MSPH 79 INS 1486/2008-C1-5
MSPH 79 INS 1486/2008-C1-5 179 Cm 1/2008

NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY 29 Cdo 716/2012-214

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobc a/ Caterine, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, PSý 170 88, identifikaní íslo osoby 63983036, zastoupeného JUDr. Radovanem Bernardem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. íjna 767/12, PSý 110 00, b/ Ing. Ji ího Klímy, MBA, narozeného 6. zá í 1967, bytem v Praze 9, Hostavicích, Doubecká 528, PSý 198 00 a c/ Radomíra Klímy, narozeného 11. srpna 1964, bytem v Praze 10, Nad Botiem 801/38, PSý 102 00, proti žalovanému První konkursní v. o. s., se sídlem v Praze 4, Severozápadní II 32/306, PSý 141 00, identifikaní íslo osoby 26424568, jako insolvennímu správci dlužníka Jaroslava Tomka, zastoupenému JUDr. Františkem ěezankou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012/18, PSý 198 00, za úasti dlužníka Jaroslava Tomka, narozeného 28. ledna 1968, bytem v Praze 9-BČchovicích, ýeskobrodská 3, zastoupeného JUDr. Františkem ěezankou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012/18, PSý 198 00, jako vedlejšího úastníka ízení na stranČ žalovaného, o urení pravosti a po adí nevykonatelné pohledávky ve výši 5.773.001,51 K, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. 179 Cm 1/2008, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2011, . j. 10 Cmo 59/2011-162, takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

Od vodnČní:

Rozsudkem ze dne 13. dubna 2011, . j. 179 Cm 1/2008-110, MČstský soud v Praze (dále též jen insolvenní soud ) v ízení vedeném v i žalovanému insolvennímu správci 179 Cm 1/2008 2 dlužníka Jaroslava Tomka (dále též jen J. T. ), za úasti J. T., jako vedlejšího úastníka ízení na stranČ žalovaného: 1/ Uril, že žalobce a/ (Caterine, spol. s r. o.) má právo na uspokojení své pohledávky v i obchodní spolenosti KORUNA klub, spol. s. r o. (dále jen spolenost K ) vzniklé na základČ úvČrové smlouvy ze dne 22. kvČtna 1995 (dále též jen úvČrová smlouva ), a to ze zpenČžení nemovitostí ve vlastnictví dlužníka (J. T.), konkrétnČ pozemku parc. . 676/2 o výmČ e 273 m2 a domu p. 3 nacházejícím se na tomto pozemku, zapsaných na listu vlastnictví íslo 595, vedeném pro katastrální území BČchovice (dále též jen p edmČtné nemovitosti ), do výše 2.935.240,26 K (bod I. výroku). 2/ Uril, že žalobce b/ (Ing. Ji í Klíma, MBA) má právo na uspokojení své pohledávky v i spolenosti K vzniklé na základČ úvČrové smlouvy, a to ze zpenČžení p edmČtných nemovitostí, do výše 100 K (bod II. výroku). 3/ Zamítl žalobu v ásti, ve které se žalobce a/ domáhal urení, že má právo na uspokojení své pohledávky v i spolenosti K, vzniklé na základČ úvČrové smlouvy, a to ze zpenČžení p edmČtných nemovitostí, také co do výše 2.837.661,25 K (bod III. výroku). 4/ Rozhodl o nákladech ízení (bod IV. výroku). Insolvenní soud vyšel p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku zejména z toho, že: 1/ Komerní banka, a. s. (dále též jen banka ) jako vČ itel uzav ela se spoleností K jako s úvČrovým dlužníkem dne 22. kvČtna 1995 smlouvu o úvČru, ve znČní dodatku . 1 ze dne 21. srpna 1995, podle které se banka zavázala poskytnout spolenosti K úvČr ve výši 1.500.000 K. ÚvČr byl následnČ fakticky poskytnut ve výši 1.350.000 K. 2/ Banka (jako zástavní vČ itel) uzav ela s J. T. (jako zástavním dlužníkem) dne 22. kvČtna 1995 smlouvu o z ízení zástavního práva k p edmČtným nemovitostem (dále jen zástavní smlouva ), k zajištČní závazku spolenosti K ve výši 1.500.000 K s p íslušenstvím, vzešlého v úvČrové smlouvy. 3/ Banka jako postupitel uzav ela se spoleností A. W. C. I. s. r. o. (dále jen spolenost A ) jako postupníkem dne 27. ledna 2004 smlouvu o postoupení pohledávky (dále jen postupní smlouva . 1 ), jejímž p edmČtem byla nesplacená pohledávka z úvČrové smlouvy ve výši 2.935.340,26 K, tvo ená jistinou ve výši 1.350.000 K, splatným úrokem z jistiny vyísleným k 27. lednu 2004 ástkou 853.968,74 K, úrokem z prodlení vyísleným k 27. lednu 2004 ástkou 720.571,52 K a poplatkem za spravování úvČru ve výši 10.800 K. V postupní smlouvČ . 1 je uvedeno, že pohledávka byla zažalována u Krajského obchodního soudu v Praze. 4/ Banka vyíslila pohledávku v i spolenosti K zp sobem popsaným v postupní smlouvČ . 1 již k 4. dubnu 2001. Podle rozhodnutí p edstavenstva banky nemČla být nesplacená jistina úroena (respektive byla úroena úrokem 0 % p. a.) s úinností od 27. listopadu 1999. 5/ Usnesením ze dne 12. ervna 2008, . j.-A-29, zjistil insolvenní soud úpadek dlužníka J. T. a prohlásil konkurs na jeho majetek. Insolvenním správcem ustanovil žalovaného. 6/ Spolenost A p ihlásila pohledávku z úvČrové smlouvy dne 6. kvČtna 2008 do insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka J. T. ástkou 5.773.001,51 K, s tím, 179 Cm 1/2008 Pokraování 3 29 Cdo 716/2012

že uspokojení pohledávky je zajištČno majetkem dlužníka; vady p ihlášky odstranila dne 8. ervence 2008. Podle doplnČní p ihlášky sestává p ihlášená pohledávka z jistiny ve výši 1.350.000 K, ze splatného úroku z jistiny vyísleného k 27. lednu 2004 ástkou 853.968,74 K, z úroku z prodlení vyísleného k 27. lednu 2004 ástkou 720.571,52 K a z poplatku za spravování úvČru ve výši 10.800 K. Celkem jde o ástku 2.935.340,26 K. Potud je výše p ihlášené pohledávky mezi úastníky nesporná. 7/ P i p ezkumném jednání konaném 6. srpna 2008, jehož se spolenost A nezúastnila, pop el žalovaný (insolvenní správce) pohledávku spolenosti A co do práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní; pohledávku pop el i dlužník. 8/ Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 15. listopadu 2010 (dále jen postupní smlouva . 2 ) spolenost A (jako postupitel) postoupila ást pohledávky z ástky za spravování úvČru (10.800 K) ve výši 100 K žalobci b/ a zbývající ást p ihlášené pohledávky žalobci a/ (jako postupník m) a na tomto základČ došlo v insolvenním ízení ke zmČnČ v osobČ p ihlášeného vČ itele (usnesením insolvenního soudu ze dne 20. ledna 2010, . j.-P3-7). 9/ Platnost zástavní smlouvy a vznik zástavního práva k p edmČtným nemovitostem již soudy pravomocnČ ešily (rozsudkem MČstského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2003, . j. 44 Cm 76/97-71, ve znČní opravného usnesení téhož soudu ze dne 3. b ezna 2005, . j. 44 Cm 76/97-105, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2010, . j. 9 Cmo 347/2009-186, dále rozsudkem MČstského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2002, . j. 48 Cm 135/2000-64 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. b ezna 2003, . j. 6 Cmo 291/2002-79). 10/ Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. února 1997, sp. zn. 19 C 307/95, ve spojení s rozsudkem MČstského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1997, . j. 13 Co 501/97-52, bylo ureno, že smlouva o z ízení vČcného b emene k p edmČtným nemovitostem je neplatná. 11/ Výše pohledávky zajištČné spornými nemovitostmi je mezi úastníky nesporná co do ástky 2.935.340,26 K. Na tomto základČ dospČl insolvenní soud k následujícím závČr m: I/ Ke vzniku zástavního práva. 1/ Vznik zástavního práva k p edmČtným nemovitostem je nutno posuzovat p edevším podle zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ), ve znČní úinném do 31. prosince 2000. 