KSUL 79 INS 12929/2016-B-23
KSUL 79 INS 12929/2016-B-23

KSUL 79 INS 7524/2014 2 VSPH 47/2015-B-23

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Karety a soudců Mgr. Tomáše Brauna a Mgr. Martina Lišky ve věci dlužníků Hany Bizoňové a Vladimíra Bizoně, bytem Purkyněho 1548, Žatec, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 7524/2014-B-12 ze dne 11. prosince 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 79 INS 7524/2014-B-12 ze dne 11. prosince 2014 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. KSUL 79 INS 7524/2014-B-12 ze dne 11.12.2014 neschválil oddlužení Hany Bizoňové a Vladimíra Bizoně (dále jen dlužnice a dlužník, popř. dlužníci) a prohlásil na jejich majetek konkurs (body I. a II. výroku) s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku), konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), jmenoval prozatímní věřitelský výbor, jehož členům uložil, aby zvolili předsedu a aby mu oznámili, kdo za ně bude jednat (body V. až VII. výroku), a insolvenčnímu správci Mgr. Tomáši Linhovi (dále jen správce) uložil, aby mu pravidelně podával zprávy o stavu řízení (bod VIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení dlužníci tvrdili, že mají 22 společných závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 4.025.056,-Kč, mají vzájemnou vyživovací povinnost, oba pobírají starobní důchod a jejich syn Tomáš Bizoň se jim darovací smlouvou zavázal poskytovat 15.000,-Kč měsíčně. V době rozhodování soudu isir.justi ce.cz 2 VSPH 47/2015 o jejich úpadku existoval předpoklad, že ze svých příjmů budou schopni uhradit pohledávky nezajištěných věřitelů v rozsahu 31%. Do insolvenčního řízení přihlásilo 20 věřitelů nezajištěné pohledávky v celkové výši 3.706.108,39,-Kč. Ve zprávě ze dne 6.8.2014 poukázal správce na nepoctivý záměr dlužníků, již dne 23.12.2013 darovali svému synovi Tomáši Bizoňovi bytovou jednotku zapsanou na LV č. 6981 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, katastrálního pracoviště Žatec, na níž vázlo zástavní právo věřitele č. 9 AsisTeam, s.r.o., které zaniklo převodem nemovitosti . Dále soud uvedl, že na prvním přezkumném jednání dlužnice sdělila, že věřitel AsisTeam, s.r.o. (dále jen věřitel č. 9) vezme přihlášku své pohledávky zpět s tím, že byt měl být převeden i se zástavou, což se sice nestalo, ale dlužníci nemínili zkrátit věřitele . Na další přezkumné jednání se dlužníci nedostavili a stav se nezměnil, neboť věřitel č. 9 nevzal přihlášku pohledávky zpět a zástava nebyla vyplacena .

Soud uzavřel na tom, že dlužníci sice jsou schopni uhradit v následujících 5 letech alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů s podporou syna Tomáše Bizoně, ale dovodil, že podáním insolvenčního návrhu sledovali nepoctivý záměr. Ten spatřoval v tom, že se zbavili hodnotnějšího majetku tak, aby oprávněný věřitel ze zástavy nemohl uspokojit svoji pohledávku z výtěžku předmětu zajištění. Navíc bytová jednotka má vyšší cenu, než jaká byla výše zajištěné pohledávky, a dá se předpokládat, že dluhy vůči ostatním věřitelům nemohli dlužníci uspokojit z případného výtěžku prodeje alespoň poměrně . Z těchto důvodů rozhodl soud, jak uvedeno shora.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se dlužníci včas odvolali a z jejich odvolání plyne, že jím požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a umožnil jim řešit jejich úpadek oddlužením. V odvolání uvedli, že v prosinci 2013 darovali bytovou jednotku synovi Tomáši Bizoňovi se souhlasem AsisTeam, s.r.o. s tím, že zástava bude přepsána na syna , a zdůraznili, že jejich dluhy zavinil jejich syn Vladimír, a to jediné, co jim zbylo, darovali i s dluhem druhému synovi Tomášovi.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 389 odst. 1 insolvenčního zákona může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle ust. § 405 odst. 1 a 2 téhož zákona neschválí insolvenční soud oddlužení, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 395 insolvenčního zákona zamítne insolvenční soud návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně 2 VSPH 47/2015 předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí (odst. 1). Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení (odst. 2).

Z odůvodnění napadeného usnesení je zřejmé, že insolvenční soud rozhodl o neschválení oddlužení dlužníků a o prohlášení konkursu na jejich majetek vycházeje ze zjištění, že podáním návrhu na povolení oddlužení (byť v odůvodnění nesprávně označil insolvenční návrh) sledovali dlužníci nepoctivý záměr. Ten dovozoval (viz výše) z toho, že dne 23.12.2013, tj. cca 3 měsíce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, darovali svému synovi Tomáši Bizoňovi bytovou jednotku zatíženou zástavním právem zřízeným ve prospěch věřitele č. 9, a zbavili se tak hodnotnějšího majetku , aby pohledávka věřitele č. 9 nemohla být uspokojena z výtěžku jeho zpeněžení a aby pohledávky zbývajících věřitelů nemohly být uspokojeny ze zbytku výtěžku zpeněžení. Hodnota bytové jednotky totiž převyšovala zajištěnou pohledávku a z hyperochy-pokud by bytová jednotka zůstala v majetku dlužníků a byla by v rámci oddlužení zpeněžena-by alespoň zčásti mohly být uspokojeny závazky vůči ostatním věřitelům.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že se dlužníci insolvenčním návrhem ze dne 18.3.2015 spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhali vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení s tím, že-jak ostatně uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení-mají vůči 22 nezajištěným věřitelům závazky v celkové výši 4.025.056,-Kč, jež jsou spolu s nároky insolvenčního správce v průběhu oddlužení schopni uspokojit v rozsahu nejméně 30% z částek, jež jim budou sraženy z jejich starobních důchodů ve výši 13.464,-Kč a 12.800,-Kč a z daru ve výši 15.000,-Kč měsíčně, jenž se jim smlouvou ze dne 18.3.2015, již připojili k návrhu, zavázal poskytovat jejich syn Tomáš Bizoň.

Pokud jde o závěr soudu prvního stupně ohledně nepoctivého záměru dlužníků, nutno poznamenat, že jej soud blíže neodůvodnil, resp. neuvedl žádné konkrétní údaje, na jejichž základě by bylo možné přezkoumat správnost úvah, na nichž svůj závěr postavil. Z obsahu spisu lze přitom usuzovat na to, že zřejmě vycházel z tvrzení správce obsaženého ve zprávě ze dne 6.8.2014, podle něhož má bytová jednotka hodnotu cca 750.000,-Kč a je zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky věřitele č. 9 ve výši 587.674,-Kč. Dle názoru odvolacího soudu je však z těchto údajů zřejmé, že věřitel č. 9 nebyl převodem vlastnictví bytové jednotky nijak dotčen, neboť by se mu mělo dostat v zásadě stejného uspokojení jakožto zajištěnému věřiteli v případě jejího zpeněžení v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníků jako v případě realizace zástavního práva mimo insolvenční řízení. Zbytek výtěžku zpeněžení (hyperocha) by po odečtení nákladů s tím spojených vzhledem k objemu závazků dlužníků nemohl postačovat ke splnění zákonného požadavku vymezeného v ust. § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neboť zpeněžením majetku dlužníků včetně bytové jednotky by hodnota plnění, jež by obdrželi nezajištění věřitelé, zdaleka nemohla dosáhnout výše 30% jejich pohledávek. Dlužno ovšem zopakovat, že tyto údaje soud 2 VSPH 47/2015 v odůvodnění napadeného usnesení ani nezmínil, a jeho závěr o nepoctivém záměru proto nelze přezkoumat.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud napadené usnesení nepřezkoumatelným, podle ust. § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je proto zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 10. listopadu 2015

JUDr. Jiří K a r e t a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Mandáková