MSPH 79 INS 19160/2015-A-10
MSPH 79 INS 19160/2015-A-10

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v insolvenční věci dlužníka WEBEL s. r. o., IČO 293 15 476, se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, zahájeného na návrh insolvenčního navrhovatele STAVMAT STAVEBNINY a. s., IČO 251 21 049, se sídlem Na Hlavní 18, 182 00 Praha 8-Březiněves, zastoupeného Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem, AK se sídlem Vrázova 7, 150 00 Praha 5, na nařízení předběžného opatření

t a k t o:

I. Návrh insolvenčního navrhovatele STAVMAT STAVEBNINY a. s., IČO 251 21 049, na nařízení předběžného opatření, kterým by insolvenční soud ustanovil předběžného insolvenčního správce, s e z a m í t á.

II. Navrhovatel STAVMAT STAVEBNINY a. s., IČO 251 21 049, je povinen zaplatit do 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření, který podle položky 5 Sazebníku k zákonu č.549/1991 Sb. ve znění zákona č. 218/2011 Sb., o soudních poplatcích, činí 1.000 Kč, a to a) bezhotovostně na účet soudu: č. účtu: 3703-2928021 /0710 u ČNB Praha, konstantní symbol : 1148, variabilní symbol: 7941916015 b) nebo v hotovosti do pokladny soudu (č. dv. 140, I. poschodí budovy Městského soudu v Praze, Praha 2, pracoviště Slezská 9).

O d ů v o d n ě n í:

Dne 24. 7. 2015 byl Městskému soudu v Praze doručen insolvenční návrh v záhlaví tohoto usnesení uvedeného navrhovatele; téhož dne bylo zahájeno proti dlužníku insolvenční řízení.

Insolvenční navrhovatel pak podáním, doručeným dne 28. 7. 2015 svůj návrh doplnil (č. d. A-7). pokračování

Usnesením ze dne 27. 7. 2015, zveřejněným pod č. d. A-6 proto insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se k insolvenčnímu návrhu ve lhůtě 15 dnů od doručení vyjádřil (výrok I.) a současně mu výrokem II. uložil povinnost, aby v téže lhůtě předložil seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ) a dne 30. 7. 2015 pak dlužníkovi rovněž zaslal doplnění návrhu navrhovatelem (č. d. A-8).

Podáním ze dne 29. 7. 2015, doručeným insolvenčnímu soudu dne 30. 7. 2015 (č. d. A-9), navrhl insolvenční navrhovatel, aby insolvenční soud ustanovil předběžného správce, který by zjistil majetkové a účetní poměry dlužníka, převzal od dlužníka majetek a zjistil, zda právní úkony dlužníka v období předcházejícím zahájení insolvenčního řízení mohly mít vliv na majetkovou podstatu dlužníka. Návrh odůvodnil tím, že dne 12. 6. 2015 postoupil dlužník na třetí osobu svou pohledávku za BD real, družstvo, IČO 292 85 810, aniž dlužník jiný podstatnější majetek, než pohledávky za třetími osobami nevlastní. K návrhu připojil oznámení postupníka, společnosti Axel Gastro, s. r. o., IČO 273 95 855, o tom, že mu dlužník jako postupitel postoupil smlouvou ze dne 12. 6. 2015 pohledávku za BD real, družstvo, ve výši 4,407.192 Kč z titulu vyúčtovaných plateb po lhůtě splatnosti dle smlouvy o dílo č. 200/141025 ze dne 21. 11. 2014.

Z obsahu insolvenčního spisu plyne, že:

-insolvenční řízení bylo zahájeno v pátek dne 24. 7. 2015 vyhláška, jíž bylo oznámeno zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka, byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 10:20 hod. (č. d. A-2), -dlužník byl vyzván v pondělí dne 27. 7. 2015, aby se k návrhu vyjádřil a aby předložil seznamy dle § 104 IZ (č. d. A-6), -ke dni podání návrhu na nařízení předběžného opatření a ke dni vydání tohoto rozhodnutí má dlužník dosud otevřenou lhůtu ke splnění povinností uvedených ve zmíněné výzvě; není tak dosud znám rozsah a skladba jeho majetku, ani jeho stanovisko k návrhu na zahájení insolvenčního řízení, -k postoupení výše uvedené pohledávky došlo více než jeden měsíc před podáním insolvenčního návrhu, přičemž z návrhu na nařízení předběžného opatření se nepodávají žádné další konkrétní dispozice dlužníka se svým majetkem v období těsně předcházejícím podání návrhu.

Podle § 109 odst. 4 IZ nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku.

Podle § 111 odst. 1 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladně, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu (odst. 3).