2/ S p ihlédnutím k ustanovením § 151a odst. 1, § 151b odst. 1, 2 a 4 a § 151d ob. zák., k závČr m obsaženým (obecnČ) v rozsudku (správnČ jde o usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2006, sp. zn. 21 Cdo 2823/2005 (usnesení je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže, byla-li vydána po 1. lednu 2001-dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) a k závČru, že zástavní právo k p edmČtným nemovitostem platnČ vzniklo, obsaženému v rozsudku MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186, neshledává insolvenní soud d vodnou námitku žalovaného a vedlejšího úastníka, že je vyloueno zastavit nemovitost (dle § 151d odst. 1 ob. zák.). 3/ Námitka, že ohlednČ p edmČtných nemovitostí již rozhodl jiný soud (Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem sp. zn. 19 C 307/95, ve spojení s rozsudkem MČstského soudu v Praze . j. 13 Co 501/97-52) ve prospČch žalovaného, není p iléhavá, 179 Cm 1/2008 4 když otázka vzniku vČcného b emene k p edmČtným nemovitostem byla posuzována podle jiných ustanovení zákona. 4/ Uspokojení pohledávek žalobc a/ a b/ je (tedy) na základČ platnČ uzav ené zástavní smlouvy zajištČno zástavou (nemovitostmi dlužníka). II/ K p ezkoumání pop ené pohledávky na základČ popČrného úkonu insolvenního správce. 1/ PopČrným úkonem insolvenního správce podle § 196 odst. 2 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), nedochází jen k pop ení po adí pohledávky; jeho dalším úinkem je (dle zákona) i to, že zajištČná pohledávka je pop ena co do pravosti. Je tomu tak proto, že pohledávka zajištČného vČ itele nesmČ uje za dlužníkem, ale v i t etí osobČ a jako taková nebyla (nemohla být) p i p ezkumném jednání podrobena p ezkumu. Takto pop enou pohledávku není možné uspokojit jako nezajištČnou z jiného majetku majetkové podstaty. V incidenním sporu tak musí být vždy prokázáno, zda zajištČná pohledávka vznikla, p ípadnČ, zda v mezidobí nezanikla (musí být zjištČna její pravost). Bude-li dokazováním zjištČno, že pohledávka existuje (nezanikla), musí být souasnČ prokázáno, zda je její uspokojení zajištČno do výše vyíslené p ihláškou. 2/ Pop ení pohledávky co do pravosti znamená, že je sporná v celé výši; protože však jde o pohledávku, která nebyla co do existence i výše p ezkoumána, musí být vždy postaveno najisto v incidenním sporu, zda zajištČný vČ itel má být z výtČžku zpenČžení zajištČní uspokojen v p ihlášené výši. ěeené tím více platí tam, kde výtČžek zpenČžení zástavy výraznČ p evyšuje zajištČnou pohledávku (takže je z ejmé, že z nČj budou uspokojeni i nezajištČní vČ itelé). Tento postup soudu je v souladu se zásadou insolvenního ízení uvedenou v § 5 písm. a/ insolvenního zákona 3/ Neprovedení p ezkumu skutené výše zajištČné pohledávky (p i pop ení pravosti) by bylo v p íkrém rozporu se zájmy nezajištČných vČ itel dlužníka, kte í mohou být z výtČžku zpenČžení jeho majetku rovnČž uspokojeni. Argumentace žalobce a/ obsahem rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. kvČtna 2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (jde o rozsudek uve ejnČný pod íslem 76/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek-dále jen R 76/2002 ) není pro tento p ípad p iléhavá, nebo argumenty tam uvádČné cílí na odlišný právní režim, který není pro úpravu novČ uvedenou v § 196 odst. 2 insolvenního zákona aplikovatelný již proto, že zákon . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen ZKV ) tzv. nekonkursnímu vČ iteli výslovnČ neumož oval p ihlásit pohledávku smČ ující za osobou odlišnou od úpadce . 4/ Zákon neukládá insolvennímu správci, aby s pop ením práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní (§ 196 odst. 2 insolvenního zákona) spojil další (související) popČrný úkon, tj. aby zvláš (také) pop el pravost pohledávky (v p ípadČ, že zajištČnou pohledávku popíral zcela) nebo její výši (pokud toto právo popírá zásti), nebo tyto právní úinky jsou spojeny již se samotným pop ením práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní a vyplývají tedy p ímo ze zákona. Žalobce a/ se proto mýlí, usuzuje-li, že insolvenní správce musel uvést (aby dosáhl zamýšlených procesních úink a docílil p ezkumu výše zajištČné pohledávky) p i pop ení skutenou výši pohledávky (ve smyslu § 194 insolvenního zákona). Z úinku, který se pojí s popČrným úkonem podle 196 odst. 2 insolvenního zákona, plyne, že zajištČná pohledávka bude (kromČ existence zajištČní a jeho rozsahu) p ezkoumána nejen co do pravosti, ale i co do výše. K porušení zásady dominus litis nebo nČkteré ze zásad uvedených v § 5a a § 5b insolvenního zákona tedy nedošlo. 179 Cm 1/2008 Pokraování 5 29 Cdo 716/2012

III/ K urení výše zajištČné pohledávky. 1/ Pro závČr o výši zajištČné pohledávky bylo rozhodující zejména to, že žalovaný ani vedlejší úastník nezpochybnili, že žalobci mají za spoleností K vykonatelnou pohledávku minimálnČ ve výši 2.935.340,26 K (žalobce a/ ve výši 2.935.240,26 K a žalobce b/ ve výši 100 K), tj. ve výši, která vyplývá z výroku pravomocného rozsudku MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186. Pravost pohledávky a její zajištČní do této výše tak insolvenní soud shledává nesporným. Oznaený rozsudek se stal vykonatelným právČ a jen do této nesporné výše a p esun d kazního b emene k prokázání pravosti pohledávky v této výši tak postrádá opodstatnČní. Uvedeným rozsudkem ovšem nebylo rozhodnuto o p íslušenství pohledávky, takže potud z stalo d kazní b emeno na žalobci a/. 2/ Na tomto základČ má insolvenní soud za prokázané, že právo na uspokojení své pohledávky v i spolenosti K, vzešlé z úvČrové smlouvy ze zpenČžení sporných nemovitostí má žalobce a/ co do ástky 2.935.240,26 K a žalobce b/co do ástky 100 K. 3/ Další ástku 2.837.661,25 K tvo í rozdíl mezi nespornou ástkou a ástkou uvedenou v p ihlášce. Potud insolvenní soud po zhodnocení provedených d kaz dle § 132 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), uvČ il tvrzení žalovaného, že jistina z poskytnutého úvČru nepodléhala úroení s úinností od 27. íjna 1999 (a to ani co do sankních úrok z nesplacených úrok ). Potud proto žaloba není d vodná. K odvolání žalobce a/ (proti bodu III. výroku), žalovaného (proti bod m I. a II. výroku) a vedlejšího úastníka (proti bod m I. a II. výroku) Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenního soudu v bodech I. a II. výroku a v bodČ III. výroku jej zmČnil tak, že žalobČ vyhovČl i v tomto rozsahu (první výrok). Dále rozhodl o nákladech ízení p ed soudy obou stup (druhý výrok). Odvolací soud poté, co v pot ebném rozsahu zopakoval dokazování, dospČl k následujícím závČr m: I/ Ke vzniku zástavního práva. 1/ Námitka žalovaného, že insolvenní soud nemohl p i rozhodování o žalobČ vycházet z rozsudku MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186 (jelikož tento spor byl p erušen prohlášením konkursu na majetek dlužníka podle § 263 insolvenního zákona), není d vodná. Ustanovení § 265 insolvenního zákona umož uje pokraovat v p erušených ízeních, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty nebo o ízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištČní. Insolvenní soud proto postupoval správnČ, když v souladu s ustanovením § 265 odst. 3 insolvenního zákona usnesením ze dne 22. íjna 2008, . j.-B-45, rozhodl, že v ízení vedeném (u téhož soudu) pod sp. zn. 44 Cm 76/97 lze pokraovat (protože eší spornou otázku platného vzniku zástavního práva podle zástavní smlouvy). Pokraování ízení v tomto sporu vedlo k vyjasnČní sporných otázek. 