MSPH 60 INS 628/2011-C21-47
MSPH 60 INS 628/2011-C21-47 (sp. zn. 60 ICm 1653/2011)

č. j. 60 ICm 1653/2011-327 (sp. zn. MSPH 60 INS 628/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Hovorkou v právní věci žalobce: CYBE CZ s.r.o., v likvidaci, IČO: 27168174 (původně pod názvem CYBERVIEW TECHNOLOGY CZ, spol. r. o.) se sídlem v Praze 5, nám. 14. října 1307/2, práv. zast.: Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem, se sídlem v Praze 6, U Hadovky 564/3, proti žalovanému: JUDr. Josef Cupka, IČO: 14897857, se sídlem v Praze 2, Trojanova 18, zast.: Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, insolvenčnímu správci dlužníka SALEZA, a.s., IČO: 47116307, se sídlem v Praze 9, K Žižkovu, č. p. 851, o určení pravosti pohledávek

takto:

I. Žaloba s návrhem na určení, že dílčí pohledávky žalobce za dlužníkem č. 15 ve výši 105,574.468,55 Kč, č. 16 ve výši 35,457.500,-Kč a č. 17 ve výši 3,697.564,85 Kč přihlášené do insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku u zdejšího soudu pod sp. zn., přihláškou pohledávky P1861 jsou pravé, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení za řízení před soudy I. i II. stupně ve výši 52.660,-Kč k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

Žalobce (v postavení původního žalobce a zároveň procesního nástupce po společnosti Sumatra, s. r.o., IČO: 29132231-Společnost Sumatra) se domáhá proti žalovanému určení isir.justi ce.cz (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-2-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) pravosti do insolvenčního řízení přihlášených dílčích pohledávek č. 15, č. 16 a č. 17, které do insolvenčního řízení přihlásil přihláškou pohledávkou P1861 a které žalovaný insolvenční správce popřel co do pravosti.

Pohledávky byly zprvu přihlášeny (a žaloba podána) v následující výši: pohledávka č. 15 ve výši 107.075.527,-Kč, pohledávka č. 16 ve výši 37.575.000,-Kč, pohledávka č. 17 ve výši 3.945.757,40 Kč.

V průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí (pravomocné usnesení o částečném zastavení řízení ze dne 14. 3. 2014, č. j. 60 ICm 1653/2011-132) a žalobce tak nadále požaduje určení pravosti svých pohledávek ve výši uvedených ve výroku I. rozsudku (pohledávka č. 15 ve výši 105.574.468,55 Kč, pohledávka č. 16 ve výši 35.457.500,-Kč, pohledávka č. 17 ve výši 3.697.564,85 Kč).

Insolvenční soud rovněž v průběhu incidenčního sporu rozhodl o procesním nástupnictví původního věřitele (usnesení ze dne 12. 8. 2013,-P1861-6), což vzal v tomto řízení soud na vědomí pravomocným usnesením ze dne 2. 1. 2014 č.j. 60 ICm 1653/2011-122 a nadále jednal se žalobcem Sumatra s.r.o., IČO: 29132231.

Žalobce žalobu zdůvodnil tím, že s dlužníkem uzavřel smlouvu o provozních službách ze dne 13. 9. 2004 (dále jen Smlouva ). Žalovaný se po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka nevyjádřil, že Smlouvu splní, čímž platí, že od smlouvy odstoupil, a žalobce se náhrady tím způsobené školy domáhá přihláškou pohledávky. Konkrétně pohledávka č. 15 představuje ušlý zisk pro případ předčasného ukončení provozu videoterminálů. Pohledávka č. 16 představuje ušlý zisk plynoucí z neuhrazeného nájemného za videoterminály, na které by měl žalobce nárok, nebýt předčasného ukončení smlouvy. Pohledávka č. 17 představuje ušlý zisk v důsledku povinnosti zpětného odkupu technického zařízení (podrobné vylíčení rozhodných skutečností včetně výpočtu výše škody obsahuje příloha č. 30 přihlášky pohledávky, na níž všechny tyto tři přihlášky dílčích pohledávek poukazují).

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, neboť ustanovení § 253 odst. 4 zákona 182/2006 Sb., insolvenčního zákona v znění účinném k datu 17. 1. 2011, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka pod č.j.-A-2 (dále jen IZ ). Ustanovení § 253 odst. 4 IZ nelze použít na žalobcem požadovaný ušlý zisk, který je navíc požadován až za období do roku 2020, přičemž byla smlouva sjednána na dobu určitou do roku 2015 a nebyla v době odstoupení prodloužena. Napadal též vyčíslení ušlého zisku.

Podáním ze dne 19. 12. 2013 č. l. 117 pak žalovaný sdělil, že společnost Sumatra s.r.o. jako procesní nástupce původního žalobce není hmotněprávním věřitelem pohledávky, neboť s postoupením pohledávky nebyl insolvenčním správcem udělen souhlas.

Z insolvenčního spisu má soud za prokázané, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno dne 17. 1. 2011. Dne 29. 3. 2011 byl zjištěn úpadek dlužníka, na něhož byl dne 30. 5. 2011 prohlášen konkurz.

Dále soud z insolvenčního spisu 60 INS 628/2011 má za průkazné, že přihláška pohledávka P1861 původního věřitele č. 1860 CYBERVIEW TECHNOLOGY CZ s. r. o. byla podána dne 28. 4. 2011, věřitel uplatnil celkem 17 dílčích pohledávek, z toho pohledávky č. 15, č. 16 a č. 17 představují náhradu škody, konkrétně ušlý zisk z důvodu odstoupení insolvenčního správce od smlouvy o provozních službách. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-3-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) V přihlášce pohledávky č. 15 je krom původní výše jistiny 107.075.527,-Kč, nyní po částečném zpětvzetí 105.574.468,55 Kč. V tabulce 06 formuláře jako důvod vzniku uvedeno ušlý zisk pro případ předčasného ukončení provozu Systému vyplývajícího ze smlouvy o provozních Službách ze dne 13. 9. 2004 v rámci insolventního řízení s tím, že se jedná o pohledávku nepodřízenou, peněžitou, nepodmíněnou a odůvodnění pohledávky je obsaženo v příloze č. 30 přiložené k této přihlášce.

V této příloze č. 30, která nebyla publikována v insolvenčním rejstříku je k této dílčí pohledávce uvedeno, že se jedná o ušlý zisk jako majetková újma spočívající v rozdílu mezi budoucími výnosy a budoucími náklady spojenými s provozem Systému, o níž se jeho majetek nezhodnotí v důsledku předčasného ukončení provozu dle smlouvy o provozních službách ve znění vedlejších ujednání a memorand, ač se takové zhodnocení čekalo za pravidelný průběh věcí.

V tabulce budoucích měsíčních výnosů tyto vyčíslil: -poplatek za provoz Centrálního serverového systému dle čl. II odst. 2, 3 a čl. VI odst. 4 písm. a) Smlouvy, přílohy č. 11 Smlouvy, ve výši 1.443.404,-Kč, -poplatek za Provozní služby čl. II odst. 4 a čl. VI odst. 4 písm. b) Smlouvy, ve výši 641.513,-Kč, -poplatek za Další služby čl. VI odst. 4 písm. c) Smlouvy ve výši 4.166.667,-Kč, -spotřebu náhradních dílů dle čl. III odst. 12, čl. II odst. 6 písm. b), čl. VI odst. 4 písm. c) Smlouvy na 27.785,-Kč, -deinstalaci dle čl. VI odst. 4 písm. c) a čl. II odst. 4 písm. e) Smlouvy ve výši 56.333,-Kč, Celkový měsíční výnos ve výši 2.173.202,-Kč.

Budoucí měsíční náklady vyčíslil: -mzdy ve výši 659.165,-Kč, -SPLA ve výši 37.046,-Kč, -nájem Hlubočepy ve výši 180.000,-Kč, -leasing auta ve výši 164.079,-Kč, -CCS spotřeba pohonných hmot ve výši 76.577,-Kč, -telefony ve výši 7.901,-Kč, -náhradní díly nad rámec zásob-baterie ve výši 5.995,-Kč, -termopapíry ve výši 9.900,-Kč, -pronájem RACk ve výši 13.990,-Kč, -podnájem RACk ve výši 700,-Kč, -D-Link ve výši 3.940,-Kč, -spotřeba energií ve výši 13.204,-Kč,

Průměrné měsíční náklady celkem 1.170.496,-Kč.

K těmto položkám navrhl důkazy: -fakturami za spotřebu energií, -fakturami vztahujících se k instalaci LAN sítě, -fakturami vztahujícími se k softwaru třetích poskytnutých na základě licence, -faktury vztahující se k pronájmu systému RACk pronajatého třetími subjekty, -stav zásob ke dni 31. 12. 2010, -zprávu nezávislého auditora, -pohyby na účtech od 1. 10. 2010, (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-4-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) -pohyby na účtech od 1. 10. 2009, -faktury vztahující se k nákupu náhradních dílů, -nájemní smlouvu ze dne 1. 7. 2010 uzavřená mezi Hydrosygen v.o.s. a CYBERVIEW TECHNOLOGY CZ s.r.o., -fakturami za telefonní čísla, -účastnickou smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronický komunikací a Rámcovou dohodou o podmínkách poskytování mobilních služeb elektronických komunikací ze dne 15. 10. 2010, -složkami mezd zaměstnanců za období za leden 2010 až prosinec 2010, -splátkové kalendáře a daňové doklady k leasingovým smlouvám, -souhrnné daňové doklady vztahující se k pohonným hmotám, -faktury vztahující se k poplatku za provoz Centrálního serverového systému za hospodářské období 2010, -přehledy průměrných výnosů a nákladů k pohledávce č. 15.

Měsíční ušlý zisk je tak vyčíslen na částku 1.000.706,-Kč, přičemž ke dni sjednané doby trvání smlouvy tento vyčíslen původně na částku 107.075.527,-Kč.

Ze Smlouvy o provozních službách má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi původním věřitelem CYBERVIEW TECHNOLOGY CZ s.r.o., společností CYBERVIEW INTERNATIONAL, Inc. uzavřené dne 13. 9. 2004 s dlužnicí za účelem zavedení a provozování Centrálního loterijního systému s interaktivními videoloterijními terminály. Dle preambule smlouvy byla smlouva podřízena právu České republiky dle čl. XIV.

Dle čl. VII Smlouva končí uplynutím 10 let od data spuštění Systému . Z článku VII pak plyne, že ke spuštění Systému došlo buď a) jeden měsíc po předání prostor sloužících k umístění Centrálního serverového systému společností SAZKA nebo b) jeden měsíc od data podpisu Nájemní smlouvy z důvodu umístění Centrálního serverového systému, podle toho, co nastalo později.

Mezi stranami není sporu o tom, že Nájemní smlouva na umístění Centrálního serverového systému byla podepsána již 1. 12. 2004, přičemž k předání prostor pro umístění Centrálního serverového systému došlo až dne 23. 3. 2005. Smlouva tak platná a účinná do dne 23. 3. 2015.

Soud souhlasí s vyjádřením žalovaného, že dle čl. VII bod 2) Smlouvy se Strany mohou vzájemně dohodnout na prodloužení doby trvání této smlouvy o provozních službách o dvě další období po pěti letech, na maximální dobu trvání dvaceti let.

Soud však nemá za to, že by tak strany učinily přijetím a podepsáním Memoranda o porozumění ze dne 1. 9. 2009, které na rozdíl od Smlouvy bylo uzavřeno mezi společností IGT-UK group limited, žalobcem a dlužníkem, tedy účastníky odlišnými od smluvních stran Smlouvy. Předmětem Memoranda je pak nezávazná deklarace účastníků Memoranda, nikoliv účastníků Smlouvy, že mají zájem na spolupráci a rozvoji obchodních vztahů v ČR a to i po změně majetkové struktury žalobce.

Soud však nemá za to, že z Memoranda lze dovodit závazek účastníků Smlouvy k prodloužení doby trvání o pět let tak, jak tvrdí žalobce. Soud tak nemá za to, že by strany Smlouvy Memorandem sjednaly svou dlouhodobou vzájemnou spolupráci minimálně po dobu jednoho pětiletého období pokračování Smlouvy, tedy do 23. 3. 2020. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-5-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Pokud v důsledku uvedené deklarace byly ze strany věřitele provedeny investice do zpětného odkupu starších terminálů ve výši 37.142.124,-Kč a jejich nahrazení nájmem terminálů LARA dle č. I bod 3) Změny Vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách ze dne 1. 9. 2009 a poslední učiněná objednávka dle tohoto ustanovení se týká 100 kusů terminálů LARA na dobu 5 let od 1. 12. 2010 do 30. 11.2015, tedy na dobu přesahující původní datum trvání smlouvy, tj. 23. 3. 2010. Soud má za to, že se jedná o podnikatelské riziko žalobce.

V insolvenčním spisu nebyl nalezen původní seznam přihlášených pohledávek, který byl podkladem pro přezkumné jednání, které proběhlo dne 26. 5. 2010 pod B-237 na němž byly dílčí pohledávky č. 15, č. 16 a č. 17, přihláška P1861 číslo věřitele 1860, na č. l. 37 protokolu popřeny insolvenčním správcem i dlužníkem zcela.

Skutečnost, že byla popřena pouze pravost pohledávek má soud za prokázanou upraveným seznamem přihlášených pohledávek, dle něhož v položce stanovisko správce je uvedeno popírá pravost , správce nepopírá ve výši 0 , důvod popřední neprokázán právní důvod . Rovněž dlužník popírá pouze pravost. Tak je tomu u všech dílčích pohledávek č. 15, č. 16 a č. 17.

Z přihlášky dílčí pohledávky č. 16 má soud za prokázané, že jako důvod vzniku ušlého zisku ve výši 37.575.000,-Kč v původní výši (po zpětvzetí ve výši 35.457.500,-Kč) je nárok na ušlé nájemné sjednané ve Smlouvě o provozních službách ve znění Změny vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách ze dne 1. 9. 2009. Pohledávka je dle bodu 10) přihlášky nepodřízená, peněžitá, podmíněná. V tabulce č. 11 Další okolnosti žalobce uvádí, zda za ušlý zisk považuje majetkovou újmu spočívající v tom, že se jeho majetek nezhodnotil o nájemné za 550 ks terminálů LARA, a ač se dalo očekávat, s ohledem na pravidelný běh věcí, jejichž cena nájemného byla stanovena jako minimální, tj. v rozsahu 1.500,-Kč/ks LARA/měsíčně, s nastavenou dobou nájmu na pět let, vzhledem k již předchozímu nákupu terminálů. S tím, že je bližší odůvodnění pohledávky obsaženého v příloze č. 30, přiložené k této přihlášce.

