MSPH 60 INS 19886/2014-C4-7
MSPH 60 INS 19886/2014-C4-7

160 ICm 2409/2015-33

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobkyně: Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s., IČO 45279314, sídlem Vodičkova 34/701, 111 21 Praha 1, zast. JUDr. Michalem Žižlavským, advokátem, sídlem Široká 36/5, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ing. David Jánošík, sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové, insolvenční správce dlužnice HR Steel, a.s., IČO 26750686, sídlem Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, 110 00 Praha 1, o určení pořadí pohledávky,

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobkyně za dlužnicí ve výši 34,000.000,-Kč vzniklá na základě smlouvy o úpravě práv a povinností uzavřené dne 30.9.2013 je pohledávkou za majetkovou podstatou, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.342,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění: pokračování-2-160 ICm 2409/2015

Žalobou podanou u soudu dne 19.6.2015 se žalobkyně domáhala, aby soud postupem dle ustanovení § 203a ins. zák. určil pořadí její pohledávky ve výši 34,000.000,-Kč, která vznikla na základě smlouvy o úpravě práv a povinností uzavřené dlužnicí a žalobkyní dne 30.9.2013.

Žalobkyně tvrdila, že dne 21.12.2006 uzavřela dlužnice jako dodavatel a společnost Senvion SE jako objednatel rámcovou smlouvu General Supply Contract, kterou smluvní strany upravily základní práva a povinnosti smluvních stran při dodávkách komponentů pro větrné elektrárny. Následně dne 9.6.2010 uzavřely smluvní strany Supplementary Agreement to General Supply Contract, která upřesnila dodávky nosičů 6M. Na základě uvedených smluv společnost Senvion SE objednala u dlužnice 60 kusů nosičů 6M a dlužnice se zavázala nosiče dodat.

V souvislosti s uvedenými smlouvami uzavřela dlužnice se žalobkyní dne 3.5.2011 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění proti riziku nemožnosti plnění smlouvy o vývozu. Součástí smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky. Dlužnice zahájila dodávku nosičů 6M, následně dne 20.12.2012 oznámila dlužnice žalobkyni hrozbu pojistné události dle pojistné smlouvy v důsledku porušení smlouvy o vývozu společností Senvion SE, neboť tato společnost prohlásila, že závazek odebrat všechny nosiče nesplní.

Dne 30.9.2013 uzavřely žalobkyně a dlužnice smlouvu o úpravě práv a povinností, kterou se smluvní strany dohodly na právech a povinnostech souvisejících s výplatou částečného pojistného plnění a žalobkyně dne 22.10.2013 vyplatila dlužnici částku 34,000.000,-Kč. Ve smlouvě se dlužnice zavázala učinit na výzvu žalobkyně bez zbytečného dokladu veškeré úkony, mimo jiné postoupit pohledávku za společností Senvion SE na žalobkyni. Po prohlášení konkurzu na majetek dlužnice vyzvala žalobkyně žalovaného k postoupení pohledávky za společností Senvion SE vzniklé z důvodu neodebrání zboží na základě výše popsaných smluv. Pro případ, že by k postoupení nedošlo, uplatnila žalobkyně u žalovaného pohledávku za majetkovou podstatou ve výši 34,000.000,-Kč odpovídající pojistnému plnění vyplacenému žalobkyní dlužnici. Žalobkyně uplatnila pohledávku u žalovaného dne 23.3.2015, dne 24.4.2015 žalovaný žalobkyni sdělil, že požadavek na postoupení pohledávky shledává za neoprávněný. Žalobkyně svoji nepeněžitou pohledávku vyčíslila v souladu s ustanovením § 175 ins. zák. na částku 34,000.000,-Kč odpovídající pojistnému plnění.

Žalovaný se k nároku vyjádřil tak, že žaloba není důvodná. Žalovaný nečinil spornými skutková tvrzení žalobkyně popsané v žalobě, avšak nesouhlasil s právním posouzením nároku žalobkyně. Žalovaný tvrdil, že pohledávka žalobkyně není pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť výčet pohledávek za majetkovou podstatu upravený v ustanovení § 168 ins. zák. je taxativní a pohledávku žalobkyně nelze pod žádnou z pohledávek vymezenou tímto ustanovením podřadil.

S ohledem na skutečnost, že všechny skutková tvrzení byla mezi účastníky nesporná, neprováděl soud dokazování a následující závěr o skutkovém stavu věci učinil na základě nesporných tvrzení účastníků.

Dne 21.12.2006 uzavřela dlužnice jako dodavatel a společnost Senvion SE jako objednatel rámcovou smlouvu General Supply Contract, kterou smluvní strany upravily základní práva a povinnosti smluvních stran při dodávkách komponentů pro větrné elektrárny. Následně dne 9.6.2010 uzavřely smluvní strany Supplementary Agreement to General Supply Contract, která upřesnila dodávky nosičů 6M. Na základě uvedených smluv společnost Senvion SE objednala u dlužnice 60 kusů nosičů 6M a dlužnice se zavázala nosiče dodat. V souvislosti pokračování-3-160 ICm 2409/2015 s uvedenými smlouvami uzavřela dlužnice se žalobkyní dne 3.5.2011 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění proti riziku nemožnosti plnění smlouvy o vývozu. Součástí smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky. Dlužnice zahájila dodávku nosičů 6M, následně dne 20.12.2012 oznámila dlužnice žalobkyni hrozbu pojistné události dle pojistné smlouvy v důsledku porušení smlouvy o vývozu společností Senvion SE, neboť tato společnost prohlásila, že závazek odebrat všechny nosiče nesplní.

Dne 30.9.2013 uzavřely žalobkyně a dlužnice smlouvu o úpravě práv a povinností, kterou se smluvní strany dohodly na právech a povinnostech souvisejících s výplatou částečného pojistného plnění a žalobkyně dne 22.10.2013 vyplatila dlužnici částku 34,000.000,-Kč. Ve smlouvě o úpravě práv a povinností se dlužnice zavázala učinit na výzvu žalobkyně bez zbytečného dokladu veškeré úkony, mimo jiné postoupit pohledávku za společností Senvion SE na žalobkyni. Po prohlášení konkurzu na majetek dlužnice vyzvala žalobkyně žalovaného k postoupení pohledávky za společností Senvion SE vzniklé z důvodu neodebrání zboží na základě výše popsaných smluv. Žalobkyně uplatnila pohledávku u žalovaného dne 23.3.2015, dne 24.4.2015 žalovaný žalobkyni sdělil, že požadavek na postoupení pohledávky shledává za neoprávněný. Žalobkyně svoji nepeněžitou pohledávku vyčíslila na částku 34,000.000,-Kč odpovídající jí poskytnutému pojistnému plnění.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen ins. zák. ).

Podle ustanovení § 203 odst. 1 ins. zák. není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními.

Podle ustanovení § 203a odst. 1 ins. zák. v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno.

Podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. h) ins. zák. pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, které se podle tohoto zákona považují za smlouvy, jejichž splnění osoba s dispozičními oprávněními odmítla, jestliže se týkají plnění poskytnutého věřiteli dlužníku v době od zahájení insolvenčního řízení do dne, kdy podle tohoto zákona nastaly účinky odmítnutí.

Podle ustanovení § 253 odst. 1 ins. zák. nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může odmítnout plnění. Podle odstavce čtvrtého tohoto ustanovení odmítne-li pokračování-4-160 ICm 2409/2015 insolvenční správce plnění, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky, a to nejpozději do 30 dnů ode dne odmítnutí plnění. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.

Po právní stránce posoudil soud věc takto.

V projednávané věci se žalobce žalobkyně podanou v souladu s ustanovením § 203a odst. 1 ins. zák. domáhala určení, že její pohledávka ve výši 34,000.000,-Kč je pohledávkou za majetkovou podstatou. Pohledávku žalobkyně uplatnila u žalovaného v souladu s ustanovením § 203 odst. 1 ins. zák. dne 23.3.2015. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. h) ins. zák.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že pojistná smlouva a zejména následně uzavřená smlouva o úpravě práv a povinností jsou smlouvami o vzájemném plnění. Dle smlouvy o úpravě práv a povinností se žalobkyně zavázala k úhradě pojistného plnění ve výši 34,000.000,-Kč dlužnici a dlužnice se zavázala mimo jiné na výzvu žalobkyně postoupit pohledávku za společností Senvion SE žalobkyni. Tuto smlouvu však nelze podřadit pod ustanovením § 253 odst. 1 ins. zák., neboť žalobkyně splnila svoji povinnost dle smlouvy před zahájením insolvenčního řízení. V době prohlášení konkurzu již byla z její strany smlouva splněna. Žalobkyně pak před zahájením insolvenčního řízení mohla využít svého práva a vyzvat dlužnici ke splnění povinnosti postoupit jí pohledávku, toto právo (a tedy i nepeněžitá pohledávka, která je předmětem tohoto řízení) vzniklo žalobkyni před zahájením insolvenčního řízení, a to nejpozději dnem úhrady pojistného plnění. Pokud žalobkyně před zahájením insolvenčního řízení své právo nevyužila, nezbývalo jí než pohledávku do insolvenčního řízení přihlásit, a to ve lhůtě pro podávání přihlášek. Z uvedeného je tedy zřejmé že pohledávka žalobkyně, resp. její právo vyzvat dlužnici k postoupení pohledávky, nemůže být pohledávkou podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. h) ins. zák., neboť toto ustanovení se týká práva věřitele na vrácení plnění, které uhradil dlužníkovi po zahájení insolvenčního řízení. Žalobkyně však žádné takové plnění dlužnici neposkytla.

I v případě, že by se jednalo o smlouvu o vzájemném plnění podle ustanovení § 253 odst. 1 ins. zák., měla žalobkyně postupovat podle ustanovení § 253 odst. 4 ins. zák., tedy do 30 dnů ode dne, kdy žalovaný odmítl poskytnout vzájemné plnění, přihlásit pohledávku z titulu náhrady škody, což žalobkyně neučinila. Ani tato pohledávka by však nebyla pohledávkou za majetkovou podstatou.

Soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně nemá za dlužnicí pohledávku za majetkovou podstatou, a tedy rozhodl o zamítnutí žaloby, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Pro úplnost soud uvádí, že uplatnění pohledávky žalobkyní u žalovaného bude soud v souladu s ustanovením § 203a odst. 1 ins. zák. považovat za přihlášku pohledávky žalobkyně.

Výrok II. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto má nárok na náhradu nákladů řízení žalovaným. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu) po 3.100,-Kč podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,-Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a daně z přidané hodnoty, kterou je pokračování-5-160 ICm 2409/2015 advokát povinen z odměny a hotových výdajů odvést ve výši 2.142,-Kč. Náklady řízení žalovaného tedy činí částku 12.342,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 3. prosince 2015

Mgr. Michaela Wenzlová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Trojáčková