MSPH 60 INS 5629/2011
č.d. MSPH 60 INS 5629/2011 C2-10

60 ICm 2433/2012-115

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobkyně: LIQUIDATORS v.o.s., IČ 24817465, sídlem Budečská 851/28, 120 00 Praha 2, insolvenční správce dlužníka FLAMBÉE s.r.o., IČ 64940179, sídlem Husova 5, 110 00 Praha 1, zast. JUDr. Oldřichem Řeháčkem, advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, proti žalované: Eva anonymizovano , anonymizovano , t.č. neznámého pobytu, zast. JUDr. Taťánou Kozákovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 18, 120 00 Praha 2, jako opatrovníkem, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze, o neúčinnost právního úkonu dlužnice,

takto:

I. Určuje se, že kupní smlouva uzavřená dlužnicí jako prodávající a žalovanou jako kupující dne 5.8.2009, jejímž předmětem je převod vlastnického práva k domu čp. 225 na stavební parcele č. 608, stavební parcely č. 608 a pozemkové parcely č. 330/12, vše v katastrálním území a obci Světice u Říčan, je neúčinná. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8,140.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 394.532,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce. IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice-Městskému soudu v Praze na náhradě nákladů řízení částku 6.857,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. pokračování-2-60 ICm 2433/2012

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 20.8.2012 se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, a to kupní smlouvy uzavřené dlužnicí jako prodávající a žalovanou jako kupující dne 5.8.2009. Žalobkyně se dále domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni obvyklou cenu kupní smlouvou prodaných nemovitostí ve výši 8,140.000,-Kč. Žalobkyně tvrdila, že předmětem kupní smlouvy byl převod vlastnického práva k domu čp. 225 na stavební parcele č. 608, stavební parcely č. 608 a pozemkové parcely č. 330/12, vše v katastrálním území a obci Světice u Říčan (dále jen nemovitosti ). Dne 17.6.2008 se konala valná hromada dlužnice, která rozhodla o snížení základního kapitálu dlužnice z 8,667.000,-Kč na 1,000.000,-Kč. Uvedeným dnem vznikl dlužnici závazek vyplatit společníkům, kterými byla žalovaná a její manžel Petr Pipek, částku odpovídající snížení základního kapitálu. Petr Pipek postoupil část své pohledávky z titulu snížení základního kapitálu ve výši 3,850.000,-Kč žalované. Dne 5.8.2009 uzavřela dlužnice jako prodávající a žalovaná jako kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem na žalovanou za kupní cenu ve výši 6,800.000,-Kč. Kupní smlouva obsahovala rovněž dohodu o započtení, kterou se smluvní strany dohodly, že část kupní ceny ve výši 3,000.000,-Kč se započítává na pohledávku žalované z titulu snížení základního kapitálu dlužnice. Zbývající část kupní ceny měla být uhrazena v penězích, avšak dne 4.10.2009 uzavřely dlužnice a žalovaná dohodu o započtení, kterou byla započtena zbývající část kupní ceny nemovitostí na zbývající část pohledávky žalované z titulu snížení základního kapitálu. Žalobkyně tvrdila, že kupní smlouvou došlo ke zkrácení možnosti uspokojení věřitelů dlužnice, jelikož v důsledku dohod o započtení se dlužnici nedostalo žádného protiplnění za prodané nemovitosti, neboť pohledávka dlužnice z titulu neuhrazené kupní ceny byla započtena zcela na pohledávku žalované. Nemovitosti rovněž byly prodány za nižší, než obvyklou cenu. Dlužnice a žalovaná byly osobami blízkými, resp. mezi nimi byl koncernový vztah. Z tohoto důvodu je třeba na kupní smlouvu a dohody o započtení pohlížet jako na úkony, které dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku. Bez ohledu na tuto domněnku dlužnice měla ke dni 31.12.2008 třicet osm věřitelů s pohledávkami po splatnosti více než tři měsíce a pohledávky těchto věřitelů nebyly uspokojeny ani k 31.12.2009. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně navrhovala, aby soud určil neúčinnost kupní smlouvy ze dne 5.8.2009. Současně navrhovala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalované obvyklou cenu nemovitostí, neboť žalovaná nemovitosti již nevlastní a nemůže je žalobkyni vydat.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji považuje za nedůvodnou. Žalovaná tvrdila, že nemovitosti jí byly prodány za obvyklou cenu, která byla určena znaleckým posudkem. Skutečnost, že následný znalecký posudek stanovil cenu vyšší, pak žalovaná měla za nerozhodnou zejména z důvodu, že rozdíl v cenách dle posudků činil pouze 6,4%.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

