Konf 18/2015-11

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem Plzeň-město, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 127/2015, o zaplacení částky 939 Kč: žalobkyně UPC Česká Republika s.r.o., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ 00562262 a žalované L. G.,

takto:

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 30 C 127/2015, o zaplacení částky 939 Kč, j e s o u d .

II. Usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. ledna 2015, č.j. 30 C 499/2014-34, s e ve výroku II. a III. z r u š u j e .

Odůvodnění:

Podáním doručeným dne 26. května 2015 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem Plzeň-město ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 30 C 127/2015, týkající se zaplacení částky 939 Kč.

Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným dne 26. listopadu 2014 Okresnímu soudu Plzeň-město, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku ve výši 7939 Kč a náhradu nákladů řízení, a to do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Uvedený dluh měl vzniknout tím, že žalovaná žalobkyni neuhradila částku 7000 Kč z titulu smluvní pokuty pro nevrácení zapůjčených zařízení a částku 939 Kč za pronájem WiFi ED3.0 a HD PVR Boxu a instalaci technikem, vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 47431611, uzavřené dne 9. října 2013 mezi žalobkyní a žalovanou. Celková částka 939 Kč představuje neuhrazené položky ze tří po sobě jdoucích vyúčtování služeb (č. 181676633 ze dne 15. října 2013, č. 182826218 ze dne 15. listopadu 2013 a č. 183978582 ze dne 15. prosince 2013), které žalobkyně vystavila žalované, a to za pronájem Wifi ED3.0 částku 220,33 Kč, za pronájem PVR Boxu částku 316,13 Kč a částku ve výši 403,33 Kč za instalaci technikem. K zaplacení dlužné částky za služby poskytnuté ze strany žalobkyně, vrácení zařízení i následnému zaplacení dlužné částky z titulu smluvní pokuty, byla žalovaná opakovaně vyzývána. Žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila, a proto žalobkyně u soudu podala návrh na vydání platebního rozkazu.

Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 7. ledna 2015, č.j. 30 C 499/2014-34, řízení o návrhu žalobkyně na zaplacení částky 939 Kč týkající se pronájmu a instalace technikem vyloučil k samostatnému projednávání a rozhodnutí (výrok I.), neboť s odkazem na § 129 odst. 1, § 2 a § 7 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), shledal, že nejsou splněny podmínky řízení a v souladu s § 104 odst. 1 o. s. ř. je nutné řízení o žalobě zastavit a věc postoupit správnímu orgánu. V odůvodnění uvedl, že se nejedná o služby, k jejichž projednání by byly příslušné soudy, a proto řízení co do zaplacení částky 939 Kč pro nedostatek pravomoci zastavil (výrok II.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.).

Český telekomunikační úřad (dále jen navrhovatel ) s postoupením věci nesouhlasil, proto podal návrh na řešení kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. Navrhovatel uvedl, že věc nelze kvalifikovat jako spor, k jehož rozhodnutí by byl kompetentní. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně požaduje v žalobě uhradit mimo jiné částku ve výši 939 Kč, a to za pronájem a instalaci zařízení. Takto účtovaná plnění dle navrhovatele nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami na základě soukromoprávní smlouvy podle občanského zákoníku. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že se jedná o spor, který by měl rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli správní orgán.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Okresní soud Plzeň-město v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.

Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 939 Kč jako úhradu za pronájem Wifi ED3.0 a HD PVR Boxu a instalaci technikem rozhodnout soud nebo navrhovatel.

Navrhovatel je zřízen podle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc navrhovatele rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. září 2009, č.j. Konf 38/2009-12; usnesení ze dne 13. ledna 2011, č.j. Konf 54/2010-9; všechna citovaná usnesení zvláštního senátu jsou dostupná na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle § 129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Musí se jednat o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé (osobní podmínka) a o spor týkající se povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (věcná podmínka).

Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda je splněna věcná podmínka. Ta vychází z druhé věty § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě .

Komunikačními činnostmi podle § 7 zákona o elektronických komunikacích jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů.

Službou elektronických komunikací se přitom podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací .

V nyní rozhodované věci žalobkyně požaduje uhradit jednak částku 220,33 Kč za pronájem Wifi ED3.0, dále za pronájem PVR Boxu částku 316,13 Kč, včetně instalace zařízení technikem v částce 403,33 Kč. Ve sporu týkajícím se úhrady za zařízení pro příjem internetového připojení a za zřízení připojení se jedná o splnění povinnosti z odpovídající smlouvy, nikoli povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích (např. úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací).

Obdobnými otázkami se zvláštní senát již v minulosti zabýval. V usnesení ze dne 15. března 2004, č.j. Konf 124/2003-5, vyslovil, že je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) . Taktéž již zvláštní senát posuzoval, kdo má rozhodovat o doplatku za mobilní telefon, který poskytl telefonní operátor účastníkovi. Z usnesení ze dne 3. července 2003, č.j. Konf 19/2003-19, vyplývá, že zakoupil-li uživatel telekomunikační služby od operátora mobilní sítě současně s uzavřením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu a v důsledku porušení podmínek smlouvy mu vznikl závazek zaplatit operátorovi doplatek ceny mobilního telefonu, není spor o takové plnění sporem ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb [§ 95 bod 8. písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích)], o kterém by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad, ale sporem z kupní smlouvy; rozhodování o těchto sporech je v pravomoci soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) .

Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci, neboť předmětem řízení je úhrada ceny, na níž vznikl žalobkyni podle žalobního tvrzení nárok v důsledku pronájmu a instalace zařízení, u kterých není naplněna věcná podmínka § 129 zákona o elektronických komunikacích. Nejde tedy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž o běžné soukromoprávní vztahy ze smlouvy. Rozhodování v této věci zákon nesvěřuje navrhovateli, ale v uvedeném rozsahu

(tj. 939 Kč) je založena obecná pravomoc příslušného soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát také v usnesení ze dne 25. března 2015, č.j. Konf 25/2014-14.

Zvláštní senát z těchto důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu zaplacení částky 939 Kč je dána pravomoc soudu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).

Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. ledna 2015, č.j. 30 C 499/2014-34, ve výrocích II a III, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud Plzeň-město pokračovat v řízení o podané žalobě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. října 2015

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu