MSPH 78 INS 2600/2009
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 78 INS 2600/2009 78 ICm 766/2011 29 ICdo 37/2012-95

ýESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní vČci žalobkynČ Heleny Fridrichové, narozené 17. ervna 1954, bytem v Praze 4-Kunraticích, Pod Javory 1281/4, PSý 148 00, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrní em, advokátem, se sídlem v HoromČ icích, Kamenická 318, PSý 252 62, proti žalovanému ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s., se sídlem v Praze 1, Národní 41/973, PSý 110 00, identifikaní íslo osoby 27222861, jako insolvennímu správci dlužníka Ing. Jaroslava Fridricha, o vylouení nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. 78 ICm 766/2011, jako incidenní spor v insolvenní vČci dlužníka Ing. Jaroslava Fridricha, narozeného 16. ledna 1953, bytem v Praze 4-Lhotce, Mirotická 952/3, PSý 142 00, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn., o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. kvČtna 2012, . j. 78 ICm 766/2011, 101 VSPH 123/2012-81 (), takto:

I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z úastník nemá právo na náhradu náklad dovolacího ízení.

O d v o d n Č n í:

Rozsudkem ze dne 13. prosince 2011, . j. 78 ICm 766/2011-48, vyhovČl MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) žalobČ, kterou se žalobkynČ (Helena Fridrichová) domáhala v i žalovanému (insolvennímu správci dlužníka Jaroslava Fridricha) vylouení pozemku parc. . 2364/6, zapsaného na listu vlastnictví 1887, pro katastrální území Kunratice, obec Praha, u Katastrálního ú adu pro hl. m. Prahu, katastrálního pracovištČ Praha (dále jen

pozemek ), ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech ízení (bod II. výroku). Insolvenní soud vyšel p i posuzování d vodnosti žalobou uplatnČného nároku zejména z toho, že: 1/ Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodnutím ze dne 15. íjna 1999, sp. zn. 25 C 278/97, které nabylo právní moci dne 4. února 2000, zúžil spolené jmČní manžel Fridrichových (žalobkynČ a dlužníka) pouze na vČci, tvo ící obvyklé vybavení spolené domácnosti. 2/ Dne 17. února 2000 byla podepsána smlouva, kterou pozemek nabyla žalobkynČ. 3/ ŽalobkynČ je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku. 4/ Insolvenní správce dlužníka sepsal pozemek do majetkové podstaty dlužníka. 5/ ŽalobkynČ podala vas vyluovací žalobu. 6/ Ke dni rozhodování insolvenního soudu trvají úinky prohlášení konkursu na majetek dlužníka a pozemek je nadále sepsán v majetkové podstatČ dlužníka. Na tomto základČ insolvenní soud uzav el, že: 1/ Zúžením spoleného jmČní žalobkynČ a pozdČjšího dlužníka nedošlo k rozdČlení spoleného jmČní na jmČní p ipadající na dlužníka a na jmČní p ipadající na žalobkyni a takový stav nebyl v ízení ani tvrzen ani prokazován. 2/ Na žalobkyni nep ešel rozdČlením spoleného jmČní manžel žádný majetek, takže nemohla nastat situace, kdy by majetkem p ipadajícím po rozdČlení spoleného jmČní manžel na žalobkyni byla dotena (ve smyslu § 150 odst. 2 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku-dále též jen ob. zák. ) práva vČ itel (potud, že rozsah majetku, ze kterého mohli být eventuálnČ uspokojováni, by se zmenšil o majetek, který po rozdČlení spoleného jmČní manžel p ipadl žalobkyni). 3/ Z dikce ustanovení § 262a odst. 1 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ) [o jehož znČní opíral žalovaný soupis pozemku do majetkové podstaty dlužníka], se podává, že za majetek pat ící do spoleného jmČní manžel se považuje také majetek, který nepat í do spoleného jmČní manžel jenom proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah spoleného jmČní manžel ; takový majetek však ve vlastnictví žalobkynČ není a zúžením spoleného jmČní manžel nezískala žalobkynČ z p edchozího spoleného jmČní manžel žádný majetek. Pozemek získala žalobkynČ až po zúžení spoleného jmČní a to do svého výluného vlastnictví. 4/ ŽalobkynČ (tedy) nabyla pozemek až po zúžení spoleného jmČní manžel , takže žalovaný nem že požadovat, aby k uspokojení insolvenních vČ itel byl použit i p edmČtný pozemek. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolací ízení (druhý výrok). Odvolací soud shrnul, že podle skutkových zjištČní insolvenního soudu nabyla žalobkynČ pozemek kupní smlouvou uzav enou po právní moci rozsudku soudu o zúžení jejího spoleného jmČní s dlužníkem. Pozemek tak nenabyla do spoleného jmČní s dlužníkem, ale do svého výluného vlastnictví. V této souvislosti poukázal odvolací soud na ustanovení § 205 odst. 4 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení 78 ICm 766/2011 29 ICdo 37/2012 (insolvenního zákona), s tím, že pozemek (tedy) není možné sepsat do majetkové podstaty dlužníka dle ustanovení § 205 odst. 3 insolvenního zákona. Dále odvolací soud-cituje ustanovení § 262a o. s. .-uvedl, že žalovaný prosazuje zahrnutí pozemku do majetkové podstaty dlužníka p imČ enou aplikací tohoto ustanovení (dle ustanovení § 7 insolvenního zákona), k emuž uzav el, že: 1/ Se žalovaným lze souhlasit, že judikatura Nejvyššího soudu dovozuje, že žaloba na vylouení majetku z výkonu rozhodnutí nem že být úspČšná, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla (za trvání manželství jednomu z manžel ) p ed uzav ením smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu spoleného jmČní manžel (§ 262a odst. 2 a § 267 odst. 1 o. s. a § 143a odst. 4 ob. zák.), s tím, že tyto závČry se analogicky uplatní i v p ípadČ, že o zúžení spoleného jmČní manžel rozhodl soud pravomocným rozsudkem. Potud odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010 (rozsudek je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-ve ejnosti dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu). 2/ Odvolací soud je p esvČden, že není možné zahrnout výluný majetek dlužníkovy manželky do majetkové podstaty dlužníka s odkazem na p imČ ené použití obanského soudního ádu. 3/ Problematiku zahrnutí majetku dlužníkova manžela do majetkové podstaty dlužníka upravuje zákon (jak požaduje ustanovení § 205 insolvenního zákona) samostatnČ v ustanoveních § 268 až § 276 insolvenního zákona týkajících se dopadu prohlášení konkursu na spolené jmČní manžel . Za této situace by aplikace ustanovení § 262a o. s. . (na základČ ustanovení § 7 insolvenního zákona) byla nep imČ enČ extenzívním výkladem nep íznivČ zasahujícím do právních pomČr t etí osoby. 4/ Insolvenní zákon pojímá majetkovou podstatu dlužníka úžeji a není-li stanoveno jinak (§ 205 odst. 4 insolvenního zákona), nezahrnuje se do majetkové podstaty dlužníka majetek t etích osob. 5/ Odvolací soud je sice též názoru, že postavení insolvenního vČ itele by se nemČlo zhoršit (co do možnosti vymáhat pohledávku za dlužníkem) zahájením insolvenního ízení, nelze však p ehlédnout, že insolvenní zákon umož uje vČ itel m vymáhat pohledávky za dlužníkem rovnČž prost ednictvím uspokojení z majetku t etích osob, a to mimo rámec insolvenního ízení. 6/ Insolvenní zákon neoprav uje insolvenního správce (v ustanoveních § 268 až § 276) k tomu, aby p i splnČní podmínek formulovaných v § 262a o. s. . zahrnul do majetkové podstaty dlužníka majetek dlužníkova manžela, nebo vČ itel pohledávky, kterou lze uspokojovat v ízení o výkon rozhodnutí dle ustanovení § 262a o. s. . z výluného majetku dlužníkova manžela, neztrácí tuto možnost ani zahájením insolvenního ízení. Výkon rozhodnutí nebo exekuci totiž lze vykonat i po zahájení insolvenního ízení, nebo úinky zahájení insolvenní ízení dle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenního zákona nedopadají na možnost domáhat se uspokojení dlužníkových závazk z majetku, který nespadá do majetkové podstaty dlužníka. 7/ Majetek, který dlužníkova manželka nabyla po právní moci rozhodnutí o zúžení spoleného jmČní manžel , nenáleží do majetkové podstaty dlužníka, a to ani tehdy, p ihlásí-li vČ itel do insolvenního ízení pohledávku vzniklou v dobČ p ed rozhodnutím o zúžení spoleného jmČní manžel , smČ ující spolenČ v i dlužníku a jeho manželce.

8/ Zvláštní úprava úink prohlášení konkursu na spolené jmČní manžel , uvedená v ustanoveních § 268 až § 276 insolvenního zákona, vyluuje použití ustanovení § 262a odst. 1 a 267 odst. 2 o. s. . pro insolvenní ízení, v nČmž je úpadek dlužníka ešen konkursem. Ustanovení § 267 odst. 1 a 2 insolvenního zákona p itom nebrání tomu, aby se vČ itel v pr bČhu konkursu vedeného na majetek dlužníka domohl uspokojení své pohledávky v i manželce dlužníka z její osobního majetku, jenž netvo í souást spoleného jmČní manžel , v ízení o výkon rozhodnutí vedeného proti dlužníkovi; v takovém p ípadČ lze výkon rozhodnutí postihující majetek manželky dlužníka nejen na ídit, ale též i provést, pokud takovým postupem není postižen majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., namítaje, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ., tedy, že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vČc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu ízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje dovolatel ešení následujících (coby dovolacím soudem dosud ne ešených) otázek: 1/ Lze na základČ § 7 odst. 1 insolvenního zákona pro insolvenní ízení v rámci jeho relativnČ samostatné realizaní fáze p imČ enČ použít § 262a odst. 1 o. s. ., ve spojení s § 205 odst. 4 insolvenního zákona, a za situace, kdy v insolvenním ízení vedeném na majetek dlužníka jsou uplat ovány pohledávky, které vznikly dlužníkovi za trvání manželství, pojmout do majetkové podstaty dlužníka též majetek, který netvo í souást spoleného jmČní manžel jen proto, že byl zúžen zákonem stanovený rozsah spoleného jmČní manžel ? 2/ Vyluují ustanovení § 268 až § 276 insolvenního zákona bez dalšího použití § 262a odst. 1 o. s. . pro insolvenní ízení, v nČmž je úpadek dlužníka ešen konkursem? V mezích uplatnČného dovolacího d vodu dovolatel p edevším nesouhlasí se závČrem odvolacího soudu o automatickém vylouení § 262a odst. 1 o. s. . ustanoveními § 268 až § 276 insolvenního zákona. Podle dovolatele poslednČ oznaená ustanovení insolvenního zákona p edstavují jen zvláštní právní úpravu pro vypo ádání dosud nevypo ádaného a zaniklého spoleného jmČní dlužníka a jeho manžela pro p ípad prohlášení konkursu na majetek dlužníka. S výjimkou § 270 odst. 2 a § 274 insolvenního zákona (a i zde s jistými pochybnostmi, nebo každý z manžel je vlastníkem celé vČci) nelze mít za to (podle dovolatele), že oznaená ustanovení upravují zvláš možnost zahrnout výluný majetek dlužníkova manžela do majetkové podstaty ve smyslu § 205 odst. 4 insolvenního zákona (neupravují tedy ani zahrnutí takového majetku do majetkové podstaty na základČ p imČ eného použití § 262a o. s. . z d vodu, že se pro úely realizaní fáze insolvenního ízení považuje za souást spoleného jmČní dlužníka a jeho manžela). ZávČr odvolacího soudu, že majetková podstata dle insolvenního zákona musí být pojímána úžeji, nebo insolvenní zákon umož uje vČ itel m vymáhat své pohledávky za dlužníkem rovnČž prost ednictvím uspokojení z majetku t etích osob mimo rámec insolvenního ízení, je podle dovolatele zapot ebí konfrontovat se zvláštním právním postavením manžel , kdy: -splnČní závazku náležejícího do spoleného jmČní manžel , sjednaného jen jedním z manžel , nem že vČ itel v nalézacím ízení vymoci po druhém z tČchto manžel , 78 ICm 766/2011 29 ICdo 37/2012 p iemž však v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce se m že domáhat uspokojení závazku povinného manžela postižením majetku pat ícího do spoleného jmČní manžel , -i za situace, kdy závazek není souástí spoleného jmČní, avšak vznikl za trvání manželství jen jednomu z manžel , lze pro jeho vydobytí na ídit výkon rozhodnutí na majetek pat ící do spoleného jmČní manžel , za kterýžto majetek se považuje též majetek, který netvo í souást spoleného jmČní manžel jen proto, že byl smlouvou zúžen jeho zákonem stanovený rozsah nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik spoleného jmČní ke dni zániku manželství. Ze shora uvedeného je tak patrno (pokrauje dovolatel), že v rámci procesu vymáhání pohledávky za povinným manželem existuje toliko jediná masa majetku, která má sloužit k uspokojení pohledávek oprávnČného a která je tvo ena právČ majetkem náležejícím do spoleného jmČní dlužníka a jeho manžela, respektive majetkem považovaným pro tyto úely za souást spoleného jmČní manžel . Dovolatel míní, že zásadu uspokojování vČ itel toliko z jedné majetkové podstaty je t eba-v souladu s výše uvedenou úvahou-uplatnit i v rámci insolvenního ízení vedeného na majetek dlužníka, jestliže jsou v rámci insolvenního ízení uplat ovány pohledávky, které dlužníkovi vznikly za trvání manželství, a to právČ s ohledem na shora uvedenou zvláštní asymetrickou povahu jednoty manžel , kdy jediná masa majetku je vypo ádávána v rámci jediného ízení vedeného toliko proti povinnému manželu. Taková koncepce (uzavírá dovolatel) je p ijatelná i vzhledem ke zvláštnímu charakteru relativnČ samostatné realizaní fáze insolvenního ízení, kdy nelze p ipustit existenci ned vodných rozdíl mezi individuálním vykonávacím ízením a ízením insolvenním. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 30. ervna 2012, tj. naposledy ve znČní zákona . 466/2011 Sb. Dále oznaená ustanovení obanského zákoníku vycházejí z jeho znČní úinného do 31. prosince 2013 (v této vČci použitelného). Podle ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona pro insolvenní ízení a pro incidenní spory se použijí p imČ enČ ustanovení obanského soudního ádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spoívá insolvenní ízení. Pro rozhodnutí v této vČci jsou tudíž ustanovení obanského soudního ádu o p ípustnosti dovolání p imČ enČ aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenního zákona. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II., zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. Nejvyšší soud shledává dovolání p ípustným podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ., když zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje ešení otázek dovoláním položených, ve vazbČ na institut spoleného jmČní manžel dosud nezodpovČzených. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. Nejvyšší soud úvodem p ipomíná, že poté, co insolvenní soud zjistil úpadek dlužníka (usnesením ze dne 27. srpna 2009, . j.-A-21) byl úpadek dlužníka ešen (dle usnesení insolvenního soudu ze dne 22. íjna 2009, . j.-B-10) konkursem a incidenní spor je nutno posuzovat v takto ustaveném rámci. Podle ustanovení § 205 insolvenního zákona, jestliže insolvenní návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi pat il ke dni zahájení insolvenního ízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v pr bČhu insolvenního ízení (odstavec 1). Podal-li insolvenní návrh vČ itel, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi pat il v dobČ, kdy insolvenní soud na ídil p edbČžné opat ení, kterým zcela nebo zásti omezil právo dlužníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dlužníkovi pat il v dobČ, kdy insolvenní soud vydal rozhodnutí o úpadku dlužníka, a majetek, který dlužník nabyl v pr bČhu insolvenního ízení po vydání tČchto rozhodnutí (odstavec 2). Je-li dlužník spoluvlastníkem majetku podle odstavc 1 a 2, náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku. Majetek podle odstavc 1 a 2 náleží do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve spoleném jmČní dlužníka a jeho manžela (odstavec 3). Majetek jiných osob než dlužníka náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnČní z neúinných právních úkon . Pro úely zpenČžení se na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka (odstavec 4). Insolvenní zákon definuje majetkovou podstatu dlužníka a vymezuje její rozsah v § 205 tak, že jde o majetek pat ící dlužníku v urité dobČ (podle odstavc 1 a 2 podle toho, kdo je insolvenním navrhovatelem). P ípady, kdy dlužník není výluným vlastníkem takového majetku (je pouze