KSUL 74 INS 14747/2011-B-74
J " \J-l .l.l. f-fUUUf HULI U_UJ

&

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. ]indřicha Havlovce a soudců JUDr. Michala Kubína a Mgr. Věry Modlitbové v insolvenční věci dlužníka: Josef anonymizovano , anonymizovano bytem Borová 5141, 430 04 Chomutov

() odvoláni dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. října 2017, č. j. KSUL 74 INS 14747/2011-B-74, takto:

Usneseni Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j KSUL 74 INS 14747/2011-B-74 ze dne

9. října 2017 se v bodě II. a V. výtoku ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen msolvenění soud, soud prvního stupně) ve výroku tohoto rozhodnutí označeným usnesením vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka Josefa anonymizovano (dále jen Dlužník) splátkovým kalendářem (bod I, výroku), insolvenční správkyni Mgr. Barboře Novotné Opltové (dále jen Správkyně) určil odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 73 827 Kč včetně DPH, přičemž částka 60 656 byla uhrazena Dlužníkem v rámci oddlužení a částka 13 191 Kč bude uhrazena ze státního rozpočtu (bod ll. výroku), vyzval Správkyni ke sdělení čísla účtu (bod III. výroku), zamítl návrh Správkyné na zrušení schváleného oddlužení (bod IV. výtoku) a zamítl návrh Dlužníka na osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení vrozsahu, vněmž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihHželo, a pohledávek věřitelů, kteří je nepřihlásili, ač tak měli učinit (bod V. výroku).

V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že usnesením z 16. 11. 2011 na č. d. 5 15 zjistil úpadek Dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením, které usnesením z 10. 5. 2012 na č. d. B-11 schválil splátkovým kalendářem s první splátkou k 31. 5. 2012. Usnesením ze 14. 11. 2013 na č. d, B-34 stanovil Dlužníku nižší než zákonnou splátku ve Výši 5 500 Kč a usnesením ze 4.12. 2014 na č. d. 13-49 povolil Dlužníku odklad splátek do 28. 2. 2015 s tím, že o tyto 3 měsíce se schválené oddlužení prodlouží. Maximální zákonná lhůta pro trvání oddlužení uběhla dne 31. 7. 2017. V insolvenčním řízení Dlužníka byly zjištěny nezajištěné pohledávky v celkové výši 360 360,24 Kč. Příjem majetkové podstaty činil 207 476,50 Kč, přičemž částka 60 636 Kč připadla na odměnu a náhradu hotových výdajů Správkyně a částka 146 840,50 Kč připadla na věřitele. Dne 16. 5. 2017 mu byla doručena žádost Dlužníka o osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, jakož i pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří je nepřihlásili, ač tak měli učinit, a dne 21. 6. 2017 mu sdělila Správkyně, že Dlužník uhradil

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta, a. radium i riivo ierferrfntJii

3 VSPI l 2080/2017 věřitelům 41 % jejich pohledávek, což je, vzhledem ke stanovení jiné výše měsíčních splátek, nedostatečné, nebot měl uhradit minimálně 50 %.

Cituje Š 413 zákona č. 182 / 2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon dále též jen IZ), ve znění účinném do 30. 6. 2017, vzal insolvenční soud za prokázané, že Dlužník, jenž 60 splátkami uspokojil pohledávky nezajištěných věřitelů do 41 % jejich výše, oddlužení splnil. Určení odměny a náhrady hotových výdajů Správkyně za dobu její činnosti (60 měsíců) odůvodnil tím, že za období listopadu 2011 až dubna 2012 Správkyně obdržela 5 292 Kč (odměna za listopad a prosinec 2011 ve výši 900 Kč včetně DPH a za leden až duben 2012 ve výši 900 Kč včetně DPH za každý jednotlivý měsíc a náhrada hotových výdajů v celkové výši 342 Kč spočívající v poštovném ve výši 102 Kč a cestovném ve výši 240 Kč) a za období trvání splátkového kalendáře jí určil odměnu a náhradu hotových výdajů dle 5 7 odst-4 a $ 3 písm. b) vyhlášky č. 313 / 2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitclského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů (dále jen Vyhláška), přičemž od června 2015 je k paušálním náhradám připočteno DPH. Správkyni měla být hrazena odměna a náhrada hotových výdajů od května 2012 do prosince 2012 s 20 % sazbou DPH (8 z 1 800 Kč) a od ledna 2013 do července 2017 s 21% sazbou DPH (55 z 1 089 Kč). Podáním z 21. 9. 2017 Správkyně sdělila, že odměna a náhrada hotových výdajů byly Dlužníkem uhrazeny do výše 55 344 Kč a do výše 13 191 uhrazeny nebyly.

