KSUL 74 INS 7285/2010
KSUL 74 INS 7285/2010 (správně mělo být uvedeno KSUL 44 INS 7285/2010) 4 VSPH 2329/2015-B-71

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Alexandry Jiříčkové a Mgr. Markéty Hudečkové v insolvenční věci dlužnice Mileny anonymizovano , anonymizovano , bytem Chbany 45, 431 57 Chbany, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 7285/2010-B-65 ze dne 22. října 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 74 INS 7285/2010-

B-65 ze dne 22. října 2015 se v bodu VI. výroku z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice Mileny anonymizovano (dále jen dlužnice) plněním splátkového kalendáře (bod I. výroku), určil insolvenčnímu správci Ing. Janu Rippelovi (dále jen správce) odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 51.817,00 Kč s tím, že byla uhrazena v průběhu insolvenčního řízení (bod II. výroku), zprostil správce funkce (odst. III. výroku) a zamítl návrh dlužnice na osvobození od zbytku dosud neuspokojených pohledávek podle § 414 insolvenčního zákona (dále jen IZ; bod VI. výroku; správně měl být uveden bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem mimo jiné uvedl, že usnesením ze dne 2.7.2010 (A-8) soud zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, že usnesením ze dne 13.8.2010 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, že splatnost první splátky byla stanovena k 31.8.2010, a že ke dni 31.8.2015 uplynula zákonná lhůta pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dne 8.9.2015 (B-64) předložil správce závěrečnou zprávu o splnění oddlužení a uvedl, že věřitelé byli uspokojeni pouze ve výši 19,17 %, správci byla uhrazena odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 51.817,00 Kč vč. DPH. Soud I. stupně postupoval podle § 413 IZ, vzal splnění oddlužení 4 VSPH 2329/2015 na vědomí (bod I. výroku), rozhodl o odměně a hotových výdajích správce za 61 měsíců jeho činnosti a určil jeho odměnu a hotové výdaje celkem ve výši 51.817,00 Kč podle § 7 odst. 4 a § 3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, s tím, že od měsíce 04/2014 je správce plátcem DPH, náleží mu proto od této doby DPH, že zajištění věřitelé v tomto řízení uspokojováni nebyli, a že správce požádal soud o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 51.817,00 Kč. Podle § 413 IZ zprostil správce funkce a dále postupoval podle § 414 IZ a konstatoval, že dlužnice své povinnosti vyplývající ze splátkového kalendáře řádně nesplnila, neboť během jeho plnění byli nezajištění věřitelé uspokojeni jen částkou 142.677,02 Kč, což činí 19,17 % z celkové zjištěné aktuální výše jejich pohledávek 561.405,55 Kč. Soud I. stupně uvedl, že dlužnice ve smyslu § 414 IZ neplnila řádně a včas všechny své povinnosti, když neuspokojila alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů, přičemž § 415 IZ nelze v daném případě použít. Připustil, že zaměstnavatel ukončil s dlužnicí ke dni 10.7.2012 pracovní poměr, avšak podle jeho názoru nižší míra uspokojení věřitelů byla způsobena i tím, že dlužnice odešla od 18.9.2013 do předčasného důchodu místo toho, aby si našla zaměstnání za jakoukoli mzdu, což by mohlo být podle jeho názoru důvodem k využití § 415 IZ. Jelikož však dlužnice nedokázala svoje příjmy navýšit ani po přiznání starobního důchodu, soud na daný případ nepoužil § 415 IZ a dlužnici podle § 414 IZ neosvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

Dlužnice ve včas podaném odvolání jen proti výroku o zamítnutí jejího návrhu na osvobození usnesení žádala, aby jí soud dal možnost dosáhnout jejím závazkům a zrekapitulovala, že se po ztrátě zaměstnání přihlásila na úřad práce, pobírala podporu v nezaměstnanosti, snažila se plnit svoje závazky, hledala marně zaměstnání, absolvovala projekt práce bez překážek , přihlásila se marně do výběrového řízení, aby získala práci v oboru kuchař-servírka, zjistila, že ve svém věku zaměstnání nesežene a požádala proto o předčasný důchod z důvodu nejistoty o svoji budoucnost. Uvedla, že celý život chodila řádně do zaměstnání a apelovala na odvolací soud, aby zvážil tuto její situaci.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání podle § 94 odst. 2 písm. d) IZ), přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že není odvolání opodstatněné.

Podle § 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení 4 VSPH 2329/2015 nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3). Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení (odst. 4).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ), event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (§ 398 odst. 4 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ).

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

Uvedené ustanovení upravuje postup insolvenčního soudu v případech, kdy by dlužníkovi nebylo lze přiznat dobrodiní osvobození od placení pohledávek pravidelným postupem podle § 414 IZ, tedy v těch výjimečných případech, kdy se věřiteli očekávaný ekonomický výsledek oddlužení bez zavinění dlužníka nedostaví a dlužníkovo neosvobození by se v daných poměrech jevilo jako nepřiměřená tvrdost.

Z obsahu insolvenčního spisu zjistil odvolací soud tyto rozhodné skutečnosti:

-usnesením ze dne 2.7.2010 (A-8) soud zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením, 4 VSPH 2329/2015

-usnesením ze dne 13.8.2010 (B-6) bylo schváleno oddlužení dlužnice splátkovým kalendářem a první splátka byla stanovena ke dni 31.8.2010, -podáním ze dne 3.3.2015 navrhoval správce zrušení oddlužení dlužnice a prohlášení konkursu na její majetek, o němž nebylo soudem rozhodnuto,

-dne 8.9.2015 (B-64) předložil správce konečnou zprávu a v ní uvedl, že nastala situace předvídaná v § 418 odst. 2 a 3 IZ, neboť dlužnice nesplnila splátkový kalendář. Připomenul, že navrhoval soudu zrušení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, o němž soud nerozhodl a nenavrhoval použití § 415 IZ z důvodu, že ke splnění splátkového kalendáře došlo jen v rozsahu 19,17206 % pohledávek nezajištěných věřitelů, kteří v průběhu insolvenčního řízení postupně brali přihlášky zpět a tím se hodnota zjištěných nezajištěných pohledávek přihlášených věřitelů postupně snižovala, a že část závazků zaplatil manžel dlužnice, který byl spoludlužníkem, že ke dni 10.7.2012 obdržela dlužnice výpověď z pracovního poměru a 18.9.2013 odešla do předčasného starobního důchodu, aniž by bylo známo, zda se pokoušela najít další zaměstnání,

-dne 22.10.2015 (B-65) vydal soud I. stupně usnesení podle § 413 IZ a zároveň rozhodl o návrhu dlužnice podle § 414 IZ.

V dané věci postavil soud I. stupně napadené usnesení na zjištění, že dlužnice nesplnila všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když z konečné zprávy správce ze dne 8.9.2015 (B-64) zjistil, že ekonomickým výsledkem schváleného způsobu oddlužení plněním splátkového kalendáře je, že byli nezajištění věřitelé uspokojeni jen částkou 142.677,02 Kč, což činí toliko 19,17 % z jejich celkové zjištěné aktuální výše pohledávek 561.405,55 Kč. Uvedený závěr soudu I. stupně není věcně správný již jen z toho důvodu, že pod bodem I. výroku usnesení vzal soud I. stupně na vědomí splnění oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, čímž insolvenční řízení pravomocně skončilo. Pokud soud I. stupně schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře nezrušil podle § 418 IZ ještě před skončením lhůty, v níž byl plněn splátkový kalendář, nelze po jejím uplynutí pro takový důvod automaticky nepřiznat dlužnici osvobození podle § 414 nebo § 415 IZ.

Ze shora uvedených zjištění odvolacího soudu ve shodě se zjištěními soudu I. stupně vyplývá, že ekonomický výsledek oddlužení, dle něhož byli nezajištění věřitelé uspokojeni jen do výše 19,17206 % hodnoty svých pohledávek, očividně neodpovídá jejich legitimnímu očekávání na počátku oddlužení a ani zákonným kritériím pro povolení (a schválení) oddlužení, dle nichž by nezajištění věřitelé neměli obdržet méně než 30 % hodnoty svých pohledávek, přičemž z obsahu spisu se podává, že žádný z nezajištěných věřitelů nesouhlasil s nižším plněním, než jehož 4 VSPH 2329/2015 se mu dostalo. Za takového stavu věci však nebylo možno postupovat podle § 414 IZ, ale správně bylo třeba postupovat podle § 415 IZ, a to po slyšení dlužnice a správce, jak vyloženo shora. Jinak řečeno, před rozhodnutím o návrhu dlužnice na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení měl soud I. stupně nejprve nařídit slyšení dlužnice a správce a měl se důsledně zabývat všemi rozhodnými okolnostmi věci, kvůli nimž nezajištění věřitelé obdrželi méně, než 30 % hodnoty svých pohledávek. Měl se tedy věnovat nejen tomu, zda věřitelé z oddlužení obdrželi více, než kolik by získali z konkursu, ale především tomu, zda dlužnice prokázala, že požadované minimální hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinila, přičemž předmětem zkoumání by mělo být i objasnění toho, zda se po ukončení pracovního poměru v roce 2013 pokoušela získat jiné zaměstnání a další příjmy, jež by jí umožňovaly plnit splátkový kalendář.

Protože ke zjištění skutkového stavu věci je třeba postupovat podle § 415 IZ a provést šetření a důkazy, jež soud I. stupně dosud neprováděl a nelze je provést v odvolacím řízení, odvolací soud usnesení v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení insolvenčnímu soudu, který o podaném návrhu znovu rozhodne po slyšení dlužnice a správce a po provedení nezbytného šetření a dokazování k tomu, zda jsou splněny všechny podmínky uvedené v § 415 IZ.

Právní názor odvolacího soudu je pro soud I. stupně závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 9. února 2016

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková