MSPH 76 INS 636/2011-C1-5
MSPH 76INS 636/2011-C1-5

yíslo jednací: 76 ICm 423/2012 101 VSPH 264/2013-65 (MSPH 76 INS 636/2011)

yESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Františka Ku ery a soudc Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v právní vďci žalobce: Komer ní banka, a.s., IyO: 45317054, sídlem Na P íkopď 33/969, 114 07 Praha 1 proti žalovanému: JUDr. Dagmar Mixová, sídlem Opletalova 5, 110 00 Praha 1, insolven ní správce dlužníka Stavitelství KRRO, s.r.o, o vylou ení pohledávky ze soupisu majetkové podstaty, o odvolání žalobce proti rozsudku Mďstského soudu v Praze .j. 76 ICm 423/2012-41 ze dne 6. ervna 2013,

takto:

I. Rozsudek Mďstského soudu v Praze .j. 76 ICm 423/2012-41 ze dne 6. ervna 2013 se potvrzuje.

II. Žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení.

Od vodnďní:

Mďstský soud v Praze v bodu I. výroku shora ozna eného rozsudku rozhodl o zamítnutí žaloby Komer ní banky, a.s. (dále jen žalobce) o vylou ení pohledávek ze soupisu majetkové podstaty zapsaných pod položkou . 27 v insolven ním ízení vedeném pod sp. zn.ve vďci dlužníka Stavitelství KRRO, s.r.o. (dále jen dlužník) a v bodu II. výroku rozsudku rozhodl o tom, že žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad ízení. 2 yíslo jednací: 76 ICm 423/2012 101 VSPH 264/2013 ()

Z od vodnďní rozsudku vyplývá, že soud I. stupnď vycházel ze zjištďného skutkového stavu, podle nďhož bylo insolven ní ízení proti dlužníkovi zahájeno dne 17.1.2011, dne 8.6.2011 byl zjištďn úpadek a dne 9.9.2011 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Po zahájení insolven ního ízení zaplatil dlužník p ed asnď v období duben až erven 2011 úvďry poskytnuté žalobcem v celkové výši 1.163.830,98 K p edstavující závazky dlužníka z nesplacených úvďr ze smlouvy . 0043210200380 ze dne 15.7.2010, . 043210200556 ze dne 8.9.2010, . 0043210200743 ze dne 11.11.2010 a . 0043210200750 ze dne 12.11.2010. Všechny tyto úvďry byly zajištďny avalovanou krycí blanko smďnkou avalistou Romanem Krají kem, bývalým jednatelem dlužníka. Žalovaný insolven ní správce sepsal tuto ástku vyplacenou dlužníkem po zahájení insolven ního ízení žalobci do majetkové podstaty jako pohledávku za žalobcem. Jeho výzvď na vydání vyplacené ástky do majetkové podstaty žalobce nevyhovďl, naopak proti insolven nímu správci podal tuto žalobu na vylou ení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka. V insolven ním ízení dlužníka je p ihlášeno celkem 27 vď itel a jejich pohledávky byly zatím zjištďny ve výši p ibližnď 13 mil. K . Žalobce sám p ihlásil v insolven ním ízení dlužníka pohledávku ve výši 1.163.830,-K kterou vázal na podmínku zjištďní neú innosti úkonu dlužníka, p ed asného splacení úvďr a tato jeho pohledávka byla zjištďna v celém rozsahu. Takto zjištďný skutkový stav byl mezi ú astníky nesporný. Spornou otázkou bylo, zda splátka ve výši 485.000,-K , která byla zaplacena z vložené hotovosti, pocházela z prost edk dlužníka nebo z prost edk jednatele dlužníka Vladimíra Krají ka, jak tvrdil ve svém dopise adresovaném žalobci ze dne 26.8.2011.

Soud I. stupnď po té, co shledal všechny p edpoklady pro projednání podané žaloby o vylou ení pohledávky z majetkové podstaty dlužníka, tedy že pohledávka se nachází v majetkové podstatď dlužníka, jejího vydání se domáhá osoba odlišná od dlužníka, ve stanovené lh tď a za situace, kdy trvají ú inky prohlášeného konkursu, dospďl k závďru, že žalobď není d vodná.