V příloze č. 30 je pak u této dílčí pohledávky uvedena tabulka, dle níž: -u 250 ks terminálů, s datem počátku nájmu 1. 9. 2009 a koncem nájmu 31. 8. 2014, je 41 měsíců do konce nájmu (od 1. 4. 2011) a celkové nájemné bez DPH ve výši 15.375.000,-Kč, -u 100 ks terminálů, s datem počátku nájmu 1. 1. 2010 a koncem nájmu 31. 12. 2014, je 45 měsíců do konce nájmu (od 1. 4. 2011) a celkové nájemné bez DPH ve výši 6.750.000,-Kč, -u 100 ks terminálů, s datem počátku nájmu 1. 3. 2010 a koncem nájmu 28. 2. 2015, je 47 měsíců do konce nájmu (od 1. 4. 2011) a celkové nájemné bez DPH ve výši 7.050.000,-Kč, -u 100 ks terminálů, s datem počátku nájmu 1. 12. 2010 a koncem nájmu 30. 11 2015, je 56 měsíců do konce nájmu (od 1. 4. 2011) a celkové nájemné bez DPH ve výši 8.400.000,-Kč. -Celkově tato pohledávka byla vyčíslena na 37.575.000,-Kč.

Žalobce odkazuje dále v příloze č. 30 na Smlouvu o provozních službách ve znění ke dni 22. 2. 2005 (dále jen Smlouva ) ve spojení se Změnou Vedlejšího ujednání ke smlouvě o provozních službách ze dne 1. 9. 2009, dle jejíhož čl. I bod 3) Změny Vedlejšího ujednání ze dne 1. 9. 2009 dlužník potvrdil, že bude dle svých objednávek pronajímat videoloterijní (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-6-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) terminály LARA a platební ověřovací jednotky (dále jen PVU ) na dobu 5 let s opcí na koupi po skončení doby nájmu, přičemž objednávky dlužníka na terminály LARA určené k pronájmu budou přijímány společností CYBERVIEW po celou produktivní výroby terminálů LARA. S tím, že procentní sazba činí 9 % z průměrného hrubého zisku za fakturační období na jeden terminál IVT provozovaný v rámci Systému, nájemné však činí nejméně 1.500,-Kč. Nájemné se začíná hradit počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byly tyto terminály LARA a PVU převzaty dlužníkem na základě předávacího protokolu s tím, že první nájemné za prvních 250 ks terminálů LARA se začíná hradit za měsíc září 2009.

Dle listinných dokumentů podepsaných původním žalobcem CYBERVIEW TECHNOLOGY CZ s.r.o. a dlužníkem nazvaných jako Souhrn závazků vyplývajících z nájmu terminálů LARA na základě objednávek dlužníka v souladu se Změnou Vedlejšího ujednání ze dne 1. 9. 2009 ke Smlouvě o provozních službách ze dne 13. 9. 2004, čl. I bodu 3) a 4) ze dne 8. 1. 2010 a 10. 1. 2011 vyplývá, že si dlužník objednal u předchůdce žalobce celkem 550 ks terminálů LARA. Vyplývá z nich shora uvedené v tabulce, a to začátek a konec nájmu, počet měsíců nájmu a nájemné ušlé.

Dle přihlášky dílčí pohledávky č. 17 v původní výši jistiny 3.945.757,40 Kč je v tabulce 06 uveden jako důvod vzniku ušlý zisk v podobě nároku na zpětné odkupy sjednané ve Smlouvě o provozních službách ve znění Změny Vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách ze dne 1. 12. 2010. S tím, že se jedná o nepodřízenou, peněžitou, podmíněnou pohledávku, kde není, stejně jako u předchozích, vyplněna splatnost. S tím, že v tabulce Další okolnosti přihlášky je uvedeno, že se za ušlý zisk považuje majetková úhona spočívající v tom, že se majetek nezhodnotil o majetkový prospěch spočívající v získání peněžních prostředků za odprodej terminálů LARA a PVU dlužníkem, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Cena ušlého zisku byla stanovena jako cena 440 ks terminálů LARA, 200 ks PVU a 200 ks PVU2, jež měly být od věřitele odkoupeny dlužníkem v důsledku ukončení leasingových smluv s tím, že bližší odůvodnění pohledávky je uvedeno v příloze č. 30 k této přihlášce. Zde je uvedeno k ušlému zisku ve výši 3.945.757,40 Kč (po částečném zpětvzetí je předmětem řízení pouze ušlý zisk pod dílčí pohledávkou č. 17 ve výši 3.697.564,85 Kč).

Jako přílohy přihlášky jsou uvedeny leasingové smlouvy: -Leasingová smlouva č. 85499/06, smlouva č. 77860606 a smlouva č. 100559 celkem 200 jednotek vždy za jednotkovou cenu 145,67 EUR celkem 29.134,-EUR. -dále smlouva č. 85655/06 a smlouva č. 85370107 vždy včetně Smluv o zpětném odkupu, Dohod o započtení vzájemných pohledávek, faktur, Hromadného protokolu o předání a převzetí předmětu nájmu k instalaci na herním středisku a objednávky. S tím, že se jednalo o budoucí prodej 200 PVU v ceně 136,88 EUR (což je celkem 27.376,-EUR) a dále 440 terminálů LARA v ceně 240 EUR za terminál (což je celkem 105.600,-EUR), celkem pak 162.110,-EUR, což při kurzu ke dni zahájení insolvenčního řízení 24,34 Kč za EURO činí po převodu částku 3.945.757,-Kč.

Jako důvod vzniku odkazuje na článek I. bod 2) Změny Vedlejšího jednání ze dne 1. 12. 2010, dle něhož v souladu s čl. VIII odst. 1 písm. a) bod (i) Smlouvy bude dlužník po uplynutí pětiletí doby nájmu povinen uplatnit opci na koupi od společnosti CYBERVIEW dle písmene b) 440 ks terminálu LARA v ceně 240,-EUR/ks, 651 ks PVU v ceně 145,67 EURO/ks a 200 ks PVU2 v ceně 136,88 EURO/ks. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-7-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Strany se zavázaly uzavřít kupní smlouvy na uvedené jednotky během jednoho měsíce po uplynutí příslušné pětileté doby nájmu nebo leasingu dlužníkem.

Soud zde souhlasí s názorem žalovaného na č. l. 53 spisu, dle něhož vzhledem k ustanovení čl. 7 odst. 3 písm. d) Smlouvy a možnost výpovědi smlouvy ze strany dlužníka, resp. žalovaného, na kterého přešla práva a povinnosti související s majetkovou podstatou s výpovědní dobou v délce 90 dnů od doručení výpovědi, by bylo možno uplatnit ušlý zisk, příp. nájemné, či nárok na odkoupení terminálu LARA a platební ověřovací jednotky PVU po uplynutí pěti let trvání smluv.

