MSPH 60 INS 29920/2013-C2-9
MSPH 60 INS 29920/2013-C2-9

160 ICm 4510/2014-103

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobkyně: Mgr. Karolína Černá, sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, insolvenční správkyně dlužnice FILIP Media, a.s., IČO 27187233, sídlem Janáčkovo nábřeží 1153/13, 150 00 Praha 5, zast. Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem, sídlem Argentinská 783/18, 170 00 Praha 7, proti žalované: SPGroup a.s., IČO 63078571, sídlem Masarykovo nábř. 235/28, 110 00 Praha 1, zast. Mgr. Davidem Belhou, advokátem, sídlem Janáčkovo nábřeží 1153/13, 150 00 Praha 5, o neúčinnost právního úkonu dlužnice,

takto:

I. Žaloba o určení, že právní úkon dlužnice spočívající v uzavření smlouvy o započtení dne 31.12.2012 je neúčinný, se zamítá. II. Žaloba o zaplacení částky 45,000.000,-Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. od 1.2.2013 do zaplacení se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 39.265,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 18.12.2014 se žalobkyně domáhala určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, a to úkonu spočívajícího v uzavření smlouvy o započtení se pokračování-2-160 ICm 4510/2014

žalovanou dne 31.12.2012. Žalobkyně tvrdila, že dne 12.12.2012 představenstvo dlužnice rozhodlo o zřízení kapitálového fondu v celkové výši 50,000.000,-Kč s tím, že kapitálový fond měl být tvořen příplatky akcionářů ve formě peněžitých plnění mimo základní kapitál dlužnice. Mimořádná valná hromada dlužnice konaná téhož dne jednomyslně zřízení kapitálového fondu odsouhlasila. Téhož dne rovněž dozorčí rada dlužnice udělila souhlas s nabytím majetku ve smyslu ustanovení § 193 odst. 2 obch. zák. Dne 15.12.2012 dlužnice uzavřela se svými akcionáři smlouvy o vkladu. Žalovaná jako akcionář s podílem na základním kapitálu a hlasovacích právech dlužnice ve výši 90% se zavázala poskytnout ve prospěch kapitálového fondu dlužnice příplatek ve formě peněžitého plnění v částce 45,000.000,-Kč nejpozději do 31.1.2013. Ing. Aleš Klíč jako akcionář s podílem na základním kapitálu a hlasovacích právech dlužnice ve výši 10% se zavázal poskytnout ve prospěch kapitálového fondu dlužnice příplatek ve formě peněžitého plnění v částce 5,000.000,-Kč nejpozději do 28.2.2013. Žalovaná svoji povinnost uhradit příplatek mimo základní kapitál ve formě peněžitého plnění nesplnila, neboť dne 31.12.2012 uzavřela s dlužnicí smlouvu o započtení, kterou smluvní strany započetly vzájemné pohledávky co do částky 45,000.000,-Kč. Pohledávky žalované za dlužnicí představují pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru a další pohledávky z obchodních vztahů v celkové výši 56,330.107,96 Kč. Žalobkyně tvrdila, že ke dni uzavření smlouvy o započtení měla dlužnice splatné závazky ve výši 15,011.100,-Kč, proto smlouva o započtení představuje zvýhodňující právní úkon dlužnice, neboť se žalované dostalo vyššího uspokojení jejích pohledávek, než by se jí dostalo v konkurzu. Žalobkyně rovněž tvrdila, že smlouvou o započtení byli úmyslně zkráceni ostatní věřitelé dlužnice, přičemž tento úmysl musel být žalované jako osobě tvořící s dlužnicí koncern znám.

Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že není důvodná. Žalovaná nezpochybňovala skutkové okolnosti tvrzené žalobkyní, pokud se týká její příplatkové povinnosti mimo základní kapitál a následného započtení vzájemných pohledávek s dlužnicí. Žalovaná tvrdila, že na průběh událostí je třeba nahlížet komplexně. Úmyslem dlužnice, ani žalované nebylo zkrácení ostatních věřitelů, ale naopak zlepšení postavení a finanční stability dlužnice, a tím i jejích věřitelů. Na dobrovolné poskytnutí příplatku a následný zápočet pohledávek je třeba nahlížet jako na jedno právní jednání, a nikoliv vytrhnout jediný krok, započtení, z kontextu. Účelem poskytnutí dobrovolného příplatku mimo základní kapitál byl zánik části pohledávky žalované, a tím i zlepšení její bilance. Celý proces je pak třeba chápat jako proces kapitalizace pohledávky žalované. Žalovaná konečně namítala, že ke dni uzavření smlouvy o započtení nebyla dlužnice v úpadku, a ani se nejednalo mezi žalovanou a dlužnicí o koncernový vztah.

Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

Dne 12.12.2012 se konala valná hromada dlužnice, které se účastnila žalovaná a Ing. Aleš Klíč jako akcionáři dlužnice. Valná hromada v souladu se svým programem jednání projednala zřízení kapitálového fondu v částce 50,000.000,-Kč k vytvoření vlastního kapitálu dlužnice s tím, že kapitálový fond bude vytvořen příplatky akcionářů ve formě peněžitých plnění mimo základní kapitál dlužnice. Valná hromada dlužnice jednomyslně vyslovila souhlas se zřízením kapitálového fondu v uvedené výši za účelem zvýšení vlastního kapitálu dlužnice a posílení její finanční stability. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z pozvánky na valnou hromadu ze dne 10.11.2012 a zápisu o valné hromadě ze dne 12.12.2012. O zřízení kapitálového fondu rozhodlo představenstvo dlužnice a dozorčí rada dlužnice udělila souhlas s nabytím majetku dlužnice, který je předmětem kapitálového fondu. pokračování-3-160 ICm 4510/2014

Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze zápisu ze zasedání představenstva dlužnice ze dne 12.12.2012 a zápisu ze zasedání dozorčí rady dlužnice ze dne 12.12.2012. Dne 15.12.2012 uzavřely dlužnice a žalovaná smlouvu o vkladu, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve prospěch kapitálového fondu dlužnice příplatek ve formě peněžitého plnění v částce 45,000.000,-Kč bezhotovostním převodem na účet dlužnice do 31.1.2013, což má soud za prokázané z této smlouvy.

Dne 1.12.2007 uzavřely dlužnice a žalovaná smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou se žalovaná zavázala poskytnout dlužnici úvěr až do částky 50,000.000,-Kč a dlužnice se zavázala vrátit úvěr spolu s úroky nejpozději do 31.12.2013. Dlužnice úvěr čerpala průběžně ode dne 18.2.2008. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1.12.2007 včetně jejích dodatků a výpisů z bankovního účtu žalované za uvedené období. Ke dni 31.1.2012 činil dlužnicí čerpaný úvěr částku 49,260.715,58 Kč, což má soud za prokázané ze smlouvy o započtení ze dne 31.12.2012.

Dne 31.12.2012 uzavřely dlužnice a žalovaná smlouvu o započtení, kterou započetly své vzájemné závazky, a to žalovaná svoji pohledávku za dlužnicí ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která na jistině činila částku 49,260.715,58 Kč a dlužnice svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o vkladu ve výši 45,000.000,-Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o započtení ze dne 31.12.2012.

Žalovaná poskytla peněžité plnění dlužnici mimo základní kapitál dlužnice, aby mohl být proveden vzájemný zápočet pohledávek dlužnice a žalované. O zřízení kapitálového fondu dlužnice mimo základní kapitál bylo rozhodnuto opakovaně. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z účastnického výslechu žalované. Dne 16.11.2009 uzavřely dlužnice a žalovaná smlouvu o vkladu, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve prospěch kapitálového fondu dlužnice příplatek ve formě peněžitého plnění v částce 31,500.000,-Kč bezhotovostním převodem na účet dlužnice do 30.11.2009, což má soud za prokázané z této smlouvy. Dne 16.11.2009 uzavřely dlužnice a žalovaná smlouvu o započtení, kterou započetly své vzájemné závazky, a to žalovaná svoje pohledávky za dlužnicí ze smluv o půjčce a částečně ze smlouvy o revolvingovém úvěru v celkové výši 31.500.000,-Kč a dlužnice svoji pohledávku za žalovanou ze smlouvy o vkladu ze dne 16.11.2009 ve výši 31,500.000,-Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy o započtení ze dne 16.11.2009.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 ins. zák. odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění.

Podle ustanovení § 241 odst. 1 ins. zák. zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. pokračování-4-160 ICm 4510/2014

Podle ustanovení § 242 odst. 1 ins. zák. odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám.

Po právní stránce posoudil soud věc takto.

V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 ins. zák. domáhala určení neúčinnosti právního úkonu dlužnice spočívajícího v uzavření smlouvy o započtení vzájemných pohledávek dlužnice a žalované v částce 45,000.000,-Kč. Podle tvrzení žalobkyně je dohoda o započtení neúčinným právním úkonem z důvodu, že k úhradě závazků žalované došlo v době, kdy dlužnice měla řadu dalších závazků po splatnosti vůči jiným věřitelům. Soud se s ohledem na výše popsaná skutková zjištění zabýval otázkou, zda smlouva o započtení naplňuje některou ze skutkových podstat neúčinných právních úkonů vymezených insolvenčním zákonem, zejména vymezených ustanoveními § 241 a § 242 ins. zák. Z provedeného dokazování vyplynulo, že smluvní strany započetly vzájemné závazky, přičemž závazek dlužnice vůči žalované vznikl na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a představoval jistinu poskytnutého úvěru a závazek žalované vznikl na základě smlouvy o vkladu. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že žalovaná smlouvou o vkladu dobrovolně převzala závazek k zaplacení finančních prostředků do kapitálového fondu dlužnice, k jehož zřízení současně s převzetím závazku žalovanou dala souhlas valná hromada dlužnice, jejíhož jednání se žalovaná účastnila. Ve stejné době, kdy dle tvrzení žalobkyně měla dlužnice závazky po splatnosti vůči více věřitelům, se tedy žalovaná dobrovolně zavázala k úhradě částky 45,000.000,-Kč mimo základní kapitál dlužnice. Následným započtením takto dobrovolně převzatého závazku žalované vůči skutečně existujícímu závazku dlužnice dle názoru soudu nemohlo dojít ke zkrácení věřitelů dlužnice, neboť tímto úkonem se pouze snížily existující závazky dlužnice vůči žalované, a tedy se i zlepšilo postavení ostatních věřitelů dlužnice, neboť došlo k zániku skutečně existujícího závazku dlužnice v částce 45,000.000,-Kč. Soud v této souvislosti uvěřil účastnické výpovědi žalované, že dobrovolný závazek k příplatkové povinnosti převzala žalovaná pouze za účelem následného započtení vzájemných pohledávek, obzvláště za situace, kdy obdobným způsobem byly uhrazeny existující závazky dlužnice vůči žalované již v přechozích letech. Dále rovněž při posouzení, zda smlouva o započtení je neúčinným úkonem dlužnice, nelze odhlédnout od skutečnosti, že poté, co by se stal závazek žalované vůči dlužnici splatným, tedy po 31.1.2013, mohla zánik vzájemných závazků nastolit sama žalovaná jednostranným započtením vzájemných závazků, které by nebylo úkonem dlužnice, a tedy by nebylo napadnutelné odpůrčí žalobou.

S ohledem na zjištěné skutkové okolnosti, za kterých byla smlouva o započtení uzavřena, soud dospěl k závěru, že smlouva není právním úkonem dlužnice, kterým by byla žalovaná zvýhodněna na úkor jiných věřitelů nebo kterým by dlužnice úmyslně zkracovala uspokojení svých věřitelů, a proto žalobu zamítl, a to jak ve vztahu vyslovení neúčinnosti právního úkonu dlužnice, tak ve vztahu uložení povinnosti žalované zaplatit do majetkové podstaty dlužnice částku 45,000.000,-Kč, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

Pokud se týká žalovaného úroku z prodlení z částky 45,000.000,-Kč, soud považuje za nutné uvést, že povinnost vydat plnění z neúčinného právního úkonu vzniká až právní mocí rozhodnutí, kterým je odpůrčí žalobě vyhověno (ustanovení § 239 odst. 4 věta první ins. zák.). Tedy až tímto okamžikem může být povinná osoba zavázaná k vydání plnění a v době před rozhodnutím o odpůrčí žalobě se nemůže dostat do prodlení s tímto plněním. Jinými slovy pokračování-5-160 ICm 4510/2014 povinnost k zaplacení žalobkyní požadovaného příslušenství by žalované nevznikla ani v případě, že by soud žalobě vyhověl a v této části by vždy bylo namístě žalobu zamítnout.

Jelikož soud dospěl k závěru, že smlouva o započtení nezkracuje ostatní věřitele, ani nezvýhodňuje žalovanou, otázkou úpadku dlužnice ke dni uzavření smlouvy se více nezabýval.

Výrok III. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci úspěch, a tedy má nárok na náhradu nákladů tohoto řízení žalobkyní. Náklady řízení žalované sestávají z odměny advokáta za devět úkonů právní služby po 3.100,-Kč (převzetí zastoupení, sepis pěti vyjádření a tři účasti u jednání soudu) dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, odměny advokáta za účast u jednání soudu při, kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí, ve výši jedné poloviny odměny stanovené podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za deset úkonů právní služby po 300,-Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daně z přidané hodnoty k odměně a náhradě hotových výdajů ve výši 6.815,-Kč. Náklady řízení žalované tedy činí částku 39.265,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 29. září 2015 Mgr. Michaela Wenzlová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Trojáčková