MSPH 76 INS 24886/2013-B-20
č.j. MSPH 76 INS 24886/2013-B-20

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Margitou Víškovou v insolvenční věci dlužníka : Mileo Commerce, s.r.o., IČ: 29034213, Koldínova 1145/4, 130 00 Praha 3-Žižkov, o návrhu věřitele : Pneu-Truněček, s.r.o., IČ: 25288971, Havlíčkova 409, Nové město nad Metují zastoupeného advokátem Mgr. Jakubem Kotrbou, Těšnov 1/1059,110 00 Praha 1, o návrhu na nařízení předběžného opatření

takto:

I. Návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 14.3.2014, kterým by soud uložil povinným osobám, Evě anonymizovano , anonymizovano , bytem Vykáň 79, PSČ 289 15 a Davidu anonymizovano , anonymizovano , bytem Křížkovského 1492/7, 130 00 Praha 3- Žižkov, bývalým jednatelům dlužníka : Mileo Commerce, s.r.o., IČ: 29034213, aby do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení složili do úschovy soudu společně a nerozdílně částku ve výši 2,558.926,55 Kč na náhradu škody způsobené navrhovateli porušením povinnosti podat včas návrh na zjištění úpadku dlužníka, se zamítá.

II. Navrhovateli Pneu-Truněček, s.r.o., IČ: 25288971 se vrací složená jistota ve výši 50.000,-Kč po právní moci tohoto usnesení.

III. Navrhovatel je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč, a to do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 14.3.2014 věřitel č.1, Pneu-Truněček, s.r.o., IČ: 25288971, navrhl soudu nařízení předběžného opatření, kterým by soud podle ust. § 100 odst. 1 a 2 zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen insolvenční zákon nebo IZ ) uložil bývalým jednatelům dlužníka-Evě anonymizovano , anonymizovano , bytem Vykáň 79, PSČ 289 15 a Davidu anonymizovano , anonymizovano , bytem Křížkovského 1492/7, 130 00 Praha 3-Žižkov, povinnost složit do úschovy soudu částku 2,558.926,55 Kč na náhradu škody vzniklé porušením jejich povinnosti podat jménem dlužníka insolvenční návrh, neboť dlužník byl v době výkonu jejich funkce jednatele již v úpadku. Dle navrhovatele byl již k datu 31.1.2013, nejpozději k 12.2.2013 dlužník v úpadku, neboť měl více věřitelů ( věřitele č. 2,3,6,14, kteří přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení a byly jim zjištěny) s pohledávkami po splatnosti delší 3 měsíců a dlužník nebyl schopen tyto pohledávky platit. Objem zjištěných pohledávek všech 16 věřitelů, kteří se přihlásili činí Kč 4,927.518,29 z toho věřitel č. 10 má zajištěnou pohledávku ve výši Kč 183.769,66. Pokud by tyto osoby svou povinnost plynoucí z funkce statutárního orgánu splnily (§ 98 IZ) a k datu 31.1.2013, popř. k 12.2.2013 podaly insolvenční návrh, navrhovatel by neuzavřel s dlužníkem další obchody a nevznikla by mu škoda představující sumu jím přihlášené a zjištěné pohledávky, která s největší pravděpodobností nebude v rámci insolvenčního řízení uhrazena vůbec. Je tedy dána odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou navrhovateli podle § 99 odst. 1 IZ, přičemž navrhovatel nebude moci být v rámci konkursu uspokojen, neboť zpeněžení majetkové podstaty nebude dostačující ani k úhradě pohledávek za podstatou a přihlášení věřitelé nebudou uspokojeni vůbec. Výše způsobené škody navrhovateli činí tedy dle § 99 odst. 2 IZ částku odpovídající výši přihlášené pohledávky, tedy-Kč 2,558.926,55. Spolu s návrhem na předběžné opatření složil navrhovatel do pokladny soudu jistotu ve výši 50.000,-Kč.