Vzhledem k tomu, že mohlo dojít k vypovězení Smlouvy v délce 90 dnů od doručení výpovědi, bylo by možno eventuálně ze strany žalobce uplatnit ušlý zisk pouze za dobu trvání takovéto výpovědní doby. S tím, že pokud by žalovaný dalším účastníkům Smlouvy (tj. žalobci a společnosti CYBERVIEW INTERNATIONAL, Inc.) postupem dle § 253 odst. 1 IZ potvrdil, že má zájem na dalším plnění smlouvy.

Mezi smluvními stranami existovala možnost, že žalovaný mohl v souladu s čl. VII odst. 3 písm. b) tuto smlouvu kdykoliv vypovědět s výpovědní lhůtou 90 dnů. Doba trvání smlouvy se tak mohla kdykoliv v průběhu jejího trvání podstatně zkrátit a smluvní strany musely s takovou skutečností do budoucna počítat.

Dalším důvodem proč mohla být Smlouva vypovězena dle čl. čl. 7 odst. 3 písm. b) bod ix) Smlouvy ve spojení s čl. 7 odst. 4 Smlouvy byla možnost okamžitého odstoupení Smlouvy ze strany dlužníka pro případ vstupu žalobce do likvidace. Bylo by tak nutno ze strany žalobce omezit uplatnění ušlého zisku i okamžikem vstupu do likvidace, k čemuž došlo dle výpisu z obchodního rejstříku rozhodnutím valné hromady o zrušení společnosti s likvidací ke dni 1. 1. 2012. K tomuto datu existovala možnost, že by žalovaný či dlužník Smlouvu okamžitě ukončil a to bez ohledu na to, že jak žalobce tvrdil, do likvidace šel právě kvůli insolvenci dlužníka.

Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 4. 2012 č. l. 49 spisu dále namítá, že v přihlášce nedokládá ani hrubý zisk ani počet instalovaných IVT ani jiné doklady, které by vedly k určení měsíčního ušlého zisku ve výši dle kalkulace. Nedokládá náklady dalšího účastníka Smlouvy kromě žalobce, tedy i CYBERVIEW INTERNATIONAL, Inc., a u odkazu na žalobce u pohledávek a č. 16 a č. 17 na Smlouvu o provozních službách má za to, že uzavřením Smlouvy o provozních službách ze dne 13. 9. 2004 byly nahrazeny předchozí dokumenty ohledně vzniku nájmu, které dle žalovaného,---vznik nájmu, konkrétní počet pronajatých zařízení, data počátku koncentrování nájmu, ani jiné podmínky (konkrétně uzavření nájemního vztahu mezi smluvními stranami Smlouvy-žalobcem, dlužníkem a CYBERVIEW INTERNATIONAL, Inc. nedokládají.

Žalovaný namítá, že žalobce nedoložil ke vzniku pohledávku č. 16-nájemnému, objednávky dlužníka SAZKA na nájem, předávací protokoly a podrobné dokumenty, které by vznik nájemního vztahu mezi stranami prokazoval.

Navíc co do pohledávky č. 17 ustanovení čl. 8 odst. 1 písm. a) Smlouvy zakládá pouze právo nikoliv povinnost dlužníka k uplatnění opce a to ještě při minimálním nájmu 5 let. Když nebyla tvrzena ani prokázána podmínka trvání nájmu alespoň 5 let, když jedině po uplynutí nájmu by dlužník měl právo nikoliv povinnost tyto předměty odkoupit. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-8-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Soud má za, že se jak žalovaný, tak dlužník mohli podrobně vyjádřit k přihlášce žalobce do insolvenčního řízení a to především díky příloze č. 30 k dílčím pohledávkám č. 15, 16 a 17.

Soud odkazuje na svůj předběžný právní názor. Při jednání dne 15. 5. 2014, dle něhož pohledávka žalobce není pohledávkou za majetkovou podstatou a v incidenčním sporu se lze zabývat pouze základem pohledávky, neboť pohledávka byla popřena jen co pravosti, nikoliv eventuálně též co do výše.

Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 60 ICm 1653/2011-198 ze dne 21. 5. 2015 byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 103 VSPH 8/2016-253 ze dne 26. 10. 2016 s tím, že odkázal na ustanovení § 18 IZ, dle něhož pokud nastala v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniž původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, že na místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele pohledávky. O návrhu podle odst. 1 rozhodne insolvenční soud do 3 dnů, kdy mu takový návrh došel; nestane-li tak, má se po uplynutí této za to, že insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl dle § 18 odst. 2 IZ. Nabyvatel pohledávky se tak pak podle § 19 IZ stává účastníkem řízení. Jakmile insolvenční soud dle § 15 IZ rozhodne o vstupu a platí stav insolvenčního řízení v době, kdy se stal jeho účastníkem. Nabyvatel takto vstupuje na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky.

Podle výpisu z insolvenčního rejstříku podala společnost SUMATRA s.r.o. dne 17. 10. 2016 návrh dle § 18 IZ a doposud nebylo o tomto návrhu rozhodnuto. Byla tak nastolena domněnka, že insolvenční soud tomuto návrhu vyhověl. Marným uplynutím tří dnů tak nastoupil žalobce do insolvenčního řízení, do procesního postavení společnosti SUMATRA s.r.o. a v souladu se zásadou jednotnosti řízení se stal bez dalšího procesním zástupcem této společnosti v projednávané věci, aniž by bylo třeba o tomto nástupnictví rozhodovat.

Otázka platnosti či neplatnosti postupu sporných pohledávek tak není pro posouzení věci významná, neboť původní žalobce splynul se současným žalobcem. A je třeba se zabývat věcí i z toho hlediska, zda sporné pohledávky byly popřeny co do pravosti důvodně, a vyřešit jejich existenci v insolvenčním řízením, čímž se soud prvního stupně ve svém původním rozsudku nezabýval.

Odvolací soud pak vyslovil závazný názor, že se v dalším řízení bude soud prvního stupně zabývat existencí samotných sporných pohledávek; to však jen za předpokladu, že zhodnotí přihlášku pohledávek jako projednatelnou nejen z hlediska právního základu pohledávek, nýbrž i jejich výše, aby je vedle insolvenčního správce mohli přezkoumat a případně popřít i ostatní věřitelé dlužníka, kteří jsou odkázáni především na obsah přihlášky, zveřejněný v insolvenčním rejstříku.

K tomu, aby byla přihláška projednatelná, musí splňovat náležitosti stanovené v ustanovení § 174 a § 176 IZ. Podle ustanovení § 174 odst. 2 IZ, krom obecných náležitostí podání, musí obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá. Podle § 176 IZ přihlášku (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-9-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) pohledávky lze podat pouze na formuláři; náležitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejnilo Ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V daném případě přihlášek pohledávek žalobce má soud za to, že mají veškeré obecné náležitosti podání a jedná se o formulář, který byl Ministerstvem spravedlnosti ČR vydán v souladu s vyhláškou č. 311/2007 Sb., kdy se jednalo v době podání přihlášky o aktuální verzi formuláře k přihlašování pohledávek k insolvenčnímu řízení.

U všech dílčích pohledávek byl uveden důvod vzniku v tabulce 06 přihlášky, tak jak je shora uvedeno, u jednotlivých dílčích pohledávek.

