Konf 31/2014-13

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 455/2013, o 567,79 Kč s příslušenstvím: žalobkyně P. P., zastoupené D. F., a žalované T-Mobile Czech Republic a. s., IČ: 649 49 681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1,

takto:

P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 455/2013, o zaplacení částky 567,79 Kč s příslušenstvím, j e s p r á v n í orgán.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným dne 8. 12. 2014 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 a Městským soudem v Praze ve věci žaloby o zaplacení částky 567,79 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalobkyně v žalobě ze dne 23. 8. 2013 uvedla, že dne 1. 6. 2012 uzavřela se žalovanou společností T-Mobile Czech Republic, a. s., smlouvu č. 47648578, na poskytování telekomunikačních služeb. Pravidelně hradila měsíční vyúčtování, ovšem následně zjistila, že jí žalovaná v několika případech vyúčtovala i neposkytnuté služby. Na tuto skutečnost žalovanou písemně upozornila a vyzvala ji k nápravě. Vzhledem k tomu, že žalovaná nápravu nesjednala, má žalobkyně za to, že na straně žalované došlo k nedovolenému obohacení .

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 25. 7. 2014, čj. 25 C 455/2013-31, řízení o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). Výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Obvodní soud s odkazem na § 129 odst. 1, § 2 a § 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen zákon o elektronických komunikacích ), dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky řízení a v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. je nutné řízení o žalobě zastavit a věc postoupit správnímu orgánu.

Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 podala dne 18. 8. 2014 žalobkyně odvolání, ve kterém se domáhala, aby rozhodl o jejím nároku soud, neboť se domnívá, že se jedná o občanskoprávní spor .

Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 9. 2014, čj. 21 Co 410/2014-39, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Český telekomunikační úřad (dále jen navrhovatel ) s postoupením věci nesouhlasil, proto podal návrh na řešení kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. Namítá, že spor se netýká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Uvádí, že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Bezdůvodné obohacení je samostatně zavazujícím důvodem, který bezprostředně s poskytováním služeb elektronických komunikací nesouvisí. Z této skutečností vyplývá, že se jedná o spor, který by měl rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli správní orgán.

Obvodní soud pro Prahu 4 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o povinnosti žalovaného vydat tvrzený neoprávněný majetkový prospěch rozhodnout soud nebo navrhovatel.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, publikované pod č. 485/2005 Sb. NSS, dostupné na www.nssoud.cz).

Navrhovatel (též Úřad ) je zřízen podle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, publikovaného pod č. 1994/2010 Sb. NSS, dostupného na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty § 129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.

První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle § 73 citovaného zákona ; službou elektronických komunikací se rozumí dle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací . Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích ( účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb ), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích ( uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací ); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se dle § 2 písm. o) cit. zákona rozumí služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen . Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě .

Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.

Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalovaný je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalobkyně naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Podmínka osobnostního vymezení sporu je tedy splněna (srov. přiměřeně usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9).

Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ( účastnická smlouva ).

Zvláštní senát při úvahách o povaze předmětného sporu vycházel jednak ze zákona o elektronických komunikacích a dále ze Všeobecných podmínek společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. ve znění platném v rozhodné době (dále jen Všeobecné smluvní podmínky).

V čl. 12 Všeobecných smluvních podmínek je upravena reklamace a lhůty pro její uplatnění. Nárokované bezdůvodné obohacení je prezentované jako důsledek toho, že žalovaná účtovala žalobkyni služby, které žalobkyni neposkytla. Ve své podstatě žalobkyně reklamuje vadné vyúčtování služeb a žádá vrácení přeplatku. Konkrétně se jednalo o vyúčtování poplatku za dodatečný podrobný výpis hovorů a písemné upomínky, které podle svého tvrzení žalobkyně neobdržela. Reklamaci a lhůty pro její uplatnění upravuje čl. 12 Všeobecných smluvních podmínek. Spor z reklamace představuje spor úzce souvisící s účastnickou smlouvou o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích, k jehož projednání a rozhodnutí je dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu (§ 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), neboť je třeba posoudit, zda bylo plnění vyžadované žalovaným a uhrazené žalobkyní poskytnuto v souladu s účastnickou smlouvou.

Zvláštní senát už v minulosti rozhodl, že v případech, kdy spor úzce souvisí s účastnickou smlouvou (smluvní pokuta, akceptace výpovědi účastnické smlouvy) je dána příslušnost o věci rozhodnout správnímu orgánu (viz usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 4. 2014, čj. Konf 28/2013-13 nebo usnesení zvláštního senátu ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 121/2009-15). V případě žalobkyně se jedná o obdobnou situaci, na kterou je možné vztáhnout závěry výše citované judikatury.

Žalobkyně dále na žalované požaduje zaplacení nákladů v částce 81 Kč, které jí v souvislosti s vymáháním tohoto bezdůvodného obohacení vznikly a které představují platby za poštovní služby a poštovní obálky. Náklady na vymáhání pohledávky jsou jejím příslušenstvím, a proto i o nich musí rozhodnout orgán, který má pravomoc rozhodnout o samotné pohledávce (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 3. 2007, sp. zn. Konf 37/2006, publikovaná ve Sb. NSS pod č. 1245/2007).

Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc správního orgánu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 22. října 2015

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu