MSPH 77 INS 34611/2014-C1-8
MSPH 77 INS 34611/2014-C1-8

MSPH 177 ICm 2140/2015-30 (MSPH 77 INS 34611/2014)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jarmilou Hanuliakovou v právní věci žalobce: Bohemia Faktoring, s.r.o., Praha 1-Malá Strana, Letenská 121/8, IČO 27242617, zast. advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., Praha 1, Letenská 121/8, proti žalovanému: Administrace insolvencí CITY TOWER, v.o.s., Praha 4, Hvězdova 1716/2b, insolvenční správce dlužníka Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem Sobotka, Boleslavská 440, zast. advokátem Mgr. Janem Škeříkem, Praha 4, Táborská 619/46, o určení pravosti a výše pohledávek

t a k t o:

I. Žaloba na určení pravosti pohledávky ve výši 134.942,89 Kč přihlášené v insolvenčním řízení dlužníka Milena anonymizovano , anonymizovano , bytem Boleslavská 440, 207 43, Sobotka, sp. zn., s e z a m í t á .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení k rukám právního zástupce ve výši 8.228 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 134.942,89 Kč, která po přezkumném jednání zůstala sporná z důvodu popření insolvenčním správcem.

Žalobce tvrdil, že přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 134.942,89 Kč. Pohledávka byla žalovaným popřena z důvodu, že je již promlčená a ustanovení o prodloužení promlčecí doby v čl. X. bod 2 smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2003 je neplatné pro rozpor s ust. § 55 isir.justi ce.cz Pokračování-2-MSPH 177 ICm 2140/2015 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť prodloužení promlčecí doby učinil dlužník výslovným prohlášením ve smyslu ust. § 401 obchodního zákoníku v čl. X odst. 2 smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2003, byla dodržena písemná forma, jedná se o smluvní volnost, a je tedy platné sjednané. Nejedná se o ustanovení odporující ustanovením na ochranu spotřebitele, naopak poskytuje dlužníkovi širší možnost pro splnění svého závazku bez hrozby dalších nákladů (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, č.j. 32 Cdo 786/2009). Žalobce má za to, že promlčení lhůta by uplynula nejdříve dne 15. 9. 2016, tj. 10 let od odstoupení od smlouvy.

Žalovaný trval na zamítnutí žaloby z důvodu, že ujednání o prodloužení promlčecí doby je neplatné a pohledávka je promlčena. Neplatnost výše uvedeného ujednání spatřuje v tom, že prodloužení promlčecí doby nelze implementovat do všeobecných obchodních podmínek, a dále zhoršuje postavení spotřebitele (viz. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp.zn. I. ÚS 1845/11).

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění podmínek dle ust. § 115a o.s.ř., když usnesením ze dne 12. 8. 2016, č.j. MSPH 177 ICm 2140/2015-25, vyzval účastníky řízení, aby do 7 dnů sdělili soudu, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, že nevyjádři-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí; výzva byla žalobci doručena dne 19. 8. 2016, který se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a žalovanému byla výzva doručena dne 18. 8. 2016, který se ve stanovené lhůtě také nevyjádřil; podmínka tak byla splněna dnem 27. 8. 2016.

Při zkoumání podmínek řízení podle § 198 IZ soud dospěl k závěru, že tyto jsou splněny, když: 1) žalobce je věřitelem č. 2, který do insolvenčního řízení dlužníka Mileny anonymizovano , anonymizovano , přihlásil pohledávku ve výši 134.942,89 Kč ze Smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2003 (, která zůstala sporná pro pravost-popření insolvenčním správcem (dlužník pohledávku uznal) 2) žalovaný je současně insolvenčním správcem dlužníka, insolvenční řízení je vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.; usnesením ze dne 13. 3. 2015, d.č.-A-11, soud zjistil úpadek dlužníka a povolil řešení úpadku oddlužením , insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly ke dni 13. 3. 2015; usnesením ze dne 12.5.2015, d.č. MSPH 77 INS 34611/2014-B-11, soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře 3) insolvenční řízení trvá 4) výsledek přezkumného jednání podle zápisu o přezkumném jednání ze dne 12. 5. 2015, d.č. B- 7 a upraveného seznamu pohledávek, d.č. B-8, pohledávka ve výši 134.942,89 Kč zůstala sporná-popření insolvenčním správcem: pohledávka je promlčena, ujednání o prodloužení promlčecí doby na 10 let podle čl. X odst. 2 smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2003 je neplatné pro rozpor s ust. § 55 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 5) žalobce se nezúčastnil přezkumného jednání dne 12. 5. 2015; vyrozumění o popření ze dne 13. 5. 2015 a potvrzení o převzetí vyrozumění-15. 5. 2015, d. č. B-12 a žaloba byla doručena soudu dne 28. 5. 2015, tj. včas 6) žalobce v žalobě jako důvod vzniku popřené pohledávky uvádí skutečnosti, které uvedl v přihlášce pohledávek

Předmětem sporu je pravost přihlášené pohledávky z titulu smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2003 ve výši 134.942,89 Kč.

