášen duplicitně za situace, kdy zajišťuje zjištěné nároky P9/1 a P9/2, a zda v případě žalobcova úspěchu v tomto incidenčním sporu nedojde v rámci rozvrhu k dvojímu uspokojení žalobce ze stejné kauzy, a to na úkor ostatních věřitelů se zjištěnou pohledávkou.

Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, legitimace účastníků řízení a poté, co provedl při jednání dokazování, zaměřil svou pozornost na posouzení důvodnosti návrhu.

Podle § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela

Podle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Z logiky věci proto platí, že je-li popírána výše pohledávky, musí činit uznávaná výše 1 Kč a více. Protože v daném případě žalovaný popřel pohledávku tak, že její správná výše není žádná (činí 0 Kč), je posuzovaný popěrný úkon popřením pravosti pohledávky (nikoliv tedy i její výše).

Směnka je cenným papírem, do něhož je právo inkorporováno a s osudem listiny tak neoddělitelně spjato, přičemž již pouhá existence formálně bezvadné listiny zakládá samostatný, nesporný a abstraktní směnečný závazek. Zajišťovací směnka pak v poměrech insolvenčního pokračování-5-MSPH 179 ICm 1968/2017

řízení není právním nástrojem zajištění závazku, neboť není obsažena v taxativním výčtu ustanovení § 2 písm. g) IZ.

V posuzované věci je shodná osoba kauzálního i směnečného závazku (dlužník). Právní situaci, jak řešit uspokojení věřitele (zda z kauzálního anebo ze směnečného nároku anebo z nároků obou) řešila v minulosti poměrně obšírně právní judikatura. Žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 Cdo 3716/2007, obdobně se tento soud vyjádřil i ve svém rozsudku ze dne 23. 5. 2012 ve věci sp. zn. 29 Cdo 690/2010, když dospěl k právnímu závěru, dle něhož Skutečnost, že plněním na zajišťovací směnku nezaniká směnkou zajištěná pohledávka (popřípadě skutečnost, že plněním na směnkou zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka směnečná) ještě neznamená, že by se věřiteli pohledávky mělo z ekonomického hlediska dostat dvojího plnění. Plnění poskytnuté věřiteli na úhradu směnky vystavené za účelem zajištění (jiné) pohledávky věřitele je totiž ve svém důsledku "náhradním" plněním, jehož se věřiteli dostalo z titulu zajištění směnkou a které zprostředkovaně slouží věřiteli k pokrytí směnkou zajištěné pohledávky.

Jakkoliv jsou tedy závazek kauzální a závazek směnečný zásadně závazky samostatnými, což také znamená, že nic nebrání věřiteli jejich paralelnímu přihlášení v rámci insolvenčního řízení, je třeba brát zřetel na to, že insolvenční dlužník dluží jen částku ze směnkou zajištěné kauzální pohledávky, protože zajišťovací směnka měla od počátku toliko sloužit k uspokojení náhradnímu. Z toho důvodu může v rámci insolvenčního řízení věřitel obdržet plnění pouze jedenkrát (lhostejno zda na kauzální anebo na směnečný závazek). Připustit opačný výklad by znamenalo, že by věřitel získal neoprávněnou výhodu oproti ostatním věřitelům. Žalovaný správce připustil, že nárok P9/5 popřel toliko z opatrnosti, nicméně k tomu neměl v daném případě žádný důvod. Žalobce totiž, aby předešel nadbytečnému incidenčnímu sporu, již v přihlášce pohledávky zcela jednoznačně prohlásil, že navzdory skutečnosti, že jsou jím z formálního hlediska přihlašovány pohledávky obou typů (tj. pohledávky kauzální i pohledávka ze zajišťovací směnky), jedná se v rámci uspokojení o pohledávku jedinou, kdy v rozsahu uspokojení jedné se mu nebude dostávat nároku na uspokojení na druhou (další) z nich, a to v rozsahu, v němž se kryjí, tedy v částce 5,167.772,26 Kč. Zbývající část sporného nároku P9/5 tvoří jeho příslušenství ve výši 101.153,82 Kč, které žalobce ve světle výše uvedených závěrů uplatnil rovněž po právu.

Sporný nárok je tedy zcela po právu, čemuž odpovídá výrok I. tohoto rozsudku.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu, když dle § § 202 odst. 1 insolvenčního zákona ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku se l z e odvolat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze podáním u soudu zdejšího.

V Praze dne 8. prosince 2017 JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Krykorková