Své závďry op el o § 111 insolven ního zákona (dále jen IZ), jenž vyložil tak, že nakládání dlužníka s majetkem v majetkové podstatď nem že po zahájení insolven ního ízení vést ani ke snížení hodnoty dlužníkova majetku, ani k uspokojování jen ur itého okruhu vď itel . Uzav el, že v žádném p ípadď nelze považovat p ed asné splacení úvďr uvedeného rozsahu za obvyklou hospodá skou innost dlužníka. Poukázal na skute nost, že žalobce vďdďl, že p ijímá od dlužníka plnďní v dobď, kdy úkony dlužníka spo ívající v nakládání s majetkem byly limitovány omezením jeho dispozice dle § 111 IZ, proto p ihlásil do insolven ního ízení ještď pohledávku z titulu tďchto úvďr , by jako podmínďnou z d vod neú innosti, i když vďdďl, že jeho pohledávka již zaplacením zanikla. Dlužníku musela být známa jeho faktická insolvence, i to, že tímto úkonem bude žalobce p ed ostatními vď iteli zvýhodnďn a ostatní vď itelé p i uspokojování zkráceni. Dlužník proto jednal v rozporu s povinnostmi stanovenými v § 111 odst. 1 IZ i v rozporu se zásadami insolven ního ízení stanovenými v § 5 IZ a jeho úkony, jimiž uhradil p ed asnď úvďry žalobci jsou ze zákona neú inné, a žalovaný tak správnď sepsal pohledávku v i žalobci do majetkové podstaty.

Proti tomuto rozsudku se žalobce v as odvolal a požadoval, aby jej odvolací soud zmďnil a rozhodl o vylou ení pohledávky za žalobcem z majetkové podstaty dlužníka. Zejména nesouhlasil se skutkovým závďrem soudu o tom, že dlužník úhradou úvďr ve shora uvedené výši žalobci porušil povinnost stanovenou v § 111 IZ, nebo se jedná o pohledávky z úvďr erpaných na podnikatelskou innost 3 yíslo jednací: 76 ICm 423/2012 101 VSPH 264/2013 () dlužníka a jedná se tedy nep ímo o závazky vyplývající z jeho hospodá ské innosti. Poukazoval na to, že úhradou tďchto pohledávek si dlužník vytvá el lepší podmínky pro p ípadné jednání s ostatními vď iteli o možné restrukturalizaci jejich pohledávek. Namítal dále nesprávnost postupu insolven ního správce, jenž pohledávku sepsal do majetkové podstaty, namísto toho, aby se sám domáhal ur ení neú innosti právního úkonu dlužníka v i vď itel m podáním žaloby u insolven ního soudu. Dále žalobce tvrdil, že ástka ve výši 485.000,-K nebyla uhrazena dlužníkem, ale pochází z osobních prost edk jeho jednatele, tudíž se nejedná o ástku, se kterou by dlužník v dobď po zahájení insolven ního ízení nakládal.

Žalovaný ve svém vyjád ení p i jednání p ed odvolacím soudem navrhoval rozsudek soudu I. stupnď jako vďcnď správný potvrdit.

Odvolací soud p ezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu p edcházející podle § 212 a 212a o.s. . a dospďl k závďru, že odvolání žalobce není d vodné.

Skutková zjištďní provedená soudem I. stupnď považuje odvolací soud za správná a úplná a v celém rozsahu na nď odkazuje.

Dlužník je dle § 111 odst. 1 IZ povinen zdržet se od okamžiku zahájení insolven ního ízení nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní m že náležet, pokud by mďlo jít o podstatné zmďny ve skladbď, využití nebo ur ení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Penďžité závazky vzniklé p ed zahájením insolven ního ízení je dlužník oprávnďn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Omezení dlužníka se netýká úkon nutných k provozování podniku v rámci obvyklého hospoda ení, k odvracení škody. Právní úkony, které u inil dlužník v rozporu s omezeními stanovenými v d sledku ú ink spojených se zahájením insolven ního ízení, jsou v i vď itel m neú inné.

Z uvedených skutkových zjištďní správnď soud I. stupnď posoudil plnďní úvďrových závazk dlužníkem žalobci (u nichž dohodl p ed asnou splatnost) po zahájení insolven ního ízení jako innost, která p esahuje rámec provozování podniku p i obvyklém hospoda ení, a tento sv j závďr soud ádnď od vodnil. Odvolací soud k úvaze soudu I. stupnď pouze doplěuje, že i pro p ípad, kdyby bylo prokázáno, že úvďry poskytnuté žalobcem hradily nezbytné provozní pot eby podniku dlužníka (což v daném p ípadď žalobce netvrdil ani neprokazoval), by dlužník nebyl oprávnďn plnit více, než by stanovil splátkový kalendá . V projednávané vďci však dlužník dohodl p ed asnou splatnost svých závazk u žalobce a v plném rozsahu je uhradil, a to za situace, kdy na úhradu splatných závazk v i ostatním vď itel m nemďl prost edky.

Podle názoru odvolacího soudu právním úkonem dlužníka podle § 111 odst. 1 jsou všechny úkony, které spo ívají v nakládání s majetkem dlužníka, který bu nepochybnď náleží, nebo který m že náležet do majetkové podstaty a m že být použit pro uspokojení pohledávek vď itel . Proto je t eba mezi úkony, jichž je povinen dlužník se zdržet, zahrnuto i penďžní plnďní provedené dlužníkem.

Je-li návrh na zahájení insolven ního ízení podán d vodnď, což se v tomto p ípadď stalo, nebo soud zjistil úpadek dlužníka, dlužník nem že uspokojovat závazky jen nďkterých vď itel dle svého výbďru. U iní-li tak, pak jde o úkony 4 yíslo jednací: 76 ICm 423/2012 101 VSPH 264/2013 () neú inné ze zákona, pokud naplěují znaky zakázaného nakládání s majetkem podle odst. 1. § 111 IZ. Popsané plnďní dlužníka proto bezpochyby spadá do kategorie úkon , které vybo ily z jeho oprávnďné dispozice a jsou dle § 111 odst. 1 IZ neú inné.

Odvolací soud se rovnďž shoduje s právním hodnocením provedeným soudem I. stupnď o tom, že plnďní z neú inného úkonu podle § 111 IZ zahrne insolven ní správce do soupisu majetkové podstaty, aniž by se musel této neú innosti dovolávat odp r í žalobou, nebo právní úkon u inďný dlužníkem v rozporu s omezeními uvedenými v odst. 1 § 111 IZ je v i vď itel m neú inný ze zákona. K této otázce se již odvolací soud opakovanď vyjád il ve své rozhodovací innosti, jak vyplývá nap . z usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 102 VSPH 90/2011 a sp.zn. 101 VSPH 170/2008, nebo rozsudku .j. 101 VSPH 162/2013-81 ze dne 12.9.2013. Potud se odvolací soud s právním závďrem soudu prvního stupnď zcela shoduje.

Základním a prvotním d vodem, pro který však žalobce nem že být s touto žalobou podanou podle § 225 odst. 1 IZ úspďšný, je nedostatek jeho aktivní legitimace k podání takové žaloby.

V daném p ípadď žalobce opírá sv j nárok o § 225 odst. 1 IZ, podle nďhož osoby, které tvrdí, že ozna ený majetek nemďl být do soupisu zahrnut proto, že to vylu uje jejich právo k majetku, nebo že je tu jiný d vod, pro který nemďl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolven ního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylu uje z majetkové podstaty. Ú elem § 225 odst. 1 IZ není ešit pochybnosti o tom, zda dlužník má i nemá za žalobcem majetkovou pohledávku ve výši 1.163.830,98 K z p ed asnď splacených úvďr , nebo tu je správce ve smyslu § 294 IZ povinen uplatnit a vymáhat (poté, co ji sepsal do soupisu majetkové podstaty). Posouzení toho, zda je taková úpadcova pohledávka za žalobcem po právu, náleží v rámci bďžného nalézacího ízení tomu soudu, který je v takovém ízení oprávnďn rozhodovat. Žalobce, co latentnď v úvahu p icházející dlužník (žalovaný v nalézacím ízení o žalobď správce na plnďní) není aktivnď legitimován k tomu, aby si v rámci ízení vyvolaného jím podle § 225 IZ svou budoucí procesní pozici v nalézacím ízení vylepšoval. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že žaloba na vylou ení pohledávky ze soupisu majetku dlužníka by mohla být d vodná pouze tam, kde by se žalobce domáhal vylou ení úpadcovy pohledávky za t etí osobou (nap . s argumentací, že mu d íve byla úpadcem ádnď postoupena), nem že však docílit touto žalobou toho, aby takto správce vylou il ze soupisu majetku dlužníka pohledávku, již má dle správcova p esvďd ení dlužník v i žalobci (k tomu více nap . usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2006 ve vďci 29 Cdo 734/2006).

Kromď toho má žalobce právo, jako každý z dlužníkových vď itel , p ihlásit svoji penďžitou pohledávku v insolven ním ízení dlužníka (což v daném p ípadď žalobce z procesní opatrnosti u inil).

Z tďchto d vod proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď v etnď akcesorického výroku o nákladech ízení podle § 219 o.s. . potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího ízení je od vodnďn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s. . a tím, že v odvolacím ízení úspďšnému žalovanému žádné náklady ízení nevznikly. 5 yíslo jednací: 76 ICm 423/2012 101 VSPH 264/2013 ()

P o u e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání p ípustné, jestliže na základď dovolání podaného do dvou mďsíc od doru ení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu yR prost ednictvím Mďstského soudu v Praze dovolací soud dospďje k závďru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vy ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnď anebo má-li být dovolacím soudem vy ešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s. .).

V Praze dne 10. íjna 2013

JUDr. František K u e r a, v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová