MSPH 60 INS 6615/2011-C2-2
MSPH 60 INS 6615/2011-C2-2

č.j. 60 ICm 3474/2011-45

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jaromírem Harmachem jako samosoudcem ve věci žalobce Ing. Jiřího Kiliána, narozeného dne 22. 4. 1950, bytem v Brně, Bosonožské nám. 11, zastoupeného Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 10, proti žalovanému JUDr. Břetislavu Komanovi, se sídlem v Praze 7, Bubenská 25, insolvenčnímu správci dlužníka RADEX, s. r. o., v likvidaci, IČ 471 25 161, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 38, o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce za dlužníkem RADEX, s. r. o., v likvidaci, IČ 471 25 161, se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 38, na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 973.698,63 Kč, včetně jejího příslušenství ve výši 81.663,97 Kč, které představují zákonné úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 973.698,63 Kč od 1. 10. 2010 do 30. 10. 2011, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn., je pohledávkou pravou. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou, doručenou soudu v zákonem stanovené lhůtě dne 30. 12. 2011, dožadoval určení, že má za dlužníkem ve výroku vyčíslenou pohledávku z důvodu bezdůvodného obohacení a že tato pohledávka není promlčená. Právní předchůdce žalobce Ing. Josef Kubíček (dále jen právní předchůdce žalobce ) zaplatil dne 12. 10. 2007 dlužníkovi na základě rozhodčího nálezu ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. RR 01/2007, vydaného rozhodcem JUDr. Milanem Kocourkem (dále jen rozhodčí nález ) smluvní pokutu ve výši 10.000.000,00 Kč spolu s náklady rozhodčího řízení ve výši 300.000,00 Kč a následně pokračování 2 60 ICm 3747/2011 v exekučním řízení ještě úroky z prodlení ve výši 673.698,63 Kč. Žalovanou pohledávku nabyl žalobce od svého právního předchůdce na základě smlouvy o postoupení části pohledávky, kterou mu byly postoupeny dílčí pohledávky, tj.náklady rozhodčího řízení ve výši 300.000,00 Kč a úroky z prodlení ve výši 673.698,63 Kč, přičemž žalobce zároveň požaduje zaplacení zákonných úroků z prodlení z těchto částek v kapitalizované výši 81.663,97 Kč. Na přezkumném jednání, konaném dne 15. 12. 2011, žalovaný insolvenční správce zcela popřel uvedenou pohledávku žalobce co do pravosti, a to ve výši 673.698, 63 Kč z důvodu její neexistence a ve výši 300.000,00 Kč z důvodu promlčení. Dle žalobce jeho právní předchůdce neměl a nemá vůči dlužníkovi povinnost k zaplacení požadované smluvní pokuty, která by vyplývala z hmotného práva, a plnil dlužníkovi výhradně na základě rozhodčího nálezu, nikoli na základě jeho hmotného práva. Splatnost pohledávky z důvodu bezdůvodného obohacení tak nastala až 30. 7. 2010-dnem právní mocí rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 6. 2009, čj. 21C 303/2007-93, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2010, čj. 23 Co 95/2010-150, kterým byl zrušen rozhodčí nález.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že běh subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení započal sice dne 30. 7. 2010, tj. právní mocí rozhodnutí o zrušení rozhodčího nálezu, leč objektivní tříletá promlčecí lhůta, začala běžet již ode dne, kdy byla předmětná částka právním předchůdcem žalobce zaplacena na účet dlužníka, tj. od 12. 10. 2007, a tedy marně uplynula dnem 12. 10. 2010. Nadto má žalovaný za to, že nelze v daném případě vůbec o bezdůvodném obohacení hovořit, když zrušený rozhodčí nález nezaložil hmotněprávní důvod vzniku pohledávky, jestliže povinnost k zaplacení smluvní pokuty pouze deklaroval a hmotněprávní důvod pohledávky byl založen již v čl. V. Smlouvy o zprostředkování ze dne 16. 1. 2006. Byl-li tedy rozhodčí nález zrušen, stalo se tak pouze z důvodů procesní povahy, neboť zkoumat hmotněprávní obsah rozhodčího nálezu obecným soudům nepřísluší.

Podle § 198 odst. 1 věty prvé zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále jen IZ , věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Podle věty druhé téhož ustanovení žalobu podají vždy proti insolvenčnímu správci.

Soudu je z úřední činnosti známo, že usnesením ze dne 31. 10. 2011, čj. MSPH 60 INS 6615/2011-A-30, byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, přičemž insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, který na přezkumném jednání konaném dne 15. 12. 2011 zcela popřel pohledávku žalobce přihlášenou ve výši 973.698,63 Kč (jistina) + 81.663,97 Kč (zákonné úroky z prodlení) co do pravosti, a to z důvodu neexistence tohoto nároku a rovněž pak z důvodu promlčení. Soudu je rovněž z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil svou pohledávku v insolvenčním řízení dlužníka přihláškou doručenou soudu dne 11. 11. 2011.

Z dokazování vyplynuly následující skutkové okolnosti, o nichž ostatně nebylo mezi stranami ani sporu. Dlužník se zavázal ve smlouvě o zprostředkování ze dne 16. 1. 2006, ve znění dodatku ze dne 14. 6. 2006, zprostředkovat pro právního předchůdce žalobce do 8 měsíců prodej nemovitosti ve vlastnictví právního předchůdce žalobce třetí osobě, přičemž se jednalo o nemovitost o výměře 24 817 m2 v katastrálním území Moravany u Brna, zapsanou na listu vlastnictví č. 775 vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen nemovitost ). Právní předchůdce žalobce se v této smlouvě zavázal zaplatit dlužníkovi pokračování 3 60 ICm 3747/2011 provizi ve výši 1.240.850,00 Kč v případě prodeje nemovitosti za 20.000.000,00 Kč a dále také k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000.000,00 Kč mimo jiné v případě, že by uzavření smlouvy bylo znemožněno z důvodů případných nároků třetích osob, či jiných právních vad, případných břemen, zákazů či omezení, které by neumožnily uzavřít kupní smlouvu v čase, jak tato smlouva předpokládala. Smluvní strany se dohodly na řešení případného sporu z této smlouvy v rozhodčím řízení jediným rozhodcem JUDr. Milanem Kocourkem. Mezi právním předchůdcem žalobce a společností FISEP, s. r. o., byla v souladu se smlouvou o zprostředkování uzavřena dne 1. 8. 2006 kupní smlouva o prodeji nemovitosti, ve které bylo sjednáno právo kupujícího odstoupit od této smlouvy, pokud by katastrální úřad pravomocně rozhodl o nepovolení vkladu z důvodů na straně prodávajícího a ten by nebyl schopen důvod nepovolení odstranit ani v přiměřené lhůtě. Společnost FISEP, s. r. o. dopisem ze dne 5. 9. 2006, adresovaným právnímu předchůdci žalobce odstoupila od kupní smlouvy o prodeji nemovitosti a toto odstoupení odůvodnila zatížením nemovitosti jinými právy třetích osob, o kterých se dozvěděla z dopisu dlužníka, ve kterém byla informována o tom, že správce konkurzní podstaty úpadce EZO spol. s r. o. přezkoumává neúčinnost právního úkonu prodeje nemovitosti a zvažuje její zahrnutí do konkurzní podstaty. Dlužník vyzval právního předchůdce žalobce k uhrazení smluvní pokuty ve výši 10.000.000,00 Kč z důvodu porušení smlouvy o zprostředkování a ten ji po uznání nároku dlužníka rozhodcem JUDr. Milanem Kocourkem rozhodčím nálezem ze dne 1. 10. 2007, sp. zn. RR 01/2007, spolu s poplatkem za rozhodčí řízení ve výši 300.000,00 Kč uhradil platebním příkazem ze dne 12. 10. 2007, ačkoli nárok dlužníka na její zaplacení v rozhodčím řízení neuznával. Na základě exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Kociána ze dne 30. 1. 2008, čj. 037Ex 11895/07-20, právní předchůdce žalobce uhradil dlužníkovi ještě částku ve výši 673.698,63 jako úroky z prodlení za dobu od 3. 2. 2007 do 16. 10. 2007. Poté bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2008, čj. 34 Cm 7/2007, který nabyl právní moci dne 28. 3. 2009, rozhodnuto, že z konkursní podstaty úpadce Elektromontážní závod-Odehnal spol. s r.o., se sídlem v Brně, Čechyňská 18, IČ 416 02 749 (dále jen EZO spol. s r. o. ), se vylučuje předmětná nemovitost. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, čj. 21 C 303/2007-93, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2010, čj. 23 Co 95/2010-150, následně zrušil rozhodčí nález sp. zn. RR 01/2007 vydaný rozhodcem JUDr. Milanem Kocourkem, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 30. 7. 2010. Na základě zrušení rozhodčího nálezu právní předchůdce žalobce vyzval dlužníka dopisem ze dne 23. 9. 2010 k vrácení částky výši 10.973.698,63 Kč z důvodu bezdůvodného obohacení. Dopis byl dlužníkovi doručen dne 24. 9. 2010. Smlouvou o postoupení části pohledávky ze dne 8. 10. 2010 právní předchůdce žalobce postoupil žalobci část své pohledávky za dlužníkem ve výši 973.698,63 Kč, skládající se z nákladů řízení ve výši 300.000,00 Kč a úroků z prodlení z částky 10.000.000,00 Kč ve výši 673.698,63 Kč. Postoupení pohledávky oznámil dlužníkovi právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 8. 10. 2010.

