MSPH 76 INS 7982/2015
MSPH 76 INS 7982/2015 4 VSPH 1361//2015-A-20

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenčním řízení dlužnice CONTUNIX, s.r.o., sídlem Praha 5-Košíře, Zahradníčkova 1220/20a, IČO: 60701188, zahájeném na návrh navrhovatelky Ing. Pavlínou Olehlovou, bytem Přerov, Vaňkova 2399/3, IČO: 47181575, zast. Ing. Reném Skýpalou, LL.M., obecným zmocněncem, sídlem Přerov, Jaselská 1971/1, o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č.j. MSPH 76 INS 7982/2015-A-12,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2015, č.j.-A-12, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil navrhovatelce Ing. Pavlíně Olehlové (dále jen navrhovatelka), aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatelka návrhem doručeným mu dne 26.3.2015 domáhala zjištění úpadku dlužnice CONTUNIX, s.r.o. (dále jen dlužnice). Citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že se dlužnice, ač řádně soudem vyzvána, k návrhu navrhovatelky nevyjádřila, že nepředložila seznamy svého majetku a závazků, že tedy není zřejmé, jakým majetkem dlužnice disponuje a v jaké výši, že v případě řešení úpadku dlužnice konkursem činí minimální odměna insolvenčního správce podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. (dále jen vyhláška) 45.000,-Kč, že správce má dále právo na náhradu nákladů a hotových výdajů spojených např. se zjišťováním majetku dlužnice a že je v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát. Proto uložil navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání . Namítala, že ve svém návrhu mj. uvedla, že dlužnice má minimálně ten majetek, který je blíže popsán v usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány ze dne 2.2.2015, č.j. 103 Ex 39027/14-46, že výsledná cena těchto nemovitostí a jejich příslušenství činí 200.000,-Kč a že z přihlášek dalších věřitelů je patrné, že dlužnice nejspíše disponuje ještě jiným majetkem, ať již zajištěným 4 VSPH 1361/2015 nebo nezajištěným. Dále uvedla, že do funkce jednatele dlužnice byla ustanovena jiná osoba-občan Rumunska, že tato změna byla známa již v době zahájení tohoto řízení, že tedy bylo možné předpokládat, že za dlužnici nebude na výzvu soudu nikdo reagovat, že navrhla soudu předvolat dřívější jednatele dlužnice k výslechu nebo aby ustanovil předběžného správce a jeho prostřednictvím či přímo prověřil finanční toky před zahájením insolvenčního řízení a že soud však tyto skutečnosti překvapivě neprověřil a vyměřil navrhovatelce zálohu. Závěrem navrhovatelka dodala, že soud neprovedl výslech dlužnice a další dokazování a že podle jejího názoru mohlo dojít k nestandartním finančním transakcím za účelem vyvedení některých aktiv dlužnice na třetí osoby a možná tak i ke krácení jejích věřitelů.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení (odst. 1). Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně (odst. 2). Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit (odst. 3). Nejde-li o dlužníka, může osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou (odst. 4).

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů a odměny insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou ve větě druhé a třetí § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 2 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob 4 VSPH 1361/2015 pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z obsahu spisu se podává, že se navrhovatelka návrhem ze dne 24.3.2015 (A-1) domáhala zjištění úpadku dlužnice. Tvrdila, že má za dlužnicí splatnou vykonatelnou pohledávku ve výši 13.372,-Kč, označila dalšího věřitele, vůči němuž má dlužnice splatný závazek s tím, že dlužnice je účastníkem (povinnou) v 8 exekučních řízení, z čehož dovozovala její úpadek. K majetku dlužnice uvedla, že vlastní minimálně nemovitý majetek (zahrada) v kat.ú. a obci Bořenovice, který je předmětem dražební vyhlášky exekutora JUDr. Tomáše Vrány s výslednou cenou ve výši 200.000,-Kč včetně DPH s nejnižším podáním ve výši 133.333,-Kč (sp.zn. 103 Ex 39027/14).

Na základě shora učiněných zjištění odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně shledal, že případný úpadek dlužnice bude řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000,-Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později (např. zpeněžením majetkové podstaty) v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. I když dlužnice není nemajetná, struktura jejího majetku při absenci hotových prostředků neumožňuje správci výkon jeho funkce hned od rozhodnutí o úpadku a neskýtá jistotu zapravení veškerých nákladů insolvenčního řízení. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, pokud bude v majetkové podstatě dostatek prostředků, jak se navrhovatelka domnívá, bude z ní složená záloha navrhovatelce jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); navrhovatelka (věřitelka) proto není nucena (ochrana jejích práv to nevyžaduje), aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suplovala povinnosti dlužnice, která neřeší svůj úpadek sama. Jestliže navrhovatelka podala insolvenční návrh, pak byla srozuměna se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady řízení. 4 VSPH 1361/2015

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatelky spočívající v jejím přesvědčení, že dlužnice disponuje dostatečným majetkem ke krytí nákladů tohoto řízení (zejména nároky správce), odvolací soud je nesdílí z důvodů shora vyložených a neztotožňuje se ani s jejím míněním, že usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je rozhodnutím, jež by soud I. stupně mohl vydat až po slyšení (výslechu) dlužnice (§ 87 IZ).

Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. prosince 2015

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková