KSUL 74 INS 16987/2011-B-15
č.j. KSUL 74 INS 16987/2011-B-15

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Černou v insolvenční věci navrhovatelů-věřitelů: a) Eva anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Ječovice 41, 411 19 Mšené-lázně, b) Jan anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Brníkov 121, 411 19 Mšené-lázně a c) Jan anonymizovano , nar. 05.07.1978, trvale bytem Brníkov 121, 411 19 Mšené-lázně, proti dlužníku M-EUROSYSTÉM s.r.o., Mšené-lázně, IČ: 25022865, Podbradec 1, 411 19 Mšené-lázně, insolvenční správce Ing. Alena Veverková, sídlem Kleneč 133, 413 01 Roudnice nad Labem, o návrhu věřitele č. 6 na vydání předběžného opatření a o vyměření soudního poplatku z návrhu na nařízení předběžného opatření

takto:

I. Návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 18.05.2012 se zamítá.

II. Soud ukládá navrhovateli-věřiteli Mgr. Miroslavě Zieglerové, bytem Michalská 38/6, 412 01 Litoměřice, aby zaplatila České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem do 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, který činí podle položky 5 Sazebníku soudních poplatků 1.000,- Kč, a to *) v kolcích na připojeném tiskopise, *) na účet soudu 3703-3024411/0710, v.s. 7444169871.

III. Soud přiznává navrhovateli-věřiteli Mgr. Miroslavě Zieglerové, bytem Michalská 38/6, 412 01 Litoměřice, osvobození od složení jistoty ve výši 50.000,-Kč v obchodních věcech k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením ve smyslu ustanovení § 75b odst. 1) a odst. 3 písm. f) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 138 o.s.ř.

Odůvodnění:

Dne 20.09.2011 v 13:02 hod. byl soudu doručen insolvenční návrh navrhovatelů (věřitelů): a) Eva anonymizovano , anonymizovano , Ječovice 41, 411 19 Mšené-lázně, b) Jan anonymizovano , anonymizovano , Brníkov 121, 411 19 Mšené-lázně a c) Jan anonymizovano , nar. 05.07.1978, Brníkov 121, 411 19 Mšené-lázně proti dlužníku M-EUROSYSTÉM s.r.o, IČ 25022865, Podbradec čp. 1, 411 19 Mšené-lázně. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku téhož dne v 14:06 hodin v zákonné lhůtě dvou hodin od podání návrhu. Vyhláška byla zároveň vyvěšena na úřední desce Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Usnesením ze dne 04. ledna 2012 č.j.-A-10 soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a současně ustanovil insolvenčním správcem Ing. Alenu Veverkovou, sídlem Kleneč 133, 413 01 Roudnice nad Labem. Toto usnesení nabylo právní moci v bodech I.-II. výroku usnesení dne 26.01.2012 a v bodech III.-X. výroku usnesení dne 04. ledna 2012. Usnesením ze dne 13. března 2012 č.j.-B-7 soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Toto usnesení nabylo právní moci v bodě I. výroku usnesení dne 11.04.2012 a v bodech II.-IX. výroku usnesení dne 13.03.2012.

Dne 18.05.2012 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručen návrh věřitele č. 6-Mgr. Miroslavy Zieglerové, bytem Michalská 38/6, 412 01 Litoměřice, na vydání předběžného opatření podle ustanovení § 100 IZ, kterým by soud uložil statutárnímu zástupci (jednateli) dlužníka-Michalu Tomanovi, bytem Hlavní 35, 411 19 Mšené-lázně, složit do úschovy soudu částku 150.298,-Kč, kterou by byl zajištěn nárok věřitele č. 6 na náhradu škody způsobené nesplněním povinnosti podat insolvenční návrh.

Z návrhu na vydání předběžného opatření vyplývá, že navrhovatel-Mgr. Miroslava Zieglerová, bytem Michalská 38/6, 412 01 Litoměřice přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 150.298,-Kč, která byla v plné výši na prvním přezkumném jednání zjištěna. Navrhovatel se domnívá, že jednatel dlužníka porušil povinnost podat insolvenční návrh dle ust. § 98 odst. 1 IZ, když již na počátku roku 2008 měl podat insolvenční návrh. Z insolvenčního spisu dle navrhovatele vyplývá, že dlužník byl ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, jakož i dle ust. § 3 odst. 3 IZ v úpadku minimálně od počátku roku 2008, kdy měl dlužník více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a byl v platební neschopnosti (závazky nebyly uhrazeny ve lhůtě po splatnosti delší než 3 měsíce), jakož i výše všech jeho závazků převyšovala hodnotu jeho majetku, tj. dlužník byl předlužen.

Navrhovatel dále v návrhu dovozuje, že pokud by jednatel dlužníka podal včas insolvenční návrh, navrhovateli by nevznikla pohledávka za dlužníkem, neboť by nedošlo k uzavření smlouvy o dílo na dodání oken, která byla mezi navrhovatelem a dlužníkem uzavřena dne 11.05.2009. Pohledávka navrhovatele tedy vznikla v roce 2009. V příčinné souvislosti s porušením zákona jednatelem dlužníka vznikla navrhovateli škoda, přičemž nárok na náhradu vzniklé škody byl navrhovatelce přiznán rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1.6.2010 č.j. 30C 552/2010-78, který nabyl právní moci dne 23.7.2010.