Spor mezi stranami je tak toliko v rovině právní a spočívá v posouzení otázky počátku běhu promlčecí doby a existence hmotněprávního nároku dlužníka na zaplacení smluvní pokuty právním předchůdcem žalobce, respektive platnosti ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o zprostředkování. Soud veden níže uvedenými úvahami dospěl k závěru, že v daném případě se žalobce právem domáhá určení, že jeho nevykonatelná nezajištěná pohledávka ve výši 973.698,63 Kč včetně zákonných úroků z prodlení, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 6615/2011 je po právu.

Dle ust. § 451 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ ), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat, přičemž bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního pokračování 4 60 ICm 3747/2011

úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V souladu s ust. § 107 odst. 1 OZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Na základě odst. 2 téhož zákonného ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007, uvedl, že skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Tak je tomu například v případech platného odstoupení od smlouvy, zániku závazku u tzv. fixních smluv, dohody stran či v případě splnění rozvazovací podmínky. Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva-tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno-plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku řeší soud jako předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením. Spočíval-li právní důvod plnění v hmotném právu, pak trvá i v případě zrušení pravomocného a vykonatelného rozsudku, který ho deklaroval, a poskytnuté plnění bylo od počátku i nadále podloženo právním důvodem; nemůže proto být posuzováno jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním z právního důvodu, který odpadl. Jestliže však právní důvod pro plnění dán nebyl a původní rozsudek tak byl nesprávný, spočíval právní důvod plnění jen ve vykonatelném soudním rozsudku; jeho zrušením však do té doby existující právní důvod odpadl a dříve zaplacené plnění se stalo bezdůvodným obohacením (přijetím plnění, jehož právní důvod odpadl).

Jak vyplývá z provedeného dokazování, právní předchůdce žalobce uhradil dlužníkovi smluvní pokutu a její příslušenství až na základě vykonatelného rozhodčího nálezu, když se po celou dobu trvání sporu uplatněnému nároku dlužníka bránil všemi dostupnými procesními prostředky. Soud se ztotožnil s argumentací žalobce ohledně počátku běhu promlčecí lhůty dnem právní moci rozsudku, kterým byl zrušen předmětný rozhodčí nález. Dvouletá subjektivní promlčecí doba začala běžet 30. 7. 2010 a ke dni podání přihlášky, tj. 11. 11. 2011 v žádném případě neuplynula. Stejně tak neuplynula ani tříletá objektivní promlčecí doba, která začala rovněž běžet od 30. 7. 2010. Před pravomocným zrušením rozhodčího nálezu právní předchůdce žalobce plnil to, co podle vykonatelného rozhodčího nálezu plnit měl a stejně tak dlužník přijal plnění, které mu bylo pravomocně přiznáno. Teprve zrušením rozhodčího nálezu odpadl právní důvod plnění, jímž byl právě jen rozhodčí nález (s ohledem na to, že jak bude uvedeno dále, dle hmotného práva dlužník nárok na plnění neměl), a došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně dlužníka. Tento právní závěr koresponduje i se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky.

