Konf 11/2012-14

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Pavla Vrchy rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 323/2011, ve věci žaloby o zaplacení 4256 Kč s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČ 60193336, a žalované TRIGANCE COMPANY s. r. o. v likvidaci, se sídlem Stehlíkova 1035, Praha 6,

takto:

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 EC 323/2011, o zaplacení 4256 Kč s příslušenstvím, j e soud. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 11. 2011, čj. 27 EC 323/2011-5, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným dne 17. 2. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby tento senát rozhodnul spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 6 ve věci žaloby o zaplacení částky 4256 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalovaná společnost se na základě žádosti o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2 ze dne 13. 2. 2007 stala účastnicí telefonní stanice číslo 725 810 194. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla také účastnicí telefonní stanice číslo X (pozn. soudu: žalobkyně v žalobě uvedla pouze tato dvě telefonní čísla, jak však vyplynulo z podkladů přiložených k žalobě, požadovaná částka za neuhrazení služeb třetích stran se týká i telefonních čísel X, X).

V průběhu smluvního vztahu využila žalovaná služeb třetích stran v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek. Následně jí žalobkyně vystavila souhrnný účet za telefonní číslo 725 810 192 za období 16. 4. 2009-15. 5. 2009 k uhrazení 99 Kč za služby třetích stran; souhrnný účet za telefonní číslo X za období 16. 1. 2009-15. 2. 2009 k uhrazení 26 Kč za služby třetích stran; souhrnný účet za telefonní číslo X za období 16. 1. 2009-15. 2. 2009 k uhrazení 4050 Kč za služby třetích stran; souhrnný účet za telefonní číslo X za období 16. 3. 2009-15. 4. 2009 k uhrazení 3 Kč za služby třetích stran; souhrnný účet za telefonní číslo X za období 16. 3. 2009-15. 4. 2009 k uhrazení 78 Kč za služby třetích stran celkově tedy platby za služby třetích stran činily 4256 Kč.

Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku neuhradila, podala žalobkyně dne 23. 8. 2011 u Obvodního soudu pro Prahu 6 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž se domáhala, aby obvodní soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 4256 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.

Žalobkyně v návrhu uvedla, že se domáhá zaplacení částky 4256 Kč odpovídající poskytnutým službám třetích stran (službám obsahu). Ty nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tyto služby umožňuje žalobkyně objednat a využít svým účastníkům na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí společnosti Telefónica Czech Republic, a. s. vydaných v souladu s § 273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; služby samotné však nabízejí svým jménem společnosti, kterým Český telekomunikační úřad přidělil příslušná telefonní čísla (zejména 901, 902, 906, 909) zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou i z čísla samotného. Žalovaná tyto služby obsahu využila. Cena těchto služeb za dané zúčtovací období je uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických komunikací. Podle čl. 15 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním žalobkyně k výběru ceny za tyto služby. Poskytovatelé služeb třetích stran dali souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Žalobkyně dále odkázala na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2011, čj. Konf 5/2011-12.

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 16. 11. 2010, čj. 27 C 323/201-5, rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že v dané věci jde o nárok žalobce, jenž plyne z uzavřené smlouvy mezi účastníky sporu, jejímž předmětem je poskytování telekomunikačních služeb podle § 2 písm. h) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen zákon o elektronických komunikacích ). Odkázal dále na rozhodnutí městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 464/2008-18, podle kterého pod pojmem uživatel je třeba rozumět každého, kdo konzumuje komunikační službu ve smyslu § 129 zákona o elektronických komunikacích, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě, tj. i osobu, která takovou službu přijímá neoprávněně a které tím vzniká bezdůvodné obohacení. Tento výklad odpovídá i vymezení pojmu účastník a uživatel v § 2 zákona o elektronických komunikacích. Obvodní soud uzavřel, že k projednání a rozhodnutí věci není příslušný soud v občanském soudním řízení, ale Český telekomunikační úřad.

Český telekomunikační úřad (dále také navrhovatel ) následně podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že podle § 2 zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací . Navrhovatel dále konstatoval, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 4256 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích stran nebo též služby obsahu, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Žalobkyně není poskytovatelem těchto služeb, nenese odpovědnost za vady služeb třetích stran. Služby obsahu nepředstavují služby elektronických komunikací, proto je orgánem příslušným k rozhodování o ceně za tyto služby soud, nikoliv Český telekomunikační úřad. Navrhovatel odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 30. 11. 2011, čj. Konf 79/2011-16, které se týkalo shodné otázky.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Obvodní soud pro Prahu 6 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla věc postoupena; v posuzované věci se proto jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zvláštní senát.

Navrhovatel (též Úřad ) je zřízen podle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.

Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.

Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, publikovaného pod č. 1994/2010 Sb. NSS, dostupného na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty § 129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.

První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, kterou se podle § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle § 73 citovaného zákona ; službou elektronických komunikací se rozumí dle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací . Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích ( účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb ), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích ( uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací ); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se podle § 2 písm. o) cit. zákona rozumí služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen .

Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, který vychází z druhé věty § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích: pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě . Zaplacení ceny je přitom podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.

Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele ve smyslu věty první i druhé § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.

Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.

Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Z definice služeb elektronických komunikací obsažené v § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací. Výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel-osoba vykonávající komunikační činnost-zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.

Z podkladů přiložených k žalobnímu návrhu vyplývá, že žalobkyně v části nazvané služby třetích stran účtovala žalované částky za službu PRSMS/ PRMMS poskytovanou společností Agmo cz, s. r. o., Erika a. s., Upstream v celkové výši 4256 Kč.

Zvláštní senát vycházel ze Všeobecných podmínek ze dne 1. 3. 2007, kterými žalobkyně pro účastníky upravila v článku 15 podmínky využití služeb třetích stran (bod 15.1 a 15.3), vystavení vyúčtování za užití služeb třetích stran a při vybírání ceny za užití služeb třetích stran (bod 15.4). Z těchto ustanovení Všeobecných podmínek vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických komunikací, jejichž byla poskytovatelem. Žalobkyně o povaze služeb třetích stran (Dárcovská SMS, Audiotex, Premium SMS/MMS) informovala žalovanou na všech předložených fakturách; popsala, kde může žalovaná získat seznam partnerů, kteří služby poskytují, že účastník je povinen zaplatit cenu ve prospěch žalobkyně, a že partnerské společnosti dávají žalobkyni souhlas k výběru za poskytnuté služby třetích stran.

K povaze tzv. služeb třetích stran poskytovaných účastníkům příp. uživatelům prostřednictvím sítí elektronických komunikací se zvláštní senát opakovaně vyjadřuje při svém rozhodování (srov. usnesení sp. zn. Konf 99/2009, sp. zn. Konf 4/2011, vše dostupné na www.nssoud.cz); povahou služeb Premimum SMS/MMS se zvláštní senát podrobně zabýval v usnesení ze dne 30. 11. 2011, čj. Konf 79/2011-16. Zvláštní senát v rozhodnutí uvedl, že podstatou služby Premium SMS-zkráceně PR SMS-jsou krátké textové zprávy, pomocí kterých je zákazníkům operátora umožněno zaplatit prostřednictvím mobilního telefonu cenu za zboží nebo služby. Pomocí nich lze zaplatit v rozsahu 1 až 999 Kč dle typu požadované služby. Tyto služby neposkytuje žalobkyně-operátor, ale její smluvní partneři, jejichž seznam žalobkyně zveřejňuje na svých internetových stránkách (zde společnosti Agmo cz, s. r. o., Erika a. s., Upstream).

Z výše uvedeného vyplývá, že PR SMS/MMS neposkytla žalobkyně, ale prostřednictvím své sítě elektronických komunikací pouze umožnila žalované užívání služeb smluvních partnerů.

Zvláštní senát shledal, že služby užité žalovanou nejsou podle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích službami elektronických komunikací. Spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.

Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto poskytovatele služby obsahu je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní. Tuto skutečnost žalobkyně ostatně sama uvádí v žalobním návrhu; potvrzuje, že jí poskytovatelé služeb-tedy její smluvní partneři-dali souhlas a oprávnění, aby platby od účastníků vybírala.

Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby nejsou službou elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť podle § 7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány .

Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc soudu (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 11. 2011, čj. 27 EC 323/2011-5, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 6 pokračovat v řízení o podané žalobě.

Zvláštní senát při rozhodování kompetenčního sporu zjistil, že žalobkyně k rozhodnutí o žalobě nepředložila doklady prokazující vznik smluvního vztahu mezi ní a žalovanou ohledně zbývajících telefonních čísel X, X a X. Žalobkyně v žalobě výslovně uvádí pouze dvě telefonní čísla, žádá však úhradu týkající se čtyř telefonních čísel. Zvláštní senát se omezil pouze na rozhodování o pravomoci a věcné příslušnosti soudů a správních orgánů; bude tedy na Obvodním soudu pro Prahu 6, aby zjistil, zda smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou skutečně vznikl a za jaká telefonní čísla žádá žalobkyně úhradu nezaplacených služeb třetích stran.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 11. června 2012

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu