KSUL 89 INS 12204/2016-A-10
KSUL 89 INS 12204/2016-A-10

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vratislavem Morvayem v insolvenční věci dlužníka Luboše anonymizovano , anonymizovano , IČO: 42429595, bytem Svahová 4961, 430 03 Chomutov, o námitkách dlužníka proti usnesením vydaným asistenty soudce č.j. KSUL 89 INS 12204/2016-A-5, ze dne 25.5.2016, a č.j. KSUL 89 INS 12204/2016-A-8, ze dne 16.9.2016,

takto:

I. Výrok usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j.: KSUL 89 INS 12204/2016-A-5, ze dne 25.5.2016, vydaného asistentkou soudce Mgr. Květoslavou Lasovskou, s e m ě n í t a k , že se dlužník nevyzývá, aby doplnil insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení tak, že doloží soudu listiny dokládající souhlas nezajištěných věřitelů dlužníka u závazků pocházejících z podnikání, a to tak, že tito nezajištění věřitelé vysloví souhlasí s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen oddlužením.

II. Usnesení zdejšího soudu vydané asistentem soudce Mgr. Ladislavem Drábkem, č.j.-A-8, ze dne 16.9.2016, se mění tak, že soud v y z ý v á dlužníka Luboše Mikynu, anonymizovano , IČO: 42429595, bytem Svahová 4961, 430 03 Chomutov, aby do 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení doplnil svůj návrh na povolení oddlužení o písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jeho pohledávky (musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se s dlužníkem dohodl), nebo tvrzení, že bude mít vyšší svůj měsíční příjem, a to doloží např. smlouvou o důchodu či darovací smlouvou uzavřenou s třetí osobou, kterážto je ochotná poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky; podpisy této osoby na smlouvě musí být úředně ověřeny.

Odůvodnění:

Usnesením zdejšího soudu č.j.-A-5, ze dne 25.5.2016, vydaným asistentkou soudce Mgr. Květoslavou Lasovskou, byl dlužník vyzván, aby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení tak, že doloží soudu listiny dokládající souhlas nezajištěných věřitelů isir.justi ce.cz dlužníka u závazků pocházejících z podnikání, a to tak, že tito nezajištění věřitelé vysloví souhlas s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen oddlužením. Soud tuto výzvu odůvodnil odkazem na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.09.2015 č.j. 1 VSOL 918/2015-A-18, když v daném případě dlužník ve svém insolvenčním návrhu tvrdil, že má celkem 3 závazky pocházejí z jeho podnikatelské činnosti (věřitelé VZP a OSSZ), přičemž současně neuváděl skutečnosti, z nichž v souladu s ustanovením § 389 odst. 2 insolvenčního zákona vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení jeho úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník v zákonné lhůtě včasné námitky dne 30.5.2016. V nich uvedl, že souhlas nezajištěných věřitelů, vůči nimž má dlužník závazky z podnikání, není předepsanou náležitostí návrhu na povolení oddlužení a ani se nevyžaduje, aby byl dán písemnou formou. V pochybnostech, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení má soud oddlužení povolit a tuto otázku přezkoumat až na schůzi věřitelů svolané za účelem projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí, kde mohou věřitelé uplatnit své námitky dle § 403 odst. 2 IZ. Na základě toho dlužník navrhl, aby soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením.

Aniž by bylo o námitkách dlužníka rozhodnuto, vydal zdejší soud prostřednictvím rozhodnutí asistenta soudce Mgr. Ladislava Drábka usnesení dne 16.9.2016, č.j. KSUL 89 INS 12204/2016-A-8, jímž vyzval dlužníka, aby do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil svůj insolvenční návrh o doložení dalšího příjmu včetně jeho výše. Dlužník v návrhu na povolení oddlužení tvrdí, že má čistý příjem z podnikání ve výši 22.000,-Kč měsíčně. Toto však nekoresponduje s daňovými přiznáními dlužníka předloženými za období roků 2013, 2014, 2015. Soud s ohledem na tyto nesrovnalosti vyzval dlužníka k doložení dalšího zdroje jím tvrzeného příjmu.

