MSPH 60 INS 31846/2015-C2-21
MSPH 60 INS 31846/2015-C2-21

Č. j.: 160 ICm 1776/2016-77 (MSPH 60 INS 31846/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Erikem Ambrusem ve věci žalobce: MUDr. Vladimír anonymizovano , anonymizovano , bytem Na Hrázi 519/32, 180 00 Praha 8, zastoupený advokátem JUDr. Olga Vaňková, Karlovo nám. 28/559, Praha 2, proti žalovanému: 1) JUDr. Věra Sedloňová, se sídlem Sudoměřská 46, Praha 3, insolvenční správce dlužníka manželé Miroslav anonymizovano a Vilma anonymizovano , 2) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem V Zahradách 802/23, Praha 8, žalované 3) Vilma anonymizovano , narozená 16. 9. 1955, bytem V Kapslovně 2770/1, Praha 3, oba zastoupení advokátem JUDr. Tomáš Těmín Ph.D., se sídlem Karlovo náměstí 559/28, Praha 2, o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka za dlužníkem manželi Miroslavem anonymizovano a Vilmou anonymizovano ve výši 1.586.077,-Kč, přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze, pod sp.zn. MSPH 60 INS 31846/2015, přihláškou ze dne 1. 4. 2016, vedená pod P 12-1, je po právu.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1), nemá žalobce právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz pokračování 2 160 ICm 1776/2016

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) a žalovaným 3), jsou žalovaný 2) a žalovaný 3) povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku, jejíž výše bude specifikována v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne se 24. 5. 2016 se žalobce domáhal určení, že pohledávka za dlužníkem manželi Miroslavem anonymizovano a Vilmou anonymizovano ve výši 1.586.077,-Kč, přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze, pod sp.zn., přihláškou ze dne 1. 4. 2016, vedená pod P 12 -1, je po právu. Návrh opřel o tvrzení, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkemsplatnou, nepodmíněnou, nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.586.077,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011, na jejímž základě poskytl žalobce dlužníku půjčku ve výši 1.000.000,-Kč. Hotovostní předání půjčky dne 7. 11. 2011 bylo účastníky smlouvy o půjčce stvrzeno jejich podpisem. Při přezkumném jednání konaném dne 3. 5. 2016 žalovaní popřeli pohledávku co do pravosti, neboť pohledávka nevznikla, když žalobce neprokázal předání půjčky dlužníku.

Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby. Svou obranu postavil na tvrzení, že žalobce neprokázal předání půjčky, když smlouva o půjčce má reálnou povahu s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, č.j. 33 Cdo 4047/2008. Namítal, že k poskytnutí půjčky 1.000.000,-Kč by muselo dojít pouze bezhotovostním převodem, tak aby uvedené poskytnutí půjčky bylo v souladu se zákonem č. 254/200Sb., zákon o omezení plateb v hotovosti, což žalobce neprokázal.

Žalovaný 2) navrhl zamítnutí žaloby. Svou obranu postavil na tvrzeních, že žalobce žalovanému neposkytl finanční plnění na základě smlouvy o půjčce, nýbrž mu poskytl finanční plnění v několika platbách před uzavřením smlouvy o půjčce a uzavřením smlouvy o půjčce došlo pouze k určité jejich sumarizaci , přičemž odkázal na rozsudek NS ČR ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011. Žalovaná 3) se věci vyjádřila tak, že o půjčce nic neví.

Vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení-A-2 má soud za prokázané, že dne 21. 12. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na dlužníka-žalovaní 2) a 3). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2016 č.j.-A -11 má soud za prokázané, že byl zjištěn úpadek dlužníka, a povoleno oddlužení, které nabylo právní moci 2. 3. 2016. Žalobce uplatnil přihláškou pohledávky za dlužníkem splatnou, nepodmíněnou, nevykonatelnou pohledávku ve výši 1.586.077,-Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 7. 11. 2011, na jejímž základě poskytl žalobce dlužníku půjčku ve výši 1.000.000,-Kč s příslušenstvím (přihláška pohledávky žalobce). Při přezkumném jednání konaném dne 3. 5. 2016 žalovaní popřeli pohledávku žalobce co do pravosti, neboť pohledávka nevznikla, když žalobce neprokázal předání půjčky dlužníku. (protokol o přezkumném jednání-B-6, seznam přihlášených pohledávek). Insolvenční správce dlužníka, vyrozuměl žalobce dne 6. 5. 2016 o popření dlužníkem a insolvenčním správcem nevykonatelné pohledávky s poučením o právu podat žalobu na určení proti dlužníku do 30 dnů ode dne kdy nastaly účinky schválení oddlužení; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů ode dne doručení vyrozumění. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží. Doručeno žalobci dne 9. 5. 2016 (vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 6. pokračování 3 160 ICm 1776/2016