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Jak plyne z povahy věci předběžné opatření, kterým je rozhodnutím soudu zabráněno změnám v rozsahu majetkové podstaty pokračovánív neprospěch věřitelů soud může vydat i bez návrhu zejména v době do vydání rozhodnutí o úpadku (srovnej § 113 odst. 1 insolvenčního zákona).

Podle § 27 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce; toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí (odst. 2). Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předběžného správce (odst. 3).

Podle § 112 odst. 2 IZ může insolvenční soud ustanovit předběžného insolvenčního správce i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Podle § 229 odst. 3 insolvenčního zákona nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními a) dlužník v době do rozhodnutí o úpadku, b) dlužník v době od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, c) insolvenční správce v době od prohlášení konkursu, d) dlužník v době od povolení reorganizace a e) dlužník v době od povolení oddlužení.

Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle § 239 odst. 1 IZ odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty.

Právnímu úkonu dlužníka lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (§ 240 odst. 3 IZ, § 241 odst. 4 IZ).

Jak plyne z výše citovaných ustanovení zákona, okamžikem zahájení insolvenčního řízení je dlužník při nakládání se svým majetkem omezen ustanovením § 111 IZ, jak uvedeno výše. Jeho cílem je především zachovat hodnotu majetku dlužníka v okamžiku zahájení insolvenčního řízení do okamžiku, než bude rozhodnuto o úpadku dlužníka a zvolen způsob jeho řešení (nebo do okamžiku, kdy insolvenční řízení bude ukončeno jiným způsobem a omezení plynoucí pro dlužníka z tohoto ustanovení pominou), a to tak, aby majetek dlužníka mohl sloužit v maximální možné míře k uspokojení věřitelů. Ustanovení § 111 IZ se logicky vztahuje i na jednání dlužníka po zahájení insolvenčního řízení, pokud na něj byl podán insolvenční návrh jeho věřitelem.

Z uvedeného dále vyplývá především to, že dlužník je v dispozičních oprávněních nakládání se svým majetkem dostatečně omezen § 111 insolvenčního zákona a pro případ, že by toto pokračovánízákonné ustanovení nerespektoval, jsou tyto nedovolené dispozice v režimu insolvenčního řízení postaveny pod sankci jejich neúčinnosti vůči dlužníkovým věřitelům se zjištěnou pohledávkou.

Všechna výše citovaná ustanovení se vážou na jednání dlužníka poté, co nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení. Pro situace znevýhodňujících právních úkonů dlužníka anebo jeho právních úkonů bez přiměřeného protiplnění, event. jeho úmyslně zkracujících právních úkonů v období, které předcházelo zahájení insolvenčního řízení, slouží v insolvenčním řízení právní institut odporovatelnosti těmto právním úkonům, důvodem pro nařízení předběžného opatření však není.

Navrhovatel uvádí případ, kdy dlužník postoupil pohledávku za jedním ze svých dlužníků třetí osobě dne 12. 6. 2015, tedy v období před podáním insolvenčního návrhu. Z návrhu ani z přiloženého vyrozumění o postoupení pohledávky přitom neplyne, zda tak dlužník učinil za úplatu (a jaká byla výše této úplaty, která se stala příjmem majetkové podstaty) či zda se tak stalo bezúplatně, a tedy na úkor dlužníkových věřitelů. Rovněž tak dosud není známa skladba a rozsah majetkové podstaty dlužníka (neuplynula mu dosud lhůta k předložení seznamů) ani to, zda dlužník poté, co bylo zahájeno insolvenční řízení činí nějaké další dispozice se svým majetkem a v čem spočívají tak, aby bylo možno posoudit, zda reálně existuje potřeba ustanovit předběžného správce, případně současně také nařídit předběžné opatření omezující dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec omezení vyplývajících z § 111, tedy v intencích vytčených v § 113 odst. 1 IZ.

Na základě výše uvedeného insolvenční soud neshledal důvod pro nařízení předběžného opatření, neboť se z ničeho, co navrhovatel uváděl, se nepodává to, že by dlužník sám aktivně činil jakékoliv úkony, kterými by porušoval omezení uvedená v § 111 insolvenčního zákona po 24. 7. 2015. Práva nezajištěných věřitelů dlužníka jsou tedy do doby rozhodnutí o tom, zda se dlužník nachází v úpadku či nikoliv, prozatím dostatečně ochráněna omezeními dlužníka uvedenými v § 111 insolvenčního zákona. Insolvenční soud proto z výše uvedených důvodů návrh na nařízení předběžného opatření ve výroku I. zamítl.

Výrok II. o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. h) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění, přičemž výše poplatku byla určena dle položky Sazebníku poplatků, který je součástí tohoto zákona (výrok II. usnesení).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení se l z e odvolat ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 3. srpna 2015

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová