KSUL 81 INS 12664/2012
KSUL 81 INS 12664/2012 81 ICm 3161/2012-18

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v právní věci žalobce Mgr. Martina Koláře, sídlo kanceláře: Masarykovo nám. 3/3, Děčín insolvenčního správce dlužníků Radky anonymizovano , anonymizovano a Radima anonymizovano , anonymizovano , proti žalované Komerční bance a.s., IČO: 45317054, se sídlem Na Příkopě 969/33, 114 07, Praha, právně zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Vyskočilova 1326/5, Praha 4, o žalobě na popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalované, kterou žalovaná přihlásila pod č. 1 a č. 2 do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn., ve výši 65.727,43 Kč, není v částce 12.234,17 Kč po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Soud ukládá žalované, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení v částce 5.000,-Kč, a to buď v kolcích, nebo na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 3703-3024411/0710, variabilní symbol 8150316112. 81 ICm 3161/2012

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soud dne 29.10.2012 se žalobce Mgr. Martin Kolář, insolvenční správce dlužníků Radky anonymizovano , anonymizovano a Radima anonymizovano , anonymizovano , domáhal vůči žalované Komerční bance a.s, určení, že žalovanou přihlášená pohledávka není v části 12.234,17 Kč pohledávkou po právu. Žalovaná přihlásila od insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn.celkem 3 pohledávky v celkové výši 286.525,354 Kč. Tyto pohledávky, které byly přihlášeny jako vykonatelné, byly při zvláštním přezkumném jednání dne 3.10.2012 insolvenčním správcem (žalobcem) přezkoumány následovně. Pohledávka č. 1 ve výši 33.839,27 Kč byla popřena co do výše 7.204,77 Kč, ve zbývající výši 26.634,50 Kč byla uznána. Pohledávka č. 2 ve výši 31.888,16 Kč byla popřena co do výše 5.029,40 Kč, ve zbývající výši 26.858,76 Kč byla uznána. Pohledávka č. 3 ve výši 220.797,91 Kč byla insolvenčním správcem uznána a přezkoumána jako nevykonatelná a popřena co do výše 48.553,47 Kč u úroků z prodlení a co do pravosti a výše 27.984,04 Kč u nákladů řízení. Pohledávky č. 1 a 2 byly popřeny v části, kde žalovaná vůči dlužníkům uplatnila úroky z prodlení nad rámec stanovený občanskoprávnímu předpisy, neboť ve smlouvě o spotřebitelském úvěru není možné sjednat úrok z prodlení smluvně nad rámec zákonného úroku z prodlení. Žalobce proto navrhuje, aby soudem bylo určeno, že vykonatelná pohledávka žalované není v části 12.234,17 Kč pohledávkou po právu.

K podané žalobě se podáním ze dne 19.11.2012 vyjádřila žalovaná, která uvedla, že se žalobou nesouhlasí a nárok v žalobě neuznává. Žalovaná doložila popřenou vykonatelnou pohledávku č. 1 a č. 2 řádnými exekučními tituly, a to pravomocnými a vykonatelnými platebními rozkazy Okresního soudu v Lounech. Pokud byla smluvní výše úroků z prodlení přiznána pravomocným titulem, považuje žalovaná následné popření smluvní výše úroků z prodlení v rámci insolvenčního řízení za nesprávný postup. Nesprávné právní posouzení věci, o které se pravomocné rozhodnutí opírá, důvodem popření pohledávky být nemůže. Insolvenčnímu správci nepřísluší s odkazem na zákonné ustanovení a na judikaturu soudů vyšších stupňů popírat smluvenou výši úroků z prodlení, neboť se jedná o právní posouzení věci.

Žalobce vyjádřil podáním doručeným soudu dne 11.12.2012 souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání. Podáním doručeným soudu dne 10.12.2012 vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez jednání také žalovaný.

Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky dle ust. § 115a o.s.ř. nenařizoval soud jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

Z výpočtu zákonného úroku (č.l.4) je zřejmý způsob výpočtu zákonného úroku z prodlení. Soud provedl dále důkazy z insolvenčního spisu. Rozhodnutím o úpadku a povolení oddlužení (č.l. A-11) a usnesením o schválení oddlužení (č.l. B-4) je prokázán jednak stav insolvenčního řízení (způsob řešení úpadku dlužníků) i aktivní legitimace žalobce. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání (č.l. B-8) je zřejmé 81 ICm 3161/2012 jednak to, jak byla přezkoumána pohledávka žalované, a rovněž to, že žaloba byla podána ve třicetidenní lhůtě po přezkumném jednání, a tedy včas.

