MSPH 79 INS 11251/2016-A-7
MSPH 79 INS 11251/2016-A-7

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Radou v insolvenční věci dlužníka UNI CITY s. r. o., IČO 291 36 849, se sídlem Holečkova 789/49, 150 00 Praha 5, zahájené k návrhu insolvenční navrhovatelky Ireny Homolkové, IČO 014 83 498, místem podnikání Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava, zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, AK se sídlem Palackého 5001/1, 586 01 Jihlava, o návrhu insolvenční navrhovatelky na nařízení předběžného opatření

takto:

I. Návrh insolvenční navrhovatelky Ireny Homolkové, IČO 014 83 498, ze dne 9. 5. 2016 (č. d. A-1) na nařízení předběžného opatření, kterým by insolvenční soud nařídil dlužníkovi nenakládat s nemovitým majetkem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník na listech vlastnických č. 6159, č. 4122 a č. 7521, vše pro obec a k. ú. Rakovník, a kterým by ustanovil předběžného insolvenčního správce, s e z a m í t á .

II. Insolvenční navrhovatelka Irena Homolková, IČO 014 83 498 (dále již jen navrhovatelka ), je povinna zaplatit do 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek z návrhu na vydání předběžného opatření, který podle položky 5 Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb. ve znění zákona č. 218/2011 Sb., o soudních poplatcích, činí 1.000 Kč, a to a) bezhotovostně na účet soudu: č. účtu: 3703-2928021 /0710 u ČNB Praha, konstantní symbol: 1148, variabilní symbol: 7941125116 b) nebo v hotovosti do pokladny soudu (č. dv. 140, I. poschodí budovy Městského soudu v Praze, Praha 2, pracoviště Slezská 9).

Odůvodnění:

Navrhovatelka spojila svůj insolvenční návrh ze dne 9. 5. 2016, který byl doručen insolvenčnímu soudu dne 11. 5. 2016, s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by soud jednak nařídil dlužníkovi nenakládat s nemovitými věcmi specifikovanými ve výroku I. tohoto usnesení, jednak ustanovil ke zjištění a zajištění majetku dlužníka předběžného insolvenčního správce.

Insolvenční návrh (ve spojení s přiloženou přihláškou pohledávky) odůvodnila navrhovatelka tak, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nesplaceného podnikatelského úvěru, vykonatelnou na základě rozhodčího nálezu, který pod č. j. Ro 15/2015 vydala jako rozhodce dne 6. 1. 2016 Mgr. Pavla Kosíková, když celková výše pohledávky s příslušenstvím v současné době činí 1,628.630,37 Kč. Část této pohledávky ve výši 1,396.140,37 Kč je zajištěna nemovitými věcmi zapsanými na LV č. 6159, 4122 a 7521, vše pro obec a k. ú. Rakovník.

Jako další známé věřitele dlužníka s pohledávkami po lhůtě splatnosti označila navrhovatelka jednak ČR-Finanční úřad pro Středočeský kraj (vykonatelná a zajištěná pohledávka ve výši jistiny 40.274 Kč se splatností 24. 11. 2015), Českou pojišťovnu, a. s. (vykonatelná a zajištěná pohledávka ve výši jistiny 7.402 Kč) a Společenství vlastníků jednotek Malcova čp. 1723 -726, IČO 264 50 194 (pohledávka ve výši 80.429 Kč splatná nejdéle k 31. 3. 2016). Navrhovatelka, s odkazem ustanovení § 3 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění, z uvedeného dovodila, že se dlužník nachází ve stavu úpadku.

Tvrzení o existenci své pohledávky doložila smlouvou o podnikatelském úvěru č. 2014009 ze dne 29. 9. 2014, rozhodčím nálezem Mgr. Pavly Kosíkové č. j. Ro 15/2015 ze dne 6. 1. 2015, výpisem z LV č. 6159 pro obec a k. ú. Rakovník, exekučním příkazem č. j. 054 EX 2976/15-80 ze dne 22. 12. 2015 vydaným Mgr. Jiřím Nevřelou, Exekutorský úřad Praha-východ k uspokojení pohledávky oprávněné České pojišťovny, a. s. a vyčíslením dlužné částky zástupce SVJ Malcova 1723-1726 ze dne 4. 5. 2016.

V závěru insolvenčního návrhu navrhovatelka uvedla, že dle jejího zjištění se dlužník zbavuje svého majetku a nabízí i mimo jiné k prodeji předmětné nemovité věci. Z tohoto důvodu proto navrhla nařídit dle § 113 IZ výše uvedené předběžné opatření.

Z výpisu listu vlastnického č. 6259 pro obec a k. ú. Rakovník soud zjistil, že první zajištěnou věřitelkou v pořadí je navrhovatelka, dalšími v pořadí je ČR-Finanční úřad pro Středočeský kraj a pak Česká pojišťovna, a. s.

Z exekučního příkazu Mgr. Jiřího Nevřely se podává, že exekutor přikázal k vymožení pohledávky České pojišťovny, a. s. s příslušenstvím provést exekuci prodejem předmětných nemovitých věcí (výrok I.), a že současně zakázal dlužníkovi (povinnému), aby po doručení exekučního příkazu postižené nemovité věci převedl na někoho jiného nebo je zatížil (výrok II.)

Z výpisu z oddílu č., vložka č. 203058 vedeného zdejším soudem bylo zjištěno, že dlužník byl zapsán k 3. 12. 2012, aniž však-kromě zakladatelských dokumentů-od té doby do sbírky listin založil jakoukoliv účetní závěrku s výkazem zisku a ztrát.

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odstavce 1 se dle odst. druhého netýká mezi jiným úkonů nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

Podle § 111 odst. 3 insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Podle § 112 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Podle § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 27 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem může insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předběžného insolvenčního správce (dále jen "předběžný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku. Podle odstavce 2 věty první pak předběžný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a uložené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona má zahájení insolvenčního řízení mezi jiným ten následek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Podle § 235 odst. 1 insolvenčního zákona neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

Podle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Nařízení předběžného opatření dle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona se domáhal insolvenční navrhovatel, který je osobou oprávněnou k podání návrhu, přičemž důvod pro jeho nařízení opíral o ustanovení §113 insolvenčního zákona. Jednalo se tedy o případ, kdy by mohl insolvenční soud rozhodnout i bez podání návrhu, a kdy tudíž navrhovatel není povinen složit jistotu.

Insolvenční řízení se nachází ve své úvodní fázi, tj. těsně po podání insolvenčního návrhu. Soud samostatným usnesením z dnešního dne vyzval jednak dlužníka, aby se k návrhu vyjádřil v tam stanovené lhůtě (výrok I.) a současně mu uložil v souladu s ustanovením § 128 odst. 3 insolvenčního zákona povinnost předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 insolvenčního zákona. V podrobnostech soud na toto samostatné usnesení (v němž je obsaženo i poučení dlužníka o následcích nesplnění ukládaných povinností), zveřejňované ve veřejně dostupném insolvenčním rejstříku, odkazuje.

Stanovisko dlužníka k návrhu a jeho případná obrana proti němu tak v době rozhodování o tomto předběžném opatření nejsou známy. Stejně tak není známa majetková situace dlužníka tak, aby insolvenční soud mohl postavit na jisto, zda dlužník v návrhu uvedené závazky neplní proto, že nemá dostatek prostředků a zpeněžitelného majetku, anebo zda disponuje dostatečným zpeněžitelným majetkem, ale závazky pouze není ochoten plnit (neuznává je, činí je spornými) a jaké důvody jej k tomuto stanovisku vedou.

Návrh na nařízení předběžného opatření je navíc neurčitý. Navrhovatelka v něm netvrdí žádné konkrétní skutečnosti o dispozicích dlužníka se svým majetkem. Není např. zřejmé, odkud čerpala znalost o tom, že se dlužník zbavuje majetku, o jaký majetek a v jaké hodnotě se jedná. Pokud navrhovatelka uvádí, že dlužník nabízí k prodeji předmětné zajištěné nemovitosti, pak např. neuvedla, kterým subjektem je tento majetek užíván, jakou formu a po jaké časové období nabídky probíhají, komu dlužník nemovité věci nabízí a z jakého důvodu na tyto (nedovolené) aktivity neupozornila exekutora, který jakékoliv dispozice dlužníkovi zakázal shora uváděným exekučním příkazem. Obsah návrhu na nařízení předběžného opatření se tak pohybuje toliko v rovině nepodložených obecných tvrzení. Vůbec se pak navrhovatelka nezabývá důvody, pro které navrhuje ustanovit předběžného insolvenčního správce a v čem by měla jeho činnost před vydáním rozhodnutí o insolvenčním návrhu konkrétně spočívat.

V dané fázi insolvenčního řízení, kdy není zřejmé, zda se dlužník nachází v úpadku, a kdy zároveň návrh na nařízení předběžného opatření je neurčitý, neshledává insolvenční soud důvody pro to, aby dlužníka omezoval nad rámec omezení daného ustanovením § 111 insolvenčního zákona. Ze stejného důvodu ani neshledává opodstatnění pro to, aby bylo nařízeno předběžné opatření i bez návrhu.

Je nutno znovu konstatovat, že v této fázi insolvenčního řízení je dlužník dle § 246 odst. 1 insolvenčního zákona sice stále oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, je však již současně omezen (a zavázán) ustanovením § 111 insolvenčního zákona, jehož nerespektování s sebou následně vede sankci neúčinnosti nedovoleného právního jednání ve vztahu k dlužníkovým věřitelům v případě, že by byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs.

Ze stejných důvodů neshledává insolvenční soud ani za potřebné ustanovovat předběžného insolvenčního správce bez návrhu (když navrhovatelka sama nutnost jeho ustanovení odůvodnila toliko obecně).

Veden těmito důvody proto insolvenční soud návrh na předběžné opatření v navrhovaném znění výrokem I. zamítl.

Výrok II. o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření je odůvodněn § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, přičemž výše poplatku byla určena dle položky Sazebníku poplatků, který je součástí tohoto zákona.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u zdejšího soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy navrhovatelce bude doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí.

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í odvolání přípustné (§ 91 insolvenčního zákona).

V Praze dne 12. května 2016 JUDr. Jiří R a d a, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Blahnová