U přihlášky pohledávky č. 15 není co do dalších okolností v kolonce č. 11 uvedeno nic jiného než odkaz na přílohu č 30. K samotné přihlášce tak bylo obtížné vyjádřit se ostatním věřitelů, co důvodů vzniku a již vůbec ne k výši.

U dílčí pohledávky č. 16 z údajů v kolonce č. 11, tedy ušlé nájemné v důsledku odstoupení od smlouvy ve výši 1.500,-Kč/měsíc za 550 ks terminálů, nebylo možno dospět ze samotné přihlášky k požadované původní částce 37.575.000,-Kč. K této částce bylo možno dospět až na základě bližšího odůvodnění v příloze č. 30 přiložené k této přihlášce.

Stejně tak jako u dílčí pohledávky č. 17 ze samotné přihlášky z údajů v kolonce č. 11, tedy ušlého zisku v podobě nároku na zpětné odkupy, nebylo možné dospět k výši požadované částky 3.945.757,40 Kč bez toho, aby ostatní věřitelé využili odkaz na přílohu č. 30 k této přihlášce.

Soud souhlasí se žalobcem v tom, že se řídil pokynem na formuláři na poslední straně pod podpisem, kdy v případě nedostatku místa použijte volný papír, který označte číslem pole a vložte jej k přihlášce jako přílohu.

Tím, že žalobce uvedl na příloze č. 30 k přihlášce pohledávky odůvodnění podmíněných pohledávek č. 15, č. 16 a č. 17, má za to, že tyto přihlášky byly nezaměnitelné s jinými přihláškami.

Soud souhlasí s vyjádřením i závěrečným návrhem žalobce, který odkazuje na rozsudek Nejvyšší soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 145/2010, dle něhož obsahuje-li vyhláška souhrnnou výši uplatněné pohledávky a obecné vymezení skutkových okolností vzniku jednotlivých pohledávek a zároveň obsahuje-li výslovný na podrobný rozpis celkové sumy na jednotlivé pohledávky a konkrétní identifikaci jednotlivých smluv, obsažené s ohledem na větší množství právních vztahů v příloze, není tato přihláška vadná z důvodu neurčitosti, ale jde o přihlášku řádnou.

Uplatní se i žalobcem uvedený judikát Nejvyšší soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 55/2014 dle něhož skutkové okolnosti musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek, na jehož základě věřitel uplatňuje svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem).

Vylíčením těchto skutečností (jež může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou věřitel připojí k přihlášce) slouží k vymezení předmětu přihlášky. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-10-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Uplatní se i odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, který odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 15. 5. 1996 sp. zn. 3 Cdo 330/96, dle něhož vylíčení rozhodujících skutečností může mít zprostředkovaně i původ v odkazu listinu, kterou žalobce připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže.

Uplatní se i odkaz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 136/2013, dle něhož nevylíčí-li věřitel v přihlášce rozhodující skutečnosti o tom, kde a jakou formou věřitel peníze dlužníku skutečně půjčil, což přihlášku činí posuzovánu izolovaně nezpůsobilou přezkumu. Lze mít za to, že přezkum je možný, odkazuje-li přihláška co do oprávněnosti pohledávky výslovně na v příloze připojenou smlouvu o půjčce.

Soud má za to, že žalobcem uvedený odkaz na přílohu č. 30 zcela vyhovuje požadavkům formulovaných Nejvyšším soudem ČR v citované judikatuře, tj. že se musí jednat o odkaz výslovně obsahující informaci, že uvedená příloha obsahuje odůvodnění pohledávky.

V insolvenčním rejstříku však příloha č. 30 přihlášek dílčích pohledávek č. 15, 16, 17 publikována nebyla, avšak kterýkoliv z věřitelů, pokud by měl pochybnosti o úplnosti tvrzených skutečností, které byly uvedeny u jednotlivých pohledávek přímo ve formuláři přihlášky, si byl z nich vědom toho, že existuje příloha č. 30 k přihlášce, ve které je uvedeno bližší odůvodnění pohledávek č. 15, č. 16 a č. 17. V případě potřeby byl každý z věřitelů podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb., oprávněn nahlédnout do seznamu přihlášených pohledávek a do dokladů, na jejichž základě byl sestaven, tj. nejen přihlášky a její přílohy č. 30, ale i do všech připojených dokumentů, které přihlášené pohledávky odůvodňují. Toto však dle obsahu ohledně předmětných pohledávek žádný z věřitelů nepožadoval. Proto, ač byli věřitelé odkázáni především na obsah přihlášky zveřejněném v insolvenčním rejstříku, nemohli být jakkoli znevýhodněni či diskriminováni.

Soud tak posléze změnil právní názor, který nezastával ani žalovaný, tedy, že v přihlášce a v příloze č. 30 žalobce popsal nejen nezaměnitelným způsobem skutkový děj vzniku pohledávek č. 15, č. 16 a č. 17, ale i veškeré skutečnosti významné pro přezkoumání těchto pohledávek i co do jejich výše.

Soud má tak za to, že přihlášky byly projednatelné.

Vhledem k tomu, po zrušení rozsudku soudu prvého stupně, pak soud kromě již provedených důkazů: -přihláškou pohledávky P1861, -přílohou č. 30 k přihlášce pohledávky, -Smlouvou o provozních službách ze dne 13. 9.2004 jako přílohy č. 3 přihlášky pohledávky, -přílohy č. 4 a č. 5 přihlášky pohledávky a -Dodatkem č. 1 ke Smlouvě o provozních službách ze dne 19. 12. 2007 jako příloha č. 6 přihlášky pohledávky,

rozšířil dokazování. Konkrétně má ohledně dílčí pohledávky č. 15, tak jak shora uvedené, za to, že se ze Smlouvy vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách ze dne 22. 2. 2005, Změně vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách, Dodatku č. 1 ke Smlouvě o provozních službách ze dne 19. 12. 2007 a zejména z Memoranda (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-11-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) o porozumění ze dne 1. 9. 2009 ve znění Vedlejšího ujednání k Memorandu o porozumění, Změny vedlejšího ujednání ke Smlouvě o provozních službách ze dne 1. 9. 2009, ani dalších dokumentů připojených k přihlášce nevyplývá nárok žalobce na trvání smlouvy do roku 2020.

Pokud lhůta pro výpověď ze strany dlužníka byla v čl. VII odst. 3 písm. d) Smlouvy stanovená na 90 dnů. Tedy i při předčasném ukončení smlouvy výpovědí ze strany dlužníka byl původní žalobce oprávněn počítat ještě s touto výpovědní dobou, v níž mohl učinit kroky pro minimalizaci škod.

V daném případě došlo k postupu podle § 253 odst. 2 IZ v tehdy platném znění za situace, kdy že se insolvenční správce ve lhůtě 15dnů od prohlášení konkurzu, k čemuž došlo dne 30. 5. 2011, tedy do 15. 6. 2011 nevyjádřil, že Smlouvu splní, platí, že od Smlouvy odstoupil.

Soud zde má za to, že se jedná speciální ustanovení, které ve vazbě na ustanovení § 253 odst. 4 IZ v současném znění umožňuje druhému účastníkovi smlouvy, tedy žalobci, uplatnit náhradu škody tím způsobené přihlášku pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Žaloba byla podána dne 27. 6. 2011 tedy v měsíční lhůtě od odmítnutí plnění.