Na základě ust. § 52 OZ, ve znění účinném do 31. 7. 2010, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel, přičemž dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci pokračování 5 60 ICm 3747/2011 své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Dle ust. § 544 OZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). Ust. § 545 OZ pak stanoví, že nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky dohodnuto. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Občanskoprávní úprava smluvní pokuty dále v případě nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty umožňuje posoudit ujednání o takové smluvní pokutě jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 OZ, který stanoví, že neplatný je takový právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Dlužník uzavřel smlouvu o zprostředkování jako dodavatel-podnikatel v oblasti realit, právní předchůdce žalobce jako spotřebitel. Platnost ujednání o smluvní pokutě je tedy nutno posuzovat dle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce se zavázal zaplatit dlužníkovi provizi ve výši 1.240.850,00 Kč, v případě prodeje nemovitosti minimálně za 20.000.000,00 Kč a smluvní pokutu ve výši 10.000.000,00 Kč, mimo jiné v případě, že by uzavření smlouvy bylo znemožněno z důvodů případných nároků třetích osob, či jiných právních vad, případných břemen, zákazů či omezení, které by neumožnily uzavřít kupní smlouvu v čase, jak tato smlouva předpokládala. Odepřít ochranu jednání, které je v rozporu s dobrými mravy lze pouze takovému druhu jednání, které opomíjí prevenční (donucení dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku), sankční (nepříznivý následek v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši v případě porušení smluvní povinnosti účastníkem závazkového vztahu) a kompenzační (náhrada škody) funkci institutu smluvní pokuty. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Soud má za to, že smluvní pokuta sjednaná v osminásobné výši oproti výši škody, která mohla dlužníkovi vzniknout, je s ohledem na význam a hodnotu zajišťované povinnosti nepřiměřeně vysoká, byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a tedy neplatně.

Právní nárok na smluvní pokutu by nadto nevznikl, ani pokud by byla platně sjednána, tj. její výše by nebyla v rozporu dobrými mravy. V době, kdy společnost FISEP, s.r.o. odstoupila od kupní smlouvy o prodeji nemovitosti, tato žádnou právní vadou netrpěla a nároky třetích osob byly pouze hypotetické. Za právní vadu nelze považovat činnost správce konkursní podstaty spočívající v přezkoumávání neúčinnosti právního úkonu prodeje nemovitosti a jeho úvahy o možném zahrnutí nemovitosti do konkurzní podstaty. Nemovitost byla do konkursní podstaty úpadce EZO spol. s r. o. sice skutečně zahrnuta, ale až 18. 12. 2006, tedy více než tři měsíce po předmětném odstoupení od kupní smlouvy, aby z ní byla následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2008, čj. 34 Cm 7/2007, vyloučena. Tímto rozsudkem bylo postaveno najisto, že nemovitost tvrzenou právní vadou netrpěla. Nebyl zde tedy ani kvalifikovaný důvod pro odstoupení společnosti FISEP, s. r. o., od kupní smlouvy na pokračování 6 60 ICm 3747/2011 nemovitost, právní předchůdce žalobce neuzavření kupní smlouvy na nemovitost nezavinil a dlužníkovi nevznikl z tohoto důvodu vůči právnímu předchůdci žalobce nárok na smluvní pokutu. Nelze rovněž opomenout skutečnost, že to byl právě dlužník, který kupujícího, společnost FISEP, s. r. o., upozornil na zatížení nemovitosti právy třetích osob, přičemž toto se později ukázala jako nesprávné.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 163 IZ s přihlédnutím k ust. § 202 odst. 1 věty první IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 27. září 2012

JUDr. Jaromír Harmach, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Linhartová