KSUL 79 INS 20077/2014-A-12
č. j. KSUL 79 INS 20077/2014-A-12

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Černou v insolvenční věci navrhovatele soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Malátova 645/18, 150 00 Praha 5, proti dlužníku: Peter anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Nezvalova 732/1, 400 01 Ústí nad Labem, o návrhu na nařízení předběžného opatření

takto:

Návrh soudního exekutora JUDr. Ondřeje Hanáka Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Malátova 645/18, 150 00 Praha 5, na vydání předběžného opatření dle § 82 odst. 2 písm. b) IZ, s e z a m í t á.

Odůvodnění:

Dne 22.07.2014 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen insolvenční návrh insolvenčního navrhovatele (dlužníka) Petera anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Nezvalova 732/1, 400 01 Ústí nad Labem.

Dne 11.8.2014 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen návrh na vydání předběžného opatření, kde navrhovatel soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Malátova 645/18, 150 00 Praha 5, uvedl, že má za to, že skutečným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha povinného znemožnit dokončení probíhajícího exekučního řízení, konkrétně zamezit prodeji nemovitého majetku zajištěného v exekuci, když termín dražby byl usnesením č.j. 147 EX 1585/12-81 ze dne 16.6.2014 nařízen na den 5.8.2014 a insolvenční návrh byl podán dne 22.7.2014, pročež soudní exekutor byl nucen přistoupit k odročení dražebního jednání na neurčito a to i přes skutečnost, že do dražby se přihlásili dva dražitelé, kteří splnili podmínky dražby a složili dražební jistotu.

Podle ust. § 82 odst. 1 zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ ) může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Dle § 82 odst. 2 písm. b) IZ může insolvenční soud předběžným opatřením v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.

Podle ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ jsou se zahájením insolvenčního řízení spojeny takové účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlíží.

Soud se zabýval předloženým návrhem soudního exekutora, přezkoumal jím předložené důvody pro jeho vydání, jakož se podrobně zabýval i insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení a dospěl k závěru, že předložený návrh není důvodný.

Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží, mimo jiných i nemožnost provést (nařízený) výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje specificky postup při uspokojení všech (přihlášených a zjištěných) pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by s účelem insolvenčního řízení kolidovalo.

Insolvenční soud primárně konstatuje, že smyslem ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy ve snaze omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v ust. § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Jedná se o to zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

V posuzovaném případě byl usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 52 EXE 3404/2012-8 ze dne 31.10.2012 pověřen soudní exekutor JUDr. Ondřej Hanák Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Malátova 645/18, 150 00 Praha 5, provedením exekuce na majetek povinného podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č.j. 34 C 348/2011-47 ze dne 15.02.2012. V rámci exekučního řízení následně rozhodl exekutor usnesením (dražební vyhláškou) č.j. 147 EX 1585/12-81 ze dne 16.6.2014 o nařízení konání prvního dražebního jednání na den 5.8.2014. Dlužník (povinný) dne 22.7.2014 podal návrh na zahájení insolvenčního řízení.

Insolvenční soud konstatuje, že po zhodnocení předložených skutečností se neztotožnil se závěry předloženými soudním exekutorem a má dále za to, že ze shora uvedených skutkových zjištění nevyplývá, že by dlužník podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení zneužíval primárně zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení, tj. účelově mařil dražbu nemovitostí. Dlužník přistoupil k podání insolvenčního návrhu prozatím pouze jednou, dne 22.7.2014, byť několik dní před datem konání v pořadí první elektronické dražby. Nicméně soud má za to, že obsah ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ, jehož smyslem je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy a zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení, dopadá na situace prokazatelného záměru dlužníka blokovat exekuční řízení opakovanými insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž účelem je dosáhnout (právě) účinků zahájení insolvenčního řízení zakotvených v ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Soud v jednání dlužníka z důvodů shora popsaných nespatřuje nepoctivost a účelovost při podání insolvenčního návrhu, které by dosahovaly takové intenzity naplnění shora citovaného ustanovení insolvenčního zákona, pro kterou by bylo možno presumovat opodstatněnost nařízení předběžného opatření dle ust. § 82 odst. 2 písm.b) IZ.

Soud se dále zabýval zákonnou podmínkou existence důvodů hodných zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření a i zde dospěl k závěru, že tyto důvody nejsou v řízení dány.

Insolvenční soud neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření, když dle insolvenčního soudu lze předběžně presumovat, že bude možné řešit úpadek dlužníka oddlužením-jím navrhovaným plněním splátkového kalendáře.

Primárně soud konstatuje, že v řízení vedeném proti dlužníku nebylo dosud o insolvenčním návrhu rozhodnuto žádným ze zákonem předpokládaných způsobů. Insolvenční soud posoudil předložený insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a neshledal žádné vady předloženého návrhu, které by bránily pokračování řízení a pro které by měl snad být návrh odmítnut. Současně soud ověřil z předložených listin deklarovaný příjem dlužníka, když ten pobírá pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele SEVEROTISK s.r.o, IČO: 28223152, se sídlem Mezní 3312/7, Ústí nad Labem, v průměrné výši 25.183,-Kč. Současně dlužník uvádí 11 závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 475.418,-Kč a jeden závazek vůči věřiteli s právem na uspokojení ze zajištění ve výši 6.703.232,-Kč.