Je však nutno vycházet ze znění zákona č. 182/2006 Sb. účinného v době zahájení insolvenčního řízení na dlužníka, tedy k 17. 1. 2011, který v § 253 odst. 2 měl pouze 15 denní lhůtu, během níž se insolvenční správce od prohlášení konkurzu nevyjádřil, tak, že smlouvu splnil, platí, že od smlouvy odstupuje. S tím, že podle ustanovení § 253 odst. 4 IZ, v tehdejším znění, odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobem způsobené škody přihláškou pohledávky. Chyběla zde nynější 30 denní lhůta ode dne odmítnutí plnění.

K prokázání dílčí pohledávky č. 16 soud krom listin uvedených v přihlášce pohledávky a jejich přílohách provedl důkaz souhrnnou objednávkou u dlužníka na poskytnutí 450 ks IVT LARA (terminálu) ze dne 18. 1. 2010, resp. 3. 2. 2010. Objednávkami dlužníka na poskytnutí 100 ks terminálu IVT LARA ze dne 3. 11. 2011 včetně zajištění vydání certifikátu a provozuschopnosti zařízení, souhrnným přehledem o počtu IVT LARA v nájmu dlužníka ke dni 8. 1. 2010, souhrnným přehledem o počtu IVT LARA v nájmu ke dni 10. 1. 2011.

Dále provedl důkaz uhrazenou fakturou č. SA 10000/04 ze dne 9. 11. 2009 na částku 438.395,-Kč, uhrazenou fakturou SA 1019 ze dne 10. 2. 2010 na částku 630.000,-Kč, uhrazenou fakturou předchůdce žalobce dlužníkovi č. SA 10000/027 ze dne 8. 4. 2010 na částku 810.000,-Kč. Dále provedl důkaz uhrazenými fakturami a to SA 11018 ze dne 10. 1. 2011 na částku 990.000,-Kč a fakturami SA 11022 ze dne 9. 2. 2011, která byla v insolvenčním řízení zjištěna v plném rozsahu co do částky 990.000,-Kč; fakturami č. SA 11027 ze dne 11. 3. 2011 na částku 990.000,-Kč, která byla v insolvenčním řízení dle žalobce zjištěna v plném rozsahu a fakturou č. SA 11037 ze dne 10. 5. 2011 na částku 990.000,-Kč.

Soud nemá z těchto listin ani z navrženého důkazu výslechu Richarda Bureše, jednatele původního žalobce, za to, že by byla prokázána pravost předmětné pohledávky z ušlého nájemného. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-12-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Co do pohledávky č. 16 (ušlého nájemného) i č. 17 (opce na koupi terminálů) má soud za to, že přijetím a uzavřením Memoranda o porozumění ze dne 1. 9. 2009 mezi společností IGT-UK group limited, žalobcem a dlužníkem, tedy odlišnými smluvními stranami od Smlouvy uzavřené mezi žalobcem CYBE CZ s.r.o.-v likvidaci a CYBERVIEW INTERNATIONAL, Inc. a dlužníkem došlo pouze k nezávazné deklaraci účastníků Memoranda, nikoliv Smlouvy, že mají zájem na spolupráci a rozvoji obchodních vztahů v ČR, a to i po změně majetkové struktury dlužníka. Nelze z něj dovodit závazek účastníků Smlouvy k prodloužení doby trvání Smlouvy o 5 let.

Soud tak nemá základ nároků ani u jedné z dílčích pohledávek za prokázaný.

Soud má za to, že se nemusí zabývat výší nároků, tak jak předběžně poučil strany.

Soud zde poukazuje na účastníky citovanou literaturu Kotoučová, J. a kol., zákonu o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), Komentář, 1. vydání. Praha: C. H. Beck 2010, Komentář ustanovení § 193 IZ (str. 421) je-li pohledávka účinně popřena co do pravosti, umožňuje takový stav insolvenčnímu soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat toliko základ nároku. Pokud soud dospěje k závěru, že základ nároku je dán, není oprávněn bez dalšího zkoumat např. její výši nebo pořadí.

Po právní stránce byla věc posouzena takto.

Podle § 198 odst. 1 IZ (ve znění účinném v roce 2011) věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 IZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popřední.

Podle ustanovení § 198 odst. 2 IZ může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části, podle obchodního zákoníku, neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Soud se nejprve zabýval včasností podané žaloby. Přezkumné jednání, na kterém byla přezkoumána pohledávka žalobce přihláška P1861, proběhlo dne 26. 5. 2011, poslední den 30 denní lhůty přezkumného jednání tak připadl na 27 6. 2011, kdy byla žaloba včasně podána. Soud rovněž z obsahu protokolu o přezkumném jednání ze dne 26. 5. 2011 č. d. B-237 insolvenčního spisu zjistil, že pohledávky č. P1861 č. přihlášek 15 až 17 byly popřeny co do pravosti, nikoliv však eventuálně též co do výše. Znamená to, že předmětem incidenčního sporu může být pouze otázka důvodnosti základu pohledávky a že nelze zkoumat otázku výše nároku žalobce.

Soud má za to, že ačkoli žalobce svou pohledávku právně posuzuje jako pohledávku za majetkovou podstatou, pouze z procesní opatrnosti ji uplatnil formou přihlášky pohledávky. Přičemž podání ze dne 17. 8. 2011 č. l. 16 a následující žádal insolvenční soud o vydání dohledového usnesení, kterým by uložil insolvenčnímu správci povinnost tuto pohledávku za majetkovou podstatou žalobci uhradit. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-13-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Soud, stejně jako v předchozím rozsudku, odkazuje na novelu IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb., účinnou od 1. 1. 2014, dle níž byl do insolvenčního zákona vložen § 203a IZ. Podle něj v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 IZ je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou jí postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170 IZ) uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soud žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci.

Nedojde-li žaloba o určení pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň, je v insolvenčním řízení vyloučeno.

Nedojde-li žaloba určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčním soudem nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno.

Podle čl. II. (Přechodné ustanovení) zákona 294/2013 Sb. platí insolvenční zákon (ve znění účinném od 1. 1. 2014) pro insolvenční řízení zahájená přede dnem 1. 1. 2014 právní účinky úkonu, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Dle insolvenčního spisu pohledávky byly včas přihlášeny, byly insolvenčním správcem pojaty do systému přihlášených pohledávek a byly v rámci insolvenčního soudu přezkoumány.

Insolvenční soud ani insolvenční správce tak pochybnosti o charakteru pohledávky žalobce nemají a účinky proběhlého přezkumného jednání zůstávají zachovány.

Soud má za to, že žalobcem uplatněné pohledávky nejsou pohledávky za majetkovou podstatou, jejíž výčet je obsažen v § 168 IZ. Nelze jej extenzivním výkladem rozšiřovat, nýbrž musí v IZ výslovně stanoveno, že je určitá pohledávka pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 2 písm. k) IZ). Tak činí § 253 odst. 4 věta druhá IZ u pohledávek z pokračování smlouvy po prohlášení konkurzu, kdežto věta první daného ustanovení výslovně určuje, že odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky.

