KSUL 79 INS 21954/2016-C1-13
KSUL 79 INS 21954/2016-C1-13 č. j. 79 ICm 1819/2017

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 23. 1. 2018 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní, v právní věci

žalobkyně: INVESA s.r.o., IČO: 28544293 se sídlem K brance 1171/11, Stodůlky 155 00-Praha 5

proti

žalované: Insolvenční agentura v.o.s., IČO: 29115540 se sídlem Západní 1448/16, 360 01 Karlovy Vary insolvenční správce dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano ,

o určení popřených pohledávek

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce, přihlášená do insolvenčního řízení, vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pod sp. zn., za dlužnicí Dagmar anonymizovano , ve výši 282.593,08,-Kč u dílčí pohledávky č. 1, a ve výši 78.708,06,-Kč u dílčí pohledávky č. 2, byly do insolvenčního řízení přihlášeny po právu, jako pohledávky zajištěné a nevykonatelné.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz -2- 79 ICm 1819/2017

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem vede pod spisovou značkou insolvenční řízení dlužnice Dagmar anonymizovano , zahájené na návrh žalobce. Žalobce podal návrh na zahájení insolvenčního řízení proti dlužnici dne 22. 9. 2016 a uvedl v něm, že ke dni podání insolvenčního návrhu má za dlužnicí splatné pohledávky v celkové výši 514.224,-Kč. Pohledávky vznikly tím, že si dlužnice půjčila od původního věřitele, společnosti SMART HYPO s. r. o., na základě úvěrové smlouvy, částku 160 000 Kč. Společnost SMART HYPO s.r.o. svou pohledávku za dlužnicí postoupila žalobci, který jí přihlásil do insolvenčního řízení žalobkyně. Přihláška se skládá ze dvou dílčích pohledávek, první ve výši 291 984,-Kč a druhá ve výši 222 240,-Kč. Pohledávky byly zajištěny zástavním právem k nemovitosti, ze dne 20. 9. 2012, zapsané na listu vlastnictví č.3693, konkrétně k bytové jednotce v katastrálním území Bukov, Ústí nad Labem.

2. Do insolvenčního řízení se přihlásili i další věřitelé a dlužnice se k návrhu nijak nevyjádřila. Soud rozhodl o úpadku dlužnice a později prohlásil na její majetek konkurs. Během přezkumného jednání, které proběhlo u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 28. 2. 2017, popřel insolvenční správce pohledávku žalobce, přihlášenou přihláškou P1, v částce 361.300,-Kč, a uznal částku 236.198,86,-Kč. Důvodem popření pohledávky bylo, že smlouva o úvěru je v části sjednání úroku a úplaty neplatná, pro rozpor s dobrými mravy z důvodu nepřiměřené výši úroku 39%. Insolvenční správce zastává názor, že úvěr byl poskytnut jako hypoteční se zástavou nemovitosti. Obvyklá výše úroku u hypotečních úvěrů poskytovaných bankami v roce 2012 činila asi 5%. Poskytnutý úvěr s obvyklým úrokem byl částečně uhrazen a podle tvrzení insolvenčního správce dlužná jistina s úroky činila ke dni úpadku 92 665,92 Kč, proto uznal nižší částku.

3. Žalobce podal dne 12. 4. 2017 u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu na určení popřených pohledávek, kterou zahájil incidenční spor. V žalobě uvedl, že insolvenčním správcem byla dílčí zajištěná pohledávka, kterou přihlásil do insolvenčního řízení č. 1 popřena co do pravosti a výše 282.593,08,-Kč a pohledávka č. 2 co do pravosti a výše 78.707,06,-Kč. Vyrozumění o popření pohledávky žalobce obdržel 29. 3. 2017.