Důkaz byl proveden dále listinami z přihlášky P14. Z přihlášky pohledávky žalované vyplynulo, že žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka Radima anonymizovano vykonatelnou pohledávku č. 1 ve výši 33.839,27 Kč (sestávající z jistiny ve výši 10.863,65 Kč, nákladů řízení ve výši 12.202,50 Kč a úroků z prodlení ve výši 10.773,12 Kč), vykonatelnou pohledávku č. 2 ve výši 31.888,16 Kč (sestávající z jistiny ve výši 7.459,82 Kč, nákladů řízení ve výši 12.024,00 Kč, úroků z úvěru 4.664,09 Kč a úroků z prodlení ve výši 7.740,25 Kč) a pohledávku č. 3 ve výši 220.797,91 Kč. Vykonatelnost pohledávky č. 1 a č. 2 byla prokázána platebními rozkazy Okresnímu soudu v Lounech č.j. 25 C 341/2009-29, a č.j. 25 C 340/2009-14. Způsob výpočtu úroků z prodlení je zřejmý ze specifikace příslušenství. Pohledávka č. 1 je doložena nejen platebním rozkazem Okresního soudu v Lounech, ale i Smlouvou o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 21.10.2004 a dodatkem ze dne 21.10.2004, na jehož základě bylo Radimu anonymizovano (dále jen dlužník) umožněno čerpat finanční prostředky na účtu č.197594950207/0100 i do výše povoleného nezjištěného debetu, a to do limitu 10.000,-Kč. Pohledávka č. 2 pak je doloženo kromě platebního rozkazu Okresního soudu v Lounech č.j. 25 C 340/2009-14, Smlouvou o úvěru ze dne 13.6.2002 č. 048002220344, kterým byl dlužníku a Radce anonymizovano poskytnut úvěr ve výši 120.000,-Kč, který měl být splacen v 70 měsíčních splátkách po 2.781,-Kč.

Soud provedené důkazy zhodnotil v souladu s ustanovením § 132 občanského soudního řádu každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Při hodnocení důkazů dospěl soud k následujícím závěrům. Provedeným dokazováním a nespornými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že platebním rozkazem Okresního soud v Lounech č.j. 25 C 341/2009-29 byla žalované přiznána vůči Radimu anonymizovano pohledávka ve výši 10.863,65 Kč z titulu čerpaného debetu na účtu č. 197594950207/0100 (zjištěno ze Smlouvy o zřízení a vedení Perfekt konta ze dne 21.10.2004 a dodatku ze dne 21.10.2004) s 25% p.a. úrokem z prodlení z částky 10.863,65 Kč od 29.7.2008 do zaplacení a náhrada nákladů řízení ve výši 12.202,50 Kč. Platebním rozkazem Okresního soudu v Lounech č.j.25 C 340/2009-14 ze dne 14.5.2009 byla žalované přiznána vůči Radimu anonymizovano a Radce anonymizovano pohledávka ve výši 7.459,82 Kč z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého dlužníkům na základě Smlouvy o úvěru ze dne 13.6.2002 (zjištěno ze Smlouvou o úvěru ze dne 13.6.2002 č. 048002220344) , s úrokem z prodlení ve výši 960,68 Kč a úrokem ve výši 18% ročně z částky 5.859,82 od 9.1.2009 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 348,92 Kč a úrokem prodlení ve výši 25% ročně z částky 8.420,50 Kč od 9.1.2009 do zaplacení. Tyto pohledávky pak žalovaná přihlásila jako pohledávku č. 1 a č. 2 v celkové výši 65.727,43 Kč do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem pod sp. zn.. Pohledávky byly při zvláštním přezkumném jednání dne 3.10.2012 insolvenčním správcem (žalobcem) přezkoumány následovně. Pohledávka č. 1 ve výši 33.839,27 Kč byla popřena insolvenčním správcem co do výše 7.204,77 Kč, ve zbývající výši 26.634,50 Kč byla uznána. Pohledávka č. 2 ve výši 31.888,16 Kč byla popřena insolvenčním správcem co výše 5.029,40 Kč, ve zbývající výši 26.858,76 Kč byla uznána. Celkem byly pohledávky č. 1 a č. 2 žalované popřeny co do částky 12.234,17 Kč. Pohledávky byly popřeny v části, kde žalovaná vůči dlužníkům uplatnila úroky z prodlení nad rámec zákonných úroků z prodlení, tedy úroků z prodlení stanovených občanskoprávními předpisy. Sporným je mezi účastníky tedy pouze 81 ICm 3161/2012 právní hodnocení věci, tedy to, zda je správce vůbec oprávněn vznášet pro pohledávce přiznané pravomocným platebním rozkazem námitky právního charakteru a dále zda žalovaná byla oprávněna do insolvenčního řízení přihlásil smluvní úrok z prodlení sjednaný nad rámec zákonného úroku.

Soud se nejprve zabýval otázkou, zda správce byl oprávněn proti žalovanou přihlášené pohledávce přiznané vykonatelnými platebními rozkazy Okresního soudu v Lounech vznášet námitky právního charakteru a tudíž účinně popřít přihlášenou pohledávku. Přitom soud dospěl k závěru, že správce je k takovému postupu oprávněn. Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti a výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Smyslem uvedeného ustanovení je tedy umožnit správci namítat proti vykonatelné pohledávce vše, čím se dlužník v řízení dříve nebránil a čím se příslušný orgán ve svém rozhodnutí ani nezabýval, s výjimkou jiného právního posouzení. Aby se tedy insolvenčnímu správci zapovědělo vznášet proti důvodu či výši vykonatelné pohledávky námitky právního charakteru, muselo by rozhodnutí, kterým byla popíraná pohledávka věřiteli přiznána, nejprve nějaké právní posouzení obsahovat. Pakliže byla pohledávka žalované přiznána platebním rozkazem, tedy rozhodnutím, jež žádné právní posouzení pohledávky navenek přístupným způsobem nevyjadřuje, a dlužník v řízení, které probíhalo bez nařízení jednání, žádné skutečnosti neuplatnil, nezbývá soudu, než konstatovat, že insolvenční správce byl oprávněn námitky právního charakteru v takovém případě vznášet. Insolvenční správce tedy byl oprávněn namítnout v tomto řízení neoprávněnost uplatněných úroků z prodlení nad rámec zákonného úroku z prodlení, jak učinil, přičemž jde o stejný důvod, pro který žalobce pohledávku popřel. Námitka žalované, že insolvenčnímu správci nepřísluší popírat smluvenou výši úroků z prodlení, neboť se jedná o právní posouzení věci, tudíž není důvodná.

Soud tedy přistoupil k posouzení, zda žalovaná byla oprávněna do insolvenčního řízení přihlásit smluvní úrok z prodlení sjednaný nad rámec stanovený občanskoprávními předpisy, zda tedy ve smlouvách uzavřených mezi žalovanou a dlužníky bylo lze platně sjednat úrok z prodlení i nad rámec zákonného úroku z prodlení. Při hodnocení této otázky soud dospěl k závěru, že tomu tak není. S ohledem na podmínky uzavřené smlouvy je nutno smlouvu o zřízení a vedení Perfekt konta včetně dodatku a smlouvu o úvěru posuzovat v režimu spotřebitelské smlouvy podle § 52 a násl. občanského zákoníku, na kterou dopadají rovněž ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách spotřebitelského úvěru, neboť dlužník při uzavírání smlouvy nevystupoval jako podnikatel v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti, nýbrž jako běžná fyzická osoba-spotřebitel. Na takovou smlouvu se tedy subsidiárně vztahují ustanovení občanského zákoníku, a to jak ustanovení o spotřebitelských smlouvách (§ 52-§ 57 občanského zákoníku), tak i ustanovení občanského zákoníku o platnosti právních úkonů, a tedy i ustanovení § 39 občanského zákoníku. Uzavřená smlouva by tedy neměla být v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku poskytujícími ochranu spotřebiteli, ani se spotřebitelskými směrnicemi Evropského parlamentu a Rady, zejména směrnicí Rady č. 93/13/EHS ze dne 05.04.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnicí č. 98/27/ES. Shodně judikoval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 06.11.2007, sp. zn. II. ÚS 3/2006. Spotřebitelský charakter úvěru ovšem vylučuje, aby se, pokud jde o úrok z prodlení, uplatnila smluvní 81 ICm 3161/2012 volnost zakotvená v § 369 odst. 1 obchodního zákoníku (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn.23 Cdo 4615/2007, od jehož závěrů nemá soud důvod se odchylovat). Ustanovením § 262 odst.4 obch.zák. je smluvní volnost podle § 369 odst. 1 obch.zák. omezena tak, že lze úrok z prodlení platně sjednat (a tedy soudním rozhodnutím přiznat) jen ve výši dané občanskoprávními předpisy. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb., podle kterého výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, by měla žalobkyně právo na úrok z prodlení toliko ve výši 3.568,35 Kč v případě pohledávky přihlášené pod č. 1 a v případě pohledávky přihlášené pod č. 2 ve výši 2.361,93 Kč. Dohoda o výši úroků z prodlení nad rámec uvedených ustanovení je pro rozpor se zákonem podle § 39 obč.zák. neplatná.

Ve světle shora uvedeného soud v dané věci shrnuje a uzavírá, že popření pohledávky žalované insolvenčním správcem, tedy pohledávky přihlášené pod č. 1 co do výše 7.204,77 Kč a pohledávky přihlášené pod č. 2 co do výše 5.029,40 Kč, tedy bylo po právu. Soud proto podané žalobě vyhověl.

Soud dále rozhodoval o nákladech řízení. Podle výsledku řízení náleží v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů řízení žalobci, který byl ve věci úspěšný. Vzhledem k tomu, že ve věci zcela úspěšný žalobce nárok na náhradu nákladů řízení výslovně neuplatnil, soud rozhodl v bodě II. výroku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. r) zákona o soudních poplatcích a jeho žalobě bylo vyhověno. Podle výsledku řízení proto soud musel soudní poplatek uložit žalované, která nebyla ve věci úspěšná. Soudní poplatek za žalobu činí 5.000,-Kč podle Položky 13 bod 1a Sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. (§ 204 odst. 1 o. s. ř.)

V Ústí nad Labem dne 16. ledna 2013

JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Elena Hrabětová