Je tedy zcela zřejmé, že žalobce svou pohledávku z titulu tvrzené škody způsobené odstoupením insolvenčního správce od Smlouvy o provozních službách musel přihlásit. Výkladové obtíže, zda běží a kdy běží lhůta přihlášení takové pohledávky, vzniklé logicky až po prohlášení konkurzu, když odstranilo až současné znění § 253 odst. 4 IZ, dle něhož tak jak shora uvedeno, lhůta končí nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění insolvenčním správcem.

Podle ustanovení § 253 odst. 2 až 4 IZ v daném případě insolvenční správce se do 15 dnů nevyjádřil, tak, že smlouvu splní. Platí, že od smlouvy odstupuje. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-14-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Podle ustanovení § 253 odst. 4 IZ (ve znění účinném v roce 2011), kdy insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky. K tomu v daném případě došlo a náhradu je nutno posoudit k tomuto datu.

Podle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (účinného od 1. 1. 2014) není-li dále ustanoveno jinak, řídí se ustanovení tohoto zákona i právní poměry týkající práv osobních, rodinných a věcných; jejichž vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

Tímto právním předpisem v daném případě je obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., který v ustanovení § 379 stanoví, že nestanoví-li tento jinak, nahrazuje se skutečná škoda a ušlý zisk. Tento zákon by se na danou situaci vztahoval, neboť se jedná o vztah mezi podnikateli při podnikatelské činnosti dle § 1 zákona 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. z. ). Tuto žalobce vyčísluje jakožto majetkovou újmu spočívající v tom, že žalobce nedosáhl zisku, kterého by dosáhl při pravidelném běhu věcí, tedy pokud by nedošlo k odstoupení od smlouvy insolvenčním správcem.

Soud však v souladu s právním názorem žalovaného má za to, že obchodní zákoník je třeba aplikovat subsidiárně, přičemž je při takové aplikaci nutno mít na zřeteli základní principy insolvenčního práva a řízení. Zejména ustanovení § 5a IZ, podle kterého musí být insolvenční řízení vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn, a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Dle ustanovení § 5 písm. d) IZ věřitelé jsou povinni zdržet se jednání směřující k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

Soud má tak za to, že pokud by soud připustil, že vedle skutečné škody, kterou však žalobce přihláškami č. 15, č. 16 a č. 17 nepožaduje, lze uplatnit přihlášku pohledávky ušlý zisk, došlo by ke zvýhodnění věřitele v rámci insolvenčního řízení.

Účelem § 253 IZ je, aby insolvenční správce po prohlášení konkurzu na majetek dlužníka mohl dlužníkovu majetkovou podstatu zde správcem provozovaný podnik dlužníka očistit od nevýhodných a nepotřebných závazků (smluv o vzájemném plnění, které nebyly ještě zcela splněny). Když dlužník se nachází v úpadku proto, že nemá možnost plnit řádně a včas své závazky. Dostal se do insolvence proto, že existuje převis jeho závazků nad reálnou možností jejich splnění.

Ustanovení § 253 IZ tak insolvenčnímu správci k řešení situace dlužníka dává právo, aby pro další etapu existence dlužníka vybral jen ty závazkové právní vztahy, které pro dlužníka nebudou zatěžující, nevýhodné, a jejichž plnění bude moci v rámci konkurzu dlužníka zajistit.

Soud má za to, že dle § 253 odst. 4 IZ by byl věřitel, s nímž byla smlouva ukončena, zvýhodněn tím, že po ukončení smlouvy by byl z majetkové podstaty poměrně uspokojen přiznáním náhrady škody formou ušlého zisku do budoucna vůči ostatním věřitelům. Tak, že by bylo uhrazeno celé plnění předpokládané zaniklou smlouvou, aniž by ale do majetkové (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-15-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) podstaty věřitel vrátil odpovídající protihodnotu, aniž by z jeho strany musela být vyvinuta jakákoliv činnost vůči dlužníku, aniž by musel vyvíjet jakoukoliv činnost v rámci svého podnikání.

Došlo by tím paradoxně k tomu, že by byl zvýhodněn účastník-věřitel z té smlouvy, kterou správce plnit nechtěl, protože v důsledku takového odstoupení by mu muselo být z majetkové podstaty obratem uhrazeno ve formě ušlého zisku poměrně veškeré plnění, na které by měl za běžných okolností nárok při řádném a včasném plnění smlouvy.

Naopak věřitel, účastník smlouvy, se kterým chce insolvenční správce ve smluvním vztahu pokračovat, by byl znevýhodněn, když by pro další období konkurzu dlužníka byl i nadále v nejistotě, zda mu bude z pokračující smlouvy nadále plněno, zda bude plněno po celou dobu, po kterou byla smlouva uzavřena.

Nadále by musel vůči dlužníkovi vyvíjet smlouvou předpokládanou činnost či poskytovat plnění. Tento výklad by vedl insolvenčního správce k tomu, že by potvrzoval všechny smlouvy o vzájemném plnění dle § 253 IZ, neboť by ve vztahu k výdajům z majetkové podstaty, by nepotvrzení smlouvy mělo stejný efekt (úhradu plnění či jeho modifikace v průběhu ušlého zisku jako trvání smlouvy). Insolvenční situaci dlužníka by to prohlubovalo a neřešilo.

Soud sice souhlasí s vyjádřením žalobce v tom, že se jeho pohledávky uplatnili poměrně, ale i přesto má za to, že by byl vůči ostatním věřitelům zvýhodněn. Tito by uplatňovali své pohledávky existující v okamžiku zahájení insolvenčního řízení, příp. k vyhlášení úpadku dlužníka ze dne 29. 3. 2011 či konkurzu ze dne 30. 5. 2011, a nikoliv čistý ušlý zisk jako pohledávku do budoucna.

Na rozdíl od žalovaného soud nemá za to, že by žalobce musel prokazovat dle § 373 obch. z. vznik škody, její výši, protiprávní jednání a příčinnou souvislost mezi vznikem škody žalobce a protiprávního jednání, kdy se v daném případě nejedná o protiprávní jednání, ale o postup dle § 253 odst. 2 a 4 IZ, kdy žalovanému jako insolvenčnímu správci dlužníka nemůže být přičítáno k tíži, že žalobce podnikal s dlužníkem jako obchodním partnerem, který nezvládl uřídit způsob svého podnikání a nyní se nachází v úpadku, který je řešen konkurzem. Protiprávního jednání se tak žalobce nedopustil, přesto však insolvenční zákon připouští možnost náhrady škody v takovémto případě.

Na druhé straně je však nutno zabývat námitkami žalovaného podle § 373 a § 374 obch. z. (č. l. 52 spisu)když úpadek dlužníka je okolnosti vylučující odpovědnost žalovaného k náhradě škody zde ušlého zisku: Neboť tato skutečnost nastala nezávisle na vůli žalovaného a brání žalovanému ve splnění jeho povinností ze smlouvy. S ohledem na vývoj insolvenčního řízení, nelze rozumně předpokládat, že by žalovaný tuto překážku na straně dlužníka i její následky odvrátil a překonal, a že by v době uzavření Smlouvy žalovaný nemohl vznik takovýchto překážek předvídat.

