MSPH 78 INS 1241/2008
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY

MSPH 78 INS 1241/2008 29 NSČR 9/2010-B-108 USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v insolvenční věci dlužníka DAMKO Praha, s. r. o., se sídlem Praha 10, V Korytech 1537, PSČ 106 00, identifikační číslo 00204595, zastoupeného JUDr. Miroslavem Houškou, advokátem, se sídlem v Praze 1, V Jámě 1/699, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 1241/2008, o návrhu dlužníka, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce a o návrhu dlužníka na zrušení konkursu, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2009, č. j. MSPH 78 INS 1241/2008, 2 VSPH 649/2009-B-81, takto:

Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 14. srpna 2009, č. j.-B-69, zamítl Městský soud v Praze (dále též jen insolvenční soud ) návrh dlužníka, aby podle § 32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zprostil funkce insolvenční správkyni (bod I. výroku), dále zamítl návrh dlužníka ze dne 16. července 2008 na zrušení konkursu (bod II. výroku) a uložil insolvenční správkyni, aby do 10 dnů předložila přesný soupis majetkové podstaty a konečnou zprávu (bod III. výroku). Insolvenční soud neshledal důvody pro to, aby insolvenční správkyni zprostil funkce. Ohledně požadavku dlužníka na zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona insolvenční soud uvedl, že za situace, kdy se do insolvenčního řízení přihlásil alespoň jeden věřitel, nelze zrušit konkurs podle uvedeného ustanovení. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku. Také odvolací soud neshledal důvody, pro něž by insolvenční správkyně měla být zproštěna funkce. Bod II. výroku usnesení insolvenčního soudu pak odvolací soud potvrdil na základě zjištění, jež učinil z předložené konečné zprávy a z připojeného soupisu majetkové podstaty zpracovaného ke 4. září 2009. Uvedl, že odtud vyplynulo, že celá majetková podstata již byla zpeněžena, přičemž v takovém případě ustanovení § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona (v části věty za středníkem) zapovídá vydat rozhodnutí o zrušení konkursu, aniž by došlo k naplnění účelu insolvenčního řízení, jímž je v případě konkursu dosažení co nejvyššího uspokojení dlužníkových věřitelů z výnosu zpeněžení majetkové podstaty . Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu

(dále též jen o. s. ř. ), namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení těchto otázek: 1/ Je dlužník oprávněn podat po prohlášení konkursu v insolvenčním řízení návrh na zahájení řízení o výkon soudního rozhodnutí, jestliže insolvenční správce zůstane nečinným a nejsou splněny podmínky § 294 odst. 2 insolvenčního zákona? 2/ Je pro rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu dle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona jako informace o zpeněžení majetkové podstaty, dostatečná konečná zpráva insolvenčního správce dle § 302 a násl. insolvenčního zákona bez dalšího, nebo je (soud) povinen vyčkat právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy, popřípadě si sám vyžádat od insolvenčního správce doklady, které tvrzení insolvenčního správce dokládají a eliminovat tak riziko, že insolvenční správce informoval soud nepravdivě, zejména za situace, kdy konečná zpráva byla zpracována insolvenčním správcem, na kterého byl opakovaně podán návrh na jeho zproštění funkce dle § 32 insolvenčního zákona? První z položených otázek dovolatel pojí s výhradami, jež vznáší proti výroku o zamítnutí jeho návrhu, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce. Druhá z položených otázek se vztahuje k dovolacím námitkám proti výroku o zamítnutí dovolatelova návrhu na zrušení konkursu. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Přitom pro rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení jsou ustanovení občanského soudního řádu o přípustnosti dovolání přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. Dovolání v této věci mohou být přípustná jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., tedy jen za předpokladu, že Nejvyšší soud, jsa přitom vázán obsahem dovolání (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání proti té části výroku usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku o zamítnutí návrhu, aby insolvenční správkyně byla zproštěna funkce, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud pak v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., musí být splněna rovněž podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v § 238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení ve věci samé . V důvodech svého usnesení uveřejněného pod číslem 103/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále Nejvyšší soud vyložil, že (stejně jako tomu bylo dříve v režimu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) ani v poměrech insolvenčního zákona není rozhodnutí soudu o tom, zda správce dlužníkova majetku ve své funkci skončí nebo o tom, 29 NSČR 9/2010 zda určitá osoba má být tímto správcem ustanovena, rozhodnutím ve věci samé , takže k usnesením ve věci samé nepatří ani usnesení o tom, že (zda) se insolvenční správce zprošťuje funkce, vydané podle § 32 insolvenčního zákona. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku o zamítnutí návrhu na zrušení konkursu, je podmínka, aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení ve věci samé , sice splněna, Nejvyšší soud však potud nepřisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam. Jak se podává již z formulace druhé z dovolatelem položených otázek a jak dokládá i další obsah dovolání, je dovolací argumentace v dotčeném ohledu založena na (obecném) zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, že celá majetková podstata již byla zpeněžena. Skutkový stav věci však může být v dovolacím řízení zpochybněn jen prostřednictvím dovolacího důvodu obsaženého v § 241a odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. platí, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. dále určuje, že je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ a b/, popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V situaci, kdy dovolání může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá dovolatel dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř. vůbec k dispozici, přičemž z dikce § 237 odst. 3 o. s. ř. plyne, že prostřednictvím skutkových argumentů nelze usuzovat ani na přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Bez možnosti přehodnotit skutkový závěr odvolacího soudu, že celá majetková podstata již byla zpeněžena, nemá ovšem odpověď druhou z dovolatelem položených otázek právní význam. Závěr, že návrh na zrušení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona je neopodstatněný totiž při tomto skutkovém zjištění plyne přímo z dikce posledně označeného ustanovení. Ostatně, úprava obsažená v 308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona vylučuje zrušení konkursu z důvodu, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek, již v případě, že došlo ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty a v dovolání se ani netvrdí, že by některá (a podstatná) část majetkové podstaty nebyla zpeněžena. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. července 2010 JUDr. Zdeněk K r č m á ř , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Petra Prachařová