MSPH 79 INS 19160/2015-C5-13
MSPH 79 INS 19160/2015-C5-13

179 ICm 4175/2016-47 (179 ICm 4179/2016) (MSPH 79 INS 19160/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou ve věci

žalobce: GESTORE v. o. s., IČO 28820959 sídlem Na Lánech 30, 570 01 Litomyšl zastoupený advokátem Mgr. Bc. Michalem Horou sídlem V Luhu 754/18, 140 00 Praha 4

(dále též žalobce nebo správce )

insolvenční správce dlužníka WEBEL s. r. o., IČO 29315476 sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1

(dále též dlužník )

proti

žalovanému: Staroměstská stavební s. r. o., IČO 03600203 sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1 zastoupený advokátkou JUDr. Věrou Boudnou sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1

(dále též žalovaný ) o určení neúčinnosti právních úkonů

Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská. isir.justi ce.cz 2 179 ICm 4175/2016 takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 21. 7. 2015 mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, kterou došlo k postoupení pohledávky za Obcí Horní Čermná ve výši 257.883,08 Kč z titulu neuhrazené faktury č. 140100072 ze dne 30. 12. 2014, splatné dne 28. 1. 2015, je neúčinným právním úkonem, a aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré plnění, kterého se mu dostalo z tohoto neúčinného úkonu, se zamítá.

II. Žaloba, aby soud určil, že Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 20. 7. 2015 mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, kterou došlo k postoupení pohledávky za Městem Telč ve výši 419.673,98 Kč z titulu neuhrazené faktury č. 150100050 ze dne 7. 7. 2015, splatné dne 6. 8. 2015, je neúčinným právním úkonem, a aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré plnění, kterého se mu dostalo z tohoto neúčinného úkonu, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám jeho právního zástupce částku 16.456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 16. 11. 2016 domáhal (dále žaloba 1 ), aby soud určil, že právní jednání dlužníka-Smlouva o postoupení pohledávky, kterou dlužník coby postupitel uzavřel dne 21. 7. 2015 s žalovaným, coby postupníkem, kterou došlo k postoupení pohledávky dlužníka za Obcí Horní Čermná ve výši 257.883,08 Kč z titulu neuhrazené faktury č. 140100072 ze dne 30. 12. 2014, splatné dne 28. 1. 2015, je neúčinným právním úkonem, a aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré plnění, kterého se mu dostalo z tohoto neúčinného úkonu. 2. Další žalobou ze stejného dne (dále žaloba 2), projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 179 ICm 4179/2016 se žalobce domáhal, aby soud určil, že právní jednání dlužníka-Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená dne 20. 7. 2015 mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, kterou došlo k postoupení pohledávky za Městem Telč ve výši 419.673,98 Kč z titulu neuhrazené faktury č. 150100050 ze dne 7. 7. 2015, splatné dne 6. 8. 2015, je neúčinným právním úkonem, a aby žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka veškeré plnění, kterého se mu dostalo z tohoto neúčinného úkonu. 3. V obou žalobách-postavených na shodných skutkových tvrzeních a týkajících se stejných účastníků-tvrdil, že uvedenými právními úkony dlužník zkrátil uspokojení svých věřitelů. Akcentoval v nich, že obě postupní smlouvy uzavřel dlužník s žalovaným jen několik dní předtím, než bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení, vyjádřil dále pochybnost, zda k uzavření postupních smluv nedošlo až po zahájení insolvenčního řízení a také to, že se mohlo jednat o úmyslný zkracující právní úkon dlužníka, neboť dlužník i žalovaný mají své sídlo na stejné adrese a byli zastupování stejným právním zástupcem. Ve vyjádření z 10. 1. 2017uvedl také své pochybnosti o tom, zda úplata za postoupení pohledávek byla dlužníku uhrazena. 4. Podle § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská. 3 179 ICm 4175/2016 5. Soud řízení o věcech žaloby 1 a 2 spojil podle § 112 odst. 1 o. s. ř. ke společnému řízení. 6. Žalovaný navrhl obě žaloby zamítnout s odůvodněním, že za postoupení pohledávek uhradil dlužníkovi úplatu ve výši téměř 100 % resp. 75 % nominální výše postoupených pohledávek. Odmítl tvrzení žalobce o úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele, neboť při uzavírání postupních smluv nebyly strany právně zastoupeny. 7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že a) usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 11. 2015, č. j.-A-35 byl zjištěn na návrh věřitele (osoby odlišné od žalovaného) dlužníkův úpadek a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Tímto dnem nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Insolvenčním správcem dlužníka byl nejprve ustanoven soudem správce Mgr. Tomáš Linha, který byl z funkce posléze odvolán věřiteli při první schůzi věřitelů a novým správcem byl zvolen žalobce. Důkaz: usnesení o úpadku (č. d. A-35), protokol o první schůzi věřitelů, usnesení o potvrzení žalobce novým správcem