2/ Vzhledem k rozsudku MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71 dospČl odvolací soud (stejnČ jako insolvenní soud) na základČ provedeného dokazování k závČru, že uspokojení pohledávek žalobc je zajištČno zástavním právem z ízeným na základČ zástavní smlouvy na sporných nemovitostech dlužníka. Z onoho rozsudku vyplývá, že banka uzav ela s dlužníkem zástavní smlouvu k zajištČní pohledávky za spoleností K v dobČ (21. dubna 1995), kdy dlužník již uzav el kupní smlouvu, podle které mČl nabýt vlastnictví ke sporným nemovitostem, by vlastnické právo dosud nebylo vloženo do katastru 179 Cm 1/2008 6 nemovitostí. Vklad vlastnického práva dlužníka ke sporným nemovitostem do katastru nemovitostí byl povolen rozhodnutím . j. V 25109/95 s právními úinky vkladu k 28. ervnu 1995. Insolvenní soud proto pro danou vČc správnČ interpretoval rozsudek (správnČ jde o usnesení) Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2823/2005 a dospČl k závČru, že p edch dce žalobc jednal v dobré ví e. II/ K p ezkoumání pop ené pohledávky na základČ popČrného úkonu insolvenního správce. 1/ K odvolací námitce žalobce, podle níž nelze rozší it popČrný úkon, jímž žalovaný pop el pravost pohledávky, i na pop ení výše, zjistil odvolací soud z protokolu o p ezkumném jednání konaném dne 6. srpna 2008, že žalovaný pop el pouze zajištČní pohledávky (a tím-ve smyslu ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona-i její pravost). 2/ Tím, že žalovaný pop el po adí pohledávky (do protokolu o p ezkumném jednání uvedl, že popírá její zajištČní), byla sice pop ena i pravost, nikoliv však výše pohledávky. Jestliže žalovaný zamýšlel pop ít i výši pohledávky, pak mČl v souladu s ustanovením § 196 insolvenního zákona uvést, že zajištČní pohledávky popírá jen z ásti. V takovém p ípadČ by byl povinen dále postupovat podle ustanovení § 194 insolvenního zákona, což se nestalo. Se závČrem insolvenního soudu, že pop ení pohledávky co do pravosti mČlo za následek, že z stala spornou v celé výši, se tak odvolací soud neztotožnil. 3/ Odvolací soud tudíž uzavírá, že žalovaný nepop el pohledávku žalobc co do výše. Jelikož žalobci prokázali (jak vysvČtleno výše), že pohledávka je zajištČna zástavním právem z ízeným na sporných nemovitostech, ímž byla zjištČna i pravost pohledávky, shledal odvolací soud d vodným pouze odvolání žalobce. Žalovaný podal proti výrok m rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé dovolání, jehož p ípustnost opírá u mČnícího výroku rozsudku o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. . a u potvrzujícího výroku rozsudku o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., namítaje, že jsou dány dovolací d vody uvedené v § 241a odst. 2 a 3 o. s. ., tedy, že ízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve vČci (odstavec 2 písm. a/), že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (odstavec 2 písm. b/) a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištČní, které nemá podle obsahu spisu v podstatné ásti oporu v provedeném dokazování (odstavec 3) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil soudu prvního stupnČ k dalšímu ízení. KonkrétnČ dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypo ádal s tím, jak insolvenní soud od vodnil zamítavý výrok svého rozsudku (a zabýval se pouze všeobecnými úvahami o údajném pochybení p i popírání vČ itelovy pohledávky v insolvenním ízení), ani s odvolacími argumenty, které dovolatel uplatnil proti bod m I. a II. výroku rozsudku insolvenního soudu. Dále dovolatel uvádí, že odvolací soud se p i posouzení platnosti zástavní smlouvy spokojil s tím, že insolvenní soud vyšel z rozsudku MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71, potvrzeného rozsudkem Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186, a že odkázal na rozsudek (správnČ usnesení) Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2823/2005. P itom míní, že odvolací soud mČl této zásadní problematice vČnovat vČtší pozornost. Platností zástavní smlouvy se již v roce 2000 zabýval Nejvyšší soud, jenž rozsudkem ze dne 29. b ezna 2000, . j. 21 Cdo 2830/99-52, zrušil rozsudek MČstského soudu v Praze (jako soudu odvolacího) ze dne 7. dubna 1999, sp. zn. 39 Co 67/99 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. íjna 1998, sp. zn. 8 C 169/98. Rozsudkem ze dne 179 Cm 1/2008 Pokraování 7 29 Cdo 716/2012

24. b ezna 2003, . j. 6 Cmo 291/2002-79, potvrdil Vrchní soud v Praze (zamítavý) rozsudek MČstského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2002, . j. 48 Cm 135/2000-64, s od vodnČním, že není dán naléhavý právní zájem na rozhodnutí o urení, zda tu zástavní právo je i není, nebo mezi úastníky p edmČtného ízení již probíhá spor o splnČní povinnosti z p edmČtné smlouvy , s dalším konstatováním, že v tomto sporu musí být platnost zástavní smlouvy vy ešena jako p edbČžná otázka. Žaloba vedlejšího úastníka tedy byla zamítnuta jen pro nedostatek naléhavého právního zájmu a nikoli proto, že by zástavní smlouva byla uznána za platnou. Dovolateli ani vedlejšímu úastníku pak není známo, že by nČjaký soud ešil platnost zástavní smlouvy jako p edbČžnou otázku. Všechna uvedená rozhodnutí (i ta další) podle dovolatele zcela pominula skutenost (o které byl vyrozumČn odvolací soud), že o neplatnosti zástavní smlouvy již bylo pravomocnČ rozhodnuto. Rozsudkem ze dne 12. listopadu 1997, . j. 13 Co 507/97-52 (totiž) MČstský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. února 1997, . j. 19 C 307/95-34, z nČhož vyplývá, že zástavní smlouva je neplatná, nebo vedlejší úastník se stal vlastníkem nemovitosti až 28. ervna 1995 (tedy dnem, kdy došlo k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí). Podle názoru dovolatele i vedlejšího úastníka (uvádí se v dovolání) není možný odlišný názor, tedy názor, že by tato smlouva byla pouze neplatná pro p ípad z ízení práva vČcného b emene, ale souasnČ platná pro p ípad zajištČní pohledávky t etí osoby. Vedlejší úastník proto proti rozsudku Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186, podal dovolání, které ovšem Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. 32 Cdo 1020/2011, jako nep ípustné s tím, že vedlejší úastník není osobou k podání dovolání oprávnČnou. NáslednČ dovolatel rekapituluje pr bČh ízení, uvádČje, že poté, co insolvenní soud usnesením ze dne 25. listopadu 2008, . j. 179 Cm 1/2008-28, p erušil ízení do pravomocného ukonení sporu vedeného u nČj pod sp. zn. 44 Cm 76/97 (domnívaje se, že v onom ízení bude posouzena existence zástavního práva), Vrchní soud v Praze pokraoval v odvolacím ízení ve sporu sp. zn. 44 Cm 76/97, avšak zabýval se pouze námitkami p vodního odvolatele (vedlejšího úastníka) a nikoli již námitkami dovolatele, v i kterému pak v potvrzujícím rozsudku p iznal žalobci i náhradu náklad ízení. Dovolatel míní, že jelikož se Vrchní soud v Praze nevypo ádal (v onom ízení) s jeho námitkami, bylo rozhodnutí o pokraování v ízení nezákonné, nebo ve smyslu ustanovení § 265 odst. 3 insolvenního zákona m že insolvenní soud vydat takové rozhodnutí, jen m že-li pokraování v ízení vést k vyjasnČní sporných otázek vyvolaných insolvenním ízením nebo k ukonení dlužníkových spor zp sobem, který nezatČžuje majetkovou podstatu. Odvolací ízení nevedlo k vyjasnČní sporných otázek a zatížilo majetkovou podstatu. Aby byl postup soudu zákonný, musel by se v žádosti o pokraování v ízení navrhovatel zavázat, že nebude požadovat náhradu p ípadných náklad ízení, a toto také dodržet. Žalovaný dokonce tyto náklady dále vymáhá i dnes. Insolvenní soud následnČ vyšel co do neplatnosti (zástavní) smlouvy ze stanoviska žalobce, opíraje se o rozsudek Vrchního soudu v Praze . j. 9 Cmo 347/2009-186; tento rozsudek však dovolatel pokládá (vzhledem k výše uvedenému) za neplatný , nebo v ízení nemČlo být pokraováno a rozhodnutí insolvenního soudu o jeho pokraování odporuje zákonnému ustanovení, které umož uje v takovém ízení pokraovat, zvláštČ ustanovení § 265 odst. 3 insolvenního zákona. Dále dovolatel poukazuje na argumenty, jimiž brojil proti rozsudku insolvenního soudu [že insolvenní soud nemohl umožnit pokraování v p erušeném ízení, jelikož k tomu 179 Cm 1/2008 8 nebyly splnČny podmínky uvedené v § 265 odst. 3 insolvenního zákona, že ustanovení § 151d ob. zák., v rozhodném znČní, nelze ve svČtle závČr obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 85/97, v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 646/97 a v odborné literatu e použít na zástavní smlouvu na nemovitosti a že zástavní smlouvu oznail za neplatnou Obvodní soud pro Prahu 9 v rozsudku sp. zn. 19 C 307/95 (ve spojení s rozsudkem MČstského soudu v Praze sp. zn. 13 Co 507/97)]. Dovolatel též odkazuje na své vyjád ení proti odvolání žalobce a/ (o tom, že pro posouzení p ezkumu pohledávek není využitelná judikatura k zákonu . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání-dále též jen ZKV ). Odvolacímu soudu v této souvislosti vytýká, že se s jeho námitkami ani s námitkami vedlejšího úastníka nevypo ádal (k vČtšinČ se v bec nevyjád il) a rozsudek insolvenního soudu zmČnil, aniž se vypo ádal s jeho od vodnČním. Podáním z 16. b ezna 2012 dovolatel tuto argumentaci doplnil tím, že odvolacímu soudu vytkl, že považuje judikaturu týkající se pop ení pohledávky v režimu zákona o konkursu a vyrovnání za platnou i pro pop ení pohledávky podle insolvenního zákona. P itom zd raz uje, že znČní obou p edpis jsou potud naprosto odlišná . K tomu uvádí, že p i pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní u zajištČného vČ itele, který m že tuto pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní (tedy ve vČci, jako je tato), insolvenní správce v p ípadČ, že popírá celou zajištČnou pohledávku (což je i tento p ípad) nem že uvést pop ení z d vodu výše, ale pouze z d vodu pravosti , nebo to p ímo uvádí § 196 insolvenního zákona a nedává insolvennímu správci jinou možnost . Dále dovolatel dodává, že (ovšem) ani judikatura k zákonu o konkursu a vyrovnání neznemož uje soudu vyhovČt žalobČ jen zásti. Potud dovolatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2010, sp. zn. 29 Cdo 1206/2009 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 4, roník 2012, pod íslem 54), z nČjž cituje vČtu: Ukáže-li se pop ení pravosti jako opodstatnČné (pouze) ve vztahu k ásti pohledávky, musí žalobu o urení pravosti této ásti pohledávky zamítnout. Je tedy z ejmé (uzavírá dovolatel), že i judikatura k zákonu o konkursu a vyrovnání soudu umož ovala (soud byl povinen) uznat žalobu (v obdobných p ípadech pop ení pravosti pohledávky) pouze z ásti (v urité výši) a ve zbytku ji zamítnout. Rozhodnutí insolvenního soudu tedy v této ásti bylo v souladu se zákonem a stanovisko žalobce a/ a odvolacího soudu bylo v rozporu i s judikaturou k zákonu o konkursu a vyrovnání. Z výše eeného podle dovolatele plyne, že v p ípadČ rozhodnutí odvolacího soudu jsou zde nesprávná právní posouzení a vady, které mohly mít za následek nesprávné posouzení vČci, p ípadnČ v rozhodování dovolacího soudu dosud nevy ešené otázky, nebo otázky rozhodované soudy rozdílnČ, a to hlavnČ tyto : 1/ Zda v p ípadČ pop ení pravosti p ihlášené pohledávky ze zajištČné pohledávky dle § 196 insolvenního zákona (u vČ itele, který není p ímým vČ itelem dlužníka) v celém rozsahu se (takovým) pop ením pravosti rozumí i pop ení celé její výše, když ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona považuje za pop ení výše pohledávky jen pop ení pohledávky zásti a další podmínkou v takovém p ípadČ je (ve smyslu § 194 insolvenního zákona), že by insolvenní správce musel uvést, kterou ást pohledávky uznává, což by bylo nelogické. 2/ Zda je možné, aby zástavce byl povinen hradit vyšší pohledávku, než je pohledávka v i p ímému dlužníku, která vychází z pravomocného rozhodnutí, v nČmž je oznaena jako pohledávka konená, která dále neroste? A zda v takovém p ípadČ uplat ování takové pohledávky v i zástavci (tedy pohledávky vyšší než v i p ímému dlužníku, zde dokonce o 100 %) neodporuje dobrým mrav m a zásadám poctivého hospodá ského styku? 179 Cm 1/2008 Pokraování 9 29 Cdo 716/2012

3/ Vzhledem ke skutenosti, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 85/97 je v p íkrém rozporu s jinými rozhodnutími Nejvyššího soudu, aniž se s ním tato rozhodnutí vypo ádala, je zásadní otázkou, jaké je souasné stanovisko Nejvyššího soudu v této vČci, když návazné úpravy zákona zákonodárcem potvrdily, že duch a myšlenka zákona je p esnČ ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 85/97, když ihned po zmČnČ obanského zákoníku by i do souasnosti takováto p edmČtná zástavní smlouva byla ze zákona neplatná a p edchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu Nejvyššího soudu, která jsou jiná než rozhodnutí sp. zn. 2 Odon 85/97, odporují jak p edchozím judikát m VS, statím z odborné literatury a p íliš vycházejí, v rozporu s p esným znČním zákona, vst íc bankám . 4/ Kdyby podle tehdy platného znČní § 151d ob. zák. byla zástavní smlouva podle názoru Nejvyššího soudu platná, zda je možno použít i u gigantu a profesionála velikosti Komerní banky, a. s. ustanovení o dobré ví e, když skutenost, že si banka nezjistila v katastru, kdo je skutený vlastník v dobČ podpisu smlouvy, je irý amatérismus a vlastní chyba, které by se nedopustil ani jen trochu znalý malý podnikatel i fyzická osoba ? 5/ Zda je možné v p ípadČ zástavní smlouvy, o které již bylo konkrétnČ historicky rozhodnuto v pravomocném rozhodnutí soudu, že je absolutnČ neplatná, návaznČ rozhodnout, že platná byla? 6/ Zda je možné, aby insolvenní soud vydal platné rozhodnutí o pokraování soudního sporu, ze zákona p erušeného z d vodu prohlášení konkursu , když nejsou splnČny podmínky dle § 265 odst. 3 insolvenního zákona a následným rozhodnutím je zatížena majetková podstata nemalou ástkou cca 100.000 K ? Žalobce a/ ve vyjád ení k dovolání obsáhle argumentuje ve prospČch správnosti napadeného rozhodnutí a navrhuje dovolání zamítnout v rozsahu, ve kterém smČ uje proti potvrzujícímu výroku napadeného rozhodnutí a odmítnout (jako zjevnČ bezd vodné) v rozsahu, ve kterém smČ uje proti mČnícímu výroku napadeného rozhodnutí. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný (s dále popsanými výjimkami) insolvenní zákon ve znČní úinném do 29. prosince 2011 (tj. naposledy ve znČní zákona . 188/2011 Sb.). Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. V pr bČhu dovolacího ízení došlo (podle obsahu p ihláškového spisu P3) k dalším zmČnám v osobách vČ itel pohledávky uplat ované v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka (J. T.) tak, že co do ástky 250.000 K (vydČlené z ástky, o které rozhodl insolvenní soud v bodu I. výroku svého rozsudku) se jejím vČ itelem stal (namísto žalobce a/) žalobce b/ (usnesení insolvenního soudu ze dne 20. ervence 2012, . j.-P3-14, které nabylo právní moci téhož dne). ýást takto nabyté pohledávky získal od žalobce b/ (co do ástky 249.900 K) Radomír Klíma (žalobce c/) [srov. P3-16] a posléze z této ástky nabyl žalobce b/ od žalobce c/ zpČt ást pohledávky co do ástky 10.000 K [srov. P3-19]. Z pohledávky, která je p edmČtem incidenního sporu, tak k dnešnímu dni uplat uje jako vČ itel žalobce a/ 5.522.901,51 K, žalobce b/ 10.200 K (z toho 10.000 K z ástky, o které rozhodl insolvenní soud v bodu I. výroku svého rozsudku) a žalobce c/ 239.900 K (z ástky, o které rozhodl insolvenní soud v bodu I. výroku svého rozsudku). V tomto rozsahu Nejvyšší soud jednal s oznaenými vČ iteli jako se žalobci i v dovolacím ízení (§ 18 a § 19 insolvenního zákona, v rozhodném znČní) [Nejvyšší soud nep ehlédl, že insolvenní soud v pr bČhu dovolacího ízení ukonil 179 Cm 1/2008 10

úast žalobce b/ v rozsahu ástky 200 K pro její úhradu (usnesení insolvenního soudu ze dne 19. ervence 2012, . j.-P3-13, které nabylo právní moci téhož dne a usnesení insolvenního soudu ze dne 21. ervna 2013, . j.-P3-17, které nabylo právní moci téhož dne), pro úely p ezkoumání dovoláním napadeného rozhodnutí (z 15. prosince 2011) však tato okolnost význam nemá]. Dovolání proti mČnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé je v této vČci p ípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. . Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve vČci samé shledává Nejvyšší soud v této vČci p ípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje ešení otázek dovoláním otev ených a ve vazbČ na úinky popČrných úkon v insolvenním ízení dovolacím soudem beze zbytku nezodpovČzených. K dovolacím d vod m uplatnČným dovolatelem iní Nejvyšší soud-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-následující závČry. Úvodem Nejvyšší soud zd raz uje, že ve vztahu mezi jednotlivými dovolacími d vody taxativnČ vypotenými v § 241a odst. 2 a 3 o. s. . neplatí vztah p íiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnČní druhého); srov. shodnČ nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. íjna 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uve ejnČného pod íslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 19/2006 ) a rozsudku velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. íjna 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uve ejnČného pod íslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 10/2014 ) K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. . Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. V mezích dovolacího d vodu dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. . tedy dovolací soud zkoumá, zda právní posouzení vČci obstojí na základČ v ízení uinČných skutkových závČr , bez z etele k tomu, že tyto skutkové závČry jsou rovnČž zpochybnČny prost ednictvím dalších dovolacích d vod (R 19/2006, R 10/2014). I/ Ke vzniku zástavního práva. Podle ustanovení § 151d odst. 1 ob. zák. ve znČní úinném v dobČ uzav ení zástavní smlouvy (22. kvČtna 1995), pro vČc rozhodném (tj. naposledy ve znČní zákona . 267/1994 Sb.), dá-li nČkdo do zástavy cizí vČc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k vČci jiné vČcné právo, nesluitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo jen, je-li vČc odevzdána zástavnímu vČ iteli a ten ji p ijme v dobré ví e, že zástavce je oprávnČn vČc zastavit. V p ípadČ pochybností platí, že zástavní vČ itel jednal v dobré ví e. Argumentace k § 151d ob. zák. se pojí s otázkami, jež dovolatel položil výše pod body 3/ a 4/. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že sice vydal 28. ledna 1998 rozsudek (sp. zn. 2 Odon 85/97), v nČmž p itakal závČru, že podle ustanovení § 151d odst. 1 ob. zák. nelze platnČ z ídit zástavní právo k nemovitostem, jelikož ty nemohou být zástavnímu vČ iteli zástavcem odevzdány , všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po uvedeném datu a týkající se uvedeného problému, jsou však založena na závČru opaném (totiž, že podle oznaeného ustanovení mohlo na základČ smlouvy vzniknout i zástavní právo k nemovitosti, jelikož odevzdáním nemovitosti ve smlouvČ uvedenému zástavnímu vČ iteli 179 Cm 1/2008 Pokraování 11 29 Cdo 716/2012 se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitostí v jeho prospČch). Srov. tato rozhodnutí Nejvyššího soudu: rozsudek ze dne 26. listopadu 1999, sp. zn. 21 Cdo 328/99 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 5, roník 2000, pod íslem 48), rozsudek ze dne 5. zá í 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 12, roník 2000, pod íslem 131), rozsudek ze dne 29. listopadu 2001, sp. zn. 29 Cdo 2512/2000 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 1, roník 2002, pod íslem 1), rozsudek ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, (uve ejnČný pod íslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek ze dne 25. zá í 2003, sp. zn. 21 Cdo 1724/2003 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 10, roník 2003, pod íslem 168), rozsudek ze dne 12. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 796/2002, usnesení ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn. 29 Odo 918/2003, rozsudek ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. 21 Cdo 1782/2003, rozsudek ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. 21 Cdo 2207/2003, usnesení ze dne 11. b ezna 2004, sp. zn. 29 Odo 884/2002, rozsudek ze dne 23. ervna 2004, sp. zn. 21 Cdo 321/2004, rozsudek ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. 21 Cdo 2074/2003 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 9, roník 2004, pod íslem 169), rozsudek ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. 29 Odo 182/2004 (uve ejnČný v asopise Soudní judikatura íslo 9, roník 2004, pod íslem 179), usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 890/2004, rozsudek ze dne 9. b ezna 2006, sp. zn. 21 Cdo 1403/2005, usnesení ze dne 30. kvČtna 2006, sp. zn. 29 Odo 1561/2005 [až potud jde o rozhodnutí, na která odkazuje žalobce a/ ve vyjád ení k odvolání dovolatele a vedlejšího úastníka z 8. prosince 2011 (. l. 154)], rozsudek ze dne 6. prosince 2007, sp. zn. 21 Cdo 3169/2006, usnesení ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 611/2006, usnesení ze dne 12. b ezna 2008, sp. zn. 29 Odo 1319/2006 a usnesení ze dne 12. íjna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3957/2010. Dovolání, jež se ani nepokouší vypo ádat se s touto (z vyjád ení žalobce a/ dovolateli známou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a jež nep ináší žádné nové argumenty, tedy Nejvyšší soud potud za d vodné nemá. To platí i pro otázku ad 4/, když skutkové reálie ady tČchto rozhodnutí Nejvyššího soudu (nap . sp. zn. 21 Cdo 1724/2003, 21 Cdo 2207/2003, 29 Odo 182/2004, 21 Cdo 3169/2006, 21 Cdo 3957/2010) dokládají, že zástavní právo mohlo zp sobem p edjímaným ustanovením § 151d ob. zák. (v rozhodném znČní) platnČ vzniknout, i když jednou ze smluvních stran smlouvy o z ízení zástavního práva (zástavním vČ itelem) byla banka. II/ K platnosti zástavní smlouvy. Argumentaci k (ne)platnosti zástavní smlouvy pojí dovolatel s otázkou ad 5/. P edpokladem smysluplné odpovČdi na takto položenou otázku je skutkový závČr, že existuje pravomocné soudní rozhodnutí, jímž bylo ureno, že p edmČtná zástavní smlouva je neplatná. Napadené rozhodnutí ovšem žádný takový závČr neobsahuje. Dovolatel potud zjevnČ vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšly oba soudy a již proto prost ednictvím takto položené otázky nelze v rovinČ právního posouzení vČci úinnČ zpochybnit správnost závČru odvolacího soudu, že zástavní smlouva je platná. Dovolatel p itom p edpoklad existence pravomocného soudního rozhodnutí, jímž bylo ureno, že p edmČtná zástavní smlouva je neplatná, dovozuje z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 19 C 307/95 (ve spojení s rozsudkem MČstského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 1997, . j. 13 Co 501/97-52). Podle skutkových zjištČní soud bylo tímto rozsudkem ureno (ve sporu mezi J. T. jako žalobcem a spoleností K), že smlouva o z ízení 179 Cm 1/2008 12 vČcného b emene k p edmČtným nemovitostem (uzav ená úastníky 29. kvČtna 1995) je neplatná. Jelikož dovolatel ohlašuje též dovolací d vod dle § 241a odst. 3 o. s. . (aniž ovšem jakkoli konkretizoval, ke kterým dovolacím argument m tento dovolací d vod p ipíná), jenž je (jak plyne z dikce oznaeného ustanovení) zp sobilý vČcného dovolacího p ezkumu v rozsahu mČnícího výroku rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud k výše uvedené (skutkové) dovolací argumentaci dodává, že závČr insolvenního soudu, že námitka založená na existenci tohoto rozsudku není p iléhavá (které bez dalšího p itakal odvolací soud), má oporu v provedeném dokazování, jelikož oznaený rozsudek (ani ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu) oividnČ v žádné své ásti neobsahuje jakýkoli závČr na téma (ne)platnosti zástavní smlouvy. (K emuž lze pro úplnost uvést, že ustanovení obanského zákoníku o smluvním z ízení práva odpovídajícího vČcnému b emeni neobsahují úpravu obdobnou ustanovení § 151d ob. zák., v rozhodném znČní). Dovolání proto ani potud není d vodné. III/ K ustanovení § 265 insolvenního zákona. K ustanovení § 265 insolvenního zákona váže dovolatel otázku ad 6/. Prost ednictvím argumentu, že insolvenní soud nemČl rozhodnout (usnesením . j.-B-45, vydaným dle § 265 odst. 3 insolvenního zákona), že lze pokraovat v ízení vedeném (u téhož soudu) pod sp. zn. 44 Cm 76/97, zpochyb uje dovolatel správnost závČru, jímž odvolací soud p itakal insolvennímu soudu v tom, že p i zkoumání, zda vzniklo zástavní právo na p edmČtných nemovitostech, lze vyjít z rozsudku MČstského soudu v Praze, . j. 44 Cm 76/97-71, ve znČní opravného usnesení téhož soudu, . j. 44 Cm 76/97-105, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, . j. 9 Cmo 347/2009-186. [Šlo o rozsudek, jímž MČstský soud v Praze v ízení o žalobČ banky podané proti 1/ spolenosti K a 2/ dlužníku uložil žalovaným zaplatit žalobci do 3 dn od právní moci rozsudku ástku 2,935.340,26 K a náklady ízení ve výši 117.420 K, s tím, že v i druhému žalovanému (dlužníku) je žalobce oprávnČn domáhat se uspokojení pohledávky pouze z výnosu z prodeje p edmČtných nemovitostí, p iemž plnČním jednoho ze žalovaných zaniká do výše tohoto plnČní povinnost druhého žalovaného. Odvolací soud pak tento rozsudek potvrdil ve výroku o vČci samé ve vztahu k druhému žalovanému, p iemž jako se žalobcem již jednal se spoleností A (jako s právním nástupcem banky) a jako s druhým žalovaným s insolvenním správcem dlužníka (dovolatelem), za úasti dlužníka jako vedlejšího úastníka ízení na stranČ druhého žalovaného. Dovolání podané proti rozsudku odvolacího soudu jen vedlejším úastníkem, odmítl Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 32 Cdo 1020/2011]. Ustanovení § 265 insolvenního zákona znČlo v dobČ vydání usnesení insolvenního soudu (22. íjna 2008) následovnČ: § 265 (1) V p erušených ízeních, ve kterých v dobČ prohlášení konkursu vČ itelé uplat ovali proti dlužníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokraovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou spor o vylouení majetku z ní, nebo jde-li o ízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajištČní anebo o ízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na rove . (2) Nejde-li o p ípady uvedené v odstavci 1, lze pokraovat v ízeních o nárocích, které je nutné p ihlásit, nebo na které se v insolvenním ízení pohlíží jako na p ihlášené, 179 Cm 1/2008 Pokraování 13 29 Cdo 716/2012 jen rozhodl-li o tom na návrh oprávnČné osoby insolvenní soud. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání p ípustné. Rozhodnutí se doruuje dlužníku, insolvennímu správci a navrhovateli. (3) Rozhodnutí o pokraování v ízení podle odstavce 2 m že insolvenní soud vydat, jen m že-li pokraování v ízení vést k vyjasnČní sporných otázek vyvolaných insolvenním ízením nebo k ukonení dlužníkových spor zp sobem, který nezatČžuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenní správce stává úastníkem ízení místo dlužníka; v ízení však lze pokraovat až po p ezkumném jednání. K tomuto ustanovení (jež do vydání napadeného rozhodnutí nedoznalo zmČn) Nejvyšší soud p edevším uvádí, že i kdyby se insolvenní soud mýlil p i vyhodnocení p edpoklad pro vydání rozhodnutí o pokraování v ízení, zakotvených v § 265 odst. 3 insolvenního zákona (v rozhodném znČní), mohla tím být založena jen nesprávnost usnesení insolvenního soudu o pokraování v ízení, jež mohla být (vzhledem k tomu, že podle § 265 odst. 2 insolvenního zákona proti takovému usnesení není p ípustné odvolání) zkoumána pouze v rámci p ípadných mimo ádných opravných prost edk proti takovému rozhodnutí vydaných. Tato nesprávnost mohla p ípadnČ ovlivnit jen chod ízení ve vČci vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 76/97. Rozsudek MČstského soudu v Praze . j. 44 Cm 76/97-71, ve znČní opravného usnesení téhož soudu, . j. 44 Cm 76/97-105, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze, . j. 9 Cmo 347/2009-186, je ovšem v právní moci, takže žalovaný je jím vázán (§ 159a o. s. .). Srov. i usnesení velkého senátu obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 25. ervna 2014, sp. zn. 31 Cdo 2740/2012. Argument neplatnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze, . j. 9 Cmo 347/2009-186, nemá význam již proto, že jde o terminologii vyhrazenou právu soukromému (soudní rozhodnutí m že být vČcnČ nesprávné nebo jinak vadné, le nikdy neplatné ): okolnost, že rozsudek je p ípadnČ vČcnČ nesprávný (ba dokonce zmatený), mu úinky pravomocného soudního rozhodnutí neodnímá. P itom není žádných pochyb o tom, že šlo o rozhodnutí, jehož prost ednictvím si zástavní vČ itel (banka) zajistil v i zástavnímu dlužníku (J. T.) exekuní titul nezbytný k realizaci zástavního práva v mimoinsolvenních pomČrech; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 1612/96, uve ejnČné pod íslem 30/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 30/1998 ) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 967/97, uve ejnČné pod íslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 46/1998 ). Jakákoli odpovČć na otázku, zda rozhodnutí insolvenního soudu z 22. íjna 2008 je souladné s ustanovením § 265 odst. 3 insolvenního zákona, na tomto závČru nem že nieho zmČnit. Pro úplnost (aniž by to mČlo vliv na závČr, že zkoumání vČcné správnosti usnesení insolvenního soudu . j.-B-45, je pro výsledek dovolacího ízení v této vČci právnČ bezcenné) Nejvyšší soud dodává, že p edpokladem pro vydání usnesení o pokraování v ízení dle § 265 odst. 3 insolvenního zákona není (a dovolatel se zjevnČ mýlí, usuzuje-li jinak) závazek druhé strany sporu nepožadovat náhradu p ípadných náklad ízení. IV/ K p ezkoumání pop ené pohledávky na základČ popČrného úkonu insolvenního správce. 179 Cm 1/2008 14

S p ihlédnutím k tomu, že insolvenní soud zjistil úpadek dlužníka usnesením ze dne 12. ervna 2008, je pro ešení otázek souvisejících s pop ením pohledávek v insolvenním ízení dlužníka rozhodný výklad insolvenního zákona ve znČní úinném do 30. b ezna 2011; srov. bod 1., lánku II., ásti první, zákona . 69/2011 Sb., kterým se mČní zákon . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon), ve znČní pozdČjších p edpis , a zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis . Ustanovení § 193 až § 196 insolvenního zákona (v rozhodném znČní) znČjí následovnČ: § 193 Pop ení pravosti pohledávky O pop ení pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlela. § 194 Pop ení výše pohledávky O pop ení pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužník v závazek je nižší než p ihlášená ástka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí souasnČ uvést, jaká je ve skutenosti výše pohledávky. § 195 Pop ení po adí pohledávky O pop ení pohledávky co do jejího po adí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má ménČ výhodné po adí, než je po adí uvedené v p ihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní. Ten, kdo popírá po adí pohledávky, musí souasnČ uvést, v jakém po adí má být pohledávka uspokojena. § 196 Úinky pop ení pohledávky (1) Pop ení výše pohledávky nemá vliv na její po adí. Pop ení po adí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výši pohledávky. (2) Pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní má však u zajištČného vČ itele, který m že tuto pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní, tytéž úinky jako pop ení pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo pop eno jen zásti, tytéž úinky jako pop ení výše pohledávky. Napadené rozhodnutí vychází ze skutkového závČru (dovoláním nezpochybnČného), že dovolatel (insolvenní správce dlužníka) pop el p edmČtnou pohledávku (jež tehdy celá náležela spolenosti A) p i p ezkumném jednání co do práva na její uspokojení ze zajištČní (s tím, že zástavní smlouvu považuje za neplatnou). Ze spisu je dále patrno, že již v rámci prvního vyjád ení k žalobČ (v podání z 27. srpna 2008, . l. 12-16) žalovaný argumentoval (a své pop ení od vod oval) nejen námitkou neplatnosti zástavní smlouvy, nýbrž i nesouhlasem s tím, že žalobce uplat uje sankní úrok ve výši 25 % p. a. nejen ze splatné jistiny, ale i z úrok a s tím, že od 27. ledna 2004 uplat uje žalobkynČ též smluvní úrok ve výši 8,85 %, akoliv rozhodnutím p edstavenstva banky byla v tomto p ípadČ od 27. íjna 1999 stanovena individuální úroková sazba ve výši 0 % p. a. (srov. lánek VII. onoho podání). 179 Cm 1/2008 Pokraování 15 29 Cdo 716/2012

Výkladem ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona (s nímž se pojí otázky položené dovoláním ad 1/ a 2/) se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 ICdo 11/2012, uve ejnČném pod íslem 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 66/2013 ). Tam dospČl k následujícím závČr m: 1/ Spor o právo na uspokojení p ihlášené pohledávky ze zajištČní je svou podstatou sporem o výhodnČjší (p ednostní) po adí uspokojení p ihlášené pohledávky a jako takový je v úpadkovém právu tradinČ vnímán jako spor o po adí pohledávky; srov. v režimu zákona . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, nap . body I. a XXXI. stanoviska obanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. ervna 1998, Cpjn 19/98, uve ejnČného pod íslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ), str. 169-170 (345-346) a str. 200-201 (376-377). Tomu pro insolvenní ízení odpovídá dikce ustanovení § 195 insolvenního zákona, jež uruje, že o pop ení pohledávky co do jejího po adí jde i tehdy, je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní. 2/ Spor o po adí pohledávky pro úely jejího uspokojení v insolvenním ízení je p itom (bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou) vždy sporem zahajovaným vČ itelem, který pohledávku p ihlásil (p ihlášeným vČ itelem). To platí i u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, pop ípadČ listinou, která je exekuním titulem, na základČ kterých se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Po adí ani právo na uspokojení ze zajištČní nejsou ešeny (pokryty) exekuním titulem, a proto v tomto smČru platí postup, jaký zákon uruje pro podání žalob v incidenních sporech u nevykonatelných pohledávek. Pro pomČry založené zákonem o konkursu a vyrovnání vyložil Nejvyšší soud tuto otázku opČt již pod bodem XXXI. stanoviska (str. 203 /379/), p iemž jde o závČry plnČ uplatnitelné i na pop ení po adí pohledávky, vetnČ pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní, v insolvenním ízení vedeném podle insolvenního zákona. 3/ Ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona pak obsahuje pravidlo, které respektuje zvláštní povahu pohledávky p ihlášené do insolvenního ízení nikoliv jako osobní pohledávka vČ itele v i jeho osobnímu dlužníku, nýbrž (jen) z titulu zajištČní -dlužník je pouze osobou, která svým majetkem zajiš uje pohledávku vČ itele v i jinému (osobnímu) dlužníku [v pomČrech zástavní pohledávky srov. k tomu v literatu e nap . Bureš, J.-Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17, a v rozhodovací praxi soud nap . rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uve ejnČný pod íslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 31/2007 ) nebo (opČt) R 30/1998 a R 46/1998]. V takovém p ípadČ totiž pop ení po adí pohledávky spoívající v pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní nutnČ vede i k zásahu do podstaty p ihláškou uplatnČné pohledávky (co do její pravosti nebo výše), jelikož bez práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní nemá vČ itel d vod v i dlužníku, jenž není jeho osobním dlužníkem, cokoliv p ihlásit. 4/ Proto také ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona pro tento p ípad vysvČtluje, že oproti obecnému pravidlu plynoucímu z dikce § 196 odst. 1 vČty druhé insolvenního zákona má pop ení po adí pohledávky spoívající v pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní u zajištČného vČ itele, který m že tuto pohledávku v i dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištČní, tytéž úinky jako pop ení pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo pop eno jen zásti, tytéž úinky jako pop ení výše pohledávky. Na tom, že jde ve smyslu § 195 insolvenního zákona o pop ení po adí 179 Cm 1/2008 16 pohledávky, p i kterém podává žalobu o urení po adí vždy p ihlášený vČ itel (lhostejno, zda zajištČná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona nieho nemČní. Uvedené p itom platí bez z etele k tomu, zda pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní je od vodnČno zánikem zajištČné (by i vykonatelné) pohledávky nebo (p i nezpochybnČné existenci zajištČné pohledávky) jen neexistencí zajištČní (nap . námitkou neplatného vzniku zástavního práva). K tomu Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení, zda a v jakém rozsahu pop el insolvenní správce pravost, výši nebo po adí pohledávky, je urující obsah popČrného úkonu insolvenního správce p i p ezkumném jednání (do skonení p ezkumného jednání); srov. § 192 odst. 1 vČtu druhou insolvenního zákona. P itom je nutno mít dále na pamČti, že v mezích uritého popČrného úkonu je insolvenní správce vázán d vody svého pop ení jen p i pop ení vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následnČ sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 insolvenního zákona). D vody pop ení pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejnČ jako d vody pop ení po adí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) m že insolvenní správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenní žalobČ vČ itele pop ené pohledávky) dopl ovat nebo mČnit po dobu, po kterou tomu v incidenním sporu nebrání úinky koncentrace ízení. Pro pomČry dané vČci lze na základČ výše eeného uzav ít, že: 1/ Dovolatel pop el pohledávku p ihlášeného vČ itele (v dobČ pop ení šlo o spolenost A) co do práva na její uspokojení ze zajištČní (ze zástavy tvo ené p edmČtnými nemovitostmi), tedy co do po adí (§ 195 insolvenního zákona). 2/ Šlo o p ípad p edjímaný ustanovením § 196 odst. 2 insolvenního zákona, když zástavní vČ itel p ihlásil pohledávku jako zajištČnou do insolvenního ízení vedeného na majetek zástavního dlužníka, jenž není jeho osobním dlužníkem. Pop ení práva na uspokojení ze zajištČní tudíž mČlo (souasnČ) tytéž úinky jako pop ení pravosti pohledávky. 3/ Z ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona se rovnČž podává (a závČry obsažené v R 66/2013 co do možných d vod pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní potvrzují), že právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní lze pop ít i jen zásti (a pak má rovnČž tytéž úinky jako pop ení výše pohledávky). 4/ V režimu ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona nebrání úplné pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní insolvennímu soudu v tom, aby-zjistí-li, že právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní je dáno (pomČ ováno d vody pop ení) pouze u ásti zajištČné pohledávky-vyhovČl žalobČ o urení pravosti a po adí zajištČné pohledávky pouze zásti a ve zbytku žalobu zamítl. 5/ Jinak eeno, ukáže-li se, že d vod plného pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní v režimu ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona (jenž by v p ípadČ, že by byl uznán plnČ opodstatnČným, vedl k závČru, že p ihlášený vČ itel nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní ani zásti) opodstatnČným (pouze) ve vztahu k ásti pohledávky, insolvenní soud žalobČ o urení pravosti a po adí zajištČné pohledávky zásti (v rozsahu, v nČmž pop ení není d vodné) vyhoví a zásti (v rozsahu, v nČmž pop ení je d vodné) ji zamítne, p iemž co do zamítavého výroku vyzní rozhodnutí insolvenního soudu stejnČ, jako kdyby insolvenní správce d vodnČ pop el právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní jen zásti. 179 Cm 1/2008 Pokraování 17 29 Cdo 716/2012

6/ V dané vČci byla d vodem plného pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní zp sobilým vést (v p ípadČ plné opodstatnČnosti) k závČru, že p ihlášený vČ itel nemá právo na uspokojení pohledávky ze zajištČní ani zásti, pouze argumentace neplatností zástavní smlouvy. PopČrný úkon dovolatele v podobČ uskutenČné p i p ezkumném jednání konaném 6. srpna 2008 vyvolal (v režimu ustanovení § 196 odst. 2 insolvenního zákona) pouze ten d sledek, že plné pop ení práva na uspokojení pohledávky ze zajištČní p ivodilo i úinek pop ení pravosti pohledávky. Možnost zkoumat na základČ tohoto popČrného úkonu i výši pohledávky se tím dovolateli neotev ela (d vod pop ení nebyl formulován zp sobem, jenž by dovoloval-pomČ ováno obsahem-uzav ít, že nastal též úinek pop ení výše pohledávky). Argumentace doplnČná dovolatelem v prvním vyjád ení k žalobČ (v podání z 27. srpna 2008, . l. 12-16) jako d vod nesouhlasu s výší pohledávky ohlednČ úrok , již vybouje z mezí vytýených p ezkumné innosti insolvenního soudu ohlednČ pop ené pohledávky popČrným úkonem dovolatele p i p ezkumném jednání [jde o argumentaci, jež sama o sobČ mohla vyvolat jen úinek pop ení výše pohledávky (a ásti po adí), p iemž popČrný úkon dovolatele p i p ezkumném jednání dovoloval soudu zkoumat jen pravost (a celé po adí)]. Tyto závČry pak neodporují ani dovolatelem zmínČnému rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1206/2009 (jenž se obdobnými otázkami zabývá v konkursních pomČrech); naopak jsou s tímto rozhodnutím ve shodČ. 7/ Ned vodná je v této souvislosti i argumentace dovolatele podložená otázkou ad 2/. V rozsahu, v nČmž dotená osoba opomene pop ít pravost, výši nebo po adí p ihlášené pohledávky (lhostejno, zda z nevČdomosti, nedbalosti nebo z jiných p íin), není insolvenní soud oprávnČn tyto otázky zkoumat z vlastní iniciativy; má právo zkoumat pohledávku jen v pop eném rozsahu, p ípadnČ v rozsahu úink popČrného úkonu p edjímaných insolvenním zákonem (§ 196 odst. 2 insolvenního zákona). ýinit úvahy na téma mravnosti (nebo poctivosti obchodního styku) co do možného uspokojení pohledávky v rozsahu, v nČmž je mu zapovČzeno se jí zabývat v incidenním sporu (p i zanedbaném popČrném úkonu), insolvennímu soudu nep ísluší. Dovolání proto ani potud není opodstatnČné. K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. . StejnČ jako u dovolacího d vodu dle § 241a odst. 3 o. s. ., ani u tohoto (dovoláním rovnČž ohlášeného) dovolacího d vodu dovolatel neuvádí, ke kterým dovolacím argument m jej p ipíná). Posuzováno podle obsahu však lze výtku, že odvolací soud se nedostatenČ vypo ádal s odvolacími námitkami, interpretovat jako námitku nep ezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V rozsudku ze dne 25. ervna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uve ejnČném pod íslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvČtlil, že mČ ítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupnČ je i není p ezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti od vodnČní rozhodnutí soudu prvního stupnČ, ale p edevším zájem úastník ízení na tom, aby mohli náležitČ použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací d vody. I když rozhodnutí soudu prvního stupnČ nevyhovuje všem požadavk m na jeho od vodnČní, není zpravidla nep ezkoumatelné, jestliže p ípadné nedostatky od vodnČní nebyly-podle obsahu odvolání-na újmu uplatnČní práv odvolatele. ObdobnČ pak lze íci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavk m na jeho od vodnČní, není zpravidla nep ezkoumatelné, jestliže p ípadné nedostatky od vodnČní nebyly-podle obsahu dovolání-na újmu uplatnČní práv dovolatele. 179 Cm 1/2008 18

PomČ ováno tČmito závČry (stejnČ jako závČry podanými k nep ezkoumatelným rozhodnutím v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. ervence 2001, sp. zn. 20 Cdo 2492/99, uve ejnČném pod íslem 40/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uve ejnČném v asopise Soudní judikatura íslo 1, roník 2001, pod íslem 14), Nejvyšší soud vadu spoívající v možné nep ezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí neshledává. Tam, kde rozhodnutí odvolacího soudu ve vČci samé vychází z týchž skutkových a právních závČr jako rozhodnutí soudu prvního stupnČ ve vČci samé, se požadavk m kladeným na obsah od vodnČní takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. . nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (by i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závČry na prosté p itakání správnosti skutkových závČr a právního posouzení vČci soudem prvního stupnČ (srov. shodnČ nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. zá í 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). K dovolacímu d vodu dle § 241a odst. 3 o. s. . S tímto dovolacím d vodem nespojuje dovolatel jiné argumenty než ty, s nimiž se Nejvyšší soud vypo ádal výše (z valné ásti v mezích dalších dovolacích d vod ). Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), se nepodávají ani ze spisu. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že dovolateli se prost ednictvím uplatnČných dovolacích d vod nepoda ilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí; proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení je od vodnČn tím, že dovolání žalovaného (insolvenního správce) bylo zamítnuto a podle ustanovení § 202 odst. 1 vČty první insolvenního zákona ve sporu o pravost, výši nebo po adí p ihlášených pohledávek nemá žádný z úastník právo na náhradu náklad ízení proti insolvennímu správci. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 30. zá í 2014

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.