MSPH 76 INS 3732/2008
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 76 INS 3732/2008 29 NSýR 28/2011-B-422

USNESENÍ

Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Zde ka Krmá e a soudc JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ji ího Zavázala v insolvenní vČci dlužníka SKLÁRNY KAVALIER, a. s., se sídlem v SázavČ, Sklá ská 359, PSý 285 96, identifikaní íslo osoby 00012653, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, o vydání výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli, o dovolání vČ itele DS Smith Packaging Czech Republic s. r. o., se sídlem v Jílovém, MartinČves, Teplická 109, PSý 405 02, identifikaní íslo osoby 44222882, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2010, . j. MSPH 76 INS 3732/2008, 2 VSPH 663/2010-B-236, takto:

Dovolání se zamítá.

Od vodnČní:

Usnesením ze dne 12. kvČtna 2010, . j.-B-188, MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ): 1/ Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenní správce dlužníka vydal zajištČnému vČ iteli . 220 Citibank Europe plc (dále též jen zajištČný vČ itel C ): a/ výtČžek zpenČžení ve výši 55.069.671,74 K ze zpenČžených a ve prospČch tohoto vČ itele zastavených pohledávek dlužníka, jejichž p esnou specifikaci uvedl v p íloze . 1 usnesení (bod I. výroku); b/ výtČžek zpenČžení ve výši 224.504.281,56 K z ástí majetkové podstaty (nemovitostí, jejichž p esnou specifikaci uvedl v p íloze . 2 usnesení, movitých vČcí, hotových výrobk a ochranných známek oznaených ve výroku a pohledávek dlužníka, jejichž p esnou specifikaci uvedl v p íloze . 3 usnesení) [bod II. výroku]. 2/ Vyslovil souhlas s tím, aby insolvenní správce dlužníka vydal zajištČnému vČ iteli . 144 Isolit-Bravo, spol. s r. o. (dále též jen zajištČný vČ itel I ) výtČžek zpenČžení ve výši 254.062,17 K ze zpenČžených a ve prospČch tohoto vČ itele zastavených movitých vČcí, jejichž p esnou specifikaci uvedl v p íloze . 4 usnesení (bod III. výroku). 3/ Uložil insolvennímu správci: a/ provést vydání výtČžku podle seznamu p ihlášek pouze u zajištČných pohledávek (nárok ) zjištČných nebo pravomocnČ urených do 15 dn od právní moci rozhodnutí (bod IV. písm. a/ výroku);

b/ zapsat do upraveného seznamu p ihlášek ke každé zajištČné pohledávce (nároku) zajištČného vČ itele, jaká ástka na ni byla vyplacena nebo jaká zbývající ást se vypo ádá p i rozvrhu (bod IV. písm. b/ výroku); c/ podat insolvennímu soudu písemnou zprávu o provedeném vydání výtČžku do 30 dn od právní moci rozhodnutí (bod IV. písm. c/ výroku). Insolvenní soud-vycházeje z ustanovení § 290 odst. 1 až 3 a § 298 odst. 1 až 3 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenní zákon)-uzav el, že: 1/ Pohledávky zajištČného vČ itele C byly p i p ezkumném jednání dne 30. b ezna 2009 zjištČny v celkové ve výši 2.727.231.596,30 K s právem na uspokojení ze zajištČného a v bodech I. a II. výroku uvedeného majetku dlužníka. 2/ ZajištČný majetek uvedený v bodech I. a II. výroku byl zpenČžen (se souhlasem insolvenního soudu) prodejem mimo dražbu smlouvou ze dne 17. srpna 2009. P edmČtem zpenČžení tak byly (spolu s ostatním majetkem ve vlastnictví dlužníka) ásti podniku oznaené jako: ást podniku Sázava, ást podniku Votice, ást podniku R ženín a ást podniku Uhlí ské Janovice. 3/ Celková výše kupní ceny inila 342.478.352 K (do této ástky je zahrnuta i ástka 55.069.671,14 K, která je p edmČtem vydání zajištČnému vČ iteli C dle bodu I. výroku). 4/ K urení toho, jaká ást výtČžku zpenČžení p ipadá na zajištČný majetek, je rozhodující znalecký posudek vypracovaný spoleností Deloitte Advisory s. r. o., ve spolupráci se spoleností NOVOTA a. s. dne 20. ervence 2009. 5/ Po aplikaci diskontu za prodej v tísni uril znalec hodnotu provozní ásti spolenosti ástkou 427.200.000 K, z ehož hodnota zajištČné provozní ásti podniku byla ocenČna ástkou 373.634.000 K (87,46 % z celku). 6/ PomČr zajištČní p ipadajícího na zajištČného vČ itele C je dle znaleckého posudku 87,36 % ku 0,10 % p ipadajícím na zajištČného vČ itele I. 7/ Po odetení ástky z vymožení zastavených pohledávek nacházející se na bankovních útech ke dni vyhotovení posudku (38.488.000 K) iní celkové ocenČní provozní ásti podniku ástku 388.712.000 K. 8/ Celková hodnota zajištČného majetku po odetení ástky z vymožení zastavených pohledávek nacházejících se na bankovních útech ke dni vyhotovení posudku (38.488.000 K) iní 335,146.000 K, tj. 86,219618 %. 