KSUL 89 INS 21756/2015-A-8
KSUL 89 INS 21756/2015-A-8

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vratislavem Morvayem v insolvenční věci navrhovatele-dlužníka: INTERCONTACT s.r.o. v likvidaci, IČO 47283530, Pohraniční 1, 405 01 Děčín I, o odvolání navrhovatele proti rozhodnutí o uložení povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení a o insolvenčním návrhu,

takto:

I. Usnesení zdejšího soudu č.j. KSUL 89 INS 21756/2015-A-6 ze dne 11.9.2015, vydané vyšší soudní úřednicí Janou Horáčkovou s e m ě n í tak, že se dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

II. Insolvenční návrh navrhovatele-dlužníka INTERCONTACT s.r.o. v likvidaci, IČO 47283530, Pohraniční 1, 405 01 Děčín I, s e z a m í t á .

Odůvodnění:

Dne 26.8.2015 byl insolvenčnímu soudu doručen návrh insolvenčního navrhovatele (dlužníka) INTERCONTACT s.r.o. v likvidaci, IČO 47283530, Pohraniční 1, 405 01 Děčín I, na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na prohlášení konkursu. V insolvenčním návrhu navrhovatel uvedl, že je společností, která byla usnesením zdejšího soudu ze dne 12.8.2014, č.j. 72 Cm 97/2011-12, zrušena a současně byla nařízena její likvidace. Likvidátorem byl jmenován Mgr. Narcis Tomášek. Oznámení o vstupu do likvidace bylo dvakrát zveřejněno v Obchodním věstníku, přičemž do likvidace přihlásili své pohledávky 2 věřitelé s celkovým počtem 2 pohledávek, které jsou více než 30 dnů po splatnosti. Jedná se o pohledávku Krajského soudu Ústí nad Labem ve výši 1.000,-Kč představující nezaplacený soudní poplatek na základě usnesení tohoto soudu sp. zn. 72 Cm 97/2011 ze dne 12.8.2014, které nabylo právní moci dne 20.9.2014 a vykonatelnosti dne 24.9.2014. Druhou přihlášenou pohledávku představuje pohledávka Finančního úřadu pro Ústecký kraj, územní pracoviště v Děčíně ve výši 1.500,-Kč a jde o nedoplatek na dani z příjmů právnických osob. Přestože likvidátor navrhovatele učinil potřebná šetření, nedohledal žádný navrhovatelův majetek, a navrhovatel rovněž nemá žádné zaměstnance. Navrhovatel tak dospěl k názoru, že se nachází v úpadku a navrhl, aby soud rozhodl o jeho zjištění a současně o prohlášení konkursu na jeho majetek.

Usnesením zdejšího soudu č.j.-A-6, ze dne 11.9.2015, vydaném vyšší soudní úřednicí Janou Horáčkovou, byla navrhovateli podle § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) uložena povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45 000,-Kč, neboť v řízení nelze počítat s příjmy ze zpeněžení majetku, a proto je nutné zajistit prostředky na hotové výdaje insolvenčního správce a na jeho odměnu, kteréžto náklady nelze hradit pouze ze státního rozpočtu. Soud proto uložil navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, kterou stanovil ve výši 45.000,-Kč. Toto rozhodnutí navrhovateli doručil dne 14.9.2015.

Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel dne 16.9.2015, tedy v zákonné lhůtě, včasné odvolání. V něm namítl, že nemá žádný majetek, a proto není schopen zálohu uhradit. Navrhovatel rovněž nepovažuje za přípustné, aby tuto zálohu hradil z vlastních zdrojů soudem jmenovaný likvidátor navrhovatele. Z těchto důvodů navrhl, aby odvolací soud odvoláním napadené usnesení zrušil.

Proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem lze dle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, v občanském soudním řízení (rovněž dle ust. § 7 IZ i v insolvenčním řízení) podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. Podle ust. § 36d odst. 2 občanského soudního řádu, v případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 12 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (samosoudce).

Vzhledem k tomu, že odvolání navrhovatele směřovalo proti rozhodnutí vyšší soudní úřednice, jímž byla navrhovateli uložena povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení, přičemž navrhovatel požadoval zrušení tohoto rozhodnutí, neboť neexistuje majetek navrhovatele či není zde osoba, prostřednictvím nichž by šlo uvedenou zálohu uhradit, posoudil samosoudce prvoinstančního soudu odvolací návrh jako návrh na změnu odvoláním napadeného rozhodnutí tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá. Protože jsou v daném případě dány skutečnosti, na jejichž základě není potřeba uložit povinnost zaplatit uvedenou zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť se jedná o jiné důvody, než ty, které uváděl navrhovatel ve svém odvolání, změnil samosoudce prvoinstančního soudu odvoláním napadené usnesení vyšší soudní úřednice tak, že odvolání navrhovatele co do výroku vyhověl a změnil ho tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení neukládá (výrok I.).

Uložení povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení se totiž soudu jeví jako nadbytečné za situace, kdy nejsou splněny podmínky pro zjištění úpadku, resp. jsou-li dány skutečnosti pro zamítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 143 IZ, jak tomu je v posuzovaném případě.

Podle § 143 odst. 1 IZ soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (jedná se o tzv. platební neschopnost). Všechny výše citované podmínky musí být přitom splněny současně.

Podle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže: a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 3 odst. 3 IZ je dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 3 odst. 4 IZ jde o hrozící úpadek tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že je v úpadku, neboť nemá žádný majetek a má dva závazky vůči dvěma věřitelům po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

O úpadku, jehož existenci navrhovatel tvrdil, lze uvažovat jen tehdy, splňuje-li dlužník podmínku existence více (nejméně dvou) věřitelů. To platí pro obě jeho zákonem předpokládané formy, tj. jak pro platební neschopnost, tak i pro předlužení (platí to i pro hrozící úpadek, avšak tím se soud nezabýval, neboť jeho existenci navrhovatel netvrdil). Chybí-li tato zákonná náležitost, nemůže insolvenční soud prohlásit úpadek dlužníka.

Navrhovatel sice tvrdil a prokazoval existenci dvou závazků, avšak v obou případech se jednalo o závazek vůči stejnému (totožnému) věřiteli, tj. vůči státu, přestože ho za něho uplatnila vždy jiná organizační složka. Jiné závazky, než shora popsané, však navrhovatel ve svém insolvenčním návrhu již neuvedl.

Podle § 3 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, patří mezi organizační složky státu také soudy, přičemž organizační složky nejsou právnickou osobou a jejich jednání je v případech stanovených zvláštními předpisy jednáním státu (§ 3 odst. 2 téhož zákona). Takovými organizačními složkami státu jsou rovněž orgány Finanční správy České republiky, mezi něž patří podle § 1 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, také finanční úřady.

Z výše popsaných důvodů tedy navrhovatel (dlužník) má dva závazky vůči státu, a tudíž pouze vůči jednomu věřiteli (viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 59 INS 2768/2008, 2 VSPH 141/2008-A-18). Tím není splněn nezbytný zákonný předpoklad existence více věřitelů dlužníka, takže insolvenčnímu soudu nezbylo nic jiného, než insolvenční návrh ve smyslu ust. § 142 písm. c) a § 143 odst. 1 IZ zamítnout (výrok II.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení může podat odvolání pouze insolvenční navrhovatel do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem (§ 145 IZ a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Ústí nad Labem dne 30. září 2015

Mgr. Vratislav Morvay v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Lucie Macíková