jeho spoluvlastníkem), eší insolvenní zákon tak, že p i podílovém spoluvlastnictví náleží do majetkové podstaty podíl dlužníka na tomto majetku (ustanovení § 205 odst. 3 vČta první insolvenního zákona). U zvláštní formy dlužníkova spoluvlastnictví, jíž je spolené jmČní dlužníka a jeho manžela, pak ustanovení § 205 odst. 3 vČty druhé insolvenního zákona uruje, že takový majetek do majetkové podstaty dlužníka náleží. Zbývá dodat, že podle § 205 odst. 4 insolvenního zákona náleží majetek jiných osob než dlužníka do majetkové podstaty dlužníka jen tehdy, stanoví-li to zákon. Ustanovení § 268 až § 276 insolvenního zákona, jež se zabývají úinky prohlášení konkursu na spolené jmČní manžel , na výše eeném nieho nemČní, nebo tato ustanovení vymezují zp sob vypo ádání spoleného jmČní manžel , le neprolamují v žádném ohledu zásadu, že do majetkové podstaty dlužníka náleží jen to, co bylo v rozhodné dobČ (dle § 205 odst. 1 a 2 insolvenního zákona) ve spoleném jmČní dlužníka a jeho manžela. Majetek nabytý za trvání manželství jedním z manžel poté, co soud pravomocným rozhodnutím zúžil spolené jmČní manžel pouze na vČci tvo ící obvyklé vybavení spolené domácnosti (§ 148 ob. zák.), náleží do jeho výluného vlastnictví; ustanovení obanského 78 ICm 766/2011 29 ICdo 37/2012 zákoníku v pasážích upravujících institut spoleného jmČní manžel (§ 143 až § 151) neiní z takového majetku majetek náležející do spolené jmČní manžel . Ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . (v rozhodném znČní) považuje takový majetek za majetek pat ící do spoleného jmČní povinného a jeho manžela pro úely na ízení výkonu rozhodnutí . Jelikož insolvenní zákon (a zákonným vymezením spoleného jmČní manžel ani obanský zákoník) p íslušnost popsaného majetku k majetkové podstatČ dlužníka nezakládá, zbývá urit (ve shodČ s položenými otázkami), zda tuto p íslušnost k majetkové podstatČ dlužníka lze dovodit prost ednictvím p imČ ené aplikace § 262a odst. 1 o. s. . (§ 7 odst. 1 insolvenního zákona). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že k otázce p imČ ené aplikace obanského soudního ádu v insolvenním ízení se obecnČ vyjád il již v usnesení ze dne 27. ervna 2013, sen. zn. 29 NSýR 50/2011, uve ejnČném pod íslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 97/2013 ). V R 97/2013, na nČž v podrobnostech odkazuje a na jehož závČrech nevidí d vodu cokoli mČnit, Nejvyšší soud na dané téma uzav el, že teoretická východiska jsou již mnoho let ustálena v tom, že mezery v úpadkové úpravČ nelze nahrazovat p imČ enou aplikací práva exekuního, které je coby zp sob individuálního prosazení práv dlužníkových vČ itel vybudováno na zcela jiných principech, než jsou ty, jimiž se ídí právo úpadkové. Ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 insolvenního zákona je tedy p imČ ená aplikace ustanovení obanského soudního ádu o výkonu rozhodnutí zcela vylouena. Ustanovení exekuního práva jsou (p imČ enČ) uplatnitelná v insolvenním ízení, jen pokud na nČ insolvenní zákon odkáže. K tam uvedené argumentaci lze jen doplnit, že s úinností od 1. ledna 2014, po novele insolvenního zákona provedené zákonem . 294/2013 Sb. (d vodová zpráva k vládnímu návrhu této novely je v R 97/2013 rovnČž zmínČna), eené výslovnČ zakotvuje insolvenní zákon (v § 7 ásti vČty za st edníkem). Na obČ dovolatelem položené otázky lze tudíž odpovČdČt tak, že aplikace ustanovení § 262a odst. 1 o. s. . je v insolvenním ízení vylouena. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 ást vČty p ed st edníkem o. s. .). Výrok o nákladech dovolacího ízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a u žalobkynČ žádné prokazatelné náklady dovolacího ízení nebyly zjištČny. Toto rozhodnutí se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; úastník m incidenního sporu se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 22. ledna 2014

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu Za správnost vyhotovení: Lucie Žouželová