4. K věci žalobce uvedl, že úrok byl sjednán v souladu s platnou úpravou § 497 a § 502 zák. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve výši 16% jistiny za každý kalendářní rok sjednaného trvání smlouvy o úvěru, přičemž úroky jsou pevné po celou dobu sjednané délky trvání úvěry a jsou splatné měsíčně podle splátkového kalendáře. Výše úvěru byla plně v souladu s příslušnou judikaturou a v souladu s dobrými mravy. Žalobce dále v žalobě tvrdil, že § 39 občanského zákoníku o neplatnosti právního úkonu nelze na projednávanou věc vztáhnout, protože smlouva o úvěru byla dlužníkovi při jeho uzavírání známa a byla výsledkem dohody smluvních stran o právech a povinnostech. Dále uvedl, že pokud se jedná o popřený nárok v podobě úplaty tak ta byla sjednána ve smyslu stanovení § 497 a následujících obchodního zákoníku a ve smyslu stanovení § 499 obchodního zákoníku, protože předmětem podnikání žalobce bylo poskytování úvěru, částka, která se rovná úplatě odměně věřitele za poskytnuté plnění je sjednána vedle existujících úroků, na základě svobodné lhůtě a smluvní volnosti účastníků. Ta byla sjednána ve výši 57.600,-Kč. Ohledně zákonného úroku z prodlení žalobce uvedl, že ji požaduje od 4. 12. 2012 do 21. 9. 2016, tedy ke dni, kdy podal návrh na zahájení

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková. -3- 79 ICm 1819/2017

insolvenčního řízení na dlužnici. Smluvní pokuta je zařazena jako zajištění závazku podle smlouvy o úvěru ve výši 0,2% denně z původní výše jistiny a jedná se o motivační pobídkovou složku smlouvy o úvěru. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že nejprve budou splácené částky započteny na příslušenství pohledávky a teprve potom na jistinu, ke splácení jistiny mělo dojít až po několika letech. Dále argumentoval judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

5. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, při ústním jednání ve věci uvedl, že nemovitost už byla prodána, ale na popření trvá, protože úrok i smluvní pokuta jsou nemravné. Dále navrhl, aby soud provedl důkaz zprávou České národní banky o úrokových sazbách úvěru na bydlení, tedy harmonizovanou úvěrovou statistikou ke dni pořízení úvěru.

6. Soud dospěl k závěru, že byly splněny předpoklady, za nichž se může důvodností nároku uplatněného žalobou zabývat, žaloba byla podána včas, protože přihláška byla popřena na přezkumném jednání dne 28. 2. 2017, vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky žalovaný zaslal žalobci 21. 3. 2017 a bylo mu doručeno 29. 3. 2017. Pokud žalobce podal žalobu dne 12. 4. 2017, dodržel prekluzivní 15 denní lhůtu.

7. Soud provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. KSUL 79 INS 21954/2016, ze kterého zjistil, že žalobce podal insolvenční návrh proti žalované dne 22. 9. 2016, poté co navrhovatel (žalobce) uhradil zálohu na náklady insolvenčního řízení, byla dlužnice vyzvána, aby se k podanému návrhu vyjádřila, což neučinila, proto soud zjistil úpadek dlužnice usnesením č. j.-A-15 ze dne 24. 11. 2016. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 21 věřitelů s pohledávkami ve výši 1 942 968,77 Kč, z toho 2 zajištěné pohledávky v částce 649 613,80 Kč, nezajištěných pohledávek bylo přihlášeno 19, v částce 1 293 354,97 Kč. Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 28. 2. 2017, soud zjistil, že insolvenční správce částečně popřel pohledávku, přihlášenou přihláškou P1 v části 236 198,86 Kč.

8. Soud také provedl důkaz přihláškou P1 ze které zjistil, že byla podána u soudu dne 23. 9. 2016 a skládá se z dílčích pohledávek P1.1, přihlášené v částce 291 984 Kč, důvodem vzniku pohledávky bylo plnění, poskytnuté dlužnici na základě smlouvy o úvěru č. 8120000513 ze dne 20. 9. 2012. Současně se smlouvou o úvěru byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitosti, dne 20. 9. 2012. Celková dlužná částka činila 381 200 Kč a na splátky úvěru byly uhrazeny postupně splátky ve výši 89 216 Kč, pohledávka k úvěru byla zesplatněna ke dni 3. 12 2012 a následně 8. 3. 2013 postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z původního věřitele SMART HYPO, s. r. o., na žalobce.

9. Přihlášená částka dílčí P1.1 se skládá z nesplacené jistiny ve výši 291 984 Kč a úroku z prodlení ve výši 83 275 Kč. Úrok z prodlení je vypočten od 4. 12. 2012 do 21. 9. 2016 ve výši 7,5 % z částky 291 984 Kč. Z dílčí P1.1 insolvenční správce uznal částku 92 665 Kč, což je dle správce dlužná jistina ke dni úpadku, navýšená o obvyklý úrok, poskytovaný v roce 2012 u hypotečních úvěrů, 5% ročně. Popřel částku 282 593,08 Kč, neboť se jedná o úrok a úplatu, které byly přihlášeny a jsou požadovány v rozporu s dobrými mravy. Zajištění insolvenční správce uznal.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková. -4- 79 ICm 1819/2017

10. Přihlášená dílčí P1.2 ve výši 222 240 Kč, uplatněná jako sluvní pokuta ve výši 0,1% za každý den prodlení z původní výše jistiny (160 000 Kč) za období od 3. 12. 2012 do 21. 9. 2016. Žalobce uvedl, že měl původně sjednánu smlouvní pokutu ve výši 0,2 % z původní výše jistiny, ale v insolvenčním řízení uplatnil pouze polovinu této částky.Insolvenční správce popřel částku 78 707,06 Kč s ohledem na částečnou neplatnost smlouvy o úvěru, činila nesplacená část jistiny a obvyklého úroku částku nižší, než si nárokuje věřitel a přepočetl smluvní pokutu na zjištěných 143 532,94 Kč.

11. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 8120000513, která byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností SMART HYPO, s. r. o., a dlužnicí, Dagmar anonymizovano , dne 20. 9. 2012, předmětem smlouvy byl bezhotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 160.000,-Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru činila 72 měsíců. Účelem smlouvy, bylo uhrazení jiného úvěru dlužnice u společnosti SMART HYPO s.r.o. (č. 8110000622). Ve smlouvě o úvěru je, mimo jiné, dále dohodnuto, že úvěr bude dlužnici vyplacen v hotovosti do 2 pracovních dnů od podání návrhu na vklad zástavního práva a že zástavní právo bude zřízeno k nemovitosti, kterou dlužnice nabyla v dědickém řízení, zapsané na listu vlastnictví číslo 3693 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální území Bukov. Účastníci si dohodli úrok 16% z jistiny za každý rok sjednaného trvání smlouvy a celkovou úplatu 57.600,-Kč za poskytnutí úvěru dále si účastníci dohodli smluvní pokutu ve výši 0,2% z původní výše jistiny za každý započatý den z prodlení a jednorázovou pokutu ve výši 16 000 Kč, která se stává splatnou, jestliže prodlení dlužníka se splácením úvěru přesáhne 1 měsíc. Podle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti bylo toto zástavní právo zřízeno zajištění peněžité pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 812000513 ze dne 20. 9. 2012 a vklad vlastnického práva byl proveden podle doložky katastrálního úřadu s účinky ke dni 21. 9. 2012. s oznámení o zesplatnění závazku soud zjistil, že původní věřitel dopisem ze dne 30. 11. 2012 vyrozuměl dlužnici, že nesplácí úvěr a vyzval ji aby uhradila dlužnou částku v celkové výši 380.084,-Kč do tří dnů na účet věřitele, doporučený dopis byl dlužnici doručen 3. 12. 2012 což vyplynulo z dodejky doporučeného podání. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil. Že dlužnice na základě úvěrové smlouvy obdržela jistinu 160 000 Kč a splatila 89 216 Kč. První splátka byla provedena 24. 9. 2012 a další splátky měly běžet od října 2012, což nenastalo.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 201306 uzavřené mezi původním věřitelem, SMART HYPO, s.r.o., a žalobcem, soud zjistil, že žalobce je aktivně legitimován a pohledávka za dlužnicí na něho přešla. Z výpisu z listu vlastnictví č. 3693 soud zjistil, že dlužnice zatížila bytovou jednotku číslo 609/7 v katastrálním území Bukov, smluvním zástavním právem k zajištění peněžité pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru. 8120000513 ve výši 160.000,-Kč za celkový úrok 16% z jistiny, za každý rok, sjednanou úplatu 57 600 Kč a poplatek ve výši 10 000 Kč celkem tedy 381 200 Kč a dále případné uplatnění smluvní pokuty ve výši 0,2% z částky 160 000 Kč tedy 320 Kč za každý den prodlení. Na nemovitosti dále váznou různé exekuční příkazy soudních exekutorů.

13. Soud také provedl důkaz sdělením České národní banky o harmonizované úrokové statistice, z ní zjistil, že v době pořízení úvěru, tedy v září 2012 činil běžný úrok úvěru na spotřebu 14,472% nikoliv tedy 4% jak tvrdí žalovaný, protože tyto úvěry byly poskytovány na koupi bytových nemovitostí pro jiné účely je potom úroková sazba o

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková. -5- 79 ICm 1819/2017

něco vyšší ale soud dospěl k závěru, že úvěr, který si původní věřitel a dlužnice sjednali j úvěrem spotřebitelským bezúčelným byť je v hlavičce uvedeno, že se jedná o úvěr pořízený za určitým účelem, tento účel není potom v úvěrové smlouvě nikde vyjádřen. Právní předchůdce uzavřel dlužnicí smlouvy o úvěru.

14. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

15. Skutkový stav projednávané věci není účastníky rozporován, oba shodně uvádějí, že si dlužnice od původního věřitele půjčila na základě smlouvy o úvěru finanční částku 160 000 Kč, kterou nesplácela, uhradila 89 216 Kč, když část úvěrem získaných prostředků použila na zaplacení předchozího úvěru a částka 89 216 Kč jí byla částečně započtena na poplatek za úvěr a část na splátky. Úvěr, protože nezačal být splácen, byl původním věřitelem zesplatněn ke dni 3.12.2012. Od toho okamžiku má žalobce nárok na sankce. K pohledávce bylo zřízeno zástavní právo, zajištění je také nesporné. Sporným zůstává právní hodnocení, zda žalobcem uplatněný nárok je co do pravosti a výše po právu. Soud zjistil, že celá první splátka byla ve výši 89 216 Kč. Soud má za to, že se jedná o běžný spotřebitelský úvěr, nikoliv o hypoteční úvěr. Ve smlouvě o úvěru není nikde vyjádřeno, že prostředky, které dlužnice úvěrem získá, musí použít na rekonstrukci nebo pořízení nemovitosti, ale účelem je splacení jiných závazků dlužnice.

16. Neprve se soud zabýval tím, pod jaké zákonné ustanovení smlouvu mezi žalobcem a dlužnicí podřadit. Na vztah dlužnice a žalobce je nutné dále pohlížet jako na spotřebitelskou smlouvu, která musí respektovat různá omezení poskytovatele služeb ve prospěch spotřebitele. V právních vztazích, vzniklých do účinnosti NOZ se použijí ust. zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, a ust. § 497 a násl. zákona č.513/1991 Sb., Obchodního zákoníku. Podle ust. § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 14 zákona č. 145/2010 Sb. § 14 je vázaný spotřebitelský úvěr určen výhradně ke koupi určitého zboží nebo poskytnutí určité služby, které jsou výslovně uvedeny ve smlouvě, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. V posuzované smlouvě ujednání o vázanosti úvěru sice je, ale vzhledem k tomu, že se jím splácí jiný úvěr, jedná se o běžný spotřebitelský úvěr, nikoli úvěr na pořízení bydlení. Na takové úvěry byly běžně, podle harmonizované úrokové statistiky, zveřejněné Českou národní bankou, v září 2012 poskytovány českými bankovními domy úrokové sazby ve výši 14,136 %. V posuzované věci je spotřebitelský úvěr úročen 16%. Výše úroku tedy není neobvyklá v místě a čase, pokud převyšuje průměr o necelá 2% ročně. Judikatura dospěla k závěru, že v rozporu s dobrými mravy je úrok, který převyšuje běžnou úrokovou míru až trojnásobně. Úrok byl vypočten a zahrnut so splátkového kalendáře, která byla přílohou smlouvy o úvěru. Dlužnice měla hradit v 72 splátkách po 5 156 Kč měsíčně celkem 381 200 Kč. Jistina však měla podle splátkového kalendáře zůstat stejná po dobu 40 měsíců, kdy dlužnice měla, platil pouze úroky. Vysoká RPSN, tedy roční procentní sazba nákladů smlouvy, která činí 45,8%, je také vypočtena podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, jeho přílohy číslo 5, a dlužnice s její výší byla seznámena při podepisování smlouvy. RPSN v sobě obsahuje celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, zahrnuje poplatek za sjednání smlouvy, v našem případě 57 600 Kč, z níž bylo uhrazeno 10 000 Kč, smluvně sjednaný úrok, celkovou úplatu, sjednanou podle smlouvy o úvěru a provizi zprostředkovatele. Nikoli běžný úrok, ale RPSN navýšila plnění. Roční úrok 16% z jistiny 160 000 Kč činí 25 600