Pokud na čl. VII. bod 4. Smlouvy řeší důsledky předčasného ukončení smlouvy včetně práva na náhradu škody tím vzniklé, tento článek dle názoru soudu použít nelze, neboť se jedná o možnost smluvního ukončení smlouvy, nikoli o zákonnou fikci odstoupení od smlouvy dle § 253 IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-16-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Soud opětovně poukazuje na čl. VII odst. 3 písm. d) Smlouvy o možnost výpovědi smlouvy ze strany dlužníka, resp. žalovaného s výpovědní dobou v délce 90 dnů od doručení výpovědi, kdy by bylo možno ze strany žalobce uplatnit ušlý zisk pouze za dobu trvání takovéto výpovědní doby.

Co do přihlášky pohledávky č. 15, si žalobce si musel být vědom možnosti takto ukončit smlouvy, příp. ji ukončit dle VII odst. 3 písm. b) bod (ix) Smlouvy ve spojení s čl. VII odst. 4 Smlouvy o možnosti předčasného ukončení Smlouvy ze strany dlužníka, resp. žalovaného, pro případ vstupu do likvidace. Kdyby bylo ze strany žalobce nutno omezit uplatnění ušlého zisku i okamžikem vstupu žalobce do likvidace, do které vstoupil dne 1. 1. 2012. Od té doby existuje reálná možnost, že žalovaný Smlouvu z důvodu vstupu žalobce do likvidace, kdykoliv okamžitě ukončí.

Soud má tak za to, že krom námitek žalovaného ohledně porušování principu, na nichž stojí insolvenční zákon, tedy zásady insolvenčního řízení § 5 IZ a § 1 IZ, vzhledem ke shora uvedenému má soud požadavek žalobce i v rozporu s přiměřeně použitým ustanovením § 265 obch. z., dle něhož výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Soud má tak za to, že žalobce v případech pohledávek č. 15 a č. 16 kalkuloval s velmi nadsazenou dobou, po kterou by údajně mohl předpokládat zisk finančních výnosů z trvání Smlouvy a ušlého zisku a nájemného. Má za to, že existence této pohledávky č. 15 a č. 16, nebyla v přihlášce dostatečně doložena. U pohledávky č. 17 má soud za to, že č. VIII odst. 1 písm. a) Smlouvy zakládá pouze povinnost k uplatnění opce, a to ještě při trvání nájmu 5 let. Proto ani tento nárok nemá soud za prokázaný, neboť by žalobce musel doložit vznik nájemného ke konkrétním přístrojům, dobu trvání nájmu a splnění časové doby trvání nájemního vztahu 5 let. I tak by bylo založeno pouze právo, nikoli povinnost dlužníka odkoupit předmětné terminály LARA a platební ověřovací jednotky PVU, když i při výkladu, že je dlužník povinen uplatnit opci na terminály a platební ověřovací jednotky. Soud nemá za prokázané, že by Smlouva musela trvat po dobu 5 let, vzhledem k možnosti odstoupení, tak jak shora uvedeno.

Proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 163 IZ a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci v řízení plně úspěšný před soudy prvého a druhého stupně a náleží mu tak plná náhrada vzniklých nákladů řízení spojených s advokátním zastoupením.

Advokát žalovaného učinil v řízení původně před soudem prvního stupně 9 úkonů právní služby, a to: -převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 advokátního tarifu /dále jen AT /), -vyjádření k žalobě podané dne 12. 9. 2011 č. l. 11 a následující (§ 11 odst. 1 písmeno d) AT), -vyjádření k replice žalobce na výzvu insolvenčního soudu podané dne 3. 5. 2012, č. l. 49 a následující (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), -vyjádření k replice žalobce na výzvu insolvenčního soudu podané dne 19. 10. 2012, č. l. 78 a následující (§ 11 odst. 1 písm. d) AT, -účast na přípravném jednání dne 13. 3. 2014 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-17-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) -vyjádření k věci samé ze dne 15. 4. 2014, č. l. 144 a následující (§ 11 odst. 1 písm. d) AT), -účast na jednání dne 15. 5. 2014 a dne 12. 2. 2015 (§ 1 písm. g) AT), -účast na jednání dne 21. 5. 2015 (§ 11 písm. g) AT).

Tarifní hodnota u 4 úkonů právní služby provedených do 31. 12. 2012 je částka 25.000,-Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) AT) a sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon služby činí 2.100,-Kč (dle § 7 bod 5) AT).

Tarifní hodnosta u 5 úkonů právní služby provedených po 1. 1. 2013 je částka 50.000,-Kč (§ 9 odst. 4 písm. c AT), neboť se jedná o věc rozhodovanou v incidenčním nebo obdobném řízení a sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí 3.100,-Kč (§ 7 bod 5 AT).

Odměna advokáta tak činí celkem 4 x 2.100,-Kč, což je 8.400,-Kč a 5 x 3.100,-Kč, což je 15.500,-Kč; dohromady 23.900,-Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 AT za 9 úkonů právní služby 9 x 300,-Kč, dohromady 2.700,-Kč. Celkem 26.600,-Kč.

Náhrada za daň z přidané hodnoty 20 % u 4 úkonů právní služby 8.400,-Kč + 1.200,-Kč, dohromady 9.600,-Kč x 0,20 je 1.920,-Kč.

Náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 písm. a) AT ve výši 21 % u 5 úkonů právní služby účinných po 1. 1. 2013 činí částky 15.500,-Kč + 1.500,-Kč, dohromady 17.700,-Kč x 0,21 je 3.570,-Kč.

Dohromady pak DPH činí 5.490,-Kč.

Částka 26.600,-a DPH 5.490,-Kč činí dohromady částku 32.090,-Kč.

V odvolacím řízení žalovaný žádný úkon neučinil.

Za opětovné jednání před soudem prvého stupně náleží zástupci žalovaného mimosmluvní odměna dle § 9 odst. 4 písm. c) AT a § 7 bod 5) AT ve výši 3.100,-Kč měsíčně, a to za tyto úkony právní pomoci: -vyjádření ze dne 12. 12. 2016, -účast na jednání dne 11. 1. 2017, -doplnění skutkových tvrzení a závěrečná řeč z 9. 2. 2017, -účast u ÚJ dne 8. 3. 2017, -účast u ÚJ dne 26. 4. 2017.

Jedná se tak o 5 úkonů právní služby á 3.100,-Kč (celkem 15.500,-Kč) a 5 režijních paušálů dle § 13 odst. 3 AT á 300,-Kč (celkem 1.500,-Kč), dohromady 17.000,-Kč.

Podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. náleží pak 21 % z této částky (tedy 3.570,-Kč), dohromady pak částka 20.570,-Kč.

Součet částek za řízení před soudem prvého stupně, původní a současné, představuje součet částek 32.090,-Kč a 20.570,-Kč, což je dohromady 52.660,-Kč. (sp. zn. 60 ICm 1653/2011) pokračování-18-sp. zn. 60 ICm 1653/2011 (sp. zn.) Žalobce je tak povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 52.660,-Kč k rukám právního zástupce žalovaného.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Rozsudek se považuje za doručený zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Stejnopis rozsudku se doručuje účastníkům (zástupcům)zvlášť do vlastních rukou a lhůta k podání odvolání běží ode dne doručení stejnopisu rozsudku.

V Praze dne 5. května 2017

JUDr. David Hovorka, v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kamil Jakeš