Dle navrhovatele je současně z dosavadního průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že jeho pohledávka nebude uspokojena, neboť pohledávka byla přihlášena jako pohledávka zajištěná majetkem dlužníka-konkrétně zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka, nicméně zajišťovacímu právu navrhovatele předchází zajišťovací práva ostatních věřitelů dlužníka rovněž řádně a včas přihlášených do insolvenčního řízení a dále hodnota nemovitého majetku dlužníka dle doplněného soupisu majetkové podstaty ze dne 16.02.2012 a doloženého znaleckého posudku č. 943-05/2012 ze dne 12.02.2012 činí 183.030,-Kč. Hodnota zajištěných pohledávek převyšuje hodnotu majetku, který je předmětem zajištění.

Navrhovatel žádá, aby soud uložil jednateli dlužníka povinnost složit do úschovy soudu částku 150.298,-Kč, neboť má za to, že tato výše odpovídá nároku na náhradu škody navrhovatele.

Podle § 100 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

V obdobné věci již rozhodoval Vrchní soud v Praze (usnesení ze dne 20.5.2009 sp.zn. KSUL 69 INS 2058/2008, 1 VSPH 190/2009-B-62). Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí uvedl, že jako nedostatečné se jeví pouhé zjištění, že navrhovatelova pohledávka vznikla až poté, kdy insolvenční návrh měl být podán, neboť o škodě (jiné újmě) ve smyslu § 99 odst. 2 IZ by bylo namístě hovořit především tehdy, pokud by se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení navrhovatelovy pohledávky, tedy, že v mezidobí došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila či zcela znemožnila uspokojení těch pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo lze logicky vzhledem k dlužníkově předchozí ekonomické situaci očekávat. Dopad předběžného opatření do majetkové sféry osob za dlužníka jednajících je ovšem zcela zásadní, tyto osoby mají povinnost plnit ihned, ale svůj negativní postoj k uplatněnému nároku mohou fakticky obhajovat až následně, poté, kdy dle předběžného opatření plnily či byly nuceny plnit, a to v nalézacím řízení vyvolaném žalobou věřitele. Teprve v něm jim bude dán prostor k tomu, aby prokázaly, že zde jsou ve smyslu § 99 odst. 3 IZ okolnosti, jež je jejich odpovědnosti za škodu zprošťují. Odtud plyne, že k nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ nutno přistoupit s maximální uvážlivostí a zásadně toliko v případech zcela zjevného selhání povinný osob, o němž nelze mít vzhledem k okolnostem případu zásadních pochyb, bez toho, že by soud znal dopředu jejich stanoviska. Jinak řečeno, návrhu na nařízení předběžného opatření dle § 100 IZ lze vyhovět výhradně za situace, kdy skutkové okolnosti případu umožňují bez dalšího přijmout závěr o naplnění podmínek tam uvedených, tedy, že již v dosavadním průběhu insolvenčního řízení vyšlo najevo, že potřebné skutečnosti je možné osvědčit pouze listinami, přičemž lze důvodně očekávat, že k vyvrácení či zpochybnění tvrzení navrhovatele nebudou vznášeny takové věcně opodstatněné důkazní návrhy (výslechem účastníků či svědků, znaleckými posudky, ohledáním apod.), jejichž provedením by insolvenční soud fakticky nahrazoval sporné řízení.

Insolvenční soud podaný návrh ze dne 18.05.2012 na vydání předběžného opatření přezkoumal a dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány podmínky pro nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. § 100 IZ.

V dané věci soud s ohledem na zásadní význam předběžného opatření velmi uvážlivě hodnotil jednotlivá navrhovatelkou uplatněná tvrzení a předložené argumenty pro vydání předběžného opatření. Tvrzenými skutečnostmi se soud zabýval jednotlivě i ve vzájemném kontextu a zhodnotil je následovně.

Z insolvenčního spisu má soud za prokázané, že navrhovatelka je věřitelem dlužníka M-EUROSYSTÉM s.r.o., Mšené-lázně, IČ: 25022865, sídlem Podbradec 1, 411 19 Mšené-lázně, s pohledávkou ve výši 150.298,-Kč, která byla jako zajištěná řádně a včas přihlášena do insolvenčního řízení a je dále vedena pod č. P6. Tato pohledávka byla dne 20.02.2012 na prvním přezkumném jednání zjištěna v plné výši jako zajištěná.

Rovněž je nesporné, že Michal Toman, bytem Hlavní 35, 411 19 Mšené-lázně je od 10.07.1997 jednatelem společnosti dlužníka, tj. jeho statutárním orgánem, oprávněným za dlužníka jednat.