I proti tomuto usnesení podal dlužník v zákonné lhůtě dne 23.9.2016 včasné námitky. V nich uvedl, že ve zmíněných daňových přiznáních uplatnil daňový výdajový paušál ve výši 80% příjmů z podnikání. Tyto výdaje nejsou výdaji skutečnými. Jím uváděná částka 22.000,-Kč (čistý zisk po zdanění) měsíčně v insolvenčním návrhu je uvedena nepřesně. Představuje částku čistou průměrně měsíčně vydělanou od 1.1.2016 do současnosti. Současně dlužník čestně prohlásil, že v průběhu oddlužení je schopen dosáhnout uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30%, že nemá jiné příjmy, než příjmy z jím uváděné živnostenské činnosti a že podáním insolvenčního návrhu nesleduje nepoctivý záměr.

Proti rozhodnutí vydanému asistentem soudce, proti němuž není v občanském soudním řízení (rovněž dle ust. § 7 IZ i v insolvenčním řízení) možno podat odvolání, lze dle ust. § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, ve spojení s ust. § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, podat námitky. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Podle ust. § 36d odst. 2 občanského soudního řádu, v případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu práva a povinnosti předsedy senátu. Podle § 12 odst. 1 IZ jedná a rozhoduje v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech v prvním stupni jediný soudce (samosoudce).

Samosoudce insolvenčního soudu přezkoumal námitkami napadené rozhodnutí asistentky soudce č.j.:-A-5, ze dne 25.5.2016, a dospěl k názoru, že námitky jsou důvodné.

Závazky dlužníka jím označené jako závazky z podnikání vůči věřitelům VZP a OSSZ nejsou závazky, jež by představovaly dluh bránící dle § 389 odst. 1 písm. b) povolení oddlužení. Jak vyplývá z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze 2 VSPH 1471/2016, v případě nedoplatků z titulu sociálního a zdravotního pojištění se jedná o závazky, jejichž vznik není podmíněn tím, zda dlužník má status podnikatele ve smyslu soukromoprávní úpravy (dřívější nebo současné). Není tu rozhodné, zda příjem (vyměřovací základ) pochází z podnikání dlužníka nebo z jeho závislé činnosti, tj. daný zákonný odvod nemá původ v dlužníkově podnikání potud, že nebýt dlužníkova podnikání, povinnost takového zákonného odvodu by dlužníku nevznikla. Zdravotní pojišťovny i orgány správy sociálního zabezpečení přitom postupují při zařazení osoby do kategorie osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) zcela formálně, v zásadě pouze dle toho, zda dotyčný má platné (trvající) živnostenské oprávnění (či jiné oprávnění k podnikatelské činnosti), aniž by dále zkoumaly, zda skutečně podnikatelskou činnost vykonává. Kategorii OSVČ dle veřejnoprávních předpisů tak nelze bez dalšího ztotožňovat s podnikatelem ve smyslu občanského zákoníku (viz podmínku soustavnosti výkonu výdělečné činnosti obsaženou v § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a dřívější úpravu účinnou do 31.12.2013 zakotvenou v § 2 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku).

S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto není na místě ukládat dlužníku povinnost, aby doplnil svůj návrh na povolení oddlužení u závazků pocházejících z podnikání o souhlas nezajištěných věřitelů dlužníka s tím, aby byl úpadek dlužníka řešen oddlužením. Proto samosoudce dle ust. § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, ve spojení s ust. § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, výrokem I. tohoto usnesení změnil rozhodnutí asistentky soudce č.j.-A-5, ze dne 25.5.2016, tak, že se dlužník nevyzývá, aby doplnil insolvenční návrh a návrh na povolení oddlužení ve smyslu námitkami napadeného výroku usnesení ze dne 25.5.2016.

Samosoudce rovněž přezkoumal námitky dlužníka proti usnesení vydanému asistentem soudce Mgr. Ladislavem Drábkem č.j.-A-8, ze dne 16.9.2016.

Dlužník tvrdí, že čistý průměrný měsíční příjem (zisk) pocházející z jeho podnikání činí 22.000,-Kč měsíčně, když ve svých námitkách uvedl, že jiný zdroj příjmu nemá. Jím uváděný čistý měsíční příjem však z předložených dokladů nevyplývá. Z daňového přiznání za rok 2015 (viz. č.l. A-2/9 až 11) vyplývá hrubý příjem (obrat) dlužníka ve výši

208.370,-Kč ročně, což odpovídá průměrnému měsíčnímu obratu ve výši 17.365,-Kč. Z faktur vystavených dlužníkem za období od 1.1.2016 do okamžiku podání insolvenčního návrhu (tj. za období cca. 5 měsíců) na č.l. A-2/12 až 17 lze předpokládat hrubý příjem z podnikání (obrat) za toto období ve výši cca. 22.800,-Kč. Pakliže dlužník nemá jiný příjem, jak uvádí ve svých námitkách doručených soudu dne 23.9.2016, jím tvrzený čistý příjem tak představuje fakticky příjem hrubý, v němž žádným způsobem nejsou zohledněny vynaložené náklady na dosažení zisku a povinné odvody na sociální, zdravotní pojištění a daň příjmu. Navíc vystavené faktury za období roku 2016 ještě neznamenají, že dlužník skutečně ve vyúčtovaných částkách příjem obdržel.

Z výše uvedených důvodů bude soud vycházet proto z daňového přiznání za poslední zdaňovací období. Z něho vyplývá hrubý příjem měsíčně ve výši 17.365,-Kč. Pokud by soud vyšel z toho, že kromě odvodů na pojistné a daň nemá dlužník žádné jiné náklady, pak po odpočtu uvedených plateb by čistý zisk (příjem) dlužníka činil 11.053,-Kč měsíčně. Po odpočtu nezabavitelné částky (7.805,-Kč) a měsíční odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH (ve výši 1.089,-Kč) činí výše plnění pro nezajištěné věřitele měsíčně 2.159,-Kč. Jelikož výše dlužníkem tvrzených nezajištěných závazků činí 530.590,-Kč, pak by v průběhu oddlužení mohlo dojít při současných příjmech dlužníka k uspokojení nezajištěných věřitelů do výše 24,41%. K tomu, aby byl splněn předpoklad vyplývající z § 395 odst. 1 písm. b) IZ je potřeba, aby došlo v průběhu oddlužení k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň do výše 30% nebo aby dlužník doložil písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží (konkrétně určená), bude nižší než 30 %. K dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek věřitelů nyní chybí částka nejméně 500,-Kč. Protože však lze předpokládat, že dlužníkovi vznikají kromě odvodů na pojistné a daň z příjmů i jiné náklady v souvislosti s jeho podnikáním, považuje soud za potřebné částku měsíčního příjmu navýšit minimálně o částku 1.000,-Kč. Toto lze zajistit dle § 392 odst. 3 věta druhá IZ např. smlouvou o důchodu či darovací smlouvou uzavřenou s třetí osobou, kterážto je ochotná poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky; podpisy této osoby na smlouvě musí být úředně ověřeny.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje samosoudce postup asistenta soudce za správný, pokud vyzval dlužníka k předložení vyjádření k jeho příjmům a odstranění nejasností s tím spojených. Samosoudce však přesto námitkami napadené usnesení č.j.-A-8, ze dne 16.9.2016, nepotvrdil, neboť určená lhůta v námitkami napadeném usnesení by již v tuto chvíli nešla ze strany dlužníka splnit (její běh je určen ode dne doručení rozhodnutí), navíc toto rozhodnutí není zcela konkrétní z hlediska požadavku, který je vůči dlužníku vznášen. Z tohoto důvodu proto samosoudce dle ust. § 36a odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, ve spojení s ust. § 9 odst. 2 zák. č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, změnil rozhodnutí asistenta soudce Mgr. Ladislava Drábka č.j. KSUL 89 INS 12204/2016-A-8, ze dne 16.9.2016, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 9 odst. 2 věta poslední zák. č. 121/2008 Sb.).

V Ústí nad Labem dne 20. října 2016

Mgr. Vratislav Morvay, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kateřina Matoušková