Z obsahu tohoto spisu plyne , že na návrh insolvenčního věřitele Pneu-Truněček, s.r.o., IČ: 25288971 bylo dne 9.9.2013 zahájeno insolvenční řízení proti dlužníkovi Mileo Commerce, s.r.o., IČ: 29034213, rozhodnutím zdejšího soudu dne 28.11.2013, č.j. MSPH 76 INS 24886/2013-A-23 byl zjištěn úpadek dlužníka a usnesením ze dne 27.2.2014, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 4.3.2014, byl na jeho majetek prohlášen konkurs. Schůze věřitelů konaná po přezkumném jednání dne 27.2.2014 odvolala z funkce soudem ustanoveného insolvenčního správce a zvolila nového, a to ing. Jaroslavu Dlabolovou. Odvolaný správce ve své zprávě z 18.2.2014 uvedl, že dosud zjistil a sepsal do soupisu dvě vozidla zn. Ford Transit, další majetek dlužníka zatím nebyl zjištěn, jednatel dlužníka se správci neozval, jediný společník dlužníka, který byl vůči správci kontaktní, sdělil, že omylem bylo účetnictví dlužníka skartováno, doklad o skartaci správci předal, insolvenční správce žádný majetek dlužníka zatím nezjistil, insolvenční řízení nebylo skončeno. Nový správce se o svém zvolení do funkce schůzí věřitelů dozvěděl na základě usnesení soudu, které mu bylo doručeno dne 5.3.2014, funkce se nevzdal. Na tomto správci bude, aby dokončil zjišťování majetku dlužníka.

Ustanovení § 98 odst. 1 IZ dlužníkovi přímo ukládá povinnost podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku, přičemž je lhostejno, zda jde o úpadek ve formě předlužení nebo insolvence. Druhý odstavec téhož ust. mezi osoby, které jsou jménem dlužníka povinny podat insolvenční návrh, řadí statutární orgány dlužníka, tedy i jednatele společnosti s ručením omezeným. Podle § 99 odst. 1 IZ osoba, která v rozporu s § 98 (tj. řádně a včas) nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Ustanovení § 99 odst. 2 IZ vymezuje škodu nebo jinou újmu tak, že jde o rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Ust. § 99 odst. 3 IZ koncipuje odpovědnost za škodu nebo jinou újmu způsobenou porušením povinnosti podat insolvenční návrh jako objektivní odpovědnost, této odpovědnosti se osoba nezprostí průkazem, že porušení povinnosti, resp. škodu, nezavinila, ale zprostí se jí jen pokud prokáže, že a) porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení b) tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli (vnější okolnosti) a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.

Ustanovení § 100 odst. 1 IZ výslovně umožňuje insolvenčnímu soudu nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do soudní úschovy (§ 352 OSŘ) u (okresního) soudu přiměřenou peněžitou částku [srov. § 76 odst. 1 písm. d) OSŘ]. Učiní tak jen a) na návrh oprávněného věřitele a jen b) je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh.

Jelikož návrh na nařízení předběžného opatření byl podán oprávněným (insolvenčním) věřitelem, zabýval se soud tím, zda v něm navrhovatel osvědčil skutečnost, že mu vznikla škoda porušením povinnosti povinného podat insolvenční návrh a osvědčil skutečnosti, že byl v době vzniku škody dlužník v úpadku.

Dle ust. § 3 odst. 1, 2 IZ platí, že dlužník je v úpadku má-li více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d)nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil soud.

V daném případě navrhovatel, věřitel č. 1, ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že s dlužníkem obchodoval. Označil celkem 32 faktur, které dlužníkovi v období od listopadu 2012 do června 2013 vystavil za dodané zboží, celkem za Kč 3,149.717,47, z toho dlužník zaplatil navrhovateli Kč 308.035,92 a vrátil zboží v hodnotě Kč 282.755,-, navrhovatel neuvedl, kdy mu bylo zboží vráceno ani k jakým fakturám se vztahovalo toto vrácené zboží. Soud zjistil, že dlužník navrhovateli plnil částečně na faktury splatné v prosinci 2012, březnu, červnu a v červenci 2013 a zaplatil oněch 308.035,92. Dále soud zjistil z přehledu faktur uvedeného navrhovatelem v insolvenčním návrhu, že za období, kdy byli ve funkci oba jednatelé a dle tvrzení navrhovatele, že byl dlužník od 12.2.2013 v úpadku a tedy by tito jednatelé měli povinnost podat insolvenční návrh, navrhovatel uzavřel obchody s dlužníkem, které vyúčtoval fakturami vystavenými v období od 13.2.2013 do 22.3.2013 ve výši celkem za Kč 989.301,-. Tuto částku by bylo lze považovat za výši škody, pokud by navrhovatel jednoznačně osvědčil, že dlužník nebyl schopen plnit své závazky od 12.2.2013 a že oba jednatelé porušili povinnost podat návrh na zjištění úpadku dlužníka a že by tudíž takové obchody s dlužníkem nikdy neuzavřel, věděl-li by, že dlužník je v úpadku a dále za předpokladu, že v daném insolvenčním řízení nebude zjištěn žádný majetek, z jehož zpeněžení by mohl být věřitel alespoň částečně uspokojen. Soud však zjistil, že ještě v červnu 2013 dlužník navrhovateli plnil své závazky, což sám navrhovatel uvedl.

