Konf 38/2017-20

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Michala Mazance, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Chebu, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 39/2016, o zaplacení 43 913 Kč s příslušenstvím: žalobkyně CoreTel, s.r.o. v likvidaci, IČ 27970469, se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, zastoupené Vlastimilem Šafránkem, bytem Rolnická 660/5, Brno, a žalovaný J. N.,

takto:

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 39/2016, o zaplacení 43 913 Kč s příslušenstvím, j e s o u d .

II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 39/2016-53, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným 3. 7. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen zákon o některých kompetenčních sporech ), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem v Chebu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 16 C 39/2016 o zaplacení 43 913 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 11. 6. 2012 smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému službu elektronických komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále jen smlouva ). Vzájemná práva a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou, přílohou č. 1-Technické specifikace, a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.

Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Chebu se domáhala, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 43 913Kč s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.

Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 16/2016-53, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.) a rozhodl též o nákladech řízení (výroky III. a IV.). Okresní soud vycházel z § 7 odst. 1 a § 104 odst. 1 o. s. ř. a 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.

Český telekomunikační úřad (dále jen navrhovatel ) s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 38/2009-12, Konf 54/2010-9 a Konf 10/2014-12, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka, neboť ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti společnosti O2 Czech Republic a.s. (dále jen společnost O2 , dříve Telefónica O2 Czech Republic, a.s.) a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovaným.

Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale civilní soud.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Podle § 1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Chebu i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).

Zvláštní senát v usnesení čj. Konf 38/2009-12 vysvětlil, že k tomu, aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.

Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických komunikací se podle § 2 písm. n) téhož zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích ( účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb ), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) téhož zákona ( uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací ).

Jelikož byla žalobkyně v době uzavření smlouvy osobou oprávněnou nabízet veřejně dostupné služby elektronických komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda byla současně poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (srov. usnesení zvláštního senátu čj. Konf 72/2010-10).

Žalobkyně se v článku II. odst. 1 smlouvy zavázala žalovanému poskytnout službu elektronických komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem společností O2. Všeobecné obchodní podmínky za poskytovatele označovaly společnost O2; dle odst. 3. 2. 1. služby elektronických komunikací sítě GSM byly poskytovány prostřednictvím společnosti O2. Vztah žalobkyně se společností O2 upravovala rámcová smlouva ze dne 25. 6. 2007. V ní se společnost O2 zavázala žalobkyni poskytnout zvýhodněné podmínky při poskytování základních a volitelných telekomunikačních služeb v sítích O2 GSM, jiných služeb a dodávky mobilních telefonů, příslušenství k nim a dalších produktů společnosti O2, za což se žalobkyně mj. zavázala čerpat služby poskytované společností O2 v určitém minimálním množství.

Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně vystupovala jako osoba, která pouze umožňuje účastníkům využít služeb elektronických komunikací, sama však služby elektronických komunikací přímo aktivně neposkytuje, ale pouze jim prodává (přenechává k dalšímu využití) služby, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy se společností O2. Žalobkyně proto není osobou vykonávající komunikační činnost; tou je pouze společnost O2.

Taktéž žalovaný není účastníkem podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací (společností O2) smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát totiž neshledal existenci právního vztahu mezi žalovaným a společností O2.

Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.

Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele podle § 129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu. O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností O2 a žalovaným právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití § 129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.

Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 8. 11. 2016, čj. 16 C 39/2016-53.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona o řešení některých kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Chebu bude tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 43 913 Kč s příslušenstvím.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 6. října 2017

JUDr. Pavel Simon předseda zvláštního senátu