MSPH 78 INS 19983/20174
4 v bt'l l 19.3 ; auru-,a-lů

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeněm z předsedy JUDr. Ing. jaroslava Zelenký, Ph.D. a soudců ]UDr. Alexandry ]iříčkově a Mgr. Markéty Hudečkově v insolvenční věci zahájeně na návrh navrhovatelky navrhovatelký Stavbyvdopravních cest, a.s., IČO 06153607 sídlem Špindlerova třída 974, 413 01 Roudnice nad Labem zastoupená advokátem, Mgr. Emilem Doleželem sídlem Sokolovská 52 ! 22, 186 00 Praha 8 dlužnice: GOOD Building, s.r.o.., IČO 014233935 sídlem Holečkova 789/ 49, 150 00 Praha 5-Smíchov o odvolání navrhovatelký proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2017, č. j MSPH 78 INS 19983/20174A-11, takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2017, č. j. MSPI I 78 INS 19983/2017-A 11 se v bodech II. a III. výtoku potvrzuje.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud vPraze zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníce GOOD Building, s.r.o. (dále jen dlužnice; bod 1. výroku), určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod ll. výroku), uložil navrhovatelce Stavbý dopravních cest, a.s. (dále jen navrhovatelka) povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí (bod III. výroku), a rozhodl o tom, že se navrhovatelce po právní moci usnesení vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejměna uvedl, že dne 31. 10. 2017 bylo k návrhu navrhovatelký zahájeno insolvenční řízení ohledně dlužníce, že navrhovatelka v návrhu tvrdila, že má za dlužníci pohledávku v celkově výši 190 000 Kč s přísl. z důvodu neproplacených faktur, že navrhovatelka složila na účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč, a že podáním ze dne 15. 11. 2017 vzala navrhovatelka svůj insolvenční návrh v celém rozsahu zpět s tím, že mezi účastníky řízení došlo k dohodě o mirnosoudnírn řešení věci, na jejímž základě dlužnice zajistila úhradu pohledávkj7 navrhovatele Výstavením směnky vlastní a navrhovatelka se zavázala vzít insolvenční návrh zpět. Proto postupoval podle 5 130 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), zastavil insolvenční řízení a podle 5 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, nebot zpětvzetí insolvenčního návrhu a následně zastavení řízení nezavinila dlužnice, ale bylo výsledkem projevu vůle obou účastníků řízení, kteří si svě vztahý již upravili samí, bez íngerence soudu, a proto nebylo možno přisvědčit navrhovatelce v tom, že byl návrh vzat zpět pouze z důvodů na straně dlužnice. O poplatkově povinnosti navrhovatelký rozhodl soud I, stupně podle Š 4 odst. 1 písm. e) a 5 10 odst. 3 zákona č. 549 / 1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť poplatková povinnost dle položky č. 4 bodu 1 písm. c) sazebníku vznikla navrhovatelce v souvislosti s rozhodnutím o jejím insolvenčním

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. i4VSĚH193/2018 návrhu. Protože řízení o návrhu navrhovatelký býlo zastaveno, rozhodl též o vrácení složené zálohy na náklady insolvenčního řízení.

3, Jen proti bodům II. a III. výroku usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je

10. odvolací soud změnil tak, že dlužníci uloží povinnost uhradit navrhovatelce plnou náhradu nákladů řízení včetně soudního poplatku. Namítala především to, že dne 15. 11. 2017 předala dlužníce navrhovatelce směnku vlastní na částku 200 083 Kč (jistina ve výši 190 000 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 8 575,49 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 509 Kč), že tak jde o cenný papír, kterým byl dluh dlužníce zcela uhrazen ve smyslu 5 1909 občanského zákoníku, a že tak jde zjevně o chování, které způsobilo, že navrhovatelka musela vzít návrh zpět, a to bez ohledu na to, zda se ke zpétvzetí navrhovatelka zavázala či nikoli. Proto býlo na místě přiznat navrhovatelce plnou náhradu nákladů dle 5 146 odst. 2 větý druhé o.s.ř., jakož i dlužnice měla hradit soudní poplatek.

Odvolací soud dle Š212 a 212a o.s.ř. přezkoumal usnesení soudu I. stupně v části napadené odvoláním včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž dle 5 214 odst. 2 písm. e) téhož zákona nařizoval jednání, dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

K bodu Il. výroku napadeného usnesení:

Z 5 7 větý první před středníkem IZ vyplývá, že nestanoví li IZ jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční sporý přiměřeně ustanovení o.s.ř. týkající se sporného řízení, a není li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Protože IZ kromě situace předvídané vs 130 odst. 5 IZ, kdý býl insolvenční návrh vzat zpět proto, že dlužník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, o níž však v této věci nešlo, neupravuje postup insolvenčního soudu při rozhodování o nákladech řízení v případě, kdy je insolvenční řízení zastaveno pro zpětvzetí návrhu, je v takových případech třeba přiměřeně použít příslušná ustanovení o.s.ř.