9/ PomČr zajištČní p ipadajícího na zajištČného vČ itele C je 86,12 % ku 0,10 % p ipadajícím na zajištČného vČ itele I. 10/ Základem pro výpoet ástky, která je p edmČtem vydání zajištČným vČ itel m, tak je ta ást kupní ceny, která zbývá po vydání výtČžku dle bodu I. výroku (342.478.352 K mínus 56.423.844 K), tedy 286.054.508 K. Z této sumy lze pro zajištČné vČ itele použít 86,22 %, tj. ástku 246.635.102,95 K. Z toho (tedy) základ pro výpoet ástky urené k výplatČ zajištČnému vČ iteli C je 86,12 % (246.349.049,56 K), zatímco základ pro výpoet ástky urené k výplatČ zajištČnému vČ iteli I je 0,10 %, tedy 286.054,50 K. 11/ Náklady spojené se správou a udržováním majetkové podstaty p ipadající na zajištČného vČ itele C inily z 246.349.049,56 K maximálnČ 4 %, tj. 9.853.961,98 K (§ 298 odst. 3 insolvenního zákona), výdaje spojené s prodejem na nČj p ipadající inily 6.470.208,90 K a odmČna insolvenního správce iní 5.520.597,12 K vetnČ danČ z p idané 29 NSýR 28/2001 hodnoty. VýtČžek zpenČžení, který bude vydán zajištČnému vČ iteli C, tedy iní 224.504.281,56 K (246.349.049,56 K mínus 9.853.961,98 K mínus 6.470.209,90 K mínus 5.520.597,12 K). K odvolání vČ itel RWE Energie, a. s., SCA Packaging ýeská republika, s. r. o. (dále též jen vČ itel S ) a zajištČného vČ itele I Vrchní soud v Praze v záhlaví oznaeným usnesením zrušil usnesení insolvenního soudu v bodech I. a III. výroku (a vČc v tomto rozsahu vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení) a ve zbývající ásti je potvrdil. Odvolací soud-jenž rovnČž vyšel z ustanovení § 298 insolvenního zákona a dále z ustanovení § 153 zákona . 40/1964 Sb., obanského zákoníku (dále též jen ob. zák. ) -dospČl po p ezkoumání napadeného rozhodnutí v rozsahu potvrzujícího výroku k následujícím závČr m: 1/ Zajiš ovací instrumenty byly zapsány v soupisu majetkové podstaty a byly zpenČženy se souhlasem a podle podmínek stanovených insolvenním soudem. Ze spisu neplyne, že by zajištČní vČ itelé souhlasili s odetením náklad z výtČžku (zpenČžení) ve vČtším než zákonném rozsahu. ZajištČnému vČ iteli C nelze vytýkat, že nesouhlasil s náklady ve vČtším rozsahu, než by bylo lze odeíst podle § 298 odst. 3 insolvenního zákona, a v takovém postupu nelze spat ovat nic, co by bylo v rozporu se zásadami insolvenního ízení uvedenými v ustanovení § 5 insolvenního zákona. 2/ Návrh insolvenního správce (na vydání výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli C) tak plnČ odpovídal kritériím uvedeným v ustanovení § 298 odst. 2 a 3 insolvenního zákona a insolvenní soud nepochybil, jestliže podle bodu II. výroku napadeného usnesení udČlil insolvennímu správci souhlas s vydáním výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli C. 3/ Zástavním právem ve smyslu § 153 ob. zák. m že být zatížen i sklad zboží, o nČmž se p edpokládá, že se jednotlivé položky asem vyskladní a prodají zákazník m nezatížené zástavním právem, a naopak doplní se o další zboží, které v dobČ zatížení zástavním právem neexistovalo. Zástavní právo k takovému souboru vČcí, v projednávaném p ípadČ zásob uložených ve skladech, vzniká podle ustanovení § 156 odst. 3 ob. zák., aniž by zásoby umístČné ve skladu byly odevzdány zástavnímu vČ iteli nebo t etí osobČ; proto citované ustanovení vyžaduje, aby zástavní smlouva byla sepsána ve formČ notá ského zápisu. Jsou-li zástavou zásoby zboží uložené ve skladu, nep ichází z povahy vČci v úvahu oznaení jednotlivých vČcí viditelným znamením provedeným za úasti zástavního vČ itele, takže zástavní právo vzniká notá ským zápisem spojeným s evidencí v Rejst íku zástav. Jelikož po zjištČní úpadku a po rozhodnutí o zp sobu jeho ešení dlužník pokraoval ve výrobČ, vyšel soud z hodnoty zboží uloženého ve skladech ke dni jejich zpenČžení. 4/ V postupu použitém pro ocenČní zpenČžovaného podniku za úelem urení pomČru, v jakém rozsahu bude rozdČlen výtČžek zpenČžení mezi vČ itele, neshledal odvolací soud nic, co by bylo v rozporu s insolvenním zákonem. P i prodeji podniku nebo jeho ásti jednou smlouvou, v níž byla uvedena (jedna) kupní cena bez rozlišení, jaká její ást se týká zcizovaných zajiš ovacích instrument [jejichž hodnota ve vztahu k zcizenému celku byla urena (by následnČ) znaleckým posudkem], ostatnČ ani jinak nelze postupovat. 5/ OdpovČć na otázku, zda odmČna urená podle ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky . 313/2007 Sb., o odmČnČ insolvenního správce, o náhradách jeho hotových výdaj , o odmČnČ len a náhradník vČ itelského výboru a o náhradách jejich nutných výdaj (dále jen vyhláška ), již v sobČ zahrnuje da z p idané hodnoty, je obsažena v ustanovení § 38 insolvenního zákona. Z vyhlášky vyplývá, že p i konkursu se odmČna insolvenního správce stanoví zvláš z výtČžku p ipadajícího na zajištČné vČ itele (§ 1 odst. 2 vyhlášky) a zvláš z výtČžku p ipadajícího na nezajištČné vČ itele (§ 1 odst. 3 a 4 vyhlášky). Souet tČchto odmČn tvo í celkovou odmČnu insolvenního správce, již zmi uje ustanovení § 38 insolvenního zákona. P i postupu podle ustanovení § 298 insolvenního zákona je vyplacen zajištČnému vČ iteli na nČj p ipadající výtČžek zpenČžení snížený mimo jiné o odmČnu insolvenního správce. Je tak stanovena dílí odmČna insolvenního správce, jež je souástí jeho celkové odmČny vyútované v konené zprávČ, a není tu žádný d vod, aby da z p idané hodnoty z této dílí odmČny byla hrazena k tíži nezajištČných vČ itel (a nezajištČných vČ itel pohledávek postavených na rove pohledávkám za podstatou) a aby se tedy jejich uspokojení snižovalo jak o da z p idané hodnoty p íslušející k odmČnČ správce vypotené z výtČžku ureného k rozdČlení mezi tyto vČ itele, tak o da z p idané hodnoty p íslušející k odmČnČ správce vypotené z výtČžku p ipadajícího na zajištČného vČ itele. Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal vČ itel S dovolání, jehož p ípustnost opírá o ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále též jen o. s. . ), ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ., namítaje (posuzováno podle obsahu), že napadené rozhodnutí spoívá na nesprávném právním posouzení vČci (tedy, že je dán dovolací d vod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. .) a požaduje, aby Nejvyšší soud v dovoláním napadeném rozsahu zrušil rozhodnutí soud obou stup a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí p isuzuje dovolatel ešení následujících otázek (jež má za nezodpovČzené dovolacím soudem): 1/ Posouzení zákonných požadavk na zpracování znaleckého posudku dle § 219 odst. 4 insolvenního zákona p i zpenČžení majetkové podstaty prodejem podniku nebo jeho ásti podle ustanovení § 291 nebo § 292 insolvenního zákona. 2/ Právní režim zástavního práva k souboru vČcí a k hromadné vČci. 3/ Výklad ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ a § 248 odst. 2 insolvenního zákona. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se odmítl zabývat postupy uvedenými ve znaleckém posudku a záležitost ocenČní dlužníkova podniku ponechal výlunČ na znalci. Míní, že otázka ocenČní podniku není jen otázkou znaleckou, tím spíše, vychází-li znalec pro úely ocenČní podniku ze závČr právních. Vychází-li nap . znalec z toho, že ástka 38.488.000 K, která se nachází na útu ke dni prodeje podniku, je p edmČtem zajištČní (nebo se nachází na bankovním útu, k nČmuž si banka z ídila zajištČní p ed zahájením insolvenního ízení), akoliv témČ celou tuto ástku dlužník nabyl až po zahájení insolvenního ízení a soud se touto otázkou odmítne zabývat p i vydání výtČžku zpenČžení, jde v koneném d sledku o odmítnutí spravedlnosti. Znalecký posudek neobsahuje ocenČní nezajištČných vČcí. Dovolatel míní, že znalec mČl ocenit zajištČné vČci náležející k podniku a nezajištČné vČci náležející k podniku a nikoli podnik (množinu) a zajištČné vČci náležející k podniku (podmnožinu). Rozdíl mezi hodnotou podniku a hodnotou zajištČných vČcí náležejících k podniku podle dovolatele nep edstavuje (nenahrazuje) ocenČní nezajištČných vČcí. V rovinČ druhé otázky dovolatel namítá, že zajištČný vČ itel C m že mít nárok na uspokojení ze zajištČní pouze z tČch prost edk na bankovním útu (který je p edmČtem zajištČní), které se nacházely na bankovních útech v dobČ zahájení insolvenního ízení. Dovolatel dále namítá, že znalecký posudek nesprávnČ ocenil zboží na skladu (ve vazbČ na smlouvu o z ízení zástavního práva ke sklad m zboží ze dne 22. zá í 2003-dále 29 NSýR 28/2001 jen zástavní smlouva ) a nemá za správný názor odvolacího soudu, že nové zboží, navezené do skladu po uzav ení zástavní smlouvy, je rovnČž p edmČtem zajištČní. Potud poukazuje na respektovaný komentá Švestka, J.-Spáil, J.-Škárová, M.-Hulmák, M. a kol: Obanský zákoník I. Komentá . 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2008 (dále jen Komentá ), str. 954 ( z povahy vČci se nap . u skladu zboží p edpokládá, že jednotlivé položky se asem vyskladní a prodají zákazník m nezatížené zástavním právem a že naopak se sklad doplní o další zboží, které v dobČ zatížení zástavním právem t eba ještČ v bec neexistovalo. Tím aktuálnČjší se zde jeví pée ze strany zástavního vČ itele a p ípadný postup podle § 163 odst. 2 ). Dle tohoto výkladu se tedy (podle dovolatele) zástavní právo nevztahuje na vČci, které jsou vloženy do skladu zboží po uzav ení zástavní smlouvy a chce-li se zástavní vČ itel vyhnout vyprazd ování zástavního práva k vČci hromadné, musí se zástavním dlužníkem uzav ít novou smlouvu o z ízení zástavního práva ke sklad m zboží (a to i opakovanČ, nap . v pravidelných periodách). Legislativním výrazem tohoto výkladu je dokonce sám insolvenní zákon (pokrauje dovolatel), který v § 241 odst. 3 písm. d/ stanoví výjimku z odporovatelných právních úkon právČ pro situaci, kdy dlužník právním úkonem (smlouvou) uzav e z d vodu zmČny vnit ního obsahu zastavené vČci hromadné novou zástavní smlouvu k hromadné vČci. Kdyby mČl zákonodárce za to, že zástavní právo k hromadné vČci se automaticky vztahuje i na vČci, které k hromadné vČci p ibudou po uzav ení smlouvy o z ízení zástavního práva, pak by ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ nevkládal do insolvenního zákona. I kdyby se dovolací soud p iklonil k názoru, že veškeré výrobky, které jsou do skladu vloženy po uzav ení smlouvy o z ízení zástavního práva k hromadné vČci, jsou p edmČtem zástavního práva, je t eba se vypo ádat s ustanoveními § 109 odst. 1 písm. b/ a § 248 odst. 2 insolvenního zákona, podle nichž nelze po zahájení insolvenního ízení novČ nabýt zajištČní. Insolvenní správce dlužníka ve vyjád ení navrhuje dovolání odmítnout, p ípadnČ zamítnout. K tomu uvádí, že zvolenou metodu ocenČní pokládá za správnou, vetnČ správného ocenČní zásob ve skladu zboží coby vČci hromadné (potud poukazuje jako na srovnatelnou na úpravu obsaženou v § 338g odst. 2 o. s. .). ZajištČný vČ itel C ve vyjád ení rovnČž navrhuje dovolání odmítnout, p ípadnČ zamítnout. K tomu uvádí, že dovolání není p ípustné, jelikož p ivolení insolvenního soudu k výplatČ výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli nemá povahu rozhodnutí ve vČci samé. K dovolacím námitkám pak zajištČný vČ itel C p edevším podotýká, že ustanovení § 219 insolvenního zákona z etelnČ uruje úel znaleckého posudku, jímž je výlunČ ocenČní hodnoty dlužníkova majetku. K tomu poukazuje na dikci § 219 odst. 4 insolvenního zákona, s tím, že (jak potvrzuje i dovolatel) v dané vČci se uplatnily oba d vody pro ocenČní dlužníkova majetku. D vodem, pro který se má uvést zvláš hodnota zajištČného majetku, je p ednostní právo zajištČného vČ itele uspokojit se z výtČžku zajištČní. O ocenČní hodnoty nezajištČného majetku ustanovení § 219 odst. 4 insolvenního zákona nic neuvádí. Znalecký posudek konzistentnČ oce oval jednotlivé složky zajištČní ke dni prodeje podniku. Dovolatel tak nem že napadat metodu ocenČní selektivnČ (jen u zástavního práva k pohledávkám z bankovních út ). K výhradám dovolatele ohlednČ ocenČní zastaveného skladu zboží zajištČný vČ itel C uvádí, že potud dovolatel zkresluje závČry Komentá e, když odborná literatura (vetnČ Komentá e) respektuje tradiní pojímání hromadné vČci jako funkního celku, nikoli pouze jednotlivé vČci, které ji tvo í.

Hromadná vČc je svou povahou elastická a její obsah se v ase mČní. Nové vČci zalenČné do celku jsou automaticky souástí zastavené hromadné vČci, aniž by se tím hromadná vČc mČnila nebo p estávala být p edmČtem právního vztahu. Jednou z ízené zástavní právo trvá a vázne na hromadné vČci; nejde tedy o nabývání nového zástavního práva ve smyslu § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenního zákona, na emž nic nemČní ani ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ insolvenního zákona. Ba naopak, toto ustanovení nepovažuje za vznik zajištČní právČ zmČnu rozsahu zajištČní v d sledku zmČn vnit ního obsahu zastavené vČci hromadné (jeho úelem je vylouit pro insolvenní ízení úinky právních úkon uinČných v urité kritické dobČ; i tím je potvrzeno, že zmČny vnit ního obsahu zastavené vČci hromadné (byla-li z ízena zástava k p íslušné hromadné vČci p ed danou kritickou dobou) nemohou být považovány za zajištČní novČ z ízené v dané kritické dobČ. Rozhodné znČní obanského soudního ádu pro dovolací ízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., lánku II, zákona . 404/2012 Sb., kterým se mČní zákon . 99/1963 Sb., obanský soudní ád, ve znČní pozdČjších p edpis , a nČkteré další zákony. S p ihlédnutím k dobČ vydání dovoláním napadeného rozhodnutí je na danou vČc uplatnitelný insolvenní zákon ve znČní úinném do 31. prosince 2010, tj. naposledy ve znČní nálezu Ústavního soudu uve ejnČného pod . 260/2010 Sb. Nejvyšší soud se nejprve (též se z etelem k námitce zajištČného vČ itele C, že usnesení insolvenního soudu není usnesením ve vČci samé ) zabýval p ípustností dovolání. Dovolání v této vČci m že být p ípustné jen podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. . ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. . (tedy tak, že dovolací soud dospČje k závČru, že napadené rozhodnutí má ve vČci samé po právní stránce zásadní význam). Podmínkou p ípustnosti dovolání v dané vČci (jež se prost ednictvím odkazu obsaženého v § 238a odst. 2 o. s. . podává z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. .) je, aby šlo o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupnČ ve vČci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSýR 30/2010, uve ejnČné pod íslem 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je-stejnČ jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmínČná níže-dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Oproti mínČní zajištČného vČ itele C pak Nejvyšší soud nemá pochyb o tom, že v této vČci je uvedená podmínka splnČna. Usnesení insolvenního soudu o vydání výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli je rozhodnutím ve vČci samé, když jeho prost ednictvím definitivnČ opouští majetkovou podstatu dlužníka ást výtČžku zpenČžení majetkové podstaty (je takto rozvržena zajištČnému vČ iteli). Srov. shodnČ nap . d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2015, sen. zn. 29 NSýR 31/2013 nebo d vody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. kvČtna 2015, sen. zn. 29 NSýR 4/2013. Nejvyšší soud shledává dovolání v dané vČci p ípustným (podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ., ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. .) co do posouzení dovoláním p edest ených otázek, dovolacím soudem v insolvenních souvislostech nezodpovČzených. V rozsahu týkajícím se první z položených otázek je napadené usnesení zásti též rozporné s níže oznaenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vady ízení, k nimž Nejvyšší soud u p ípustného dovolání p ihlíží z ú ední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. .), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto-v hranicích právních otázek vymezených dovoláním-zabýval tím, zda je dán dovolací d vod uplatnČný dovolatelem, tedy správností právního posouzení vČci odvolacím soudem. 29 NSýR 28/2001

Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Skutkový stav vČci, jak byl zjištČn soudy nižších stup , dovoláním nebyl (a se z etelem ke zp sobu, jímž byla založena p ípustnost dovolání, ani nemohl být) zpochybnČn a Nejvyšší soud z nČj p i dalších úvahách vychází. K dovoláním otev eným právním otázkám iní Nejvyšší soud následující závČry. Ad 1/ K zákonným požadavk m na zpracování znaleckého posudku dle § 219 odst. 4 insolvenního zákona. Podle ustanovení § 219 insolvenního zákona (jež v tomto znČní platilo i v dobČ vypracování znaleckého posudku) souástí soupisu je i ocenČní provedené insolvenním správcem, který p itom vychází z údaj v úetnictví dlužníka nebo v evidenci vedené podle zvláštního právního p edpisu a z dalších dostupných informací. OcenČní se nepromítá do úetnictví dlužníka (odstavec 1). Požaduje-li to vČ itelský výbor, provede se ocenČní znalcem, za p edpokladu, že to vČ itelský výbor finannČ zajistí (odstavec 2). OcenČní obtížnČ ocenitelného majetku m že insolvenní správce zadat znalci i bez žádosti vČ itelského výboru; to neplatí, lze-li d vodnČ p edpokládat, že náklady na ocenČní majetku znalcem budou vyšší než p ínos pro majetkovou podstatu získaný tímto zp sobem jeho ocenČní (odstavec 3). Je-li uplatnČno právo na uspokojení p ihlášené pohledávky ze zajištČní nebo má-li být majetková podstata zpenČžena podle § 290 nebo 292, insolvenní správce zadá znalci ocenČní hodnoty zajištČní a v p ípadČ podle § 290 nebo 292 ocenČní hodnoty zpenČžovaného majetku vždy; odstavec 3 se použije p imČ enČ (odstavec 4). P i ocenČní podle odstavc 1 až 4 se majetek oce uje obvyklou cenou. Postup podle odstavc 1 až 4 se neuplatní, byl-li ustanoven znalec podle § 153 odst. 1 (odstavec 5). Dle ustanovení § 290 insolvenního zákona dlužník v podnik m že insolvenní správce zpenČžit jedinou smlouvou (odstavec 1). Smlouvu podle odstavce 1 m že insolvenní správce uzav ít jen se souhlasem insolvenního soudu a vČ itelského výboru. P i udČlení souhlasu m že insolvenní soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenním soudem a vČ itelským výborem udČlen, nenabývá smlouva úinnosti (odstavec 2). VýtČžek zpenČžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou je souástí celkového výtČžku zpenČžení majetkové podstaty a nem že sloužit pouze ke krytí závazk souvisejících s prodávaným podnikem (odstavec 3). Jak dále plyne z ustanovení § 291 insolvenního zákona, zpenČžením dlužníkova podniku jedinou smlouvou p echázejí na nabyvatele práva a povinnosti vyplývající z pracovnČprávních vztah k zamČstnanc m dlužníkova podniku, s výjimkou pracovnČprávních pohledávek dlužníkových zamČstnanc vzniklých do úinnosti smlouvy. Jiné závazky na nabyvatele nep echázejí (odstavec 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na smlouvu podle § 290 obdobnČ p íslušná ustanovení obchodního zákoníku o prodeji podniku; za splnČní závazk , které p ešly na nabyvatele, prodávající neruí (odstavec 2). Podle ustanovení § 292 insolvenního zákona ustanovení § 290 a 291 platí obdobnČ, je-li jen jedinou smlouvou zpenČžována celá majetková podstata nebo ást dlužníkova podniku. Dle ustanovení § 298 insolvenního zákona zajištČní vČ itelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtČžku zpenČžení vČci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištČna (odstavec 1). VýtČžek zpenČžení po odetení náklad spojených se správou a zpenČžením a po odetení ástky p ipadající na odmČnu insolvenního správce vydá insolvenní správce se souhlasem insolvenního soudu zajištČnému vČ iteli (odstavec 2). Náklady spojené se zpenČžením lze odeíst nejvýše v rozsahu 5 % výtČžku zpenČžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtČžku zpenČžení. Se souhlasem zajištČného vČ itele lze odeíst náklady i ve vČtším rozsahu (odstavec 3). ZajištČnému vČ iteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtČžek zpenČžení po odetení ástky p ipadající na splnČní této povinnosti (odstavec 4). Pro zpenČžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištČný vČ itel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 (odstavec 5). Ustanovení § 290 až § 292 a § 298 insolvenního zákona platila v tomto znČní v dobČ uzav ení smlouvy o prodeji ástí úpadcova podniku (17. srpna 2009) a do vydání napadeného usnesení nedoznala zmČn. Úprava umož ující za trvání konkursu na majetek dlužníka zpenČžení dlužníkova podniku nebo jeho ásti (§ 290, § 292 insolvenního zákona) navazuje na ustanovení § 261 insolvenního zákona [které i po prohlášení konkursu na majetek dlužníka umož uje (do zpenČžení úpadcova podniku jedinou smlouvou nebo do doby, než insolvenní soud vydá rozhodnutí, jímž se koní provoz úpadcova podniku) provoz úpadcova podniku]. Jde o úpravu obdobnou té, jež byla pro pomČry upravené zákonem . 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znČní úinném do 31. prosince 2007 (dále jen ZKV ) obsažena v ustanoveních § 18a odst. 2 a 3 ZKV a § 27a ZKV. V obou tČchto úpadkových režimech se prost ednictvím oznaených ustanovení prosazoval (obchodní praxí ovČ ený) p edpoklad, že p i zachování provozu dlužníkova podniku (nebo jeho ásti) vede zpenČžení dlužníkova podniku (ásti dlužníkova podniku) jedinou smlouvou zpravidla k dosažení vyššího (pro dlužníkovy vČ itele p íznivČjšího) výtČžku zpenČžení, než je výtČžek, kterého by bylo možno dosáhnout [p i ukonení provozu dlužníkova podniku (ásti dlužníkova podniku)] zpenČžením dlužníkova majetku po ástech ( kus po kuse ). Podle ustanovení § 5 zákona . 