Předloženými listinami bylo v insolvenčním řízení dále prokázáno, že společnost dlužníka byla v roce 2008-2010 ve smyslu ust. § 3 odst. 3 insolvenčního zákona předlužena, a to již k datu 1.1.2008. Současně bylo prokázáno, že dle ukazatelů likvidity, jež svědčí o schopnosti dlužníka splácet své závazky, byl dlužník ve specifikovaném období i v platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 insolvenčního zákona. V období let 2008 až 2010 bylo znaleckým posouzení účetnictví dlužníka prokázáno, že nebyl tvořen kladný hospodářský výsledek, tzn. zisk; hospodaření společnosti dlužníka bylo ztrátové a to do té míry, že společnost nedokázala svým hospodařením tvořit kapitál nejen na úhradu svých splatných závazků, ale ani kapitál na běžný provoz společnosti. Lze proto uzavřít, že společnost dlužníka byla v období 2008 až 2010 plně insolventní, tedy v úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 i odst. 3 IZ a tento stav byl prokázán již k 1.1.2008.

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že tento ekonomický stav společnosti M-EUROSYSTÉM s.r.o., Mšené-lázně, IČ: 25022865, Podbradec 1, 411 19 Mšené-lázně, byl natolik zřejmý, že jednatel a současně společník společnosti dlužníka-Michal Toman, bytem Hlavní 35, 411 19 Mšené-lázně, si úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti, jakož i jeho předlužení musel být vědom, nebo vzhledem ke všem okolnostem a při náležité pečlivosti měl být vědom. Ve smyslu ust. § 98 IZ byl povinen jako statutární orgán a společník společnosti dlužníka podat bez zbytečného odkladu insolvenční návrh. Této své povinnosti nedostál, neboť insolvenční návrh byl podán až dne 20.09.2011 a to nikoli dlužníkem, nýbrž jeho bývalými zaměstnanci.

K uzavření smlouvy o dílo mezi navrhovatelkou a dlužníkem došlo dne 11.05.2009. Pohledávka navrhovatelky tak prokazatelně vznikla až poté, kdy insolvenční návrh měl být podán.

Soud nicméně musel hodnotit i další podmínku pro vydání předběžného opatření dle ust. § 100 IZ, a to, zda se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení navrhovatelovy pohledávky, tedy, zda v mezidobí došlo k takové změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila či zcela znemožnila uspokojení těch pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo lze logicky vzhledem k dlužníkově předchozí ekonomické situaci očekávat. Jak již výše uvedeno, jako nedostatečné se jeví pouhé zjištění, že navrhovatelova pohledávka vznikla až poté, kdy insolvenční návrh měl být podán, neboť o škodě (jiné újmě) ve smyslu § 99 odst. 2 IZ by bylo namístě hovořit především tehdy, pokud by se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení navrhovatelovy pohledávky.

Soud má za to, že tato podmínka pro vydání předběžného opatření není v daném případě splněna, neboť situace dlužníka již na počátku roku 2008 (k 1.1.2008) byla zhodnocena jako absolutně insolventní, a současně byl konstatován prokazatelný úpadek dlužníka jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Na tyto závěry sama navrhovatelka ve svém návrhu odkazuje s úmyslem prokázat porušení povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh. Je tedy zřejmé, že v daném případě nedošlo ke změně v majetkových poměrech dlužníka, jež výrazně snížila či zcela znemožnila uspokojení pohledávky navrhovatelky, kterou mohla očekávat na základě předchozí ekonomické situace dlužníka, pokud již k 1.1.2008 byl dlužník v úpadku. Soud proto rozhodl, jak uvedeno v bodě I. výroku usnesení.

O osvobození od složení jistoty k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením a která činí částku ve výši 50.000,-Kč v obchodních věcech, rozhodl soud dle smyslu ustanovení § 75b odst. 1) a odst. 3 písm. f) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 138 o.s.ř. s ohledem na prokázanou sociální a ekonomickou situaci navrhovatelky.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od doručení tohoto usnesení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný(á) dobrovolně uloženou povinnost, může se stát domáhat podle tohoto usnesení nařízení výkonu rozhodnutí.

Má-li poplatník za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může při podání odvolání proti tomuto usnesení též navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Jestliže mu soud přizná osvobození od soudních poplatků, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí.

Podle ust. § 18 odst. 2 o.s.ř. účastník, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile tato potřeba vyjde v řízení najevo.

V Ústí nad Labem dne 25. května 2012 Mgr. Iva Černá v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Jana Kůstková

Krajskému soudu v Ústí nad Labem _____________________ ke sp. zn.

Vyhovuji výzvě obsažené v usnesení ze dne 25.05.2012 č.j.a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.

......................................................... (podpis poplatníka)

___________________________________________________________________________ Místo pro nalepení kolkových známek:

Poučení: Kolkové známky (oba jejich díly) nalepte na tomto tiskopise na označené místo. Tiskopis podepište a vraťte určenému soudu. Kolkové známky neznehodnocujte. Platíte-li kolkovými známkami za doklad, o jehož vydání žádáte (opis, vysvědčení, potvrzení, ověření podpisu apod.), nalepte kolkové známky jen spodním dílem a jejich horní díl ponechte volný.

(O.s.ř. č. 072-zaplacení soudního poplatku poplatníkem v kolcích)