MSPH 77 INS 14930/2014-C27-12
MSPH 77 INS 14930/2014-C27-12

MSPH 177 ICm 3680/2015-36 (MSPH 77 INS 14930/2014)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jarmilou Hanuliakovou v právní věci žalobce: JUDr. Martin Šíp, Praha 6, Podbabská 1014/20, insolvenční správce dlužníka IPM stars, s.r.o., Praha 1, Ovocný trh 572/11, IČO 25230557 proti žalovanému: Kancelář stavebního inženýrství s.r.o., Dalovice, Botanická 256, IČO 25224581 zast. advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, Polská 61/4, Karlovy Vary-Drahovice, o odpůrčí žalobě

t a k t o:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 16. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 290.400,00 Kč, je neúčinným právním úkonem, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 26. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 33.396,00 Kč, je neúčinným právním úkonem, se zamítá.

III. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 1. 8. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 78.519,50 Kč, je neúčinným právním úkonem, se zamítá.

IV. Žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 402.315,50 Kč, se zamítá. isir.justi ce.cz Pokračování-2-MSPH 177 ICm 3680/2015

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 9.936,28 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se domáhal určení neúčinnosti dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 16. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 290.400,00 Kč, dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 26. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 33.396,00 Kč, dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 1. 8. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 78.519,50 Kč, a dále uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka IPM stars, s.r.o. se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, IČO 25230557 částku 402.315,50 Kč.

Usnesením ze dne 12. 7. 2017, č.j. MSPH 177 ICm 3680/2015-13, bylo řízení co do nároku žalobce, kterým se domáhal určení neplatnosti Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 16. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 290.400,00 Kč, Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 26. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 33.396,00 Kč, Dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 1. 8. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 78.519,50 Kč, a dále uložení povinnosti žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka IPM stars, s.r.o. se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, IČO 25230557 k rukám žalobce částku 402.315,50 Kč, zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby.

Žalobce tvrdil, že dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 16. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 290.400,00 Kč (dále jen dohoda o vzájemném zápočtu 1 ), dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 26. 6. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 33.396,00 Kč (dále jen dohoda o vzájemném zápočtu 2 ) a dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků uzavřena dne 1. 8. 2014 mezi dlužníkem a žalovanou, jejímž předmětem bylo započtení vzájemných pohledávek a závazků ve výši 78.519,50 Kč (dále jen dohoda o vzájemném zápočtu 3 ) byla uzavřena v rozporu s. ust. § 111 insolvenčního zákona, neboť jejím uzavřením došlo k nikoli zanedbatelnému zmenšení majetkové podstaty dlužníka. Úkon je neúčinný ze zákona, avšak je neúčinný též podle ust. § 235 a § 241 insolvenčního zákona, v jehož důsledku se žalovanému dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, předpoklad uspokojení věřitelů je do výše 10% zjištěné pohledávky. V době uzavření dohody o vzájemném zápočtu byl dlužník v úpadku, neboť měl nejméně 3 věřitele se splatnými pohledávkami, které označil firmou, výší pohledávky a datem splatnosti. Žalovaný mohl poznat, že je dlužník v úpadku nahlédnutím do insolvenčního rejstříku.

Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal a navrhl zamítnutí žaloby, a to z důvodu, že ust. § 140 insolvenčního zákona nebrání vzájemným započtením ani po zahájení insolvenčního řízení, jedná se o legální právní úkon podle zákona o účetnictví. Zápočtem byly vyrovnány především starší závazky z dlužného nájemného, k upřednostnění věřitele nedošlo. Dále, že nedošlo k naplnění podmínek § 111 IZ a zejména § 245 a § 241 IZ. Za podstatné Pokračování-3-MSPH 177 ICm 3680/2015 považuje že nedošlo k zmenšení majetku ve větším rozsahu, když započtení celkem ve výši 402.315 Kč představuje ca 3,2% majetku zapsaného do majetkové podstaty a zpeněžené kupní smlouvou dne 14. 9. 2015 za 12,5 mil. Kč. Mezi žalovaným a dlužníkem docházelo k podnikatelské činnosti a k zápočty byly běžnou obchodní praxi.

Při zkoumání podmínek řízení podle § 111 a § 235 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) soud dospěl k závěru, že tyto jsou splněny, když: -žalobce je insolvenčním správcem dlužníka IPM stars, s.r.o., proti kterému je vedeno insolvenční řízení u Městského soudu v Praze pod sp.zn., řízení bylo zahájeno dne 30. 5. 2014 -usnesení o úpadku bylo vydáno dne 22. 9. 2014, d.č.-A-45, účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 22. 9. 2014 -žaloba byla podána u soudu dne 21. 9. 2015, tj. včas -žalobou jsou napadány právní úkony učiněné dne 16. 6. 2014, 26. 6. 2014 a 1. 8. 2014 z důvodu rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona a též jako právní úkon zvýhodňující -insolvenční řízení trvá

Z nesporných tvrzení účastníků a provedených důkazů soud zjistil následující: -z vyhlášky ze dne 30. 5. 2014, d.č.-A-2, že účinky zahájení insolvenčního řízení nastoupily dne 30. 5. 2014 -z dohody o vzájemném zápočtu 1, že dlužník a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2014 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 290.400 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 290.400 Kč -z dohody o vzájemném zápočtu 2, že dlužník a žalovaný uzavřeli dne 26. 6. 2014 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 33.396 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 33.396 Kč -z dohody o vzájemném zápočtu 3, že dlužník a žalovaný uzavřeli dne 1. 8. 2014 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 78.519,50 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 78.519,50 Kč -z dohody o vzájemném zápočtu (VZ-40/2013), že dlužník a žalovaný uzavřeli ze dne 17. 9. 2013 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 123.962,50 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 123.962,50 Kč -dohoda o vzájemném zápočtu (VZ-7/2014), že dlužník a žalovaný uzavřeli ze dne 10. 3. 2014 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 27.346 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 27.346 Kč -dohoda o vzájemném zápočtu ze dne 4. 10. 2013 (VZ-45/2013) že dlužník a žalovaný uzavřeli ze dne 4. 10. 2013 dohodu, v níž vzájemně započetli pohledávky dlužníka za žalovaným v celkové výši 33.880 Kč oproti pohledávkám žalovaného za dlužníkem ve výši 33.880 Kč -z přihlášky P5 věřitele č. 5 MILT s.r.o., že věřitel č. 5 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 425.798 Kč, sestávající z pohledávky ve výši 333.280 Kč z titulu neuhrazené ceny za provedené dílo splatné dne 19. 7. 2013, dále ve výši 1.925 Kč z titulu neuhrazeného smluvního úroku z prodlení, ve výši 37.435 Kč z titulu neuhrazených nákladů řízení splatné dne 14. 4. 2014 -z přihlášky P12 věřitele č. 12 WINDHOSE s.r.o., že věřitel č. 12 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 34.967,40 Kč z titulu neuhrazené ceny za provedené služby, ohledně níž je dlužník v prodlení ode dne 4. 1. 2014, z toho na jistině 33.746,90 Kč a na příslušenství 1.221 Kč Pokračování-4-MSPH 177 ICm 3680/2015

-z přihlášky P 28 věřitele č. 28 SOLODOOR a.s., že věřitel č. 28 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v celkové výši 47.882,55 Kč z titulu neuhrazené ceny za dodané zboží, sestávající z pohledávky ve výši 41.301 Kč na jistině a ve výši 2.249,89 Kč na příslušenství splatné dne 25. 9. 2013, dále ve výši 4.126 Kč na jistině a ve výši 205.66 Kč na příslušenství splatné dne 26. 10. 2013 -ze zápisu z přezkumného jednání dne 18. 12. 2014 (d.č. B-13 insolvenčního spisu) a upraveného seznamu přihlášených pohledávek (d.č. B-16 insolvenčního spisu), že insolvenční správce i dlužník uznali pohledávky věřitele č. 5 v celé výši 425.798 Kč, věřitele č. 12 v celé výši 34.967,40 Kč, věřitele č. 28 v celé výši 47.882,55 Kč -ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (d.č. B-8 insolvenčního spisu), že žalobce zapsal do soupisu majetkové podstaty mimo jiné položku č. 3-Pozemek parcelní číslo 562/15 jehož součástí je budova bez č.p. nebo ev.č., pozemek parcelní číslo 562/17 jehož součástí je budova bez č.p. nebo ev.č., pozemek parcelní číslo 562/18 jehož součástí je budova bez č.p. nebo ev.č., pozemek parcelní číslo 562/19, pozemek parcelní číslo 562/23 jehož součástí je budova bez č.p. nebo ev.č., pozemek parcelní číslo 562/24, pozemek parcelní číslo 562/25, pozemek parcelní číslo 562/26 jehož součástí je budova bez č.p. nebo ev.č., pozemek parcelní číslo 562/30, vše zapsané na LV 327 pro katastrální území a obec Dalovice, Katastrální úřad pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště úřad Karlovy Vary (dále jen nemovité věci) -z kupní smlouvy o prodeji věcí nemovitých ze dne 16. 9. 2015 (d.č. B-49 insolvenčního spisu), že nemovité věci dlužníka byly zpeněženy za částku ve výši 12,500.000 Kč

Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: -účinky zahájení insolvenčního řízení nastoupily dne 30. 5. 2014 -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 16. 6. 2014, tj. po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení dohodu o vzájemném zápočtu 1, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 290.400 Kč -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 26. 6. 2014, tj. po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení dohodu o vzájemném zápočtu 2, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 33.396 Kč -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 1. 8. 2014, tj. po nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení dohodu o vzájemném zápočtu 3, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 78.519,50 Kč -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 17. 9. 2013 dohodu o vzájemném zápočtu, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 123.962,50 Kč -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 4.10.2013 dohodu o vzájemném zápočtu, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 33.880 Kč -dlužník a žalovaný uzavřeli dne 10.3.2014 dohodu o vzájemném zápočtu, v níž započetli vzájemně své pohledávky v částce 27.3460 Kč -ke dni 16. 6. 2014 měl dlužník nejméně tyto věřitele s pohledávkami po lhůtě splatnosti 3 měsíců, jejichž existenci dlužník v rámci přezkumného jednání konaného dne 18. 12. 2014 uznal: -věřitele č. 5 MILT s.r.o. s pohledávkou ve výši 333.290 Kč splatnou dne 19. 7. 2013 -věřitele č. 12 WINDHOSE s.r.o. s pohledávkou ve výši 33.746,90 Kč v prodlení ode dne 4. 1. 2014 -věřitele č. 28 SOLODOOR a.s. s pohledávkou ve výši 41.301 Kč splatnou dne 25. 9. 2013 a pohledávkou ve výši 4.126 Kč splatnou dne 26. 10. 2013 -majetková podstata dlužníka je tvořena mimo jiné nemovitými věcmi, které byly zpeněženy za částku ve výši 12,500.000 Kč Pokračování-5-MSPH 177 ICm 3680/2015

-předmětem dohody o vzájemném zápočtu 1 jsou pohledávky odpovídající svou výší 2,32 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka -předmětem dohody o vzájemném zápočtu 2 jsou pohledávky odpovídající svou výší 0,27 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka -předmětem dohody o vzájemném zápočtu 3 jsou pohledávky odpovídající svou výší 0,63 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka

Podle ust. § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ ), dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

Podle ust. § 1991 odst. 1 OZ zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly.

Podle ust. § 111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Dále se omezení podle odstavce 1 nevztahuje na uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávek jim postavených na roveň (§ 169); tyto pohledávky se uspokojují v termínech splatnosti, je-li to podle stavu majetkové podstaty možné. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

Podle ust. § 235 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Dle ust. § 241 IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil Pokračování-6-MSPH 177 ICm 3680/2015 zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Dle ust. § 3 IZ Dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Dle odst. 3 pak dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 140 odst. 2 IZ započtení vzájemných pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Podle odstavce třetího téhož ustanovení započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem, nebo b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení započtení podle odstavce 2 není rovněž přípustné v případech stanovených dále tímto zákonem nebo předběžným opatřením insolvenčního soudu.

Jako předběžnou otázku soud nejprve posuzoval platnost dohody o vzájemném zápočtu 1, dohody o vzájemném zápočtu 2 a dohody o vzájemném zápočtu 3 (dále jen dohody ), přičemž dospěl k závěru, že všechny tři dohody jsou platné, neboť naplňují podstatné náležitosti započtení, předmět dohod je ujednán určitým způsobem.