Dne 17.6.2008 se konala valná hromada dlužnice, které se účastnili společníci Petr Pipek a žalovaná. Valná hromada dlužnice rozhodla o snížení základního kapitálu dlužnice z dosavadní výše 8,667.000,-Kč na novou výši 1,000.000,-Kč, přičemž základní kapitál byl nadále tvořen vklady Petra Pipka ve výši 750.000,-Kč a žalované ve výši 250.000,-Kč. Valná hromada rozhodla, že částka odpovídající snížení základního kapitálu bude vyplacena společníkům v penězích do 30 dnů od zápisu snížení základního kapitálu do obchodního pokračování-3-60 ICm 2433/2012 rejstříku. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z notářského zápisu N 364/2008, NZ 302/2008. Snížení základního kapitálu bylo zapsáno do obchodního rejstříku dne 31.12.2008, což má soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku dlužnice. Petr Pipek postoupil svoji pohledávku za dlužnicí ve výši 3,850.000,-Kč z titulu snížení základního kapitálu žalované, což má soud za prokázané z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30.1.2009.

Dne 5.8.2009 uzavřeli dlužnice jako prodávající a žalovaná jako kupující kupní smlouvu, kterou dlužnice prodala žalované dům čp. 225, pozemkovou parcelu č. 330/12 a stavební parcelu č. 608, vše v katastrálním území Světice u Říčan, za kupní cenu ve výši 6,800.000,-Kč. Smluvní strany se dohodly, že část kupní ceny ve výši 3,800.000,-Kč uhradí kupující prodávající z hypotečního úvěru. Smluvní strany se dále dohodly na započtení části kupní ceny ve výši 3,000.000,-Kč na pohledávku žalované z titulu snížení základního kapitálu dlužnice. Všechny tyto skutečnosti má soud prokázané z kupní smlouvy ze dne 5.8.2009. Dne 4.10.2010 uzavřely dlužnice a žalovaná dohodu o započtení, kterou započetly zbývající část pohledávky žalované z titulu snížení základního kapitálu ve výši 3,800.000,-Kč na zbývající část pohledávky dlužnice z titulu neuhrazené kupní ceny ve stejné výši. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z dohody o započtení ze dne 4.10.2010.

Dne 17.8.2010 uzavřela žalovaná jako prodávající se společností ZUPPINI s.r.o. jako kupující kupní smlouvu, kterou žalovaná prodala této společnosti nemovitosti za kupní cenu ve výši 9,950.000,-Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z kupní smlouvy ze dne 17.8.2010.

Společníky dlužnice ke dni 5.8.2009 byly Petr Pipek s obchodním podílem ve výši 75% základního kapitálu dlužnice a žalovaná s obchodním podílem ve výši 25% základního kapitálu dlužnice, což má soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku dlužnice. Žalovaná a Petr Pipek byli k uvedenému dni manželé, což má soud za prokázané z výpisu z technologického centra MV ČR ze dne 5.4.2013.

Obvyklá cena nemovitostí ke dni 5.8.2009 činila částku 8,140.000,-Kč, což má soud za prokázané ze znaleckého posudku č. 149-56/2014 zpracovaného soudním znalcem Ing. Danielem Fiřtem.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen ins. zák. ) a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen obch. zák. ).

Podle ustanovení § 239 odst. 1 ins. zák. odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 ins. zák. právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez pokračování-4-60 ICm 2433/2012 přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle ustanovení § 66a odst. 4 obch. zák. osoby jednající ve shodě, které společně disponují většinou hlasovacích práv na určité osobě, jsou vždy ovládajícími osobami.

Podle ustanovení § 66a odst. 7 ins. zák. není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern.

Podle ustanovení § 66b odst. 3 obch. zák. není-li prokázán opak, má se za to, že osobami, jež jednají ve shodě podle odstavce 1, jsou společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci.

Po právní stránce posoudil soud věc takto.

V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 ins. zák. domáhala určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 5.8.2009 z důvodu, že se jedná o právní úkon bez přiměřeného protiplnění.

Z ustanovení § 240 odst. 1 ins. zák. vyplývá, že právním úkonem bez přiměřeného protiplnění je právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník. Tedy se musí jednat o takový právní úkon, na základě kterého se dlužník zbaví svého majetku, aniž by se mu za něj dostala ekvivalentní finanční náhrada.