Insolvenční soud pokračoval, že podáním z 27. 9. 2017 navrhla Správkyně zrušení schváleného oddlužení dle 5 418 odst. 1 písm. a) a b) IZ, nebot? Dlužníkovi, jenž přes její výzvu nevydal do majetkové podstaty finanční prostředky vyplacené mu coby vratky přeplatků na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za rok 2015 ve výši 19 400 Kč a za rok 2016 ve výši 10 588 Kč, vznikl dluh na běžném výživném minimálně ve výši 12 000 Kč a dluh na odměně a náhradě hotových výdajů Správkyně ve výši 13 191 Kč. Vzhledem k uplynutí zákonem stanovené (nejzazší) pětileté lhůty pro trvání oddlužení schváleného plněním splátkového kalendáře již ke dni 31. 7. 2017 nebylo možno oddlužení zrušit, a bylo tak namístě návrh Správkyně zamítnout. Cituje Š 414 odst. 1 až 3 a 0 415 IZ a odkazuje na 5 412 odst, 1 písm. b) a g) IZ, insolvenční soud uzavřel, že Dlužník, jenž své nezajištěné věřitele uspokojil v míře nedosahující minimálně 50 % výše jejich pohledávek, své povinnosti voddlužení řádně nesplnil. Tím, že mu v průběhu oddlužení vznikl nový závazek na výživném minimálně ve výši 12 000 Kč, Dlužník porušil povinnost nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl vdobě jejich splatnosti splnit. Přeplatky na dani zpříjmů vcelkové výši 29 988 Kč vyplacené mu finančním úřadem pak Dlužník nepoužil vrozporu se zákonem k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře. Z uvedených důvodů žádosti Dlužníka o osvobození od dluhů nevyhověl.

Proti bodům II. a V. výroku tohoto usnesení se Dlužník včas odvolal a uvedl, že mu Správkyně nejprve poslala pokyny pro osvobození od placení dosud nesplácených pohledávek, poté mu sdělila, že má ještě doplatit 26 000 Kč, nebot: neobdržela splátky 5 500 Kč. Po zranění si obstaral zaměstnání, vněmž dostával nižší mzdu, z níž nemohly být splátky sráženy. Dne 1. 12. 2015 opustila společnou domácnost jeho družka se společnými dětmi, které byly svěřeny do její péče, a Dlužník na ně přispívá 1 000 Kč měsíčně. Správkyně však ze splátek pro oddlužení výživné pro nezletilé děti neposílala. Dále uvedl, že rozsudkem z 26. 9. 2017 mu byl svěřen do péče nezletilý syn. Dlužník pracuje jako Mzeč se mzdou 1 000 Kč měsíčně, mezi jeho další příjmy patří dávky v hmotné nouzi ve výši 4 700 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 5 600 Kč. Z evidence úřadu práce byl vyřazen, má tak dluh na zdravotním pojištění a rovněž dluh u mobilního

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

10.

11. operátora Vodafone. Zrekapituloval okolnosti vzniku svého úpadku a požádal o vrácení přeplatku ve výši 50 % z 365 365 Kč, případně o snížení odměny Správkyně, která zanedbala své povinnosti. Ohledně přeplatku na dani uvedl, že o nich Správkyni informoval a obdržel odpověď, že k těmto penězům má dispoziční právo Dlužník. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by tyto prostředky měl vydat do majetkové podstaty. Na závěr Dlužník požádal o osvobození od zbytku dluhů,

Správkyně se ve vyjádření k odvolání Dlužníka ztotožnila s napadeným usnesením, jež shledala věcně správným. Uvedla, že dokazováním provedeným dokumenty obsaženými ve spisu bylo prokázáno, že Dlužník podmínky schváleného oddlužení řádně neplnil. Trvala na tom, že sama v průběhu řízení všechny své povinnosti uložené jí insolvenčním zákonem nebo insolvenčním soudem řádně splnila.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené usnesení v rozsahu dotčeném odvoláním i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či změnu.

Podle Š 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní moci tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Podle Š 414 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učm tak jen na návrh dlužníka (odst. 1). Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihHželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (odst. 2). Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (odst. 3).

Z citovaného ustanovení vyplývá, že předpokladem pro osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, je pravidelně možné všude tam, kde dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, tedy tam, kde ekonomický výsledek oddlužení je ten, že se nezajištěným věřitelům dostane plnění ve výši nejméně 30 % hodnoty jejich pohledávek $ 395 odst. 1 písm. b) IZ], event. nejméně 50 % hodnoty jejich pohledávek v případě nižších splátek (0 398 odst. 4 IZ, Š 407 odst. 3 IZ), pokud se dlužník s nezajištěnými věřiteli nedohodne na nižším plnění [% 392 odst. 1 písm. c) IZ].

Podle Š 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 % jejich pohledávek nebo je li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé při postupu podle Š 398 odst. 4, nižší než 50 % nebo nedosahuje-li nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud přesto přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

12.

13.

14.

*r Ia.-JML f*l' 1.195) lí'I'ILI'ífÁ-Ull

3 VSPI I 2080/2017 prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení Š 414 odst. 2 a 3 platí obdobně.

Podmínkou pro přiznání osvobození dlužníka od placeni pohledávek věřitelů je výslovný návrh dlužníka, aby mu bylo osvobození přiznáno. Postup soudu při rozhodování o osvobození dlužníka od placení pohledávek je předurčen mírou uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Jestliže dlužník řádně a včas splní všechny povinnosti podle schváleného oddlužení (mezi něž též patří předpoklad, že nezajištěným věřitelům se dostane minimálně 30 %, respektive 50 % uspokojení pohledávek zahrnutých do oddlužení), pak k rozhodnutí soudu o osvobození dlužníka od placení pohledávek není nezbytně slyšení dlužníka, popřípadě insolvenčního správce. jeu-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, nižší než 30 %, respektive 50 % jejich pohledávek, je podmínkou pro rozhodnutí podle 5 415 především zvláštní návrh dlužníka (který sám o sobě není bez dalšího zahrnut v návrhu podle Š 414 odst. 1 12). Náležitosti tohoto návrhu jsou předurčeny zákonnými předpoklady, za nichž soud může dlužníku přiznat osvobození od placení pohledávek, třebaže nezajištění věřitelé při splnění oddlužení obdrželi méně než 30 % (50 %) jejich pohledávek. Dlužník v tomto návrhu musí tvrdit takové-objektivně působící ( které nezavinillí) skutečnosti (okolnosti), v jejichž důsledku nebylo dosaženo požadované hodnoty plnění, a současně označit důkazy k prokázání těchto tvrzení. Musí též tvrdit a prokázat, že částka, která by byla určena k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu (vzhledem k výtěžku zpeněžení majetkové podstaty), by nebyla vyšší než hodnota plnění získaného těmito věřiteli podle splněného oddlužení. K tomu, aby dlužník mohl splnit povinnost tvrzení a důkazní v uvedeném rozsahu, soud dlužníku poskytne potřebné poučení. jinak ovšem je zcela na dlužníku, zda prokáže skutečnosti rozhodné pro osvobození podle Š415 IZ. Z úřední povinnosti zde soud žádná šetření neprováď. Při svém rozhodování soud-jestliže dojde k závěru, že dlužníku nelze přičíst zavinění na nižší než 30% (50%) míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů-též náležitě hodnotí (především porovnáním s odhadovaným možným uspokojením pohledávek nezajištěných věřitelů v konkursu) míru neuspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