Dle ust. § 3 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Dle ust. § 3 odst. 2 IZ se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Insolvenční soud na základě předloženého návrhu dlužníka má za to, že v řízení byl úpadek dlužníka prokázán ve smyslu sut. § 3 odst. 1, 2 písm. a), b) i c) IZ.

Z příjmu dlužníka činí zabavitelná částka 15.898,-Kč měsíčně, když dlužník nemá žádnou vyživovací povinnost. Dlužník by tak při zachování stávajících příjmových poměrů ze svého příjmu uhradil za pět let trvání oddlužení částku 953.940,-Kč. Při zachování deklarovaného příjmu, a pakliže by celková výše pohledávek zjištěných v insolvenčním řízení odpovídala výši tvrzené dlužníkem, bylo by lze předpokládat, že dlužník uhradí v horizontu pěti let trvání oddlužení po odečtení odměny ins. správce ve výši 65.340,-Kč (včetně daně z přidané hodnoty v zákonné výši 21%), 100 % z celkové výše pohledávek nezajištěných věřitelů. Příjem dlužníka tak je předběžně dostatečný pro řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře. Pohledávka věřitele s právem na uspokojení ze zajištění ve výši 6.703.232,-Kč bude uspokojena zvlášť a pouze co do části, když dle exekutorem předloženého znaleckého ocenění má podíl dlužníka na nemovitostech hodnotu 1.400.000,-Kč.

Neopominutelnou skutečností v řízení tak nesporně zůstává, že nelze vyloučit zpětvzetí insolvenčního návrhu dlužníkem, když v projednávané věci již nastaly účinky podání insolvenčního návrhu, ale nikoli i účinky zjištění úpadku, když o úpadu dlužníka nebylo dosud rozhodnuto a insolvenční řízení je tak plně v dispozici dlužníka. Nicméně v daném řízení má soud úpadek dlužníka za prokázaný a v řízení již byla dne 1.8.2014 opatřením předsedy soudu určena osoba insolvenčního správce-IREKON, v.o.s., IČ: 28781309, se sídlem Palackého 211, 511 01 Turnov, provozovna Revoluční 206/8, 400 01 Ústí nad Labem. Z uvedeného vyplývá, že bezprostředně návazným procesním úkonem insolvenčního soudu bude rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka. Za uvedené situace po rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka, které lze předpokládat v nejbližších dnech, kdy dlužník již nebude moci dále mařit exekuci dalšími návrhy, neboť bude zjištěn dlužníkův úpadek, pak tu nejsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření, jak by tomu bylo v počátečním stadiu insolvenčního řízení, kdy o úpadku dlužníka nebylo rozhodnuto, jakož ani nebylo jednoznačné, zda k jeho zjištění insolvenční soud přistoupí. Insolvenční návrh dlužníka se jeví z hlediska zákonem vyžadovaných náležitostí postačujícím pro to, aby o něm insolvenční soud rozhodl tak, že zjistí úpadek dlužníka, když z dosud zjištěných skutečností se nepodává nic, co by takovému rozhodnutí, jež má být dle ust. § 134 IZ vydáno bez zbytečného odkladu, bránilo. Pokud by se tak stalo, pro nařízení předběžného opatření dle druhého odstavce ust. § 82 IZ by pak již zásadně nebyl dán prostor.

Primární účel předběžného opatření, totiž zabránit dlužníkovi, aby dále mařil provedení exekuce podáváním dalších a dalších insolvenčních návrhů, již jeho nařízením naplněn být nemůže. Insolvenční soud tak neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nařízení předběžného opatření, když zde není zásadně dán prostor pro aplikaci druhého odstavce ust. § 82 IZ.

A contrario pokud by dlužník přistoupil ke zpětvzetí insolvenčního návrhu, může být po právní moci usnesení o zastavení řízení pokračováno v řízení exekučním, nařízeno opětovně dražební jednání s tím, že pokud by dlužník opakovaně podal insolvenční návrh, pak by pro nařízení předběžného opatření dle druhého odstavce ust. § 82 IZ již zásadně byl dán prostor.

Poslední zákonnou podmínkou ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ, jíž je posouzení otázky, zda nařízení předběžného opatření dle citovaného ustanovení zákona by neodporovalo společnému zájmu věřitelů, se insolvenční soud již nezabýval s ohledem na závěry výše učiněné.

V kontextu souhrnu všech uvedených skutečností má insolvenční soud za to, že nebyly naplněny zákonné předpoklady pro nařízení předběžného opatření-a) nebyla prokázána nepoctivost a účelovost dlužníka při podání insolvenčního návrhu, které by dosahovaly takové intenzity naplnění shora citovaného ustanovení insolvenčního zákona, pro kterou by bylo možno presumovat opodstatněnost nařízení předběžného opatření dle ust. § 82 odst. 2 písm. b) IZ a dále b) nebyla prokázána existence důvodů hodných zvláštního zřetele.

Soud proto návrh v plném rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení je odvolání přípustné, a to do 15 dnů k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Proti předběžnému opatření nařízenému podle tohoto ustanovení se může odvolat pouze dlužník.

Účinky nařízeného předběžného opatření zaniknou dle ust. § 146 odst. 1 IZ v případě rozhodnutí insolvenčního soudu dle ust. § 142 IZ až právní moci rozhodnutí soudu.

V Ústí nad Labem dne 14. srpna 2014 Mgr. Iva Černá v. r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Štěpánka Heřmánková