Z provedeného dokazování vyplynulo, že kupní smlouva ze dne 5.8.2009 byla uzavřena tak, že za nemovitosti měla žalovaná uhradit dlužnici kupní cenu ve výši 6,800.000,-Kč. Tuto částku s ohledem na zjištěnou obvyklou cenu, které nemovitosti měly k uvedenému dni, nelze bez dalšího považovat za zcela zjevně nepřiměřenou. V řízení však bylo prokázáno, že kupní smlouva byla provázena dalšími právními úkony či skutečnostmi, které ve svém důsledku vedly k tomu, že dlužnice převedla nemovitosti na žalovanou bez jakéhokoliv protiplnění. Uzavření kupní smlouvy předcházelo rozhodnutí valné hromady dlužnice o snížení jejího základního kapitálu, v jehož důsledku vznikly žalované a jejímu manželovi pohledávky za dlužnicí. Manžel žalované následně postoupil žalované část své pohledávky tak, že ke dni uzavření kupní smlouvy měla žalovaná za dlužnicí pohledávku ve stejné výši, jako byla kupní smlouvou dohodnutá kupní cena nemovitostí. Kupní smlouva současně obsahovala dohodu o částečném započtení pohledávek obou smluvních stran. Pohledávka dlužnice představující zbývající část neuhrazené kupní ceny byla následně započtena na zbývající část pohledávky žalované další dohodou o započtení. Soud má za to, že v kontextu všech kupní smlouvě předcházejících i následných úkonů, zejména pak v důsledku započtení pohledávek, dlužnice převedla kupní smlouvou nemovitosti na žalovanou bez jakéhokoliv finančního protiplnění, a proto je kupní smlouva právním úkonem bez přiměřeného protiplnění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4886/2007).

V souladu s ustanovením § 240 odst. 2 ins. zák. lze za právní úkon bez přiměřeného protiplnění považovat pouze takový úkon, který dlužnice učinila v době, kdy byla v úpadku nebo který vedl k jejímu úpadku. Ustanovení § 240 odst. 3 ins. zák. pak upravuje vyvratitelnou domněnku úpadku v případě, že právní úkon byl učiněn ve prospěch osoby dlužnici blízké nebo osoby, která tvoří s dlužnicí koncern. V řízení bylo prokázáno, že v době uzavření kupní smlouvy byli jedinými společníky dlužnice žalovaná a její manžel a tyto pokračování-5-60 ICm 2433/2012 osoby lze považovat v souladu s ustanovením § 66b odst. 3 obch. zák. za osoby jednající ve shodě. V souladu s ustanovením § 66a odst. 4 obch. zák. byly žalovaná a její manžel osobami ovládajícími dlužnici. Z ustanovení § 66a odst. 7 obch. vyplývá, že žalovaná jako ovládající osoba dlužnice tvořila s dlužnicí jako ovládanou osobou koncern. Na základě uvedeného soud uzavřel, že dlužnice v okamžiku uzavření kupní smlouvy byla v úpadku, neboť kupní smlouva byla uzavřena ve prospěch osoby, se kterou dlužnice tvořila koncern.

S ohledem na výše uvedené právní posouzení skutkových zjištění soud uzavřel, že kupní smlouva ze dne 5.8.2009 je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, a tedy je neúčinná, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

V řízení bylo prokázáno, že žalovaná již nemovitosti nevlastní, a dále že jejich cena ke dni uzavření kupní smlouvy činila částku 8,140.000,-Kč. Žalobkyně se v žalobě domáhala v souladu s ustanovením § 239 odst. 4 ins. zák., aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni finanční ekvivalent plnění, kterého se žalované dostalo na základě neúčinného právního úkonu. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8,140.000,-Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Výrok III. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch, a proto má nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2.100,-Kč a 37.260,-Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby) podle ustanovení § 7 bod 6, § 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012, za tři úkony právní služby po 3.100,-Kč a 37.260,-Kč (sepis 2 vyjádření a účast u jednání soudu) podle ustanovení § 7 bod 6, § 9 odst. 4 písm. c), § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013, za tři úkony právní služby vykonané po změně žaloby po 3.100,-Kč a 40.860,-Kč (2x účast u jednání soudu a sepis vyjádření) podle ustanovení § 7 bod 6, § 9 odst. 4 písm. c), § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013, náhrady hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po 300,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady za promeškaný čas za účast u jednání dne 29.8.2013, které bylo odročeno bez projednání věci, ve výši 20.180,-Kč podle ustanovení § 14 odst. 2 advokátního tarifu stanovené z částek 3.100,-Kč a 37.260,-Kč, daně z přidané hodnoty, kterou je advokát z odměny a náhrad povinen odvést, ve výši 35.272,-Kč a zálohy na znalecký posudek ve výši 5.000,-Kč. Náklady řízení žalobkyně činí částku 394.532,-Kč.

Výrok IV. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř, přičemž náklady státu představuje část znalečného ve výši 6.857,-Kč, která nebyla kryta zálohou na náklady řízení uhrazenou žalobkyní.

Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 3. února 2015

Mgr. Michaela Wenzlová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Šímová