b) odpůrčí žaloba 1 a 2 byla podána k soudu dne 18. 11. 2016, tj. ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Důkaz: žaloba 1 a 2 c) odporované právní úkony byly učiněny dne 20. 7. 2014 a 21. 7. 2014, přičemž insolvenční řízení ve věci dlužníka bylo zahájeno k návrhu věřitele STAVMAT STAVEBNINY a. s., který došel k soudu dne 24. 7. 2015. Dlužník ve vyjádření s insolvenčním návrhem věřitele nesouhlasil a navrhl jeho zamítnutí. Důkaz: insolvenční spis dlužníka d) dlužník postoupil jen několik dní před zahájením insolvenčního řízení žalovanému dvěma postupními smlouvami své pohledávky, které mu vznikly z jeho předchozí podnikatelské činnosti -konkrétně pohledávku z faktury vystavené Obci Čermná ve výši 257.883,08 Kč a pohledávku z faktury vystavené Městu Telč ve výši 419.673,98 Kč. Obě faktury byly vystaveny za provedení díla dlužníkem ve prospěch uvedených subjektů. Při uzavření postupních smluv nebyly strany zastoupeny právním zástupcem. Smlouvy uzavřely osoby oprávněné za strany jednat. Důkaz: Smlouva o dílo č. 04/2014 uzavřená dne 28. 8. 2014 mezi Obcí Horní Čermná jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem, dodatek č. 1 k této smlouvě ze dne 8. 7. 2014, faktura vystavená dlužníkem č. 140100072 na částku 257.883,08 Kč splatná dne 28. 1. 2015;

Smlouva o postoupení pohledávky ve výši 257.883,08 Kč ze dne 21. 7. 2015 uzavřená mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 7. 2015 obci Horní Čermná.

Smlouva o dílo ze dne 14. 11. 2014 uzavřená mezi Městem Telč jako objednatelem a dlužníkem jako zhotovitelem, faktura č. 150100050 ze dne 7. 7. 2015 na částku 419.673,98 Kč splatná dne 6. 8. 2015.

Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2015 uzavřená mezi dlužníkem jako postupitelem a žalovaným jako postupníkem.

Úplný výpis z obchodního rejstříku dlužníka a žalovaného.

e) Za postoupení již splatné pohledávky ve výši 257.883,08 Kč, kterou měl dlužník vůči Obci Horní Čermná byla sjednána mezi stranami smlouvy peněžitá úplata ve výši 255.000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit na účet dlužníka vedený u České spořitelny, a. s. do 31. 7. 2015. Za postoupení pohledávky ve výši 419.673,98 Kč vůči Městu Telč byla sjednána mezi stranami peněžitá úplata

Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská. 4 179 ICm 4175/2016 ve výši 315.000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit na účet dlužníka vedený u České spořitelny, a. s. do 31. 7. 2015.

Důkaz: smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2015 a 21. 7. 2015 (články III.smluv).

f) Žalovaný zaplatil dlužníkovi za postoupení pohledávek dle ujednání čl. III výše uvedených postupních smluv na účet dlužníka vedený u České spořitelny částky 155.000 Kč (připsána na jeho účet byla dne 31. 7. 2015) a částku 315.000 Kč (připsána byla na jeho účet dne 29. 7. 2015). Z pokladny žalovaného byla dne 27. 7. 2015 vydána dlužníkovi v hotovosti oproti podpisu částka 100.000 Kč, přičemž tento výdaj byl výslovně označen jako úplata za postoupenou pohledávku dlužníka vůči Obci Horní Čermná.

Důkaz: výpis z účtu dlužníka vedený u České spořitelny, a.s. za období červenec 2015, výdajový pokladní doklad žalovaného č. h150013 ze dne 27. 7. 2015.

