KSUL 71 INS 7576/2010-B-47
KSUL 71 INS 7576/2010-B-47

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v insolvenční věci dlužníka: František anonymizovano , anonymizovano , bytem Hrnčířská 8/5, 400 01 Ústí nad Labem, insolvenční správce Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, se sídlem kanceláře Révová 3242/3, 100 00 Praha 10, pobočka kanceláře Jateční 1588/49, 401 25 Ústí nad Labem, o vzetí na vědomí splnění oddlužení a o návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek

takto:

Návrh dlužníka Františeka anonymizovano , na přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, doručený soudu dne 19.11.2015 (B-42), se zamítá.

Odůvodnění:

Usnesením zdejšího soudu ze dne 15.07.2010, č.j.-A-8, byl zjištěn úpadek dlužníka, kdy soud povolil řešení úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byla ustanovena Ing. Vladimíra Jechová Vápeníková, se sídlem kanceláře Révová 3242/3, 100 00 Praha 10, pobočka kanceláře Jateční 1588/49, 401 25 Ústí nad Labem. Usnesením zdejšího soudu ze dne 09.09.2010, č.j.-B-6, soud schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Dne 23.09.2015 byla soudu doručena zpráva (ze dne 23.09.2015, B-40) insolvenčního správce o jeho činnosti a oznámení o splnění oddlužení po pěti letech (po zaplacení poslední splátky v září 2015). V tomto podání insolvenční správce rovněž vyčíslil svou odměnu a náhradu hotových výdajů a uvedl, že odměna a hotové výdaje byly rovněž zcela zaplaceny ve splátkovém kalendáři. V průběhu schváleného oddlužení nebyl zpeněžen majetek sloužící k zajištění pohledávky zajištěného věřitele (do insolvenčního řízení dlužníka se nepřihlásil žádný zajištěný věřitel). Dne 19.11.2015 bylo soudu doručeno podání dlužníka ze dne 18.11.2015 (B-42), kterým požádal o osvobození od zbytku pohledávek a o osvobození od placení ostatních pohledávek, které do insolvenčního řízení přihlášeny nebyly.

Soud má ze zprávy insolvenčního správce za prokázané, že dlužník plnil povinnosti stanovené schváleným splátkovým kalendářem splnil, ovšem uhradil pouze 15,18% zjištěných přihlášených nezajištěných pohledávek věřitelů a současně uhradil i odměnu nárokovanou insolvenčním správcem. Současně ze zprávy insolvenčního správce nevyplynulo, že by dlužník porušil své povinnosti vůči insolvenčnímu správci. Z obsahu podání insolvenčního správce ze dne 23.09.2015 (B-40) vyplývá, že již v roce 2013 byl dlužník insolvenčním správcem vyzýván k tomu, aby navýšil příjmy.

Dle § 413 IZ splnění oddlužení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuž není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

Usnesením zdejšího soudu ze dne 20.11.2015, č.j.-B-43, soud vzal na vědomí splnění oddlužení, určil odměnu insolvenčního správce a zprostil insolvenčního správce funkce.

Podle § 414 odst. 1 IZ jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka. Podle § 414 odst. 2 IZ osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Podle § 414 odst. 3 IZ osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Podle § 414 odst. 4 IZ při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170 IZ), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

Podle § 415 IZ je-li hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé nižší než 30% jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnižší hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli, může insolvenční soud po slyšení dlužníka a insolvenčního správce přesto přiznat dlužníku osvobození v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dlužníka a za předpokladu, že dlužník prokáže, že požadované hodnoty plnění nebylo dosaženo v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, že částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrželi, není nižší než částka, které by se jim dostalo, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 IZ platí obdobně.