Z nesporných tvrzení účastníků a předložených listin soud zjistil tyto skutečnosti: -z přihlášky pohledávek ze dne 10. 4. 2015, že žalobce přihlásil svou pohledávku v celkové výši 134.942,89 Kč ) z toho 116.999,73 Kč na jistině a 17.943,16 Kč jako úrok z prodlení ode dne postoupení pohledávky 8.1.2013 do 12.3.2015), nezajištěnou, nevykonatelnou, z titulu nevráceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. PuG-KRE/299/03/PRO2 ze dne 13. 10. 2003 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce společností HVB Bank. a.s. (nyní UniCredit Bank, a.s.), pohledávka byla na žalobce postoupena dne 8. 1. 2013 -z protokolu z přezkumného jednání ze dne 12. 5. 2015 (d. č. B-7) a upraveného seznamu pohledávek (d.č. B-8), že pohledávka zůstala sporná, když insolvenční správce popřel Pokračování-3-MSPH 177 ICm 2140/2015

pohledávku co do pravosti v částce 134.942,89 Kč, důvodem popření je promlčení v důsledku neplatnosti ujednání o prodloužení promlčecí doby na 10 let pro rozpor s ust. § 55 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník -ze smlouvy o úvěru č. PuG-KRE/299/03/PRO2 ze dne 13. 10. 2003, že dne 13. 10. 2003 uzavřela společnost HVB Bank Czech Republic a.s. s Metodějem Alexou a dlužníkem smlouvu o úvěru, v níž se společnost HVB Bank Czech Republic a.s. (nyní UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.) zavázala poskytnout Metodějovi anonymizovano a dlužníkovi úvěr ve výši 180.000 Kč (čl. I. smlouvy) a Metoděj Alexa a dlužník se zavázali tento úvěr vrátit v dohodnutých splátkách (čl. IV. smlouvy); v ust. čl. X. odst. 2 smlouvy Metoděj Alexa a dlužník prohlásili, že ve smyslu ust. § 401 obchodního zákoníku prodlužují promlčecí dobu práv věřitele na 10 let; Metoděj Alexa a dlužník jsou ve smlouvě označeni jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm -z odstoupení od smlouvy ze dne 1. 9. 2006, že společnost HVB Bank Czech Republic a.s. (nyní UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.) adresovala dlužníkovi a Metodějovi anonymizovano odstoupení od smlouvy o úvěru č. PuG-KRE/299/03/PRO2 ze dne 13. 10. 2003 s výzvou k úhradě splatné pohledávky ve výši 124.123,58 Kč do 15. 9. 2006

Z výše uvedeného soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: -právní předchůdce žalobce společnost HVB Bank Czech Republic a.s. (nyní UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.) uzavřela s Metodějem Alexou a dlužníkem mimo jejich podnikatelskou činnost dne 13. 10. 2003 smlouvu o úvěru č. PuG-KRE/299/03/PRO2, v níž Metoděj Alexa a dlužník prodloužili ve prospěch banky promlčecí dobu na 10 let -právní předchůdce žalobce společnost HVB Bank Czech Republic a.s. (nyní UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s.) odstoupil od smlouvy o úvěru č. PuG-KRE/299/03/PRO2 přípisem ze dne 1. 9. 2006 se lhůtou k plnění do 15. 9. 2006

Podle ust. § 159 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), jsou spory o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek zařazeny mezi incidenční spory.

Podle ust. § 192 odst. 1 IZ insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek.

Podle ust. § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která je popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění o popření, pokud se přezkumného jednání nezúčastnil.

Podle ust. § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen obchodní zákoník ), ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, se touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smluv o úvěru.

