MSPH 79 INS 11448/2011-C1-5
MSPH 79 INS 11448/2011-C1-5

MSPH 79 ICm 602/2012-41

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou ve věci žalobkyně : Biooptima s.r.o., identifikační číslo osoby: 267 21 422, se sídlem Kladenská 717, 273 43 Buštěhrad, zastoupené JUDr. Zuzanou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Trojická 20, 128 00 Praha 2, proti žalovanému : Mgr. Karel Knypl, se sídlem Čihákova 386/12, 290 01 Poděbrady, insolvenční správce dlužníka WMT, a.s. , identifikační číslo osoby: 267 74 242 se sídlem Ke Krči 804/11, 140 00 Praha 4-Krč , o vyloučení částky 148.000 Kč ze soupisu majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba, aby částka 148.000 Kč byla vyloučena ze soupisu majetkové podstaty dlužníka WMT, a.s., identifikační číslo osoby: 267 74 241, se sídlem Ke Krči 804/11, Praha 4-Krč, PSČ: 140 00, se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokračování:-2-79 ICm 602/2012

Odůvodnění:

I. Podstata žaloby

Žalobou ze dne 1. 3. 2012, která byla upřesněna po výzvě soudu podáním ze dne 3. 8. 2012, se žalobkyně Biooptima s.r.o., identifikační číslo osoby 267 21 422, se sídlem Kladenská 717, 273 43 Buštěhrad (dále již jen žalobkyně ) domáhala, aby insolvenční soud vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka WMT, a.s., identifikační číslo osoby 267 74 242, se sídlem Ke Krči 804/11, 140 00 Praha 4-Krč (dále jen dlužník ) částku 148.000 Kč (dále jen sporná částka ) s odůvodněním, že ji žalobkyně na účet dlužníka zaslala omylem po zahájení insolvenčního řízení, když až posléze zjistila, že takto uhrazený závazek vůči dlužníku zanikl již dříve v důsledku vzájemného započtení pohledávek a závazků obou stran. Uvedená částka tak je na účtu dlužníka zadržována insolvenčním správcem (dále jen správce ) bez právního důvodu. Žalobkyně podala žalobu na vyloučení, neboť k tomu byla vyzvána správcem. II. Vyjádření žalovaného

Žalovaný se k návrhu vyjádřil dne 16. 11. 2011. V tomto vyjádření namítl, že sporná částka (resp. její ekvivalent ve výši 12.000 EUR) byla připsána na dlužníkův účet dne 19. 8. 2011, tj. po zahájení insolvenčního řízení s uvedením účelu platby částečná úhrada faktury a dlužník její část obratem použil na splacení svého jiného závazku z půjčky třetí osobě. Žalovaný zdůraznil, že tato pohledávka žalobkyně z možného bezdůvodného obohacení měla být žalobkyní přihlášena přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení, což se však nestalo. Vyrozumění o možnosti podat vylučovací žalobu zaslal správce jednateli žalobkyně až poté, kdy jím byl osloven, aby spornou částku vrátil žalobkyni. Protože v této době již marně uplynula lhůta stanovená věřitelům k přihlášení jejich pohledávek, řešil vzniklou situaci zasláním vyrozumění žalobkyni.

III. K přípustnosti vylučovací žaloby a k procesní legitimaci účastníků řízení

Podle § 225 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.

Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu ( odstavec 2).

Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl ( odstavec 3).

Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se Pokračování:-3-79 ICm 602/2012 souhlasem žalobce. Ustanovení § 217 insolvenčního zákona tím není dotčeno (odstavec 4).

Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě ( odstavec 5).

Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno ( odstavec 6) .

Podle § 159 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona jsou incidenčními spory o vyloučení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo vydání o vydání výtěžku zpeněžení podle § 225 odst. 5 insolvenčního zákona.

Podle § 160 insolvenčního zákona Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby.

Podle § 9 odst. 4 občanského soudního řádu Krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech.

Žalobkyně je osobou, která tvrdí, že sporná částka neměla být zahrnuta do soupisu majetkové podstaty, neboť to vylučuje její právo, které k ní má. O soupisu sporné věci byla vyrozuměna písemně žalovaným správcem, podáním ze dne 1. 2. 2012.

Vylučovací (excindační) žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci včas (dle shodného tvrzení účastníků bylo vyrozumění doručeno žalobkyni 2. 2. 2012) u věcně a místně příslušného soudu. Účastníci jsou tak procesně legitimováni k vedení sporu.

IV. Okruh sporných skutečností

Mezi účastníky řízení zůstalo po pokusu o smír nadále sporné to, zda existuje právo žalobkyně vylučující soupis sporné částky do soupisu majetkové podstaty. Žalobkyně byla při jednání konaném dne 22. 2. 2013 podle § 118a odst. 1 a dále § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena, aby nejpozději do skončení jednání vylíčila všechny rozhodné skutečnosti, resp. doplnila svá skutková tvrzení o tom,

1) že sporná částka byla zaslána žalobkyní na účet dlužníka bez právního důvodu, neboť v době zaslání již byly všechny pohledávky a závazky žalobkyně a dlužníka vyrovnány v důsledku tvrzeného započtení, 2) s ohledem na stávající soudu známou judikaturu také, že sporná částka je v majetkové podstatě dlužníka jednotlivě určitelná (individualizovaná) a může tak být z podstaty vyloučena

a k případným doplněným tvrzením nabídla soudu důkazy.

K tvrzení uvedenému výše pod bodem 2) žalobkyně žádné důkazy nenavrhla. Pokračování:-4-79 ICm 602/2012

V. Zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů

Při ústním jednání konaném dne 22. 2. 2013 soud provedl dokazování důkazy, které byly účastníky řízení označeny (navrženy) v žalobě k prokázání (resp. vyvrácení) jejich tvrzení. Provedené důkazy soud hodnotil podle § 132 o.s.ř., podle něhož důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci .

Soud vzal za svá nesporná skutková tvrzení účastníků o tom, že

-žalobkyně dne 17. 8. 2011 plnila dlužníkovi převodem ze svého účtu na účet dlužníka na blíže neurčený závazek částku 12.000 EUR;

-žalobkyně nepřihlásila do insolvenčního řízení pohledávku z tvrzeného bezdůvodného obohacení v důsledku platby dlužníkovi zaslané údajně omylem;

-žalobkyni bylo dne 2. 2. 2012 doručeno vyrozumění žalovaného správce o sepsání sporné částky do soupisu s poučením domáhat se jejího vyloučení žalobou.

Pro posouzení věci po právní stránce byla pro soud rozhodující další skutková zjištění z provedených důkazů, podle nichž: a) insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh osoby odlišné od dlužníka dne 29. 6. 2011. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 9. 2011 č. j.-A-16 soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný. Žalobkyně v insolvenčním řízení nepřihlásila přihláškou žádnou pohledávku. Žalovaný sepsal spornou částku do soupisu majetkové podstaty a žalobkyni o jejím sepsání písemně vyrozuměl.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-insolvenčního spisu zdejšího soudu sp. zn., z něj pak čtením : -č.dok. A-1 a A-2 (insolvenční návrh ze dne 29. 6. 2011 a vyhláška o zahájení ins. řízení z téhož dne), -č.dok. A-16 (rozhodnutí o úpadku, o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a o ustanovení insolvenčního správce ze dne 27. 9. 2011 s právní mocí dnem 24. 11. 2011) -č.dok. B-1 z 22. 11. 2011 (prvá část seznamu přihlášek pohledávek) a č.dok. B-2 z 25. 11. 2011 (druhá část seznamu přihlášených pohledávek) -č.dok. B-3-zpráva žalovaného správce o hospodářské situaci dlužníka z 28. 11. 2012, -č.dok. B-11 (soupis majetkové podstaty z 1. 2 .2012) -č.dok. B-14 z 8. 2. 2012-vyrozumění žalobkyni z 1. 2. 2012 s dokladem o doručení dne 2. 2. 2012 b) žalobkyně a dlužník podepsali v průběhu insolvenčního řízení písemné prohlášení, podle něhož nemají vůči sobě k datu 1. 8. 2011 neuhrazené závazky s tím, že tyto byly již k uvedenému datu vyrovnány. Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listiny-prohlášení o vyrovnání ze dne 29. 8. 2011. c) žalobkyně zaslala ze svého účtu po zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka na Pokračování:-5-79 ICm 602/2012 jeho účet částku 12.000 EUR. Ke dni 17. 8. 2011 činil přepočet hodnoty 1 EUR ekvivalent 24,430 Kč.

Tento skutkový závěr soud učinil na základě provedení důkazu čtením listin: výpisu č. 2011/6 z účtu žalobkyně vedeného u ČSOB, a.s., č. účtu 243154266/0300 za období od 1. 8. 2011 do 31. 8. 2011, z výpisu z kurzovního lístku ČNB k 17. 8. 2011 a dále z výpisu z účtu dlužníka č. 393393/5500 za období 1. 8. 2011 až 31. 8. 2011.

VI. Posouzení věci po právní stránce a judikatura upravující obdobnou právní problematiku

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona nemohou být pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty v důsledku zahájení insolvenčního řízení uplatňovány žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou .

Podle ust. § 109 odst. 4 insolvenčního zákona nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku .

Podle ust. § 110 odst. 1 insolvenčního zákona jsou dlužníkovi věřitelé oprávněni od zahájení insolvenčního řízení uplatnit své pohledávky přihláškou, a to i v případě, že insolvenční soud ještě nezveřejnil výzvu k jejich podávání. .

Podle ust. § 205 odst. 2 insolvenčního zákona podal-li insolvenční návrh věřitel, náleží do majetkové podstaty dlužníka majetek, který dlužníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku a majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání tohoto rozhodnutí.

Podle ust § 206 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona tvoří majetkovou podstatu peněžní prostředky dlužníka .

K předpokladům, za nichž lze vyhovět vylučovací žalobě se Nejvyšší soud České republiky již mnohokráte vyslovil, a to např. ve věcech sp. zn. 29 Cdo 2086/2000 z 30. 5. 2002 nebo 29 Odo 1005/2004 z 27. 4. 2005, přičemž závěry v nich uvedené jsou zcela aplikovatelné i v řízeních, která se řídí podle insolvenčního zákona-a to tak, že mezi tyto předpoklady patří, že:

1. označený majetek byl správcem do soupisu majetkové podstaty skutečně zahrnut, 2. vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil., 3. žalovaným je insolvenční správce, 4. v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě (nebyl z něj v mezidobí vyloučen) a 5. osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni vydání rozhodnutí o vylučovací žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, ale současně i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku svědčí jí.

O splnění podmínek výše uvedených pod body 1 až 4 nebylo mezi účastníky řízení sporu. Uplatněný nárok (vyloučení sporné částky) nemůže být v dané věci uplatněn vylučovací žalobou. Předmětem vylučovací (excindanční) žaloby může být peněžité plnění pouze tehdy, jde-li o náhradní peněžité plnění získané insolvenčním správcem za majetek zpeněžený z majetkové podstaty, který by mohl být sám předmětem vylučovací žaloby. Jinak může být vylučovací žaloba úspěšná jen, domáhá-li se jí vyučovatel vyloučení peněz jednotlivě určených (individualizovaných) (k tomu viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 1560/2008 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1702/2010). Dle závěrů Nejvyššího soudu ČR vyjádřených v rozsudku ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo Pokračování:-6-79 ICm 602/2012

1005/2003 předmětem vylučovací žaloby může být pouze majetek, který je individuálně určitelný. Peníze jako zákonné platidlo nutno považovat za věci určené druhově (jež se neurčují počtem platidel, nýbrž počtem peněžních jednotek těmito platidly vyjádřených). Ochranu vlastnického práva k penězům proti tomu, kdo je neoprávněně zadržuje, lze vlastníku přiznat, jen jde-li o peníze jednotlivě určitelné (individualizované). Domoci se vyloučení peněžních prostředků z majetkové podstaty dlužníka z titulu ochrany vlastnického práva by bylo možno pouze tehdy, pokud by předmětem vylučovací žaloby bylo vyloučení jednotlivě určitelných bankovek či mincí. O takový případ se však zjevně v projednávané věci nejedná s tím, že podstatné je i to, že žalobkyně ani po poučení soudu podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdila a neprokazovala, že spornou částku lze v majetkové podstatě dlužníka rozpoznat. Zaplacením sporné částky na účet dlužníka mu nepochybně mohlo vzniknout bezdůvodné obohacení (v případě, že by to bylo prokázáno), nicméně i v takovém případě se žalobkyně jeho vydání mohla v režimu zahájeného insolvenčního řízení domáhat již pouze přihláškou pohledávky Nelze přitom v této souvislosti přehlédnout ani to, že v době, kdy byla platba žalobkyní realizována, byl dlužník již téměř 2 měsíce v insolvenčním řízení (od 29. 6. 2011), což žalobkyně mohla snadno zjistit z insolvenčního rejstříku vedeného na internetu, coby veřejně přístupném informačním systému veřejné správy. Za takové situace věřitel, který jedná s určitou mírou opatrnosti, by mohl (měl) zjistit, že ve věci dlužníka je vedeno insolvenční řízení. Lhůta k uplatnění přihlášky pak uplynula věřitelům (a tedy i žalobkyni) až dnem 27. 10. 2011 (!), tedy více než 2 měsíce po odeslání mylné platby na účet dlužníka. Případný omyl žalobkyně při provedení platby nelze tedy považovat za omluvitelný ani dle ust. § 49a obč. zákoníku. Jinými slovy řečeno platí, že žalobkyně se měla a také mohla domáhat uspokojení své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pouze na základě přihlášky pohledávky v insolvenčním řízení, což však v daném případě neučinila. Žalovanému správci pak nelze ani vytknout to, že po uplynutí přihlašovací lhůty vyrozuměl žalobkyni o možném postupu domáhat se vyloučení sporné částky z podstaty vylučovací žalobou. Insolvenční správce postupoval zcela v souladu s ust. § 205 odst. 1 insolvenčního zákona, když spornou částku na účtu dlužníka ke dni rozhodnutí o úpadku sepsal do soupisu majetkové podstaty.

VII. Posouzení důvodnosti žaloby

Insolvenční soud tedy na základě výše uvedených důvodů žalobu zamítl .

VIII. Náhrada nákladů řízení

O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch. Dle § 163 insolvenčního zákona je náhrada nákladů incidenčního sporu zvláštní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f) insolvenčního zákona. Uvedenou pohledávku pak je nutné podřadit pod § 168 odst. 2 písm. j) insolvenčního zákona a uspokojit ji dále v řízení jako pohledávku za podstatou. Pokračování:-7-79 ICm 602/2012

Žalovanému správci žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Výrok o náhradě nákladů řízení tak odpovídá této skutečnosti (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

V Praze dne 22. února 2013

JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Lucie Klazarová