MSPH 60 INS 15114/2010-C2-2
MSPH 60 INS 15114/2010-C2-2 60 ICm 2163/2011-81

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobce: Ing.Vladimír Bouček, správce konkursní podstaty úpadce Klaus-Peter Zander, s.r.o, sídlem U Studánky 26, Praha 7, zast. JUDr. Libuší Kraft, advokátkou, sídlem Nad Výšinou 5, 150 00 Praha 5, proti žalované: Mgr. Ing. Gabriela Jandová, insolvenční správkyně dlužníka Pavel Kroček, sídlem Školská 660/3, 110 00 Praha 1, o pravost přihlášené pohledávky, takto:

I. Žaloba o určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 7,897.038,36 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 11.8.2011 se žalobce domáhal určení pravosti pohledávky ve výši 7,897.038,36 Kč přihlášené do insovlečního řízení vedeného s dlužníkem Pavlem Kročkem (dále jen dlužník ). Žalobce tvrdil, že je správcem konkurzní podstaty úpadce Klaus-Peter Zander, s.r.o. (dále jen úpadce) a v insovlečním řízení vedeném s dlužníkem přihlásil mimo jiné pohledávku č. 1/4, kterou má úpadce za dlužníkem z titulu náhrady škody, eventuelně z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 6.750.000,-Kč, úroků z prodlení z této částky za období od 1.8.2004 do 1.3.2011 ve výši 1,111.438,36 Kč a zálohy na náklady právního zastoupení v řízení vedeném podepsaným soudem pod sp. zn. 32 Cm 139/2007 ve výši 35.600,-Kč. Žalobce tvrdil, že uvedenou částku včetně jejího příslušenství dlužník dluží úpadci z důvodu, že dlužník jako jednatel úpadce uvedenou částku převzal v hotovosti z pokladny dlužníka, když k 3.5.2004 měl být dle účetních dokladů stav poklady úpadce ve výši 6.869.151,24 Kč. Podle tvrzení dlužníka byla pokračování 2 60 ICm 2163/2011

částka 6.750.000,-Kč dne 15.4.2004 zaplacena v hotovosti společnosti Klaus-Peter Zander GmbH na úhradu závazků úpadce vůči této společnost. Žalobce tvrdil, že k dlužníkem uvedené úhradě nikdy nedošlo, proto má úpadce pohledávku za dlužníkem ve shora uvedené výši.

Žalovaná se k nároku vyjádřila tak, že ho neuznává. Žalovaná namítala, že o předmětné pohledávce bylo mezi dlužníkem a úpadcem vedeno sporné řízení, které nebylo pravomocně skončeno. Dále namítala, že existenci předmětné pohledávky popírá dlužník. V ostatním pak odkázala na vyjádření dlužníka.

Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce, resp. úpadce přihlásil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem a že tato pohledávka byla žalovanou popřena, a to její pravost, ze stejných důvodů, které žalovaná uváděla v rámci svého vyjádření k žalobě. Tyto skutečnosti pak rovněž vyplývají z přihlášky pohledávky č. 1/4 a z protokolu o přezkumném jednání konaném v insolvenčním řízení vedeném s dlužníkem dne 28.4.2011.

Projednávanou věc je třeba posuzovat podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ .

Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ustanovení § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Po právní stránce soud posoudil věc takto.

V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalovaná v souladu s ustanovením § 192 odst. 1 IZ využila svého popěrného práva a popřela zcela pravost pohledávky žalobce z důvodu, že o pohledávce je veden soudní spor a že pohledávku popírá sám dlužník. Žádné další důvody popření pravosti pohledávky žalobce žalovaná neuvedla. V souladu s ustanovením § 193 IZ však měla žalovaná v rámci popření pohledávky žalobce uvést, z jakého důvodu vymezeného tímto ustanovením pohledávku popírá, tedy zda pohledávka žalobce vůbec nevznikla, pohledávka zanikla nebo je promlčená. Dále bylo na žalované, aby objasnila, z jakého byl ten který důvod popření pohledávky naplněn. Z obsahu popěrného úkonu žalované dle názoru soudu není zřejmé, zda některý z uvedených důvodů popření pohledávky byl naplněn, neboť vedení soudního sporu o pohledávku a její popření dlužníkem samo o sobě neosvědčuje, že pohledávka nevznikla, zanikla nebo je promlčená. V obecné rovině lze konstatovat, že soudní spor o pohledávku může být veden a dlužník může pohledávku popírat nejen proto, že je zpochybňována existenci pohledávky, ale i z důvodu nedostatku finančních prostředků k jejímu zaplacení.

S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaná nepopřela pohledávku v souladu s ustanovením § 193 IZ tak, aby bylo zřejmé, z jakého důvodu pohledávku popírá. Soud tedy nemohl posoudit, zda popření pohledávky žalovanou je důvodné. Soudu proto nezbylo, než žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž by se více zabýval skutkovými tvrzeními žalobce, jejich právním posouzením a rovněž obranou žalované. pokračování 3 60 ICm 2163/2011

Výrok II. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Žalovaná měla ve věci úspěch, a proto jí náleží náhrada nákladů tohoto řízení. Žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud žalobci povinnost k jejich náhradě neuložil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 5. března 2013 Mgr. Michaela Wenzlová, v.r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Šímová pokračování 4 60 ICm 2163/2011