MSPH 60 INS 14501/2010-C2-25
MSPH 60 INS 14501/2010-C2-25

60 ICm 3245/2011-233 (MSPH 60 INS 14501/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Wenzlovou ve věci žalobkyně: DEBRA Smíchov s.r.o., IČO 27608328, sídlem Kmochova 517/2, 150 00, Praha 5, zast. JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou, sídlem Veverkova 1101/7, 170 00 Praha 7, proti žalovanému: Ing. Richard Jasinský, sídlem Moskevská 251/32, 101 00 Praha 10, insolvenční správce dlužnice BAU EXPORT a.s., zast. JUDr. Janem Tryznou Ph.D., advokátem, sídlem Botičská 1936/4, 128 00 Praha 2, o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužnice,

takto:

I. Žaloba o vyloučení motorového vozidla LAND ROVER, typ LN, RZ: 1A56230, z majetkové podstaty dlužnice se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 36.500,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobou podanou u soudu dne 7.12.2011 se žalobkyně domáhala vyloučení vozidla LAND ROVER, typ LN, RZ: 1A5 6230, z majetkové podstaty dlužnice. Žalobkyně tvrdila, že vozidlo nabyla kupní smlouvou uzavřenou mezi dlužnicí jako prodávající a žalobkyní jako kupující dne 12.1.1011. Žalovaný sepsal vozidlo do majetkové podstaty dlužnice z důvodu, že isir.justi ce.cz pokračování-2-60 ICm 3245/2011 kupní smlouva je neplatným právním úkonem pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák., a rovněž právním úkonem, který je neúčinný podle ustanovení § 111 odst. 3 ins. zák. Dle názoru žalobkyně smlouva není neplatná, neboť ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. nebylo třeba na kupní smlouvu použít. Mezi žalobkyní a dlužnicí nebyl vztah předpokládaný tímto ustanovením a nadto se jednalo o prodej majetku v rámci běžného obchodního styku. Smlouva rovněž není neúčinná, neboť nebyla uzavřena v době, kdy by dlužnice byla omezena v nakládání se svým majetkem ve smyslu ustanovení § 111 odst. 1 ins. zák., prodej vozidla ani nevedl ke zmenšení majetku dlužnice nebo podstatnou změnu v jeho skladbě. Žalobkyně proto navrhovala, aby předmětné vozidlo bylo z majetkové podstaty dlužnice vyloučeno.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že není důvodná. Pokud se týká neplatnosti smlouvy, žalovaný uvedl, že v době soupisu vozidla do majetkové podstaty dlužnice byla judikatura k ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. taková, že za podmínek v tomto ustanovení uvedených bylo vždy třeba znaleckého posudku k ocenění převáděného majetku, jinak byl právní úkon neplatný. Pokud se týká neúčinnosti kupní smlouvy, žalovaný tvrdil, že v době po odmítnutí insolvenčního návrhu podaného věřitelem na dlužnice a před uzavřením kupní smlouvy přistoupil do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí další věřitel, čímž došlo k obnovení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení. Dlužnice tedy nemohla vozidlo prodat, jelikož byla v nakládání se svým majetkem omezena ustanovením § 111 odst. 1 ins. zák.

Rozsudkem ze dne 4.12.2014, č.j. 60 ICm 3245/2011-133, soud vyloučil předmětné vozidlo z majetkové podstaty dlužnice. Soud uzavřel, že kupní smlouva není neplatná z důvodu, že kupní cena nebyla stanovena v souladu s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák. na základě znaleckého posudku, a rovněž není neúčinná podle ustanovení § 111 odst. 3 ins. zák., neboť dlužnice v době uzavření kupní smlouvy nebyla omezena v nakládání se svým majetkem podle ustanovení § 111 odst. 1 ins. zák. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10.7.2015, č.j. 103 VSPH 84/2015-150, rozsudek podepsaného soudu zrušil, neboť dle názoru odvolacího soudu v době uzavření kupní smlouvy trvaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dlužnice mohla nakládat se svým majetkem v mezích stanovených ustanovením § 111 odst. 1 a 2 ins. zák. V rámci závazného právního názoru odvolací soud podepsanému soudu uložil, aby posoudil okolnosti uzavření kupní smlouvy o převodu předmětného vozidla, zejména zda nebyla uzavřena v rozporu s omezeními stanovenými ustanovením § 111 odst. 1 a 2 ins. zák.

Soud v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu doplnil dokazování a na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

Dne 12.1.2011 uzavřely dlužnice jako prodávající a žalobkyně jako kupující kupní smlouvu, kterou dlužnice prodala žalobkyni vozidlo LAND ROVER, typ LN, RZ: 1A5 6230, za kupní cenu ve výši 177.450,-Kč. Cena vozidla měla být dle kupní smlouvy uhrazena započtením na pohledávky žalobkyně z titulu dlužného nájemného za období měsíců srpna až prosince 2010. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané z kupní smlouvy ze dne 12.1.2011.

Dne 25.8.2010 vystavila žalobkyně fakturu č. 103110061 pro odběratele dlužnici znějící na částku 35.490,-Kč, uvedená částka představuje nájemné za obchodní prostory za měsíc srpen 2010. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 103110061. Dne 31.8.2010 vystavila žalobkyně fakturu č. 103110075 pro odběratele dlužnici znějící na částku 33.600,-Kč, uvedená částka představuje úhradu za parkování vozidel na vyhrazených parkovištích. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 103110075. Dne 30.9.2010 vystavila žalobkyně fakturu č. 103110086 pro odběratele dlužnici znějící na částku 35.490,-pokračování-3-60 ICm 3245/2011

Kč, uvedená částka představuje nájemné za obchodní prostory za měsíc září 2010. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 103110086. Dne 31.10.2010 vystavila žalobkyně fakturu č. 103110105 pro odběratele dlužnici znějící na částku 35.490,-Kč, uvedená částka představuje nájemné za obchodní prostory za měsíc říjen 2010. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 103110105. Dne 30.11.2010 vystavila žalobkyně fakturu č. 103110139 pro odběratele GROUP BAU a.s. znějící na částku 3.042,-Kč, uvedená částka představuje nájemné za obchodní prostory za měsíc listopad 2010. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z faktury č. 103110139.

Dne 12.9.2011 uzavřely žalobkyně a dlužnice dohodu o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků, podle které si žalobkyně a dlužnice započetly vzájemné pohledávky. Pohledávku dlužnice k započtení dle dohody představuje kupní cena vozidla LAND ROVER, typ LN, RZ: 1A5 6230, ve výši 177.450,-Kč. Pohledávky žalované k započtení dle dohody představují dlužné nájemné za měsíce srpen, září a říjen 2010 vždy ve výši 35.490,-Kč, úhrada za parkování vozidel ve výši 33.600,-Kč, částka 12.104,43 Kč bez uvedení právního důvodu vzniku této pohledávky žalobkyně a nájemné za měsíc listopad ve výši 35.490,-Kč, na které byla vystavena faktura č. 103110139 znějící na odběratele GROUP BAU a.s. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané z dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků.

Insolvenčním návrhem podaným věřitelem dlužnice Václavem Zikešem u soudu dne 30.11.2010 byl zahájeno insolvenční řízení vedené s dlužnicí. Usnesením ze dne 7.12.2010, č.j.-A-8, soud postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 isn. zák. odmítl insolvenční návrh tohoto navrhovatele pro vady. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z předmětného usnesení. Insolvenčním návrhem podaným u soudu dne 13.12.2010 přistoupil do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí další věřitel společnost SWIETELSKY stavební, s.r.o., což má soud za prokázané z insolvenčního návrhu ze dne 10.12.2010. Usnesením ze dne 4.2.2011, č.j., 2 VSPH 19/2011-A-17, Vrchní soud v Praze k odvolání obou insolvenčních navrhovatelů změnil usnesení podepsaného soudu ze dne 7.12.2010, č.j.-A-8, tak, že se odmítá pouze insolvenční návrh prvního z insolvenčních navrhovatelů, což má soud za prokázané z tohoto usnesení.

Žalovaný sepsal předmětné motorové vozidlo do majetkové podstaty dlužnice a o provedení soupisu vyrozuměl žalobkyni. Žalovaný sepsal vozidlo do majetkové podstaty dlužnice z důvodu, že kupní smlouva ze dne 12.1.2011 je neplatná pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 obch. zák. a z důvodu její neúčinnosti dle ustanovení § 111 odst. 3 ins. zák. Všechny tyto skutečnosti má soud za prokázané z přípisu žalovaného ze dne 21.11.2011.

Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti pro posouzení nároku žalobkyně, který je předmětem tohoto řízení.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném ke dni 30.11.2010 (dále jen ins. zák. ).

Podle ustanovení § 107 odst. 1 ins. zák. další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení. pokračování-4-60 ICm 3245/2011

Podle ustanovení § 109 odst. 4 ins. zák. účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.

Podle ustanovení § 111 odst. 1 ins. zák. nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle odstavce druhého tohoto ustanovení omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Podle odstavce třetího tohoto ustanovení právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Po právní stránce soud posoudil věc takto.

V projednávané věci se žalobkyně žalobou podanou dle ustanovení § 225 odst. 1 ins. zák. domáhala vyloučení předmětného motorového vozidla z majetkové podstaty dlužnice, neboť měla za to, že pro jeho sepsání do majetkové podstaty dlužnice neměl žalovaný důvod. Žalobkyně nabyla předmětné vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 12.1.2011. Žalovaný namítal neúčinnost kupní smlouvy dle ustanovení § 111 odst. 3 ins. zák. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že v době prodeje vozidla byla dlužnice omezena v dispozici se svým majetkem ustanovením § 111 odst. 1 a 2 ins. zák., neboť trvaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení z důvodu, že dne 13.12.2010 do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí přistoupil v souladu s ustanovením § 107 odst. 1 ins. zák. další navrhovatel, přičemž kupní smlouva byla uzavřena až 12.1.2011.

Soud se tedy dále zabýval tím, zda se prodej vozidla dlužnicí žalované uskutečnil v mezích možného nakládání s majetkem stanových ustanovením § 111 odst. 1 a 2 ins. zák. Z kupní smlouvy vyplynulo, že kupní cena, kterou měla žalobkyně uhradit dlužnici za motorové vozidlo, nebyla skutečně uhrazena, avšak měla být uhrazena započtením vzájemných pohledávek žalobkyně a dlužnice, přičemž dle kupní smlouvy pohledávky žalobkyně představuje dlužné nájemné za měsíce srpen až prosinec 2010. Z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 4886/2007 mimo jiné plyne, že neměl-li dlužníkův právní úkon za následek zmenšení jeho majetku, neboť za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, obdržel jejich obvyklou cenu nebo mu za ně byla jinak poskytnuta přiměřená (rovnocenná) náhrada, nemůže dojít ke zkrácení uspokojení pohledávek věřitelů. I když má dlužník dluhy, nenastalo v důsledku tzv. ekvivalentního právního úkonu zmenšení dlužníkova majetku a k uspokojení věřitelovy pohledávky může sloužit dlužníkův majetek, i když změnil podobu svých aktiv, ve stejné hodnotě, jako kdyby k právnímu úkonu nedošlo. O tzv. ekvivalentní právní úkon dlužníka jde jen tehdy, jestliže za převedené věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty se dlužníku reálně dostane jejich obvyklá cena nebo jiná rovnocenná náhrada.

Soud při právním posouzení předmětu sporu vycházel z uvedeného názoru Nejvyššího soudu ČR a dospěl k závěru, že kupní smlouva byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 pokračování-5-60 ICm 3245/2011 ins. zák., neboť se dlužnici nedostala za prodané vozidlo rovnocenná náhrada v podobě reálně zaplacené kupní ceny vozidla, jelikož kupní cena byla, resp. měla být uhrazena započtením na pohledávky žalované z titulu dlužného nájemného. Pro úplnost soud uvádí, že z dohody o vzájemném zápočtu pohledávek a závazků vyplývá, že kupní cena byla mimo jiné započtena na pohledávku žalobkyně ve výši 12.104,43 Kč, jejíž právní důvod není v dohodě vůbec specifikován, dále na pohledávku žalobkyně za společností BAU GROUP a.s., která je navíc dle faktury vystavené na tuto společnost ve výši 3.042,-Kč, nikoliv ve výši 35.490,-Kč, jak je uvedeno v dohodě, a dále v rozporu s kupní smlouvou na pohledávku z titulu dlužného parkovného, které není nájemným.

S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla vlastnické právo k vozidlu na základě kupní smlouvy, která je v souladu s ustanovením § 111 odst. 3 ins. zák. neúčinným úkonem dlužnice, neboť byla uzavřena v době, kdy trvaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, a současně byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 ins. zák., neboť na základě kupní smlouvy došlo k podstatné změně ve skladbě majetku dlužnice, resp. jeho zmenšení. Podstatnost změny sklady majetku dle názoru soudu nelze chápat pouze ve smyslu porovnání hodnoty zcizeného majetku dlužnice ve vztahu k hodnotě všeho jejího majetku ke stejnému dni, ale rovněž jako zbavení se majetku, aniž by byl nahrazen jiným majetkem ekvivalentní hodnoty. Rozsah a způsob započtení na nespecifikované pohledávky dlužnice či na pohledávky třetích osob dále vyvolává pochybnost, zda dohoda o započtení měla za následek zánik vzájemných pohledávek žalobkyně a dlužnice až do výše kupní ceny vozidla, a tedy zda pohledávka dlužnice z titulu neuhrazené kupní ceny vůbec započtením zcela zanikla.

Soud tedy dospěl k závěru, že kupní smlouva je neúčinná a žalovaný důvodně sepsal vozidlo do majetkové podstaty dlužnice. Proto soud žalobu na vyloučení vozidla z majetkové podstaty dlužnice zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

Výrok II. tohoto rozsudku se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyní. Náklady řízení žalovaného sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí zastoupení, sepis 2 vyjádření) dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2012, odměny advokáta za osm úkonů právní služby po 3.100,-Kč (sepis dvou vyjádření, čtyři účasti u jednání soudu, sepis odvolání, účast u jednání soudu po zrušení rozsudku odvolacím soudem) podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013, náhrady hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300,-Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady zálohy na náklady důkazu (znaleckého posudku) ve výši 2.100,-Kč představující znalečné. Náklady řízení žalovaného tedy činí částku 36.500,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku l z e podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Praze dne 29. listopadu 2016 Mgr. Michaela Wenzlová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Trojáčková