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková. -6- 79 ICm 1819/2017

Kč a úvěr měl být splácen 8 let. Součástí smlouvy o úvěru je stanovení způsobu úhrady a výše jednotlivých splátek, včetně toho, jak je platba rozčleněna mezi úrok a jistinu. Během 40 splátek byly platby započítávány na úrok a úplatu a teprve od 41. splátky na jistinu. Podle ust. § 502 Obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Podle ust. § 503 téhož zákona závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. Dlužník je oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům neplatný. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu za užívání peněžité jistiny. Dohodnuté úroky je nutné odlišit od úroků z prodlení, na něž má věřitel právo ze zákona, jestliže se dlužník dostal do prodlení se splněním půjčky (úvěru). Úrok z prodlení také upravoval v době, ve které posuzovaný závazek vznikl, občanský zákoník č. 40/1964 Sb..Žádné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky, naproti tomu jsou poskytovatelé půjček povinni dbát jistých omezení. Nepřiměřené úroky sjednané při úvěru (půjčce) jsou obecně považovány za odporující běžným pravidlům chování, vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společnosti. Nepřiměřeně vysoké úroky z prodlení jsou ve výši, která naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy. Soud dospěl k závěru, že běžný úrok, sjednaný v posuzované smlouvě o 2% přesahující úrok, poskytovaný v té době běžně, není v rozporu s dobrými mravy, neboť nepřevyšuje běžnou úrokovou sazbu, a proto v této části žalobě vyhověl.

17. Pokud se týká druhého popřeného nároku, přihlášeného jako dílčí pohledávka 2, žalovaný nebrojil proti výši smluvní pokuty ani úroku z prodlení, ale proti částce, ze které byly tyto nároky vypočteny. Ze shora uvedených závěrů soudu vyplývá odůvodnění, že částka, ze které se vypočetla smluvní pokuta ve výši 0,1% denně (na rozdíl od smlouvy o úvěru, kde byla sjednána ve výši 0,2% denně). Smluvní pokutu v době vzniku závazku upravoval jednak občanský zákoník, č. 40/1964 Sb, který v ust. 544 stanovil, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení a jednak obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., který v ust. § 301 stanovil, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR, například sp.zn. 33 Odo 810/2006, 33 Odo 71/2006, 33 Odo 61/2005 a 33 odo 1385/2004, vyplývají vodítka, jimiž se soud při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty může řídit a smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně není částkou nepřiměřenou. Soud má však za to, že moderační povinnost ze zákona ke snížení nepřiměřené smluvní pokuty

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková. -7- 79 ICm 1819/2017

nelze vztáhnout na projednávanou věc. Soud musí vycházet z popěrného úkonu, insolvenčního správce a dospět k tomu, že výše smluvní pokuty ani výše úroku z prodlení nebyly popřeny pro jejich nepřiměřenost, ale proto, že byly špatně vypočteny, respektive, že byly vypočteny z částky vyšší, než žalobci podle insolvenčího správce náleží a která byla popřena v dílčím nároku č.1.

18. O nákladech řízení soud rozhodl, tak že je nepřiznal žádnému z účastníků, neboť ve věci úspěšný žalobce nemá nárok oproti insolvenčního správce na náhradu nákladů řízení podle ust.§ 202 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Ústí nad Labem 23.1.2018

Mgr. Lucie Hartlová v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Prošková.