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen obch. zák. ) [ve znČní úinném v dobČ uzav ení smlouvy o prodeji ástí úpadcova podniku (17. srpna 2009), jež do vydání napadeného usnesení nedoznalo zmČn], podnikem se pro úely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží vČci, práva a jiné majetkové hodnoty, které pat í podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto úelu sloužit (odstavec 1). Podnik je vČc hromadná. Na jeho právní pomČry se použijí ustanovení o vČcech v právním smyslu. Tím není dotena p sobnost zvláštních právních p edpis vztahujících se k nemovitým vČcem, p edmČt m pr myslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidl m apod., pokud jsou souástí podniku (odstavec 2). Obdobná aplikace ustanovení obchodního zákoníku je p itom u smlouvy ve smyslu § 290 nebo § 292 insolvenního zákona namístČ nejen ve smyslu ustanovení § 476 a násl. obch. zák. (o smlouvČ o prodeji podniku), nýbrž i v tom, že vČci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování úpadcova podniku (§ 5 odst. 1 vČta druhá obch. zák.), jsou p i zpenČžení jedinou smlouvou pokládány (stejnČ jako podnik p i prodeji podniku) za vČc hromadnou (§ 5 odst. 2 vČta první obch. zák.). Za vČc hromadnou je podnik považován nejen podle p íslušných ustanovení obchodního zákoníku, nýbrž i podle ustanovení § 218 odst. 2 insolvenního zákona. Srov. v obdobných souvislostech pro konkursní pomČry podle zákona o konkursu a vyrovnání nap . d vody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 2323/2007 uve ejnČného ve zvláštním ísle I. asopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenní), roník 29 NSýR 28/2001

2012, pod íslem 6 (ústavní stížnost proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 20. prosince 2011, sp. zn. III. ÚS 516/2007, dostupným na webových stránkách Ústavního soudu). Z ustanovení § 219 odst. 4 insolvenního zákona se pak podává požadavek, aby znaleckým posudkem byla ocenČna hodnota majetku zpenČžovaného jedinou smlouvou podle § 290 nebo § 292 insolvenního zákona (v daném p ípadČ hodnota ásti podniku), jakož i hodnota zajištČní (v daném p ípadČ hodnota zástav), je-li uplatnČno právo na uspokojení p ihlášené pohledávky ze zajištČní. Znalecký posudek obsahoval oba tyto údaje (jež urily pomČr, v jakém se z kupní ceny dosažené prodejem ásti podniku následnČ vydČlila hodnota výtČžku zpenČžení zajištČní urená k výplatČ zajištČným vČ itel m) a v tom, že v nČm není samostatnČ ocenČna podmnožina nezajištČného majetku, žádné pochybení, jež by se následnČ mohlo promítnout v právním posouzení vČci, nespoívá. Dovolání proto potud není d vodné. Dovolateli lze nicménČ p isvČdit v tom, že soudy nižších stup nemČly d vod vyjít z toho, že ástka 38.488.000 K, nacházející se na útu ke dni prodeji podniku, má být (pro úely výpotu ástky urené k vyplacení odpovídající ásti výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli C) nejprve odetena (jako ástka z vymožení zastavených pohledávek nacházející se na bankovních útech ke dni vyhotovení posudku) od celkové ceny provozní ásti podniku. K tomu budiž eeno, že ona ástka z vymožení zastavených pohledávek nacházející se na bankovních útech byla p edmČtem vydání výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli C podle bodu I. výroku usnesení insolvenního soudu (v celkové výši 55.069.671,74 K), odvolacím soudem zrušeného. Znovu o této ástce rozhodl insolvenní soud usnesením ze dne 13. prosince 2011, . j.-B-280, jímž (znovu) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenní správce vydal zajištČnému vČ iteli C výtČžek zpenČžení ve výši 55.069.671,74 K ze zpenČžených a ve prospČch tohoto vČ itele zastavených pohledávek specifikovaných v p íloze . 1 usnesení (bod I. výroku) a uložil insolvennímu správci povinnosti související s vydáním výtČžku zpenČžení (bod II. výroku). K odvolání vČ itele S odvolací soud usnesením ze dne 14. srpna 2012, . j., 3 VSPH 88/2012-B-326, zmČnil usnesení insolvenního soudu ze dne 13. prosince 2011 v bodČ I. výroku jen tak, že výše výtČžku zpenČžení ureného k vydání zajištČnému vČ iteli C iní 56.415.450 K. K dovolání vČ itele S pak Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. kvČtna 2015, . j., 29 NSýR 4/2013-B-417, zrušil jak usnesení odvolacího soudu ze dne 14. srpna 2012, tak usnesení insolvenního soudu ze dne 13. prosince 2011, a vČc vrátil insolvennímu soudu k dalšímu ízení. V poslednČ oznaeném usnesení (na jehož závČrech nevidí d vod cokoli mČnit ani pro pomČry této vČci) Nejvyšší soud uzav el, že zajištČný vČ itel má právo, aby byl v insolvenním ízení p i splnČní stanovených p edpoklad uspokojen z výtČžku zpenČžení zajištČní, p iemž p edmČt zajištČní tvo í do jisté míry oddČlenou majetkovou podstatu, z níž nemohou být (p ed plným uspokojením nárok zajištČného vČ itele) uspokojeni jiní vČ itelé