Konf 100/2011-24

USNESENÍ

Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010, o 71 448 Kč s příslušenstvím: žalobkyně ČEZ ICT Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, IČ 26470411, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava-Mariánské Hory, a žalovaného J. M.,

takto:

I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010, j e soud. II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010-78, s e z r u š u j e v té části, jíž bylo rozhodnuto o postoupení sporu o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným dne 8. 12. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal (dále jen navrhovatel ), aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 22 EC 459/2010 týkající se zaplacení 20 300 Kč s příslušenstvím.

Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 2. 2007 Smlouvu o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích č. 07-00211, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému komunikační služby v mobilních sítích; součástí předmětu smlouvy je ujednání o pronájmu mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců společnosti Skupiny ČEZ. Smluvní strany za poskytované služby sjednaly pravidelnou měsíční platbu, cena je složená ze dvou položek, a to ceny za pronájem mobilního telefonu a předfakturace poplatků za službu od operátora Telefónica O2. Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby, žalobkyně žalovanému předmětnou smlouvu vypověděla a návrhem na vydání platebního rozkazu u Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 9. 2010 se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 71 448 Kč s příslušenstvím a přiznal jí náhradu nákladů soudního řízení.

Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010-78, řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení soudního poplatku (výrok IV.). Soud z obchodního rejstříku zjistil, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování telekomunikačních služeb, zajišťování veřejných telekomunikačních sítí a poskytování služeb elektronických komunikací. Soud vycházeje z ustanovení § 7 odst. 1 a § 104 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen zákon o elektronických komunikacích ), dospěl k závěru, že v předmětné věci se jedná o spor vzniklý ze zákona o elektronických komunikacích a není zde dána pravomoc obecných soudů k jeho projednání a rozhodnutí. Žalobkyně jako poskytovatel telekomunikačních služeb ve smyslu zákona o elektronických komunikacích poskytovala žalovanému služby a vzniklo jí právo požadovat po žalovaném smluvní plnění. Rozhodování o těchto sporech je zákonem o elektronických komunikacích svěřeno Českému telekomunikačnímu úřadu (navrhovateli).

Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního konfliktu. Navrhovatel odmítl svou kompetenci v části týkající se povinnosti uhradit cenu za pronájem a následný odprodej mobilního telefonu; domnívá se, že ve věci je založena pravomoc obecného soudu. Navrhovatel odkázal na ustanovení § 2, § 64, § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, přičemž dovodil, že je oprávněn rozhodovat ve věcech elektronických komunikací pouze spory o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Navrhovatel nepopřel pravomoc v části týkající se povinnosti uhradit dlužné částky za služby elektronických komunikací ve výši 51 148 Kč včetně DPH; odmítl však pravomoc v částce 20 300 Kč, jež odpovídá ceně za pronájem a následný odprodej mobilního telefonu, neboť se jedná o soukromoprávní vztah z nájemní a kupní smlouvy a nikoliv o spor o zaplacení ceny za službu elektronických komunikací. Navrhovatel podpůrně rovněž odkázal na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 37/2008-6 ze dne 9. 9. 2008, v němž zvláštní senát konstatoval, že odprodej movité věci nepředstavuje poskytování služby elektronických komunikací.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem se zvláštní senát řídil následující úvahou:

Podle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je pozitivním kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana-zde orgán moci výkonné a obecný soud [srov. § 1 odst. 1 písm. a) cit. zákona]-osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Negativním kompetenčním sporem je spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.

V dané věci zcela popřel svou pravomoc Okresní soud v Jihlavě, navrhovatel po postoupení věci pravomoc popírá v části, jež se vztahuje ke sporu o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu (podle navrhovatele ve výši 20 300 Kč); zvláštní senát proto konstatuje, že v této části žalobního sporu se jedná o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).

Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (srov. § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích) je výjimkou z pravomoci obecných soudů rozhodovat spory vyplývající ze soukromoprávních vztahů (srov. § 7 odst. 1 občanského soudního řádu).

Zvláštní senát ve své předchozí rozhodovací činnosti vyslovil, že pravomoc navrhovatele rozhodovat účastnické spory podle § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je založena naplněním osobnostního a věcného předpokladu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, dostupné na www.nssoud.cz).

Osobnostní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle § 7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Žalobkyně podle veřejně dostupných údajů v elektronické databázi navrhovatele (dostupné na www.ctu.cz) disponuje oprávněními vykonávat komunikační činnost v uvedeném rozsahu.

Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne tehdy, týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě; v předmětné věci bude naplněn ve sporu o povinnost uhradit cenu za poskytnuté služby elektronických komunikací, neboť tato povinnost pro účastníka popř. uživatele veřejně dostupné služby vyplývá z § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Službou elektronických komunikací se dle § 2 písm. n) zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.

Smluvní vztah žalobkyně a žalovaného zakládá smlouva o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích sjednaná jako inominátní smluvní typ podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku. Předmětem (srov. článek I) smlouvy je poskytování komunikační služby v mobilních sítích, jejíž součástí je pronájem mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců společnosti Skupiny ČEZ.

Zvláštní senát v usnesení ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010-8, publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného rozhodovat spory vzniklé na základě smlouvy není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně označena, nýbrž její skutečný obsah . Samotné sjednání smlouvy označené jako smlouva o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích, byť s poskytovatelem, který získá oprávnění vykonávat komunikační činnost od navrhovatele, však neznamená automaticky založení pravomoci navrhovatele rozhodovat spor.

Ze smlouvy o poskytování komunikačních služeb vyplývá, že žalobkyně žalovanému svým prostřednictvím umožnila využívat za zvýhodněných podmínek služby operátora Telefónica Czech Republic, a. s. (podle článku 1 se poskytování služby řídí Všeobecnými podmínkami Telefónica Czech Republic, a. s., cenu nevystavuje žalobkyně, jde o přefakturaci vyúčtování vystaveného operátorem).

Podle článku II.1 smlouvy dohodly její strany za poskytované služby platbu vyúčtování zahrnující položky, jimiž jsou cena za pronájem mobilního přístroje (označeno zkratkou KMZ, sjednána kategorie A , výše úhrady 500 Kč/měsíc) a poplatek za služby od operátora Telefónica Czech Republic, a. s.; přiložené faktury v soudním spisu následně potvrzují, že žalobkyně pravidelně žalovanému účtovala částku ve výši 500 Kč/měsíc bez DPH označenou položkou Paušál mob. tel. A-zam. , a 1x poplatek za prodej mobilního zařízení ve výši 50 Kč (faktura č. 71000025098 za období 1. 2. 2010-28. 2. 2010, položka Jednorázová platba-odprodej KMZ ).

Vycházeje z výše uvedené definice služby elektronických komunikací § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích zvláštní senát přisvědčil názoru navrhovatele, že požadované plnění z titulu nájemního vztahu a kupní smlouvy k předmětnému mobilnímu zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona o elektronických komunikacích, proto nemůže být splněn věcný předpoklad založení pravomoci navrhovatele.

Nelze zpochybnit, že bez žalobkyní poskytnutého mobilního telefonního zařízení by nebylo možné provozovat služby elektronických komunikací podle zákona o elektronických komunikacích. To ovšem ze soukromoprávního vztahu vycházejícího z nájemní a kupní smlouvy nečiní službu elektronických komunikací (shodně srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 11. 2003, čj. Konf 44/2003-12. dostupné na www.nssoud.cz). Přestože ke vzniku těchto soukromoprávních vztahů došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o povinnosti k finančnímu plnění z těchto vztahů vyplývajících zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu. Tato věc se pravomoci soudů nevymyká, proto zvláštní senát vyslovil, že příslušný k rozhodování o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu je soud.

Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010-78, v té části, jíž bylo rozhodnuto o postoupení sporu o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Jihlavě pokračovat v řízení o podané žalobě.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 6. března 2012

JUDr. Michal Mazanec předseda zvláštního senátu