Konf 12/2015-12

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Klatovech, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 150/2014, o zaplacení 3426,71 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Šumava Net, s.r.o., IČ 252 28 978, se sídlem v Horažďovicích, Jiřího z Poděbrad 234, zastoupené Mgr. Janem Hoškem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, a žalovaného J. H.,

takto:

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 150/2014, o zaplacení částky v celkové výši 618,31 Kč s příslušenstvím, je soud.

II. Usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 12. 2014, čj. 8 C 150/2014-27, s e v tomto rozsahu z r u š u j e .

Odůvodnění:

Návrhem doručeným dne 30. 12. 2014 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem v Klatovech ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 150/2014 a týkající se zaplacení 3426,71 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalobou doručenou dne 30. 9. 2014 Okresnímu soudu v Klatovech se žalobkyně domáhala, aby okresní soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 3426,71 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu. Uvedený dluh měl vzniknout tím, že žalovaný žalobkyni neuhradil za poskytnutou službu internetové sítě, kterou na základě smlouvy ze dne 15. 3. 2013 dodávala žalobkyně žalovanému. Žalobkyně vystavila žalovanému celkem čtyři faktury, jimiž žalovanému vyúčtovala mj. za poskytnutí bezdrátového (wifi) routeru částku 617,10 Kč a za zřízení připojení k internetu částku 1,21 Kč. Protože jí žalovaný požadovanou částku nezaplatil, podala žalobkyně žalobu u okresního soudu.

Okresní soud usnesením ze dne 30. 12. 2014, čj. 8 C 150/2014-28, řízení o žalobě zastavil s tím, že věc po právní moci tohoto usnesení postoupí Českému telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně odvozuje nárok od poskytnutí wifi routeru, za zařízení připojení k internetu a za samostatné připojení k internetu. Předložené faktury tak představují vyúčtování služeb poskytnutých v souvislosti s poskytováním služeb elektronických komunikací a rovněž tak i vyúčtování poskytnutí takových služeb. K rozhodování o tomto nároku je podle okresního soudu příslušný Český telekomunikační úřad.

Poté, co okresní soud věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu, tento správní orgán podal dne 1. 4. 2015 zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu. Uvedl, že odmítá svou kompetenci k rozhodnutí sporu o částku ve výši 617,10 Kč s příslušenstvím, která byla vyúčtovaná jako cena za dodaný wifi router. Pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána v případě sporů o otázkách souvisejících s poskytováním služeb elektronických komunikací nebo o ujednáních, které na ně úzce navazují (např. smluvní pokuta). O takovou věc se však nejedná, a proto by o žalobě měl rozhodovat soud v občanském soudním řízení.

Ze soudního spisu, konkrétně z faktury, daňového dokladu č. 1320116/2013 ze dne 22. 3. 2013, a předávacího protokolu ze dne 15. 3. 2013 vyplývá, že žalobkyně dodala žalovanému zařízení D-link Wireless Router 20/100Tx, aby mohl žalovaný užívat internetové připojení. Žalovaný měl za zařízení zaplatit žalobkyni částku 617,10 Kč. Z předávacího protokolu a daňového dokladu č. 1311258/2013 vyplývá, že žalobkyně požaduje za zřízení internetu zaplacení poplatku ve výši 1,21 Kč. S pomocí tohoto zařízení měl žalovaný využívat internetové připojení za úhradu 1285,20 Kč čtvrtletně, jak vyplývá ze smlouvy o poskytování služeb internetové sítě Šumava Net s.r.o., uzavřené mezi žalobkyní (dodavatel) a žalovaným (odběratel) ze dne 13. 5. 2013. Z dalších daňových dokladů vyplývá, že žalobkyně požaduje po žalovaném uhrazení služby poskytování internetu ve výši 238,-Kč za březen 2013, 1285,20 Kč za druhé čtvrtletí roku 2013 a 1285,20 za třetí čtvrtletí roku 2013.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Okresní soud v Klatovech v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.

Navrhovatel (též Úřad ) je zřízen podle § 3 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též zákon ) jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle § 129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Musí se jednat o spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé (osobní podmínka) a o spor týkající se povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě (věcná podmínka).

Zvláštní senát nejprve zkoumal, zda je splněna věcná podmínka. Ta vychází z druhé věty § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě .

Komunikačními činnostmi podle § 7 zákona jsou a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů.

Podle § 2 písm. n) cit. zákona je službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

V nyní rozhodované věci žádá žalobkyně jednak uhrazení částky 2808,40 Kč za poskytování internetu, což je komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích a dále požaduje částku 618,31 Kč, které zaplatila za zařízení pro příjem internetového připojení (wifi router) včetně montáže v částce 1,21 Kč. V části sporu týkající se úhrady za zařízení pro příjem internetového připojení a za zřízení připojení se jedná o splnění povinnosti z odpovídající smlouvy, nikoli povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích (např. úhrada za poskytnuté služby elektronických komunikací).

Obdobnými otázkami se zvláštní senát již zabýval. V usnesení ze dne 15. 3. 2004, čj. Konf 124/2003-5, vyslovil, že je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování telekomunikační služby ve smyslu § 2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) . Taktéž již zvláštní senát posuzoval, kdo má rozhodovat o doplatku za mobilní telefon, který poskytl telefonní operátor účastníkovi. Z usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003-19, vyplývá, že zakoupil-li uživatel telekomunikační služby od operátora mobilní sítě současně s uzavřením smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb také mobilní telefon za zvýhodněnou cenu a v důsledku porušení podmínek smlouvy mu vznikl závazek zaplatit operátorovi doplatek ceny mobilního telefonu, není spor o takové plnění sporem ze smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb [§ 95 bod 8. písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích)], o kterém by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad, ale sporem z kupní smlouvy; rozhodování o těchto sporech je v pravomoci soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř.) .

Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci. Při prodeji a instalaci movité věci totiž nejde o poskytování služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž o běžný soukromoprávní vztah z odpovídající smlouvy. K rozhodování ve věci by také byl v tomto rozsahu (tj. 618,31 Kč) příslušný soud. O zbylém rozsahu sporu v částce 2808,40 Kč by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad.

Ze shora uvedeného vyplývá, že v rozsahu sporu týkajícího se dodání zařízení pro příjem internetového připojení (617,10 Kč) a zřízení internetu (1,21 Kč) není naplněna věcná podmínka § 129 zákona o elektronických komunikacích; rozhodování v této věci zákon Českému telekomunikačnímu úřadu nesvěřuje, ale je tu založena obecná pravomoc soudu rozhodnout o věci (§ 7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl zvláštní senát již v usnesení ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003-19, publikovaném pod č. 47/2004 Sb. NSS.

Pro úplnost zvláštní senát dodává, že není vázán návrhem na zahájení kompetenčního sporu ohledně rozsahu, v jakém je navrhovatel přesvědčen o absenci, popř. existenci své pravomoci věc rozhodnout. Může proto přezkoumat kompetenci účastníků kompetenčního sporu ve vztahu k celému předmětu řízení, jako se to stalo v tomto případě.

Zvláštní senát z uvedených důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu o zaplacení částky ve výši 618,31 Kč je dána pravomoc soudu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto částečně zrušil usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 12. 2014, čj. 8 C 150/2014-27, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Klatovech pokračovat v řízení o podané žalobě v rozsahu částky 618,31 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 20. října 2015

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu