KSUL 79 INS 19121/2012-C12-10
č.j.KSUL 79 INS 19121/2012-C12-10 (79 ICm 1937/2017)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl dne 21. listopadu 2017 Mgr. Lucií Hartlovou, samosoudkyní v právní věci žalobce, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, akciová společnost, IČ 00011789, se sídlem Revoluční 1930/8, Ústí nad Labem, zastoupeného Mgr. Kateřinou Škráčkovou, advokátkou se sídlem Italská 1583/24, Praha 2, 120 00 proti žalovanému, Ing. Alešovi Klaudy, IČ 67222544, se sídlem Masarykovo nám. 191/18, 405 02 Děčín, insolvenčnímu správci VIAMONT a.s., zastoupenému Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, se sídlem Na Vinici 1227/32, 405 02 Děčín,

o vyloučení z majetkové podstaty

takto:

I. Žaloba o vyloučení směnky vlastní, vystavené žalobcem dne 1. 4. 2009 v Ústí nad Labem, na částku 40 116 445 Kč na řad žalovaného, z majetkové podstaty žalovaného, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.908 kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce, Mgr. Martina Koláře. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem vede pod sp. zn.insolvenční řízení dlužníka VIAMONT a.s., IČ 64651711, se sídlem Na Letné 835/9, 415 01 Teplice. Insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh dlužníka, doručený soudu 7. 8. 2012. Soud vydal dne 17. 9. 2012 usnesení o úpadku a předseda soudu ustanovil opatřením insolvenčního správce. Soud následně rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Do majetkové podstaty dlužníka sepsal insolvenční správce, mimo jiné, směnku vlastní, vystavenou žalobcem dne 1. 4. 2009.

Dne 20. 4. 2017 byla soudu doručena žaloba žalobce, směřující proti insolvenčnímu správci, kterou se žalobce domáhá vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka. Majetkem, jehož vyloučení se požaduje, je směnka vlastní, vystavená žalobcem dne 1.4.2009, ve které se žalobce, jako výstavce, zavázal bez protestu zaplatit dne 1. října 2013 částku 40 116 445 Kč na řad svého věřitele, v insolvenčním řízení dlužníka, VIAMONT a.s.. Žalobce tvrdil, že se o sepsání směnky do majetkové podstaty dlužníka dozvěděl z insolvenčního rejstříku na portálu www.justice.cz a zaznamenal, že insolvenční soud vydal usnesení, kterým žalovanému udělil souhlas zpeněžit směnku mimo dražbu. Žalobce tvrdí, že se jedná o zajišťovací směnku a závazky, které byly směnkou zajištěny, již zanikly, směnka měla být vrácena žalobci anebo zničena, insolvenční správce jí nemůže zpeněžit. Žalobce nebyl do dne podání žaloba vyrozuměn o soupisu směnky ve smyslu ust. § 225 odst. 2 IZ. Směnka byla vystavena na základě dohody o úpravě práv a povinností, uzavřené mezi žalobcem a společností Via Chem Group, a.s., IČ 26694590 a VIAMONT a.s., který byl v době uzavření dohody věřitelem pohledávky ve výši 35 704 720 Kč za Ing. Miroslavem Babejem Kmecem. Ke dni uzavření dohody činila výše pohledávky 40 116.455 Kč. Společnost Via Chem Group, a.s., a VIAMONT a.s. se dohodli, že spolu uzavřou smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupí VIAMONT a.s. na Via Chem Group, a.s. pohledávku za Ing. Babejem Kmecem za úplatu ve výši nominální hodnoty pohledávky, tedy za částku 40 116 455 Kč. Společnost Via Chem Group, a.s. měla dokázat společnosti VIAMONT a.s., že má na nákup pohledávky dost peněz, anebo vydat společnosti VIAMONT a.s. vlastní dluhopisyv takovém počtu, aby jejich nominální hodnota odpovídala výši úplaty za postoupení pohledávky. Závazek Via Chem Group a.s. byl zajištěn směnkou žalobce a současně i směnkou Via Chem Group a.s. Do majetkové podstaty dlužníka měl být sepsán původní dluh, nikoli směnka žalobce, která měla jen zajišťovací účel. Zajišťovací směnka byla vydána, protože měl žalobce vazbu na Ing. Miroslava Babeje Kmece.

Žalovaný s žalobou nesouhlasil a namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce, který není věřitelem ze směnky, sepsané do majetkové podstaty dlužníka, ale je ze směnky povinen plnit. Argumentoval judikaturou Nejvyššího soudu, vydanou během účinnosti Zákona o konkursu a vyrovnání, kterou lze použít i na právní vztahy, upravené Insolvenčním zákonem s tím, že současná judikatura se od předchozích závěrů Nejvyššího soudu neliší. Judikatura sice upravuje pohledávku, nikoli směnku, ale protože směnka je svou povahou cenným papírem, v němž je vtělena pohledávka dlužníka za žalobcem, je judikatura použitelná i na projednávaný spor.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Tereza Prošková

Soud se zabýval námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobce, vznesenou žalovaným, a dospěl k závěru, že je důvodná. Je nutné vycházet jednak z povahy směnky, která je upravena Směnečným a šekovým zákonem č. 191/1950 Sb., jako cenný papír. Velmi zjednodušeně, vlastní směnka opravňuje věřitele (a držitele) směnky požadovat její zaplacení od výstavce, dlužníka. Věřitel k tomu, aby mohl požadovat plnění ze směnky, potřebuje originál směnky, stejně, jako v případě, že jí chce převést někomu jinému. Nebude mu stačit ani kopie, ani svědectví, že směnka existovala. Jediným výsledkem, kterého by žalobce v tomto sporu mohl dosáhnout, pokud by v něm uspěl, by bylo, že insolvenční správce nebude moci směnku prodat. Žalobce však spolehlivě nevysvětlil, proč, pokud závazek ze zajišťovací směnky zanikl, nebyla směnka zničena již v roce 2009, kdy došlo podle žalobce k zániku dluhu, ale VIAMONT a.s., který prodával pohledávku za Ing. Babejem Kmecem společnosti Via Chem Group a.s., měl v držení obě směnky (za Via Chem Group a.s. i žalobcem) ke dni svého úpadku. Soud má za to, že v té době závazek trval a tento závěr nevyvrátily ani listiny, předložené žalobcem až při jednání před soudem, a to Upisovacia listina ze dne 2. 11. 2009 a ani Dohoda o započtení vzájemných pohledávek ze dne 2. 9. 2009. Soud jimi sice provedl důkaz, ale k dalšímu dokazování nepřistoupil, protože žalobu zamítl z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce. Ostatně ani z uvedených listin nevyplývá, že směnka žalobce byla vystavena jako zajišťovací a že závazek, v ní obsažený zanikl dohodou o započtení pohledávek mezi společnostmi VIAMONT a.s. a Via Chem Group a.s.. Vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka sice zamezí insolvenčnímu správci dlužníka směnku prodat, ale přesto zůstane v držení dlužníka, protože její vydání (reivindikační žaloba) uplatněno nebylo. Žaloba o vyloučení směnky z majetkové podstaty dlužníka nezamezí vymáhání závazku, který směnka obsahuje v rámci směnečného řízení, ani neukládá povinnost směnku vydat jejímu výstavci, tedy žalobci, aby jí zničil, či naložil, jak uzná za vhodné. To vše ostatně mohlo být učiněno již v roce 2009, kdy měl podle tvrzení žalobce závazek zaniknout. Vzhledem k tomu, že se jedná o směnku na více než 40 milionů korun je přinejmenším zarážející, že žalobce od té doby nepodnikl žádné kroky k tomu, aby směnka byla zničena, ačkoli musí být zanesena minimálně v jeho účetních dokladech, ale učinil až poprvé touto žalobou v roce 2017. Soud vychází z předpokladu, že žalobce se snaží vyloučit z majetkové podstaty právo, které směnka obsahuje, tedy závazek, jehož je nositelem, nikoli směnku jako pouhou movitou věc, listinu, protože jeí vylouční by žalobci nijak neprospělo.

Podle ustanovení § 225, odst. 1 insolvenčního zákona osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut, protože to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou, podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Podle ust. § 225, odst 2 insolvenčního zákona žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě, uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo.