8. Tvrzení žalobce o tom, že postupní smlouvy byly uzavřeny ve skutečnosti až po zahájení insolvenčního řízení nebylo přes výzvu soudu nijak prokázáno. Stejně tak žalobce nijak neprokázal svou pochybnost o tom, že peněžní prostředky za úplatu za postoupení pohledávek žalovaný dlužníkovi neuhradil. Toto tvrzení žalovaného bylo naopak vyvráceno výše provedenými důkazy (výpisem z účtu dlužníka, výdajovým pokladním dokladem žalovaného), jejichž pravost nebyla nijak zpochybněna. Skutečnost, že oba odporované úkony byly uzavřeny několik dní před zahájením insolvenčního řízení je pro posouzení odpůrčích úkonů bez významu, neboť insolvenční návrh byl podán věřitelem-osobou odlišnou od žalovaného-a je tak zřejmé, že dlužník ani žalovaný o jeho podání v době uzavření smluv nemohli vědět. 9. Podle § 235 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odstavec 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům, není-li dále stanoveno jinak (odstavec 2).

10. Podle § 239 insolvenčního zákona odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat (odstavec 1). Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení incidenčního sporu, může insolvenční správce podmínit podání odpůrčí žaloby nebo další vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, požadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou (odstavec 2). Insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne (odstavec 3). Dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění. Vylučovací žaloba není přípustná (odstavec 4).

Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská. 5 179 ICm 4175/2016 11. Podle § 240 insolvenčního zákona právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odstavec 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 3). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odstavec 4). 12. Podle § 241 insolvenčního zákona zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odstavec 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odstavec 2). Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné (odstavec 3). Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odstavec 4). Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem (odstavec 5). 13. Podle § 242 insolvenčního zákona odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odstavec 1). Má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odstavec 2). Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení. 14. Na základě výše zjištěného skutkového stavu bylo zjištěno, že právní úkony (postoupení obou pohledávek vzniklých vůči Obci Horní Čermná a Městu Telč) byly dlužníkem učiněny vůči osobě, která k němu není osobou blízkou ani s ním netvoří koncern za podmínek obvyklých v obchodním styku, neboť za jejich postoupení obdržel dlužník od žalovaného přiměřené peněžité protiplnění (úplatu) ve výši téměř 100 % resp. 75 % nominální výše postupovaných pohledávek a nelze tak podle názoru soudu vůbec uvažovat o zvýhodňujícím právním úkonu Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská. 6 179 ICm 4175/2016 dlužníka či úkonu, za nějž by neobdržel přiměřené protiplnění, neboť předpokládal, že z něj bude mít prospěch. 15. Nebylo pak ani prokázáno to, že by dlužník jednal v úmyslu zkrátit své věřitele, neboť to, že dlužník a žalovaný mají své sídlo na stejné adrese nebo, že některé právní úkony za ně zřejmě činil v minulosti stejný právní zástupce bez dalšího neprokazuje žalobcem tvrzený úmysl dlužníka zkrátit uspokojení svých věřitelů a zejména pak to, že tento úmysl byl druhé straně (žalovanému) znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám. V této souvislosti lze navíc konstatovat, že z obou postupních smluv se naopak nepodává, že by byly vypracovány pro smluvní strany stejným právním zástupcem. K prokázání úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele žalobce přes výzvu soudu již žádné další důkazy nenavrhl. 16. Z výše uvedených důvodů soud tak shledal soud žalobu (v obou skutkových nárocích) jako nedůvodnou a proto jí zamítl (výroky I. a II). 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, tak náleží právo na náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil k bránění práva, vůči v řízení neúspěšnému žalobci. Tyto náklady tvoří odměna za právní zastoupení advokátkou podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) určená z tarifní hodnoty 50.000 Kč. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí 3.100 Kč a byla přiznána za při jednání účtované 4 úkony právní služby-převzetí právního zastoupení, 2x vyjádření k žalobě, účast zástupce při jednání dne 27. 4. 2018, vše v celkové výši 12.400 Kč a k těmto úkonům příslušející náhrada hotových výdajů ve formě 4 paušálů v celkové výši 4 x 300 Kč, tj. 1.200 Kč, celkem tedy 13.600 Kč. K této souhrnné částce dále přísluší 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.856 Kč, neboť zástupkyně žalovaného je jejím plátcem. Celkové náklady řízení tak činí 16.456 včetně DPH. Tyto náklady žalobce uhradí podle § 149 odst. 1 o. s. ř. advokátce.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Praha 4. května 2018

JUDr. Jiří Rada, v. r. samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Jaroslava Staviarská.