Z obsahu spisu se podává, že Dlužník podáním z 12. 5. 2017 na č. d B-71 požádal o osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek a odůvodnoval zde nižší splátky pracovními a zdravotními problémy Ačkoli jde zjevně o návrh Dlužníka dle Š 415 IZ, soud prvního stupně se jím nezabýval a rozhodl, že se Dlužník od placení pohledávek neosvobozuje. Své rozhodnutí postavil na míře uspokojení nezajištěných závazků Dlužníka nedosahující 50 % jejich výše, aniž hodnotil jednak míru zavinění Dlužníka na uvedené skutečnosti, jednak odhadované možné uspokojení nezajištěných věřitelů v konkursu.

Nesplnění povinností Dlužníka v oddlužení dále spatřoval soud prvního stupně ve vzniku jeho dluhu na běžném výživném minimálně ve výši 12 000 Kč. Správkyně přitom ve sdělení z 2. 3. 2016 na č. d. B 61 uvedla, že na základě podání Dlužníka učiněného u Okresního soudu v Chomutově dne 16 12. 2015 ( Návrh na úpravu poměru nezletilých dětí ) na č. d. B 60 bude do pravomocného rozhodnutí soudu deponovat částku 2 000 Kč na účtu majetkové podstaty jako případné plnění na pohledávku z titulu vyživovací povinnosti Dlužníka k jeho nezletilým dětem Ve zprávě o splnění oddlužení na č. d B 72 pak uvedla, že jí Dlužník předložil dne 29. 6 2016 rozsudekč 0P20/ 201649 z24 5 2016, jímž byla schválena dohoda rodičů

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta.

15.

16.

17.

...J fL JLLLHUUUÍ HUA.: o svěření obou nezletilých dětí do péče matky a o určení vyživovací povinnosti otce ve výši 1 000 Kč měsíčně na každé ůtě. Tímto rozsudkem byl vyčíslen nedoplatek výživného za období 24. 11. 2015 31. 5. 2016 ve výši 6 000 Kč. Následně se rodiče dohodli, že nezletilý syn bude v péči otce a dcera v péči matky, přičemž výživné si od září 2016 navzájem hradit nebudou. Správkyně proto vyčíslila dlužné výživné za období listopadu až května 2016 ve výši 6 000 Kč a za období června až srpna 2016 rovněž ve výši 6 000 Kč. Vyjádření Správkyně k tomu, jak naložila s prostředky jí deponovanými na dlužné výživné, se ve spise nenachází. Ze zprávy oplnění oddlužení za období října 2015 až září 2016 je přitom zřejmé, že věřitelům bylo od března do května 2016 přerozděleno celkem 3 061 Kč, tedy že vtomto období byly prováděny srážky z Dlužníkových příjmů. Soud prvního stupně se nadto v napadeném usnesení nijak nevypořádal s tvrzením Dlužníka, že výživné zasílá sám ze svých peněz. Povinností insolvenčního soudu přitom bylo, aby se zjišťováním okolností, za nichž peněžitý závazek po schválení oddlužení vznikl, zabýval a aby posoudil, zda Dlužník vznik tohoto závazku zavinil.

Další důvod pro neosvobození Dlužníka od placení zbytku jeho dluhů shledal soud prvního stupně ve skutečnosti, že Dlužník nepoužil kmimúádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře vrácené přeplatky na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti za roky 2015 a 2016 ve výších 19 400 Kč a 10 588 Kč. Dle sdělení Finančního úřadu pro Ústecký kraj (dále jen FÚ) ze dnů 15. 4. 2014 na 63. d. 3-42, 17. 4. 2015 na e. d. 13-55, 22. 4. 2016 na č. d. 13-62 a 4. 5. 2017 na č. d. B 70 byly Dlužníku poukázány přeplatky za rok 2013 ve výši 7 993 Kč, za rok 2014 ve výši 6 672 Kč, za rok 2015 ve výši 19 400 Kč a za rok 2016 ve výši 10 588 Kč. Ve zprávě o splnění oddlužení na č. d. B 72 Správkyně uvedla, že Dlužník přes její výzvu prostředky z přeplatků za roky 2015 a 2016 nevydal ve prospěch majetkové podstaty. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by Správkyné nebo insolvenční soud vyzývali Dlužníka k vyplacení těchto prostředků, či že by ho o povinnosti použít vyplacené prostředky kmirnořádným splátkám poučili. Insolvenční soud na sdělení FÚ nereagoval. Dlužník se přitom dovolává sdělení Správkyně o tom, že dispoziční oprávnění s těmito prostředky náleží jemu. Aniž se soud prvního stupně zabýval otázkou dispozičního oprávnění Dlužníka a okolnostmi vedoucími knastalé situaci, spokojil se s pouhým tvrzením Správkyně, jež do svého rozhodnutí převzal.

Při určování odměny Správkyně a posouzení důvodnosti náhrady jejich hotových výdajů vyšel soud prvního stupně z jejího vyúčtování, zahrnujícího období 63 měsíců, aniž se jakkoli vyjádřil k tříměsíčníma období, na něž odložil plnění splátkového kalendáře. Nevypořádal li se přitom s důvody, které jej vedly k přiznání odměny a náhrady hotových výdajů za období požadované Správkyní, učinil své rozhodnutí v uvedeném rozsahu nepřezkoumatelným. Z odůvodnění napadeného usnesení přitom nelze zjistit, jak soud prvního stupně dospěl kčástce 5 292 Kč za období od listopadu 2011 do dubna 2012, nebot součet jednotlivé rozpočítaných částek uvedené částce neodpovídá. Na jedné straně uvádí, že DPH k paušálním náhradám je Správkyni připočteno od června 2015, na straně druhé s ním počítá již od samého počátku oddlužení, tj. od roku 2011.

Tím, že soud prvního stupně nedodržel postup předvídaný Š 415 IZ, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Současně učinil své rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů a nesrozumitelnost.

Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Vojta. u mount tel imo if-rrerrfzuu

3 VSPH 2080/2017

18. Na základě těchto zjištění veden názory uvedenými shora postupoval odvolací soud podle 5 219a odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), za použití $ 7 IZ a napadené usnesení v bodech II. a V. jeho výroku zrušil a podle 5 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, vněmž znovu vyhodnotí podmínky postupu dle Š 415 IZ, tj. poskytne Dlužníku řádné poučení o povinnosti tvrzení a důkazní, nebude li považovat jeho návrh z 12. 5. 2017 na č. d. B 71 za dostatečný, a vzávislosti na posouzení uváděných a dokládaných skutečností o žádosti Dlužníka rozhodne. V této souvislosti odvolací soud považuje za nutné upozornit na to, že provedení slyšení (dlužníka a insolvenčního správce) bylo nezbytné dle úpravy účinně do 30. 6. 2017, leč vzhledem k dikci článku ll. bodu I. přechodného ustanovení zákona č. 64/2017 Sb., jímž byl insolvenční zákon novelizován s účinností od 1. 7. 2017, po účinnosti novely je i v insolvenčním řízením řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 64/2017 Sb. třeba postupovat podle 5 415 insolvenčního zákona v novelizovaném znění. Současně soud prvního stupně určí odměnu Správkyně a rozhodne o schválení náhrady jejích hotových výdajů při respektování požadavků na řádné odůvodnění (Š 157 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění vinsolvenčním rejstříku

(g 71 odst. 2 IZ).

Praha 15. ledna 2018



JUDr. Jindřich Havlovec v.r. předseda senátu



Shodu s prvopisem potvrzuje Petr Voj .