V posuzované věci lhůta podle ust. § 225, odst 2 neběží, ani uběhnout nemohla, protože insolvenční správce (žalovaný) žalobce nevyrozumíval o možnosti podat vylučovací žalobu ve smyslu ustanovení § 224 odst.1 IZ , podle něhož insolvenční správce, který zapíše do soupisu věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenáleží dlužníku nebo jejichž zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k nim

Shodu s prvopisem potvrzuje: Tereza Prošková třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, do soupisu poznamená, komu sepisovaný majetek náleží, nebo kdo k němu uplatňuje své právo. Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její žádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vždy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal. Vyrozumění žalovaný nezaslal, protože žalobce nepovažuje za osobu, která vylučovací žalobu může podat. To neznamená, že osoba, která tvrdí, že označený majetek do soupisu majetkové podstaty nepatří a nebyla správce vyrozuměna, žalobu podat nemůže. Otázkou je, zda tato osoba může ve sporu uspět.

Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sen.zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněného pod číslem 14/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek zdůraznil, že pro insolvenční řízení nelze bez dalšího, (automaticky), předjímat judikatorní závěry, ustavené při výkladu zákona o konkursu a vyrovnání. V rozsudku ze dne 31. května 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011, uveřejněném pod číslem 127/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale Nejvyšší soud uvedl, že výše uvedené neplatí pro závěry formulované v konkursních poměrech k povaze vylučovací žaloby, jež jsou-se zžetelemk tomu, že podstata vylučovací žaloby nedoznala změn ani v nyní platné právní úpravě insolvenčního práva-použitelné i pro výklad ustanovení § 225 odst. 1 insolvenčního zákona.

Pokud se vyloučení pohledávky, sepsané do majetkové podstaty dlužníka domáhá jiná osoba, než ta, která o sobě která tvrdí, že je věřitelem sepsané pohledávky, tedy osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky, úpadcův dlužník musí být žaloba zamítnuta. Úpadcův dlužník má možnost uplatnit, stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo, argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu na zaplacení sepsané pohledávky. Dlužník, který má za to, že svůj závazek vůči věřiteli splnil, či závazek zanikl jiným ze zákonem předvídaných způsobů nebo není dlužníkem úpadce, v případě nejistoty o svém právním postavení, domáhal vyjasnění příslušné právní otázky určovací žalobou podle ust. §80 písm.c) o.s.ř.. Zde odkazuje soud na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ( 29 Odo 734/2006, 29 Odo 1367/2006, 29 Odo 305/2006, 29 Cdo 683/2011).

Otázka, zda je převáděná směnka vymahatelná a pohledávka v ní obsažená je pravá, je věcí podmínek, za nichž bude insolvenční správce směnku převádět a je zcela na zodpovědnosti insolvenčního správce, jak o pochybnostech, zda je směnka pravá a vymahatelná, poučí potenciálního nabyvatele.

O nákladech řízení soud rozhodl tak, že je přiznal ve věci úspěšnému žalovanému, který byl zastoupen advokátem a náhrada nákladů řízení mu náleží ve smyslu ustanovení § 142 o.s.ř., protože měl ve věci plný úspěch. Náklady řízení je žalobce povinen ve lhůtě podle ustanovení § 160 o.s.ř.

Paušální odměna advokáta v incidenčních sporech činí podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu za jeden úkon 3.100 Kč, za tři úkony je pak odměna 9.300 Kč a k ní žalovanému náleží 3 režijní paušály po 300 Kč podle advokátního tarifu, § 13, náhrada ztráty času 2 půlhodiny po 100 Kč, strávené cestou ze sídla advokáta v Děčíně do sídla soudu a zpět a cestovné dne 21. 11. 2017 osobním automobilem s průměrnou spotřebou 5,10 l motorové nafty na 100 km, průměrné ceny pohonných hmot 28,60 Kč za 1 litr a počtu ujetých kilometrů 50. Sazba základní náhrady za použití osobního automobilu činí

Shodu s prvopisem potvrzuje: Tereza Prošková

3,90 Kč. K tomu je nutné připočíst DPH ve výši 21% ze součtu odměny a hotových výdajů advokáta, celkem 12.908 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

V Ústí nad Labem dne 21. listopadu 2017

Mgr. Lucie Hartlová v.r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: Tereza Prošková