Podle ust. § 262 odst. 4 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

Podle ust. § 401 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, strana, vůči níž se právo promlčuje, může písemným prohlášením druhé straně prodloužit promlčecí dobu, a to i opakovaně; celková promlčecí doba nesmí být delší než 10 let od doby, kdy počala poprvé běžet. Toto prohlášení lze učinit i před počátkem běhu promlčecí doby. Pokračování-4-MSPH 177 ICm 2140/2015

Podle ust. § 397 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

Podle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník ), ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

V projednávané věci je mezi stranami spornou otázka platnosti ujednání, kterým došlo k prodloužení promlčení doby práv věřitele na 10 let a v důsledku této neplatnosti nastalého promlčení pohledávky uplatněné žalobcem v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi. Z předložených listin soud zjistil, že dlužník spolu s další osobou uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru jako spotřebitel. Na smluvní vztah je tedy třeba kromě příslušných ustanovení obchodního zákoníku aplikovat též ustanovení na ochranu spotřebitele. Podle ust. § 401 obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 13. 10. 2003, byla povinná strana oprávněna svým prohlášením prodloužit promlčecí dobu ve prospěch osoby, jejíž právo se vůči povinnému promlčuje. Je nepochybné, že toto ustanovení zakládá výhodu osobě oprávněné, jejíž právo se vůči osobě povinné promlčuje, a nikoli osobě povinné (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp.zn. I. ÚS 1845/11 v něm Ústavní soud vyslovil, že podle ustanovení § 55 odst. 1 občanského zákoníku se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se nesmí vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své postavení. To znamená, že postavení spotřebitele nesmí být zhoršeno a to ani s jeho souhlasem, naopak odchylky v neprospěch dodavatele možné jsou. S ohledem k citovaným zákonným ustanovením je nutno prohlášení o prodloužení promlčecí lhůty ve prospěch žalobce jako podnikatelského subjektu považovat za absolutně neplatné, neboť tím mé postavení bylo značně zhoršeno. ). K prodloužení promlčecí doby tak došlo v neprospěch dlužníka a Metoděje Alexe, jakožto spotřebitelů, a proto je toto prodloužení promlčecí doby na 10 let neplatné pro rozpor se zákonem.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp.zn. 32 Cdo 786/2009, uváděné žalobcem, na daný případ nedoléhá, neboť se jednalo o případ posuzovaný před novelou občanského zákoníku č. 367/2000 Sb. Rozhodnutí Okresního soudu v Opavě ze dne 3. 5. 2013, č.j. 116 EC 294/2011-63, a rozhodnutí Městského soudu ze dne 21. 8. 2013, č.j. 19 Co 78/201-87, se na daný případ také nevztahují, když v prvním případě se soud zabýval aplikací ustanovení o promlčení obsažených v obchodním zákoníku na spotřebitelské smlouvy, a v druhém případě platností prodloužení promlčecí doby v obchodních podmínkám a v individuálně uzavřené smlouvě o úvěru. Sporná otázka platnosti ujednání o prodloužení promlčecí doby se však týká rozporu s ust. § 55 občanského zákoníku. Soud se tak plně ztotožnil s námitkou žalovaného, že ujednání o prodloužení promlčecí doby na 10 let ve prospěch právního předchůdce žalobce, a nyní žalobce, je neplatné pro rozpor se zákonem. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že s druhou námitkou žalobce, tedy že ujednání o prodloužení promlčecí doby je neplatné, neboť je obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, se soud neztotožnil, neboť ujednání o prodloužení promlčení doby je obsaženo přímo v individuálně uzavřené smlouvě o úvěru. Tento závěr soudu je však bez jakékoli relevance na výsledek sporu.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že ujednání o prodloužení promlčecí doby je neplatné, činí promlčecí lhůta 4 roky ode dne, kdy měl být závazek splněn. Z důvodu, že lhůta ke splnění závazku ze smlouvy o úvěru skončila dne 15. 9. 2006, uběhla promlčení lhůta dne 15. 9. 2010 a nikoli 15. 9. 2016, jak tvrdí žalobce. Námitka promlčení žalovaného tak byla oprávněná.

S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu žalobce zamítl-výrok I.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za právní služby dle § 7 a 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí, vyjádření k žalobě ze dne 22. 1. Pokračování-5-MSPH 177 ICm 2140/2015

2016) a režijní paušál 300 Kč za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky = 6.800 Kč a 21% DPH 1.428 Kč, tj. celkem 8.228 Kč-výrok II.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 4. října 2016 JUDr. Jarmila Hanuliaková,v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Hájková