MSPH 60 INS 26651/2015-C2-4
MSPH 60 INS 26651/2015-C2-4

Č. j.: 160 ICm 4745/2016-16 (MSPH 60 INS 26651/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Erikem Ambrusem ve věci žalobce: JUDr. Jiří Voda LL.M., IČO: 68754515, se sídlem Sokolovská 85/104, Praha 8, insolvenční správce dlužníka GEOMEDIA s.r.o., IČ: 61507741, se sídlem Hornokrčská 707, Praha 4, zastoupená advokátem JUDr. Miroslava Petrušová, LL.M. se sídlem Sokolovská 85/104, Praha 4, proti žalované: RAVALON s.r.o., IČO: 28509323, se sídlem Branická 213/53, Praha 4, o neúčinnosti právního úkonu dlužníka,

takto:

I. Určuje se, že bankovní převod z běžného účtu č. 7468726001/5500 vedeného u Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO: 49240901 v částce 55.000,-Kč, a to ve prospěch účtu č. 3848780001/5500 vedeného u Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO: 49240901, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 55.000,-Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Soud ukládá žalovanému, aby zaplatil České republice-Městskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. isir.justi ce.cz 2 160 ICm 4745/2016 IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.228,- Kč, k rukám advokáta žalobce JUDr. Miroslava Petrušová, LL.M., a to do tří dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 16. 12. 2016 se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, spočívajícího v provedení bankovního převodu z běžného účtu č. 7468726001/5500 vedeného u Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO: 49240901 v částce 55.000,-Kč, a to ve prospěch účtu žalovaného č. 3848780001/5500 vedeného u Raiffeisenbank a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, IČO: 49240901, jakož i, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 55.000,-Kč. Návrh opřel o tvrzení, že insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno dne 23. 10. 2015. Dne 18. 12. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce dlužníka žalobce a na majetek dlužníka prohlášen konkurz. V době, kdy se již dlužník nacházel v úpadku, tedy dne 22. 2. 2015 provedl dlužník bezhotovostní peněžní transakci (platbu) ve výši 55.000,-Kč ve prospěch žalované, představující dílčí úhradu faktury č. 4140815 na částku 90.750,-Kč, přitom dlužník a žalovaný tvořili ke dni 22. 2. 2015 koncern, neboť měli (mají) stejný okruh společníků i osob zastávající funkci statutárního orgánu. Převod jako soluční úkon dlužníka představuje zvýhodňující právní jednání, neboť v jeho důsledku se dostalo žalovanému jako věřiteli dlužníka vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkurzu. V insolvenčním řízení je totiž celkem přihlášeno, tedy výše zjištěných a nezajištěných pohledávek činí 4,399.400,47 Kč. Majetková podstata dlužníka je již zcela zpeněžena, na účtu majetkové podstaty je částka 1,244.345,25 Kč, která ovšem bude ponížena o pohledávky za majetkovou podstatou představující odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce. Je tedy zřejmé, že míra uspokojení žalovaného by v konkurzu byla nižší (cca 28% jeho pohledávky, přičemž míra uspokojení bude ještě nižší po úhradě pohledávky za majetkovou podstatou představující odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce), než se mu dostalo dílčím uhrazením jeho faktury cca 50 %.

Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 25. 4. 2017 žalovaný svou obranu postavil na tvrzeních, že předmětná faktura se týká služeb poskytovaných zákazníkům z oblasti automotive, kterými se zabýval zesnulý RNDr. Stibitz, který byl jak u dlužníka, tak u žalovaného většinovým majitelem. Mezi dlužníkem a žalovaným existovaly vzájemné závazky, které se vypořádávaly dle aktuální ekonomické situace jedné či druhé společnosti, přičemž odkázal na platbu ze dne 9. 2. 2015 ve výši 35.000,-Kč poukázanou žalovaným dlužníku. Při jednání konaném dne 9. 1. 2018 žalovaný učinil nesporným, že dlužník a žalovaný tvořili koncern, že dlužník byl v úpadku ke dni 22. 2. 2015, a po provedeném dokazování učinil nesporným i to, že se žalovanému dostalo vyššího uspokojení, než jaké by mu náleželo v konkurzu, a sám navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že insolvenční řízení na dlužníka bylo zahájeno dne 23. 10. 2015 (insolvenční návrh ze dne 23. 10. 2015, navrhovatel dlužník, vyhláška -A-2 o zahájení insolvenčního řízení dne 26. 10. 2015). Dne 18. 12. 2015 byl zjištěn úpadek dlužníka a ustanoven insolvenční správce dlužníka žalobce, a prohlášen na majetek dlužníka konkurz (usnesení Městského soudu v Praze MSPH 60 INS 26651/2015-A-11). Dlužník a žalovaný ke dni 22. 2. 2015 měli stejný okruh společníků i osob zastávající funkci statutárního orgánu (úplný výpis z obchodního rejstříku žalovaného a 3 160 ICm 4745/2016 dlužníka, nesporné skutečnosti). V řízení bylo dále prokázáno, že dne 22. 2. 2015 provedl dlužník bezhotovostní peněžní platbu ve výši 55.000,-Kč ve prospěch žalovaného (výpis z běžného účtu dlužníka), jako dílčí úhradu faktury č. 4140815 znějící na částku 90.750,-Kč (faktura č. 4140815), ačkoliv byl dlužník ke dni 22. 2. 2015 v úpadku (nesporné skutečnosti). V insolvenčním řízení dlužníka činí zjištěné a nezajištěné pohledávky 4,399.400,47 Kč. Majetková podstata dlužníka je zcela zpeněžena, na účtu majetkové podstaty je částka 1,244.345,25 Kč (seznam přihlášek, nesporné skutečnosti).

Podle ustanovení § 239 odst. 1 ins. zák. odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plnění nebo peněžitou náhradu plnění.

Podle § 241 ins. zák., zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Po právním zhodnocení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se žalobou podanou v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 ins. zák. domáhal určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní platby ve výši 55.000,-Kč dne 22. 2. 2015 ve prospěch žalovaného, jakož i, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 55.000,-Kč (§ 239 odst. 4 ins. zák.). V řízení bylo prokázáno, že byla v souladu s § 241 ins. zák. zachována lhůta pro odporovatelnost právního úkonu, neboť právní úkon dlužníkem byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch žalovaného (insolvenční řízení zahájeno dne 23. 10. 2015, právní úkon učiněn dne 22. 2. 2015). Ostatně zvýhodňujícímu právnímu úkonu bylo možno odporovat v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení, neboť byl učiněn ve prospěch osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, tak jak se podává níže. V řízení bylo dále prokázáno a mezi účastníky rovněž nesporné, že v době kdy dlužník učinil právní úkon spočívající v provedení bezhotovostní peněžní platby ve výši 55.000,-Kč ve prospěch žalované, měli žalovaný a dlužník stejný okruh společníků i osob zastávající funkci statutárního orgánu, tvořili tedy dle § 79 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, koncern. Má se tedy za to ve smyslu § 241 ins. zák, že dne 22. 2. 2015, byl již dlužník v úpadku, což ostatně nebylo mezi účastníky 4 160 ICm 4745/2016 sporné. Mezi účastníky nebylo sporné a v řízení bylo rovněž prokázáno, že dlužník provedl dne 22. 2. 2015 bezhotovostní peněžní platbu ve výši 55.000,-Kč ve prospěch žalované jako dílčí úhradu faktury č. 4140815 znějící na částku 90.750,-Kč. Při hodnocení, zda právního úkon dlužníka, spočívajícího v provedení bezhotovostní peněžní platby ve výši 55.000,-Kč dne 22. 2. 2015 ve prospěch žalované, a to z důvodů, že se jedná o zvýhodňující právní úkon, je neúčinným právním úkonem dlužníka, soud dospěl k tomuto závěru. Za situace, kdy v insolvenčním řízení dlužníka činí zjištěné a nezajištěné pohledávky 4,399.400,47 Kč. Majetková podstata dlužníka je zcela zpeněžena, na účtu majetkové podstaty je částka 1,244.345,25 Kč, pak nelze než uzavřít, že míra uspokojení žalovaného by v konkurzu činila cca 28% jeho pohledávky (přičemž míra uspokojení bude ještě nižší po úhradě pohledávky za majetkovou podstatou představující odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce), avšak dílčí úhradou jeho faktury se mu dostalo uspokojení ve výši cca 60 % (uhrazeno 55.000,-Kč z 90.750,-Kč). Z tohoto závěru tedy jednoznačně plyne, že se žalovanému ve smyslu § 241 ins. zák. dostalo na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce se v souladu s ustanovením § 239 odst. 4 věta druhá ins. zák. současně domáhal vydání částky 55.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, pak tedy soud současně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Vzhledem k tomu, že žalobce je v řízení osvobozen od placení soudního poplatku (§11 odst. 2 písm n) zákona č. 549/1991 Sb., soud v souladu s ust. § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích rozhodl o přenosu poplatkové povinnosti na žalovaného, a ve výroku III. tohoto rozsudku mu uložil povinnost zaplatit soudní poplatek, jehož výše činí 2.000,-Kč (viz položka 13 bod 1 písm. d) Sazebníku poplatků).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náklady řízení se sestávají z mimosmluvní odměny dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen advokátní tarif ), za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci, účast na soudním jednání dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,) celkem ve výši 6.200,-Kč (z tarifní hodnoty dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu, tomu odpovídající dva režijní paušály po 300,-Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 21 % DPH v částce 1.428,-Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Náklady řízení ve výši 16.456,-Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř..

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Právo odvolání nepřísluší tomu, jež se tohoto práva po vyhlášení rozhodnutí vzdal.

V Praze dne 9. ledna 2018 Mgr. Erik Ambrus, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Linhartová