5. 2016 s doručenkou 9. 5. 2016). Z insolvenčního návrhu-návrhu na povolení oddlužení dlužníka ze dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že dlužník uvedl v popisu všech závazků dlužníka pohledávka žalobce z titulu půjčky 1.000.000,-Kč + úroky se splatností 1. 11. 2012. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 2) dne 7. 11. 2011 soud zjistil, že žalobce a žalovaný si sjednali poskytnutí půjčky ve výši 1.000.000,-Kč se splatností do 1. 11. 2012, s úrokem ve výši 10% p.a.. Žalovaný 2) stvrdil odevzdání předmětu půjčky dne 7. 11. 2011 smluvním prohlášením, jež podepsal. Z potvrzení o částečné úhradě dluhu ze dne 19. 11. 2013 soud zjistil, že žalovaný 2) plnil na smlouvu o půjčce ze dne 7. 11. 2011 ve výši 110.000,-Kč, s prohlášením o plnění na úroky z této půjčky. Z výpisu z účtu znějící na jméno žalobce, soud zjistil, že žalobce dne 19. 10. 2011 vybral hotovost ve výši 1.000.000,-Kč

Po právním zhodnocení skutkových zjištění dle § 198 odst. 1 IZ ve spojení s § 410 odst. 2 IZ dospěl soud k závěru, že jsou splněny předpoklady, za nichž se soud může nárokem uplatněným incidenční žalobou zabývat a tato je důvodná. Žalobce byl ke dni podání žaloby ve věci aktivně legitimován, neboť žalovaní popřeli jeho pohledávky. Žalovaní-insolvenční správce a dlužník jsou ve věci pasívně věcně legitimováni. Žalobce po doručení vyrozumění o popření jeho nevykonatelné pohledávky dne 9. 5. 2016 podal žalobu na určení pravosti jeho pohledávky s ohledem na datum podání žaloby dne 24. 5. 2016 (datum schválení oddlužení B-14 20. 7. 2016), tedy soud rovněž dospěl k závěru o včasnosti takto podané žaloby. V řízení bylo prokázáno, že žalobce a žalovaný 2) dne 7. 11. 2011 uzavřeli ve smyslu ust. § 657 a násl. zákona 40/1964 Sb., Občanský zákoník smlouvu o půjčce, na jejímž základě vznikl jednak žalobci závazek půjčit žalovanému peníze v dohodnuté výši a jednak závazek žalovaného 2) poskytnuté finanční prostředky, včetně sjednaného navýšení, vrátit žalobci. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalobce půjčku poskytl v den uzavření smlouvy dne 7. 11. 2011 v hotovosti, když smlouva o půjčce obsahuje prohlášení dlužníka, že převzetí půjčky od věřitele potvrzuje svým podpisem na smlouvě. Odporuje pravidlům logického myšlení uvěřit obraně dlužníka, že předmět půjčky od věřitele toho dne nepřevzal, resp. převzal dříve, tedy případně dovozovat že smlouva o půjčce není dostačujícím důkazem pro prokázání opaku (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2547/2011). O poskytnutí půjčky žalobcem žalovanému 1) dne 7. 11. 2011 ve výši 1.000.000,-Kč svědčí i skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce vybral v hotovosti ze svého účtu dne 19. 10. 2011 částku 1.000.000,-Kč, jež zcela koresponduje s poskytnutou půjčkou a časová souvislost 19. 10. 2011 (datum výběru) a 7. 11. 2011 (předání půjčky) se nabízí. Potud k námitce žalované 1) neprokázání předání půjčky, když smlouva o půjčce má reálnou povahu s odkazem žalované 1) na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2009, č.j. 33 Cdo 4047/2008. Co se týče námitky žalované 1), že k poskytnutí půjčky ve výši 1.000.000,-Kč by muselo dojít pouze bezhotovostním převodem, jinak by takové poskytnutí bylo v rozporu se zákonem č. 254/200Sb., zákon o omezení plateb v hotovosti. Pak lze uzavřít, že v řízení prokázané poskytnutí půjčky ve výši 1.000.000,-Kč v hotovosti bylo dozajista v rozporu se zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, avšak v oblasti soukromoprávních vztahů zcela bez významu, když byl porušen předpis veřejného práva. K rozporu tvrzení žalobce ohledně předání půjčky, kdy žalobce nejprve tvrdil, že půjčka byla poskytnuta jednorázově dne 7. 11. 2011. V reakci na vytýkané porušení zákona o omezení plateb v hotovosti uvedl ve svém podání ze dne 20. 9. 2016 (na němž žalovaný 2) staví svoji obranu), že platba byla realizována v několika částkách, tak jak je měl žalobce k dispozici. A následně k dotazu soud při jednání, nechť tento rozpor vysvětlí, setrval na svém původním tvrzení, že půjčka byla poskytnuta jednorázově dne 7. 11. 2011 s tím, že tvrzení učiněné v podání ze dne 20. 9. 2016 bylo učiněno bez odsouhlasení klienta. Pak soud má za to, že v řízení bylo prokázáno poskytnutí půjčky jednorázově dne 7. 11. 2011, a tvrzený rozpor byl odstraněn, a soud se domnívá, že tvrzený rozpor byl spíše vyvolán obavou z porušení zákona o omezení plateb v hotovosti. pokračování 4 160 ICm 1776/2016