dlužníka. Toto právo zajištČného vČ itele se však váže pouze k p edmČtu zajištČní. Nastane-li situace, že se výtČžek zpenČžení v dobČ, kdy má být rozhodnuto o jeho vydání zajištČnému vČ iteli, již v majetkové podstatČ nenachází, nemá zajištČný vČ itel právo na oddČlené uspokojení své zajištČné pohledávky z jiného majetku dlužníka. Na tomto základČ pak pro pomČry oné vČci uzav el, že odvolací soud pochybil, když bez dalšího rozhodl o vydání výtČžku zpenČžení zajištČnému vČ iteli ve výši, která odpovídala finanním prost edk m poz stávajícím v majetkové podstatČ ke dni prodeje ásti dlužníkova podniku, aniž si ujasnil (v rozporu s tím, co na dané téma sám uvedl v p edchozím zrušovacím rozhodnutí v této vČci), zda tato ástka skutenČ p edstavuje z statek zaplacených pohledávek zajištČných zástavním právem. P itom je z ejmé (uvedl tamtéž Nejvyšší soud), že co do ástky p evyšující 17.378.151,15 K (k emuž je nutno p ipoíst až po prohlášení konkursu zaplacenou ástku 356.751,50 K, bez odetení odmČny insolvenního správce ve výši 8.394 K) tomu tak nepochybnČ nebylo. Ve svČtle tČchto závČr Nejvyššího soudu postupovaly oba soudy v této vČci nesprávnČ, jestliže bez dalšího odeetly od celkové ceny provozní ásti podniku [pro úely dalšího výpotu výše výtČžku zpenČžení zajištČní ureného (podle bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu) k vyplacení zajištČnému vČ iteli C] ástku 38.488.000 K, nacházející se na útu ke dni prodeji podniku. Nejvyšší soud nicménČ dodává, že v rozsahu bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu potvrzeného napadeným usnesením [tedy bez p ihlédnutí k tomu, že odetená ástka mČla podle shora rozebraných (a Nejvyšším soudem následnČ zrušených) rozhodnutí obou soud rovnČž p ipadnout (z jiného d vodu) zajištČnému vČ iteli C], se chybný postup soud v této vČci mohl projevit (projevil) jen v tom, že ástka urená bodem II. výroku usnesení insolvenního soudu k vyplacení zajištČnému vČ iteli C byla nižší (než ástka, které by se zajištČnému vČ iteli C tímto výrokem dostalo, kdyby odpoet nebyl proveden). Jinak eeno, v mezích bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu (potvrzeného odvolacím soudem) tato dovolací argumentace (jakkoli opodstatnČná) nevede k p íznivČjšímu výsledku pro dovolatele. Ad 2/ a 3/ K právnímu režimu zástavního práva k souboru vČcí a k hromadné vČci. K výkladu ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ a § 248 odst. 2 insolvenního zákona. S p ihlédnutím k dobČ uzav ení zkoumané zástavní smlouvy (22. zá í 2003) jsou pro posouzení režimu zástavního práva ke skladu zboží rozhodná p edevším ustanovení § 152 a násl. ob. zák. ve znČní úinném do 30. dubna 2004 (tj. naposledy ve znČní zákona . 88/2003 Sb.). Otázkou zástavního práva k zásobám zboží umístČným ve skladu, tedy, eeno jinak, ke skladu zboží, se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již zabýval, p iemž dospČl k následujícím závČr m. Sklad zboží m že být zástavou, aniž by bylo samo o sobČ významné, zda tvo í vČc hromadnou (universitas rerum) [sklad zboží se tradinČ považoval za vČc hromadnou (srov. nap . § 427 obanského zákona . 946/1811 Sb. z. s., který od 28. íjna 1918 platil jako eskoslovenský obecný zákoník obanský)]. Sklad zboží se v právních vztazích pokládá za jedinou vČc, i když (ve skutenosti) jde o souhrn více nebo mnoha jednotlivých vČcí (pop . též práv a jiných majetkových hodnot). Zástavním právem je zatížen sklad zboží jako jediná vČc ; znamená to, že na jednotlivé vČci umístČné ve skladu se zástavní právo nevztahuje a že zástavní právo nevázne na vČci, která byla (v souladu s jeho úelem) ze skladu vyjmuta. ZpenČžení skladu zásob za úelem získání výtČžku, z nČhož bude uspokojen zástavní vČ itel, se týká tČch jednotlivých vČcí (pop . též práv a jiných majetkových hodnot), které se ve skladu nachází v dobČ zpenČžení. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3757/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. b ezna 2015, sen. zn. 29 ICdo 6/2011. K tomu budiž eeno, že citované judikatorní závČry se neprotiví ani závČr m literatury (konkrétnČ závČr m, jež dovolatel na podporu své argumentace cituje z Komentá e). Dovolatelem citovaná pasáž Komentá e nepodporuje [jak správnČ vystihl (ve vyjád ení 29 NSýR 28/2001 k dovolání) zajištČný vČ itel C] názor dovolatelem odtud dovozovaný [že vyskladnČním se zboží, jež se nacházelo ve skladu zboží v dobČ vzniku zástavního práva ke skladu zboží, na jedné stranČ vydČluje z p edmČtu zástavy (zákazník m se prodává nezatížené zástavním právem), le na stranČ druhé se toto zástavní právo nevztahuje na zboží navezené (uskladnČné) do skladu zboží v dobČ po vzniku zástavního práva ke skladu zboží]. Naopak platí (z výše citované judikatury Nejvyššího soudu plyne), že nevztahuje-li se zástavní právo na jednotlivé vČci (jednotlivé kusy zboží) umístČné v zastaveném skladu zboží, je pro výši výtČžku zpenČžení zastaveného skladu zboží ureného k uspokojení zástavního vČ itele (zajištČného vČ itele) urující ástka dosažená zpenČžením tČch jednotlivých vČcí (tČch jednotlivých kus zboží), které se nacházely v zastaveném skladu zboží v dobČ zpenČžení, bez z etele k tomu, že šlo zásti nebo dokonce zcela o jednotlivé vČci (jednotlivé kusy zboží) navezené (uskladnČné) do skladu zboží v dobČ po vzniku zástavního práva ke skladu zboží. Dovolání proto potud není d vodné. Zbývá v daných souvislostech urit, zda na obecnČ (v mimoinsolvenních pomČrech) platných závČrech k zástavnímu právu ke skladu zboží nČco mČní úprava obsažená v ustanoveních § 109 odst. 1 písm. b/ a § 248 odst. 2 insolvenního zákona. Podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ insolvenního zákona se zahájením insolvenního ízení se spojuje i ten úinek, že právo na uspokojení ze zajištČní, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a novČ nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro z ízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenního ízení. Dle ustanovení § 248 odst. 2 insolvenního zákona, nejde-li o zajištČní poskytnuté podle § 41, stávají se neúinnými práva na uspokojení ze zajištČní, která se týkají majetkové podstaty a která dlužníkovi vČ itelé získali poté, co nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení; to platí i pro z ízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Byl-li majetek sloužící k zajištČní v této dobČ také zpenČžen, náleží do majetkové podstaty výtČžek získaný zpenČžením a jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na výzvu insolvenního správce. V této podobČ platila obČ citovaná ustanovení insolvenního zákona již v dobČ, kdy nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení na majetek dlužníka (22. zá í 2008), a do vydání napadeného usnesení nedoznala zmČn. Vztahem ustanovení § 109 odst. 1 písm. b/ a ustanovení § 248 odst. 2 insolvenního zákona se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSýR 16/2011, uve ejnČném pod íslem 54/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 54/2012 ). V nČm mimo jiné uzav el, že první z oznaených ustanovení pouze nedovoluje nabytí a uplatnČní zajištČní v insolvenním ízení, kdežto (pozdČjší) prohlášení konkursu na majetek dlužníka iní takto nabytá zajištČní neúinnými v rovinČ práva hmotného (nedovoluje jejich prosazení ani mimo rámec insolvenního ízení). Ustanovení § 248 odst. 2 insolvenního zákona je nadto nezbytnou pojistkou pro p ípady, kdy sounáležitost majetku postiženého takto nabytým zajištČním k majetkové podstatČ dlužníka je rozpoznatelná nebo je založena (nap . pravomocným výsledkem sporu o odp rí žalobČ podané insolvenním správcem) až v pozdČjších fázích insolvenního ízení. V R 54/2012 se Nejvyšší soud dále zabýval (ve vazbČ na institut soudcovského zástavního práva ) tím, co se rozumí novým nabytím práva na uspokojení ze zajištČní, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty. V pomČrech práva na uspokojení ze zajištČní plynoucího ze zástavního práva (práva na uspokojení ze zajištČní tvo eného zástavou) se rozumí (v souladu s touto judikaturou) jeho novým nabytím vznik zástavního práva poté, co nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení vedeného na majetek zástavního dlužníka. ObmČna jednotlivých vČcí (jednotlivých kus zboží) ve skladu zboží, k nČmuž bylo z ízeno (vzniklo) zástavní právo p edtím, než nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení vedeného na majetek zástavního dlužníka (vlastníka skladu zboží), není ve smyslu výše eeného novým nabytím práva na uspokojení ze zajištČní (touto obmČnou nevzniká zástavní právo k novČ usklad ovaným jednotlivým kus m zboží), bez z etele k tomu, že k ní dochází poté, co nastaly úinky spojené se zahájením insolvenního ízení vedeného na majetek zástavního dlužníka (vlastníka skladu zboží). Dovolání tak ani v tomto ohledu není d vodné. Lze doplnit, že jiný názor nepodporuje (jak p iléhavČ vystihl ve vyjád ení k dovolání zajištČný vČ itel C) ani úprava obsažená v § 241 odst. 3 písm. d/ insolvenního zákona. Smysl tohoto ustanovení (jež uruje, že zvýhod ujícím právním úkonem je i úkon, kterým dlužník poskytl sv j majetek k zajištČní již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištČní v d sledku zmČn vnit ního obsahu zastavené vČci hromadné) tkví v tom, vylouit, aby zmČny vnit ního obsahu dlužníkem zastavené vČci hromadné, vyvolané úkonem dlužníka, byly pokládány za zvýhod ující právní úkon, jímž dlužník (novČ) poskytl sv j majetek k zajištČní již existujícího závazku. Právní posouzení vČci odvolacím soudem bylo (na základČ podaného dovolání) shledáno nesprávným jen co do p itakání postupu, jímž insolvenní soud pro úely výpotu ástky p ipadající na zajištČného vČ itele C nejprve odeetl ástku 38.488.000 K. Tato nesprávnost by se mohla promítnout v bodu II. výroku usnesení insolvenního soudu jen zvýšením ástky urené k vyplacení zajištČnému vČ iteli C. Nejvyšší soud proto, aniž na izoval jednání (§ 243a odst. 1 vČta první o. s. .), dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 ást vČty p ed st edníkem o. s. .). Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, dlužníku, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ 31. srpna 2015

JUDr. ZdenČk K r m á , v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.