MSPH 79 INS 11744/2011-C5-2
MSPH 79 INS 11744/2011-C5-2

79 ICm 2353/2012-33 (MSPH 79 INS 11744/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v právní věci žalobce: INSOL.UTION, v.o.s., IČO 248 47 381, se sídlem Na Jarově 4, 130 00 Praha 3, insolvenčního správce dlužníka I. PARKAM HOLIDAYS, s.r.o., IČO 257 08 074, se sídlem Senovážné náměstí 22, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Revolution Hair s.r.o., IČO 248 14 822, se sídlem Senovážné náměstí 978/23, 110 00 Praha 1, zastoupeného Mgr. Davidem Taušem, advokátem,. AK se sídlem Na Vrstvách 827/11, 140 00 Praha 4-Podolí, o určení neúčinnosti právních úkonů

takto:

I. Žaloba, aby soud určil, že převod finančních prostředků ve výši 45.000 Kč, učiněný dlužníkem dne 14. 6. 2011 na účet žalovaného, je právním úkonem neúčinným s e z a m í t á.

II. Žaloba, aby soud určil, že převod finančních prostředků ve výši 55.000 Kč, učiněný dlužníkem dne 30. 6. 2011 na účet žalovaného, je právním úkonem neúčinným s e z a m í t á. Pokračování-2-79 ICm 2353/2012

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 9.222 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Podstata žaloby

Žalobou podanou dne 9. 8. 2012 se žalobce domáhal určení, že vůči věřitelům dlužníka jsou právně neúčinné dvě platby, které dlužník zaplatil žalovanému bankovními převody, a to jednak dne 14. 6. 2011 ve výši 45.000 Kč, jednak dne 30. 6. 2011 ve výši 55.000 Kč, celkem tedy 100.000 Kč.

Dle tvrzení žalobce se jednalo o neúčinný právní úkon podle ust. § 235 a § 241 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ), konkrétně o právní úkon zvýhodňující. Toto své tvrzení k replice žalovaného a k výzvě soudu doplnil podáním ze dne 17. 10. 2012 tak, že dlužník jej informoval, že se jednalo o vrácení půjček, nikoliv o vrácení omylem dlužníkovi poukázaných plateb, jak tvrdil žalovaný. Jak žalobce dále uvedl, i za situace, kdy by se mělo jednat o vrácení chybně zaslaných plateb, neměl dlužník právo den před zahájením insolvenčního řízení vracet peníze, protože tím plně uspokojil jednoho věřitele na úkor svých dalších věřitelů, čímž jednal dle ust. § 241 odst. 1 IZ právně neúčinně. Žalovaný měl možnost přihlásit pohledávku z titulu plnění bez právního důvodu do insolvenčního řízení.

Z tohoto důvodu navrhoval, aby bylo určeno, že oba úkony dlužníka, jimiž převedl celkem částku 100.000 Kč na účet žalovaného, jsou právními úkony zvýhodňujícími, tudíž neúčinnými.

II. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30. 8. 2012 uplatněný nárok neuznal, trval na tom, že dlužníkovi zaplatil obě částky na základě chybné faktury, tedy omylem. O těchto chybných platbách ani výstavce ani příjemce neúčtovali, protože neexistoval právní důvod pro plnění předmětných částek dlužníkovi. Tím, že dlužník vrátil to, co mu nenáleželo, nemohl zkrátit věřitele, neboť částka 100.000 Kč nikdy nebyla majetkem dlužníka, naopak se jednalo o majetek třetí osoby. Navrhl proto žalobu zamítnout .

III. K přípustnosti žaloby a k procesní legitimaci účastníků řízení

Podle ust. § 159 odst. 1 písm. d) IZ incidenčnímu spory jsou spory na základě odpůrčí žaloby .

Podle ust. § 235 odst. 1,2 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům). Pokračování-3-79 ICm 2353/2012

Podle ust. § 239 odst. 1 IZ Odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty , přičemž insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne. (§ 239 odst. 3 IZ).

Na základě usnesení č. j.-A-13 ze dne 10. 8. 2011 nastaly k tomuto dni účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka, žaloba byla k soudu podána dne 9. 8. 2012, tudíž včas, a žalobcem je insolvenční správce. Žalovaný je vlastníkem dlužníkem poskytnutého plnění, jehož nabyl z tvrzených neúčinných úkonů dlužníka. Oba účastníci řízení jsou tak procesně legitimováni k vedení sporu.

IV. Zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů

Při ústním jednání konaném dne 15. 10. 2013 soud provedl dokazování dále uvedenými důkazy, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v jejich podáních k prokázání (resp. vyvrácení) jejich tvrzení.