V případě předběžného opatření, kdy druhý účastník nemá možnost reagovat na tvrzení navrhovatele uvedené v návrhu na nařízení předběžného opatření, nelze akceptovat bez dalšího vyvratitelnou domněnku o neschopnosti dlužníka plnit jeho závazky, aniž by se k tomu mohly vyjádřit povinné osoby, které byly v rozhodné době jeho statutárním orgánem. Návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ by bylo lze vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob (o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska) a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.5.2009, sp. zn. KSUL69INS2058/2008,1VSPH190/2009-B).

Soud odkazuje i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30.6.201,čj.1VSPH725/2011-B-38,MSPH59INS11930/2010,kterýuzavřel,ženevyplývají-li z návrhu na nařízení předběžného opatření žádné konkrétní skutečnosti o porušení povinnosti jednatelů dlužníka podat jménem dlužníka insolvenční návrh, nelze z pouhé existence úpadku dlužníka ani z rozhodnutí o jeho zjištění bez dalšího dovozovat, že by jednatel porušil povinnost podle § 98 odst. 1 a 2 IZ nebo že by v důsledku takového protiprávního jednání vznikla věřiteli škoda nebo jiná újma podle § 99 IZ. Nadto tento odvolací soud zdůraznil, že požaduje-li věřitel nařízení předběžného opatření až po vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, tedy za takového stavu insolvenčního řízení, kdy mu nic nebránilo v tom, aby se ho domáhal tvrzeného nároku u příslušného soudu, v němž by bylo možno přinejmenším rozhodnout (např. i mezitímním rozsudkem-§ 152 odst. 2 o.s.ř.) o základu odvolatelem uplatněného nároku (k výši uplatněného nároku viz argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2009sp.zn. 29 Cdo 4824/2007).

Dopad předběžného opatření do majetkové sféry osob za dlužníka jednajících je zcela zásadní, tyto osoby mají povinnost plnit ihned, svůj negativní postoj k uplatněnému nároku však mohou uplatnit až poté, co byly na základě předběžného opatření plnit donuceny (odložení vykonatelnosti rozhodnutí není dle § 90 IZ přípustné). Teprve v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele může být povinnému dán prostor k prokázání okolností, které jej ve smyslu § 99 odst. 3 IZ odpovědnosti mohou zprostit. K nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ je tedy třeba přistupovat s maximální uvážlivostí a v případě zcela zjevného selhání povinné osoby, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadní pochybnosti a bez toho, že by soud předem znal její stanovisko.

Pro úplnost je třeba dodat, že skutkovými či právními závěry uvedenými v tomto rozhodnutí, nejsou v žádném případě zpochybněny tvrzené nároky navrhovatele v tom směru, že by jimi mělo být ovlivněno nalézací řízení. Předběžným opatřením podle § 100 IZ je povinnému ukládána povinnost prakticky bez jakékoli možnosti kvalifikované obrany, která by mu svědčila v nalézacím řízení a lze k němu přistoupit pouze tehdy, jestliže soud z předložených důkazů může objektivně dospět k přesvědčení o existenci pohledávky navrhovatele z titulu náhrady škody (jiné újmy), jakož i k přesvědčení o tom, že ke škodě či jiné újmě došlo v příčinné souvislosti s opožděným splněním povinnosti podat insolvenční návrh. A protože navrhovatel nepřesvědčil soud, aby nařídil jím navrhované předběžné opatření, soud jeho návrh zamítl.

O vrácení složené jistoty soud rozhodl podle § 75 odst. 4 věta prvá OSŘ.

Soud navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši Kč 1.000,-(pol. 5 Sazebníku, § 4 odst.1 písm.h) z.č. 549/91 Sb., o soudních poplatcích v platném znění. Soudní poplatek je možno uhradit v hotovosti v pokladně soudu, nebo v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu č. 3703-2928021/0710, VS: 7642488613.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 18. března 2014

JUDr. Margita V í š k o v á, v.r. soudce

Za správnost vyhotovení: Burešová