MSPH 76 INS 19696/2011-B-22
č.j.: MSPH 76 INS 19696/2011-B-22

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Margitou Víškovou v insolvenční věci dlužníka : B.P.T. spol. s r.o., IČO:48025739, se sídlem Slezská 12/367, Praha 2, PSČ 120 00 o návrhu věřitele a) : Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem K Vodárně 1502, 263 01 Dobříš a návrhu věřitele b) : Jitka anonymizovano , anonymizovano , bytem Nová Ves pod Pleší 179, 262 04 Dobříš na nařízení předběžného opatření proti Olze Zelenkové, jednatelce dlužníka, r.č. , bytem Žitná 1440/40, 120 00 Praha 2,

takto:

I. Návrh věřitele a) na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil Olze Zelenkové, jednatelce dlužníka, r.č. bytem Žitná 1440/40, 120 00 Praha 2, složit do úschovy soudu peněžitou částku ve výši Kč 69.640,-do 10 dnů od vydání tohoto předběžného opatření, se odmítá.

II. Návrh věřitele b) na nařízení předběžného opatření, kterým by soud uložil Olze Zelenkové, jednatelce dlužníka, r.č. , bytem Žitná 1440/40, 120 00 Praha 2, složit do úschovy soudu peněžitou částku ve výši Kč 176.816,-do 10 dnů od vydání tohoto předběžného opatření, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Insolvenčním návrhem věřitele a), bývalého zaměstnance dlužníka, doručeným zdejšímu soudu dne 27.10.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení, při soudním jednání dne 12.1.2012 k tomuto návrhu přistoupil dlužník. Usnesením čj.-A-15 ze dne 12.1.2012 byl zjištěn úpadek a prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Soud současně dlužníkovi uložil v tomto usnesení, aby do 15 dnů od doručení splnil svou povinnost a insolvenčnímu správci odevzdal seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců.

Insolvenční správce informoval dne 5.3.2012 soud, že dosud od dlužníka žádné seznamy neobdržel, dlužník na adrese svého sídla uvedeném v obchodním rejsříku nesídlí, dlužník mu nepředal dosud účetnictví, správce požádal soud o předvolání dlužníka, resp. jeho statutární orgán k výslechu a k předložení prohlášení o majetku dlužníka. K jednání se jednatelka pro pracovní neschopnost omluvila, na výzvu soudu však doklad o své neschopnosti nepředložila.

Podáními ze dne 2.5.2012 doručenými zdejšímu soudu dne 7.5.2012 navrhli shora uvedení věřitelé, oba bývalí zaměstnanci dlužníka, nařízení předběžného opatření, kterým by měla být uložena jednatelce dlužníka povinnost složit do úschovy soudu finanční částku představující škodu jim vzniklou z titulu nevyplacených mezd, zákonného odstupného, příslušenství a nákladů na insolvenční řízení Kč dle ust. § 100 IZ, neboť jednatelka dlužníka porušila povinnost podat včas insolvenční návrh, čímž způsobila věřitelům škodu. Navrhovatel a) žádal složit do soudní úschovy částku ve výši 69.640,-a navrhovatel b) ve výši Kč 176.816,-Oba navrhovatelé uvedli, že už před jejich nástupem do pracovního poměru, nejméně od 2.6.2011 jednatelka dlužníka věděla, že dlužník se nachází v úpadku, nicméně svou povinnost podat insolvenční návrh dle § 98 IZ nesplnila, pokud by tak učinila navrhovatelům by škoda nevznikla nebo by nedosáhla této výše. Uvedli, že jednatelka dlužníka nespolupracuje s insolvenčním správcem, zatajuje účetnictví i majetek dlužníka, je zřejmé ze soupisu majetkové podstaty, že majetek dlužníka ke dni 5.3.2012 činí necelých 70tis. Kč a jen celková výše pohledávek představující pracovní nároky převyšuje částku Kč 600tis. Z čehož je dané, že možnost uspokojení pohledávek obou navrhovatelů je minimální, oběma tak vznikla škoda ve výši rozdílu výše jejich pohledávky a výše, která může být uspokojena v insolvenčním řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Vzhledem k tomu, že insolvenční zákon neupravuje jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je v takovém případě třeba v insolvenčním řízení přiměřeně použít ustanovení § 75b odst. 1 o.s.ř., dle něhož je navrhovatel povinen ji složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, ve výši 10.000,-Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,-Kč.

Podle § 75b odst. 2 o.s.ř. nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.

Jelikož v daném případě ani navrhovatelé dle ust. § 75b odst. 1 o.s.ř. ke dni podání návrhu, jistotu ve výši Kč 50.000,-nesložili, rozhodl soud v souladu s ustanovením § 75b odst. 2 o.s.ř. a oba návrhy na vydání předběžné opatření odmítl, jak je ve výrocích tohoto usnesení uvedeno.

Nad rámec uvedeného soud upozorňuje na ustálenou judikaturu Vrchního soudu v Praze, dle které může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Podle § 100 odst. 1 IZ, je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele, nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit, insolvenční soud výši částky, která má být složena, tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. Podle § 100 odst. 3 IZ se v rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci. Např. Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí sp.zn.1 VSPH 725/2011-B-38, MSPH 59 INS 11930/2010 a sp. zn, 1 VSPH 190/2009-B, KSUL 69 INS 2058/2008) uzavřel, že návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ lze vyhovět toliko v případech zcela zjevného selhání povinných osob, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb, bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska a za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tedy v dosavadním průběhu insolvenčního řízení musí již být dostatečně zřejmé, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení.

Z povahy předběžného opatření podle § 100 IZ, jež sleduje toliko zajištění výkonu soudního rozhodnutí posléze vydaného (§ 100 odst. 3 IZ), a z jeho zařazení v systematice insolvenčního zákona dovozuje Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí , 1 VSPH 725/2011-B-38, že je lze vydat jen v rámci insolvenčního řízení, tj. zásadně jen v té jeho fázi od zahájení insolvenčního řízení (§ 97 IZ) do rozhodnutí o úpadku dlužníka (§ 136 IZ); v pozdějších fázích insolvenčního řízení (po rozhodnutí o úpadku dlužníka) pozbývá jakýkoliv smysl, neboť insolvenčnímu věřiteli nic nebrání v tom, aby i bez výzvy insolvenčního soudu podle § 100 odst. 2 IZ podal u příslušného (okresního) soudu návrh na nařízení zcela shodného předběžného opatření podle § 74 o.s.ř. nebo žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy a spojil ji s návrhem na nařízení téhož předběžného opatření podle § 102 o.s.ř. Z pouhé existence úpadku dlužníka ani z rozhodnutí o jeho zjištění nelze bez dalšího dovozovat, že by jednatel porušil povinnost podle § 98 odst. 1 a 2 IZ nebo že by v důsledku takového protiprávního jednání vznikla věřiteli škoda nebo jiná újma podle § 99 IZ.

V daném případě, byla-li by složena jistota, musel by soud, vycházeje z této judikatury nadřízeného soudu, oba návrhy zamítnout. Věřitelé požadovali nařízení předběžného opatření až po vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu (15.12.2010), tedy za takového stavu insolvenčního řízení, kdy jim nic nebránilo v tom, aby se ho domáhali tvrzeného nároku u příslušného okresního soudu, v němž by bylo možno přinejmenším rozhodnout (např. i mezitímním rozsudkem-§ 152 odst. 2 o.s.ř.) o základu odvolatelem uplatněného nároku (k výši uplatněného nároku viz argumentaci obsaženou v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.10.2009 sp.zn. 29 Cdo 4824/2007).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když povinná osoba měla ve věci úspěch, ale náklady řízení jí nevznikly.

Z ust. § 91 IZ sice vyplývá, že proti usnesení, jímž se rozhoduje o návrhu na nařízení předběžného opatření, není odvolání přípustné, soud však má za to, že v případech dle ust. § 100 IZ se postupuje dle o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení m ů ž e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení pouze osoba, která návrh na nařízení předběžného opatření podala, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího ve 3 vyhotovení. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy bylo usnesení adresátu doručeno zvláštním způsobem (ust. § 74 odst. 2).

V Praze dne 9. května 2012

JUDr. Margita Víšková, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kudrmannová