Při hodnocení provedených důkazů soud postupoval podle § 132 o. s. ř., podle kterého důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci . Pro posouzení věci po právní stránce a s tím související rozhodnutí soudu o důvodnosti žaloby byla rozhodující skutková zjištění (závěry), podle nichž: a) Insolvenční řízení bylo zahájeno k návrhu dlužníka dne 1. 7. 2011 a dne 10. 8. 2011 byl zjištěn dlužníkův úpadek, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Majetková podstata dlužníka je tvořena 40 movitými věcmi (z nichž zpeněžena byla toliko jediná za 70.500 Kč, zatímco zbytek se jeví neprodejným( a dvěma pohledávkami dlužníka ve výši 1,6 mil. Kč. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 41 věřitelů se 42 přihláškami pohledávek v celkové výši 3,962.061,55 Kč.

Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu sp. zn., z něj zejména č. d. A-1 (dlužnický insolvenční návrh), č. d. A-13 (usnesení o úpadku, prohlášení konkursu na majetek dlužníka a ustanovení insolvenčního správce), č.d. B-8 ve spojení s č.d. B-18 (protokoly z přezkumného a ze zvláštního přezkumného jednání konaných ve dnech 15. 11. 2011 a 20. 1. 2012), č. d. B-70 (aktualizovaný soupis majetkové podstaty ze dne 17. 2. 2013) a č. d. B-88 (zpráva žalovaného o průběhu zpeněžování majetkové podstaty a o stavu řízení ze dne 20. 5. 2013). b) Žalovaný převedl dne 24. 6. 2011 na účet dlužníka číslo: 27-1830030297/0100 částku 55.000 Kč bez uvedení účelu platby pod variabilním symbolem : 112343.

Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu čtením listiny-výpisu z účtu žalovaného u Komerční banky, a.s., č. ú. 43-9910380277/0100 z 24. 6. 2011. Pokračování-4-79 ICm 2353/2012

c) Žalovaný převedl dne 9. 6. 2011 na účet dlužníka číslo: 27-1830030297/0100 částku 45.000 Kč, kde jako účel platby uvedl : Seminář kadeř. Bulh., část. platba Coscore , variabilní symbol neuvedl. Jednalo se o platbu na zajištění semináře kadeřníků, která se nikdy neuskutečnila .

Tento skutkový závěr učinil soud na základě provedení důkazu čtením listiny-výpisu z účtu žalovaného u Komerční banky, a.s., č. ú. 43-9910380277/0100 z 9. 6. 2011. d) Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na účet dlužníka byly zaslány ve dnech 9. a 24. 6. 2011 dvě platby v celkové výši 100.000 Kč, a že dlužník tyto platby vrátil před zahájením insolvenčního řízení.

Tento skutkový závěr vyplývá z obsahu spisu, a to žaloby ve spojení s podáním žalobce ze dne 17. 10. 2012 (č.l. 13-15), jakož i z vyjádření žalovaného ze dne 30. 8. 2013 (č.l. 5,6) a z jeho přednesů při ústním jednání dne 15. 10. 2013 (č.l. 24-26).

Soud z účastníky navrhovaných důkazů neprovedl žalobcem navržený důkaz listinou-přihláškou pohledávky Mgr. Ing. Jiřího Hrocha, protože žalobce neupřesnil, jaká z jeho tvrzení má tento důkaz prokazovat. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl rovněž žalovaným navržený výslech jednatele žalovaného, pana Ladislava Charouze či výslech účetní (totožnost neupřesněna)společnosti Finservis, s.r.o.

V. Posouzení věci po právní stránce a judikatura upravující obdobnou právní problematiku

Podle ust. § 235 odst. 1 IZ jsou neúčinnými ty právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje i dlužníkovo opomenutí.

Podle ust. § 236 IZ není neúčinností právního úkonu dotčena jeho platnost, v insolvenčním řízení však dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu náleží do majetkové podstaty (odst. 1), není-li možno vydat dlužníkovo původní plnění, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada (odst. 2).

Podle ust. § 241 odst. 1 IZ Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern,21 je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník

a) splnil dluh dříve, než se stal splatným,

b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, Pokračování-5-79 ICm 2353/2012

c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva,

d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

Dle odst. 4 téhož ustanovení Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.

Dle odst. 5 citovaného ustanovení Zvýhodňujícím právním úkonem není

a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu,

b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka,

c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem. Právní úkony dlužníka uvedené v § 240, 241 a 242 IZ jsou taxativním výčtem skutkových podstat, které mohou být v insolvenčním řízení považovány za neúčinné úkony dlužníka. Za neúčinné však lze podle § 235 odst. 1 IZ považovat též každý právní úkon dlužníka, který vede ke zkrácení uspokojení pohledávky některého z věřitelů, např. i takové jeho jednání nebo opomenutí, jímž by dlužník založil závazkový vztah z titulu bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2010 ve věci sp. zn. 15 Cmo 72/2010).

Podle ustanovení § 451 obč. zák. každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat.

Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 456 obč. zák. se předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.

Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými subjekty chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 30 Cdo 199/2007)

Předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení tak je neoprávněné získání majetkových hodnot dlužníka na úkor žalovaného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví. Pokračování-6-79 ICm 2353/2012

K momentu, kdy nastane povinnost vrátit plnění z bezdůvodného obohacení uvedl Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 52/2002 toto: v intencích ustanovení § 457 obč. zák. vzniká povinnost vrátit plnění (a tedy i "právo na vrácení") již v okamžiku přijetí takového plnění (předcházejícímu prohlášení konkursu). Skutečnost, že úpadce po prohlášení konkursu učinil právní úkon týkající se majetku patřícího do konkursní podstaty (znamená, že) tyto právní úkony jsou neúčinné jen tehdy, jestliže poškozují podstatu. Jakkoli se tento právní závěr vztahuje na problematiku řešenou zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, lze jej aplikovat i na právní poměry upravené insolvenčním zákonem.

VI. Posouzení důvodnosti žaloby

Poté, co dospěl soud k závěru, že je dána přípustnost žaloby, odpůrčí nárok nezanikl, je dána procesní legitimace účastníků řízení a poté, co provedl při ústním jednání dokazování, zaměřil svou pozornost na posouzení důvodnosti návrhu. Odpůrčí žaloba není důvodná.

Soud nemá pochyb o tom, že s ohledem na dobu, kdy byly obě částky dlužníkem žalovanému na jeho účet vráceny, byl dlužník v úpadku, který řešil počátkem července 2011 podáním vlastního insolvenčního návrhu. V řízení však žalobce nijak neprokázal své tvrzení o tom, že peněžní prostředky, které takto žalovanému vrátil, byly vrácením půjčky, která mu v průběhu června 2011 byla žalovaným poskytnuta, a zejména pak to, že by šlo o zvýhodňující právní úkon, neboť žalovanému muselo být zřejmé, že vrácením půjčky se dlužník do úpadku dostal nebo, že by vrácení peněz v této výši mohl k jeho úpadku vést.

Žalobce tedy nijak neprokázal to, že peněžní prostředky, které ve dvou platbách na svůj účet obdržel náležely po právu (z titulu půjčky) do majetkové podstaty, a že se žalovaný měl-spolu s ostatními věřiteli-domáhat jejich vrácení přihláškou pohledávky.

S ohledem na uvedené nelze popsané jednání dlužníka podřadit pod skutkovou podstatu neúčinnosti ani dle § 241 IZ, ale ani například dle § 240 IZ. K závěru o neúčinnosti právního úkonu bez přiměřeného protiplnění musí totiž vždy být známa jak hodnota plnění poskytnutého dlužníkem, tak i a hodnota protiplnění. Jinými slovy, pokud by měl být žalovaný věřitelem, muselo by být prokázáno i to, že dlužník byl v rozhodné době jeho dlužníkem. V daném případě bylo toto tvrzeno žalobcem jen paušálně ( šlo o překlenovací půjčku ), prokázáno však toto tvrzení nebylo vůbec.

Soud na základě výše uvedeného proto ve výrocích I. a II. zamítl žalobu jako nedůvodnou.

VII. Výrok o nákladech řízení

O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku III. rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, přiznal proto náhradu nákladů řízení za zastoupení Pokračování-7-79 ICm 2353/2012 advokátem.

Incidenční spor na základě odpůrčí žaloby (§ 159 odst. 1 písmeno d) insolvenčního zákona) je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo (srov. např. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. 31 Cdo 863/99), u kterého se považuje (pro rozhodnou dobu do 31. 12. 2012) za tarifní hodnotu částka 25.000 Kč a to za úkony poskytnuté advokátem za účinností této vyhlášky. Tomu odpovídá (dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna 2.100 Kč. Dle vyhlášky účinné v tomto období tak náleží žalovanému náhrada za 2 úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení a podání vyjádření k žalobě). S účinností od 1. 1. 2013 se pak podle § 9 odst. 4 písmeno c) vyhlášky považuje částka 50.000 Kč za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčním řízení. Tomu aktuálně odpovídá mimosmluvní odměna 3.100 Kč. Tato odměna náleží žalovanému za účast zástupce při jednání dne 15. 10. 2013. Mimosmluvní odměna tak činí celkem 7.300 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 3 x 300 Kč (tj. celkem 900 Kč) a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1.722 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) tak soud přiznal žalovanému k tíži žalované celkem částku 9.922 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 22. října 2013

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Priskinová