Tedy soud nepovažuje za přiléhavou námitku žalobce žalovaného 2), že přihlášený nárok je dán z jiného titulu, a je na místě žalobu z formálních důvodů zamítnout s odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1902/2011, když skutkový děj je nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi a tvrzené skutečnosti nejsou v logickém rozporu, a jako takové byly v řízení prokázány. S ohledem na shora uvedené, soudu nezbylo než žalobě na určení, vyhovět, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. uvedeno. Jen pro úplnost soud dodává, že je s podivem, že sám dlužník nejprve uvede v insolvenčním návrhu-popisu všech závazků-závazek za žalobcem, v návrhu prohlásí, že údaje jsou pravdivé, na dluh částečně plní, a následně jej popře s tím, že mu žalobce půjčku neposkytl. Soud neučinil žádná skutková zjištění z čestného prohlášení Jiřího Veleby, rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 7. 2016 č.j. 13 C 58/2015-121, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne č.j. 26 Co 459/2016-14, úředního záznam o podaném vysvětlení dlužníkem ze dne 24. 9. 2015 se záznamem o nahlédnutí do trestního spisu ze dne 23. 10. 2015, když rozhodující skutečnosti byly v řízení již dostatečně prokázány, ve zbytku návrhy na provedení důkazů zamítl pro nadbytečnost.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 1) je odůvodněn ustanovením § 202 odst. 1 IZ, kdy ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) a žalovaným 3), je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5.000,-Kč, mimosmluvní odměny dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen advokátní tarif ), za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, žaloba, 1 x vyjádření ve věci k výzvě soudu, 2 x účast na soudním jednání dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,) celkem ve výši 15.500,-Kč (z tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, tedy 50.000,-Kč nikoliv, jak se žalobce domáhá 1.000.000,-Kč), tomu odpovídající pět režijních paušálů po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.500,-Kč, a 21 % DPH v částce 3.570,-Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady řízení ve výši 25.570,-Kč jsou žalovaní 2) a 3) (jako jeden dlužník v řízení) povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobce dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.. Co se týče žalobcova doplnění dokazování soud žalobci za tento úkon nepřiznal mimosmluvní odměnu ani režijní paušál, když jeho přiznání by bylo zřejmým zneužitím institutu náhrady účelných nákladů, představující přiznání odměny za úkon, jimiž žalobce v podstatě precizuje, ale opakuje skutková tvrzení uvedená v žalobě, přičemž žaloba má být perfektní v době jejího podání a následná potřeba jejího doplnění ze strany žalobce nemůže jít k tíži žalovaného, totéž platí i pro pouhé předložení důkazů, byť k výzvě soudu.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 26. června 2018 Mgr. Erik Ambrus, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Linhartová