MSPH 60 INS 17476/2011-C1-3
MSPH 60INS 17476/2011-C1-3

60 ICm 74/2012-50

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Jaromírem Harmachem jako samosoudcem ve věci žalobkyně České spořitelny, a. s., IČ 452 44 782, se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, proti žalovanému Ing. Tomáši Zůzovi, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, insolvenčnímu správci dlužnice Oksany Mychajlivny Kučerové, r. č. 826209/9934, bytem v Praze 9, Irvingova 689/1, zastoupenému JUDr. Evou Halířovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Kroftova 1, o určení existence nevykonatelné nezajištěné pohledávky žalobkyně za dlužnicí, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 17476/2011,

takto:

I. Určuje se, že nezajištěná pohledávka žalobkyně ve výši 77.889,08 Kč, přihlášená v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. MSPH 60 INS 17476/2011, je pohledávkou pravou.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 3.267,00 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Halířové.

Odůvodnění:

Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení ve věci dlužnice Oksany Mychajlivny Kučerové (dále jen dlužnice ), vedeného zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 60 INS 17476/2011, nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 232.211,92 Kč. Insolvenční správce na přezkumném jednání konaném dne 22. 12. 2011 tuto pohledávku popřel co do pravosti a z opatrnosti i co do výše 209.054,60 Kč. Popření správce odůvodnil tím, že závazek pokračování 2 MSPH 60 ICm 74/2012 uhradit žalobkyni předmětný úvěr na sebe v rámci vypořádání společného jmění manželů převzal bývalý manžel dlužnice Josef Kučera (dále jen bývalý manžel dlužnice ), když peněžní prostředky získané tímto úvěrem byly použity k úhradě dluhů bývalého manžela dlužnice vzniklých před uzavřením jejich manželství. Žalobkyně se včas podanou žalobou, doručenou do datové schránky soudu dne 5. 1. 2012, domáhala určení, že její pohledávka za dlužnicí ve výši 232.211,92 Kč je po právu, když dle jejího názoru dohodou manželů o vypořádání jejich společného jmění nesmí být dotčena práva věřitelů a nelze účinně stanovit, že místo solidárního dlužnictví budou manželé zavázáni podílově nebo dokonce pouze jeden z nich. Žalobkyně popřela, že by smlouvu o úvěru uzavřela s manželi Kučerovými za účelem úhrady původního výlučného závazku bývalého manžela dlužnice a získání k původnímu dlužníkovi-bývalému manželu dlužnice-dalšího solidárního dlužníka-dlužnici. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se jednalo o závazek, jehož rozsah přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům dlužnice. Dále pak uvedl, že předmětný úvěr ve výši 250.000,00 Kč (dále jen druhý úvěr ), byl poskytnut žalobkyní oběma manželům účelově a mimo jiné sloužil k úhradě předchozího výlučného závazku bývalého manžela dlužnice vůči žalobkyni ve výši 170.000,00 (dále jen první úvěr ), na nějž ihned po uzavření úvěrové smlouvy bývalý manžel dlužnice doplatil žalobkyni zbývající dluh ve výši 139.500,00 Kč. Tento předchozí úvěr bývalý manžel dlužnice čerpal bez vědomí dlužnice za účelem úhrady svých dřívějších výlučných závazků vzniklých před uzavřením jejich manželství. Dle názoru žalovaného tak nemohla být práva věřitelů dohodou manželů dotčena, když žalobkyně musela při sjednávání druhého úvěru vědět, že peněžními prostředky z něj bude hrazen původní výlučný závazek bývalého manžela dlužnice vůči ní. Zbytek finančních prostředků z druhého úvěru bývalý manžel dlužnice rovněž nevydal dlužnici, ale použil výhradně k úhradě svých dluhů. Na jednání konaném dne 18. 10. 2012 vzala žalobkyně částečně svou žalobu zpět v částce rovnající se výši doplatku prvního úvěru (139.500,00 Kč) a odpovídajícího příslušenství (14.822,84 Kč). Toto zpětvzetí vzal soud na vědomí usnesením ze dne 25. října 2012, čj. 60 ICm 74/2012-49, a řízení ohledně částky 154.322,84 Kč zastavil. Z podání účastníků a jejich přednesů při jednání konaném dne 2. 8. 2012 a 18. 10. 2012 vyplývá, že mezi nimi není sporu ohledně skutkových okolností týkajících se zjištění úpadku dlužnice a schválení jeho řešení oddlužením, přihlášení pohledávky žalobkyní, popření pohledávky žalovaným, včasného podání žaloby na určení popřené nevykonatelné pohledávky žalobkyní, uzavření druhé úvěrové smlouvy mezi žalobkyní na straně jedné a dlužnicí a jejím bývalým manželem na straně druhé dne 13. 5. 2009. Soud vzal tato skutková zjištění v souladu s ust. § 120 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ ), za svá a tedy za prokázaná. Z rozsudku Okresního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 11. 2011, čj. 18 C 269/2010-11, jež nabyl právní moci dne 25. 2. 2011, bylo zjištěno, že dlužnice a její bývalý manžel uzavřeli manželství dne 1. 4. 2005 a rozvedeni byli tímto rozsudkem za aplikace ust. § 24a zákona o rodině, když předtím dne 2. 9. 2010 uzavřeli smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, vyživovací povinnosti, práv a povinností společného bydlení po dobu po rozvodu, ve které se bývalý manžel dlužnice, jak bylo z této dohody zjištěno, zavázal uhradit žalobkyni celý závazek z druhého úvěru. Z výslechu bývalého manžela dlužnice soud zjistil, že v době uzavírání prvního úvěru činil jeho čistý příjem 20.000,00 až 25.000,00 Kč. Z výslechu dlužnice pak soud zjistil, že jejím jediným příjmem v době uzavírání druhého úvěru byl rodičovský příspěvek ve výši 3.800,00 Kč a že manžel jí v té době dával některé měsíce 20.000,00 Kč i 25.000,00 Kč, někdy ji ovšem nedal třeba dva měsíce vůbec nic. pokračování 3 MSPH 60 ICm 74/2012

Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti relevantní pro rozhodnutí v této věci. Ze shora uvedeného vyplývá, že mezi stranami je sporným rozdílný právní názor na otázku, zda po provedeném zpětvzetí žaloby je zbývající závazek z úvěrové smlouvy uzavřené dne 13. 5. 2009 výlučným závazkem bývalého manžela dlužnice nebo společným závazkem dlužnice a jejího bývalého manžela, a zda pro tento případ z něj zůstali dlužnice a její bývalý manžel zavázání společně a nerozdílně i po provedeném vypořádání společného jmění manželů. Podle § 198 odst. 1 věty prvé zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále jen IZ , věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Podle věty druhé téhož ustanovení žalobu podají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle ust. § 143 odst. 1 zák. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ ), společné jmění manželů tvoří: a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, a b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. V ust. § 144 OZ je pak zakotvena vyvratitelná právní domněnka, že pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Dle ust. § 145odst. 3 OZ závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně, přičemž v souladu s ust. § 150 odst. 2 OZ nesmí být práva věřitelů dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena. Z provedeného dokazování vyplynulo, že závazek z úvěrové smlouvy ze dne 13. 5. 2009 vznikl dlužnicí a jejímu bývalému manželu společně za trvání manželství. V době sjednání tohoto druhého úvěru měla dlužnice čistý měsíční příjem 3.800,00 Kč, její bývalý manžel pak 20.000,00 až 25.000,00 Kč. Aby závazek z druhého úvěru mohl být považován za výlučný závazek bývalého manžela dlužnice, musel by být, jak požaduje ust. § 143 odst. 1 písm. b), převzat pouze bývalým manželem dlužnice a zároveň přesahovat míru přiměřenou majetkovým poměrům nikoli dlužnice, jak se mylně domnívá žalovaný, ale míru přiměřenou majetkovým poměrům obou bývalých manželů. V daném případě s ohledem na příjmy bývalého manžela dlužnice závazek míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů nepřesahoval a je nepochybné, že závazek byl sjednán oběma manželi společně. Z toho, že z druhého úvěru bývalý manžel dlužnice snad hradil své předchozí závazky, nelze ani nijak dovodit, že by se jednalo o závazek, který se týkal majetku, který by náležel výhradně jemu, když žalovaný existenci takového majetku v řízení vůbec netvrdil. Dle názoru soudu nelze rozšiřovat výklad tohoto zákonného ustanovení tak, že by do společného jmění manželů neměly patřit závazky převzaté oběma manželi, ze kterých byly manželi hrazeny dřívější výlučné závazky jen jednoho z nich. Dohoda tohoto typu je dohodou toliko mezi manželi. Ani pokračování 4 MSPH 60 ICm 74/2012 při případném zohlednění nehospodárného chování bývalého manžela dlužnice by nemohlo být žalobkyni upřeno právo domáhat se uhrazení tohoto závazku na kterémkoli ze společně zavázaných manželů, když žalobkyně poskytla úvěr oběma manželům bez stanovení jeho účelu, bez znalosti dřívějších výlučných závazků bývalého manžela dlužnice u jiných věřitelů a bez toho, že by se tento úvěr vztahoval k výlučnému majetku toliko bývalého manžela dlužnice. Ani jedna z podmínek uvedených v ust. § 143 odst. 1 písm. b) nebyla splněna, z čehož vyplývá, že z tohoto závazku jsou zavázáni oba manželé společně a nerozdílně a je pouze na žalobkyni, na kterém z nich bude jeho zaplacení vymáhat. Na tom nic nemění ani dohoda uzavřená mezi manželi, ve které se jeden z manželů zaváže vůči druhému z nich, že jejich společný závazek bude nadále plnit pouze sám. S ohledem na s ust. § 150 odst. 2 OZ nesmí být totiž práva věřitelů dohodou o vypořádání společného jmění manželů dotčena. V případě snížení počtu dlužníků nepochybně práva věřitelky dotčena jsou. Tato dohoda manželů je tak sice platná a v případě uhrazení tohoto závazku žalobkyni by se dlužnice na jejím základě mohla domáhat plnění na svém bývalém manželovi, avšak vůči žalobkyni je s ohledem na uvedené ust. § 150 odst. 2 OZ neúčinná a žalobkyně se může nadále domáhat plnění od kteréhokoli z manželů. S ohledem na uvedené soud proto rozhodl, že pohledávka žalobkyně vůči dlužnici je pohledávkou pravou. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 163 IZ s přihlédnutím k ust. § 202 odst. 1 věty první IZ, dle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ohledně částky 154.322,84 Kč a následné částečné zastavení řízení, které nebylo způsobeno zaviněním žalovaného, přiznal soud žalovanému náhradu nákladů řízení v souladu s ust. § 146 odst. 2 věty první ve spojení s ust. § 142 odst. 2 OSŘ s ohledem na částečný úspěch ve věci, a to ve výši 33 % odměny za zastoupení, jež činí 9.000,00 Kč dle ust. § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a režijního paušálu za 3 úkony právní služby po 300,00 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 25. října 2012

JUDr. Jaromír Harmach, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Linhartová