Podle 5 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení býlo zastaveno. Z 15 146 odst. 2 o.s.ř. plyne, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho nákladý. Býla li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Soudní praxe je ustálena v tom, že zastavuje li soud řízení z důvodu zpětvzetí žalobý (návrhu), zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění toho, že řízení muselo být zastaveno, může spočívat např. v tom, že žalobce (insolvenční navrhovatel) vzal žalobu zpět. Zavinéní je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, přizná soud ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v něm účelné vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Jinými slovy, Š 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř. představuje ve vztahu kg 146 odst. 2 o.s.ř. normu obecnou ve vztahu k normě zvláštní. Aplikace Š 146 odst. 2 o.s.ř. je tedy dána tam, kde je naplněna jeho hypotéza; není li naplněna, platí obecné Š 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného dochází většinou tehdý, jestliže žalovaný po podání žaloby uplatněný nárok zcela uspokojil. Nárok uplatněný žalobou nelze z hlediska procesního výsledku chápat jen úzce, a chováním žalovaného proto může být i něco jiného než poskytnutí právě toho, co býlo žalobním petitem uplatněno. Smýslem podání insolvenčního návrhu přitom je docílit rozhodnutí soudu o tom, že se zjišťuje úpadek dlužníka, nikoli rozhodnutí soudu o tom, že má být uspokojena pohledávka navrhujícího věřitele.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr T\?"ojta

11.

12. 13.

14.

15.

16.

T VOL 11 lil-fufi LUIÚ

Odvolací soud je se soudem I. stupně zajedno v tom, že navrhovatelka neprokázala, že vzala insolvenční návrh zpět pro chování dlužníce, resp. že zastavení řízení nezavinila. Ostatně bezprostředním důvodem pro zpětvzeti insolvenčního návrhu bylo uzavření dohody mezi účastníky o mimosoudním řešení ze dne 15. 11. 2017, vníž se dlužnice zavázala vystavit navrhovatelce směnku vlastní na částku 200 083 Kč (jistina ve výši 190 000 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8 573,49 Kč + úrok z prodlení ve výši 1 509 Kč) se splatností dne 30. 11. 2017 oproti závazku navrhovatelky vzít insolvenční návrh zpět do 1 dne od převzetí směnky; směnka pak byla dlužníci navrhovatelce předána těsně před podpisem dotčené dohody. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení postupoval soud I. stupně správně podle Š 146 odst. 1 písm. b) o.s.ř., dle něhož žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno, nebot v projednávané věci zastavení řízení dlužnice nezavinila, nýbrž bylo toliko důsledkem projevu vůle obou stran.

K bodu Ill. výroku napadeného usnesení: již v usnesení ze dne 14. 3, 2012, č. j. MSPH 60 INS 21742/2011, 1 VSPH 295/2012-A 35 Vrchní soud v Praze objasnil důvody svého závěru, že poplatková povinnost vinsolvenčním řízení vzniká i v souvislosti srozhodnutím soudu o zastavení řízení pro zpětvzetí návrhu podaného jinou osobou než dlužníkem, Ustanovení $ 4 odst, 1 písm. e) zákona o soudních poplatcích má zjevně na mysli jakékoli rozhodnutí soudu o insolvenčním návrhu, tedy inemeritorní; to plyne i zporovnání se zněním textu Š4odst. 1 písm. i) cit. zákona, který poplatkovou povinnost v ostatních případech (v jiných řízeních než insolvenčních) výslovně váže na rozhodnutí soudu o věci samé. Podle Š 6a odst, 4 cit. zákona se přitom poplatek za návrh na zahájení řízení nevybírá (poplatková povinnost nevzniká), jen pokud soud návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítne.

Soud I. stupně tudíž správně dovodíl, že poplatkovou povinnost má dle 5 4 odst. 1 písm. e) ve spojení s Š 10 odst. 3 cit. zákona navrhovatelka.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání navrhovatelky je nedůvodné. Proto podle 5219 o.s.ř, usnesení v napadených bodech II., III. výroku jako věcně správně potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn Š 224 odst. 1 a Š 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v odvolacím řízení úspěšně dlužníci žádné náklady řízení nevzniklý. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Praha 21. února 2018

JUDr, Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., vr. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vega.