Po tomto závěru soud přistoupil k posuzování, zda předmětné dohody byly uzavřeny v rozporu s ust. § 111 IZ či nikoliv. Účelem zákazu nakládání s majetkovou podstatou po nastoupení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je zabránění podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku nebo jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Nejedná se tedy o absolutní zákaz nakládání s majetkovou podstatou, neboť takový zákaz by Pokračování-7-MSPH 177 ICm 3680/2015 znemožňoval dlužníkovi po zahájení insolvenčního řízení jakoukoli jeho další činnost. Výjimky z tohoto omezení jsou pak stanoveny v odstavci druhém téhož ustanovení, a jsou jimi např. provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření nebo odvracení hrozící škody. Soud dospěl k závěru, že dohoda o vzájemném započtení 1, jejímž předmětem jsou pohledávky ve výši 290.400 Kč, je právním jednáním, které je provozováním podniku (závodu) v rámci obvyklého hospodaření. Dále soud dospěl k závěru, že se jedná o právní jednání týkající se zanedbatelné výše v porovnání s hodnotou majetku dlužníka, když pohledávky, které jsou předmětem dohody o vzájemném započtení, odpovídají svou výší 2,32 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka. Dále soud dospěl k závěru, že dohoda o vzájemném započtení 2, jejímž předmětem jsou pohledávky ve výši 33.396 Kč, je právním jednáním, které je provozováním podniku (závodu) v rámci obvyklého hospodaření. Dále soud dospěl k závěru, že se jedná o právní jednání týkající se zanedbatelné výše v porovnání s hodnotou majetku dlužníka, když pohledávky, které jsou předmětem dohody o vzájemném započtení, odpovídají svou výší 0,27 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka. Pokud jde o dohodu o vzájemném započtení 3, jejímž předmětem jsou pohledávky ve výši 78.519,50 Kč, také v tomto případě dospěl soud k závěru, že je právním jednáním, které je provozováním podniku (závodu) v rámci obvyklého hospodaření, a že se jedná o právní jednání týkající se zanedbatelné výše v porovnání s hodnotou majetku dlužníka, když pohledávky, které jsou předmětem dohody o vzájemném započtení, odpovídají svou výší 0,63 % částky, za kterou byly zpeněženy nemovité věci zahrnuté do majetkové podstaty dlužníka. O tom, že mezi dlužníkem a žalovaným šlo o běžnou obchodní praxi v rámci provozování podniku svědčí i dohody o započtení ze dne 17.9.2013, 4.10.2013 a 10.3.2014. Tvrzení žalobce, že předmětné dohody byly učiněny v rozporu s ust. § 111 IZ tak bylo shora uvedeným způsobem vyvráceno.

Soud nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že předmětné dohody jsou zvýhodňujícím právním úkonem podle ust. § 241 IZ. Na základě provedeného dokazování sice soud dospěl k závěru, že dlužník byl v době uzavření všech předmětných dohod v úpadku, když měl ke dni 16. 6. 2014 více věřitelů, závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a současně tyto závazky nebyl schopen plnit, když ohledně této poslední podmínky došlo k naplnění vyvratitelné domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ, neboť dlužník neplnil své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě jejich splatnosti (minimálně věřitele č. 5 MILT s.r.o. s pohledávkou ve výši 333.290 Kč splatnou dne 19. 7. 2013, věřitele č. 12 WINDHOSE s.r.o. s pohledávkou ve výši 33.746,90 Kč splatnou dne 3. 1. 2014, a věřitele č. 28 SOLODOOR a.s. s pohledávkou ve výši 41.301 Kč splatnou dne 25. 9. 2013 a pohledávkou ve výši 4.126 Kč splatnou dne 26. 10. 2013), avšak vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že dohoda o vzájemném zápočtu 1, dohoda o vzájemném zápočtu 2 i dohoda o vzájemném zápočtu 3 byla učiněna v souladu s ust. § 111 IZ, pak se nemůže jednat o zvýhodňující právní úkon, neboť zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon, který dlužník učinil po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených insolvenčním zákonem. Vzhledem k tomuto závěru soud neposuzoval, zda se žalovanému v důsledku uzavření předmětných dohod dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkursu, a to důvodu nadbytečnosti.

Nad rámec výše uvedeného soud podotýká, že započtení je jedním ze zákonem upravených způsobů zániku závazku a je nepochybné, že takový způsob zániku závazku není zakázán ani po zahájení insolvenčního řízení, když insolvenční zákon započtení předpokládá dokonce i po rozhodnutí o úpadku. Pokračování-8-MSPH 177 ICm 3680/2015

Soud tak vycházeje ze všech výše uvedených posuzování dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná, a proto žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal určení neúčinnosti dohody o vzájemném zápočtu 1, dohody o vzájemném zápočtu 2 a dohody o vzájemném zápočtu 3, jakož i uložení povinnosti vydal peněžité plnění do majetkové podstaty dlužníka, zamítl-výrok I., II., III. a IV.

Výrok o nákladech řízení je dán ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za právní služby dle § 7 a 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3.100 Kč za 2 úkony právní služby (převzetí a účast na jednání dne 24.10.2017) a režijní paušál 300 Kč za 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, cestovné ve výši 1.411,80 Kč (Karlové Vary-Praha a zpět) = 8.211,80 Kč a 21% DPH 1.724,48 Kč, tj. celkem 9.936,28 Kč-výrok III.

Pokud žalovaný uvedl v písemném vyúčtování ze dne 25. 10. 2017 náhradu za promeškaný čas ve výši 8x0,5h ve výši 800 Kč, tento náklad, který mu měl vzniknout, soud nepřiznal, protože nebyl uplatněn na jednání dne 24. 10. 2017.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 24. října 2017 JUDr. Jarmila Hanuliaková, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: D. Kavalecová