Podle § 416 odst. 1 IZ se osvobození podle § 414 IZ a § 415 IZ nedotýká peněžitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dlužníku uložena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu škody způsobené úmyslným porušením právní povinnosti. Podle § 416 odst. 2 IZ rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dlužníka na přiznání osvobození podle § 414 IZ a § 415 IZ se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

Podle § 417 IZ osvobození podle § 414 IZ a § 415 IZ insolvenční soud dlužníku odejme, jestliže na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, že ke schválení oddlužení nebo k přiznání osvobození došlo na základě podvodného jednání dlužníka, anebo že dlužník poskytl zvláštní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestliže věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dlužníku. Přiznané osvobození zaniká, byl-li dlužník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddlužení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poškodil věřitele. Zánik osvobození se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dlužníkem nebo nedovolených výhod.

Při jednání, které se konalo dne 14.01.2016, dlužník uvedl: V průběhu oddlužení jsem odešel od zaměstnavatele Česká pošta s.p., kde jsem měl plat asi 18.000,-Kč měsíčně čistého, asi v roce 2012 a nastoupil jsem u společnosti Black & Decker (Czech) s.r.o., kde jsem měl plat okolo 14.000,-Kč měsíčně čistého. Jsem si vědom, že jsem nezajištěné věřitele neuspokojil alespoň z 30%, zaplatil jsem pouze 15,18% nezajištěných pohledávek. Insolvenční správkyní jsem byl v průběhu oddlužení vyzýván, abych navýšil svůj příjem tak, abych byl schopen uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. U zaměstnavatele jsem si přibral ještě práci navíc, abych si vydělal více, ale příjem nestačil na to, abych dosáhl 30% uspokojení nezajištěných věřitelů.

V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že nejsou splněny všechny zákonné podmínky pro osvobození dlužníka od placení pohledávek a proto jeho návrh na přiznání osvobození zamítl. Osvobození od placení pohledávek v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny, podle § 414 odst. 1 IZ lze-za předpokladu, že oddlužení bylo splněné (ů 413 IZ)-přiznat na návrh dlužníka pouze tehdy, jestliže plnění, které obdrželi v oddlužení uspokojovaní nezajištění věřitelé, činilo nejméně 30% hodnoty pohledávek těchto věřitelů, případně i méně za podmínky, že před schválením oddlužení tito věřitelé písemně souhlasili s možným nižším uspokojením než 30% (§ 392 odst. 1 písm. c) IZ). O takový případ se v projednávané věci nejedná, neboť této hodnoty uspokojovaní nezajištění věřitelé neobdrželi (byli uspokojeni z 15,18%). Za okolností, vymezených v ust. § 415 IZ, sice soud může přiznat dlužníkovi na základě jeho žádosti osvobození přesto, že věřitelé z výtěžku daného způsobu oddlužení obdrželi méně, než 30% hodnoty svých pohledávek, nicméně ani užití tohoto ustanovení v dané věci nepřipadá v úvahu, neboť nezajištění věřitelé obdrželi pouze 15,18% svých pohledávek, a to výlučně v důsledku okolností na straně dlužníka. Dlužník byl v říjnu 2013 vyzván insolvenčním správcem, aby navýšil své příjmy tak, aby byl schopen uspokojit nezajištěné věřitele alespoň z 30%. Za tohoto stavu věci by osvobození dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, bylo v rozporu se základním účelem insolvenčního řízení, vymezeným v ust. § 1 IZ.

Poučení:

Proti usnesení lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud takový návrh zamítl, se může odvolat pouze dlužník (§ 416 odst. 2 IZ). Proti rozhodnutí, jímž insolvenční soud přizná dlužníku osvobození podle § 414 a § 415 se může odvolat pouze věřitel, jehož pohledávka vůči dlužníku nebyla v insolvenčním řízení zcela

uspokojena (§ 416 odst. 2 IZ). Odvoláním však lze namítat pouze to, že nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dlužníku (§ 416 odst. 2 IZ). Lhůta k podání odvolání začíná běžet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ ve spojení s § 80 odst. 1 IZ). Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení i při zvláštním způsobu doručení této písemnosti (§ 74 odst. 1 IZ).

V Ústí nad Labem dne 15. ledna 2016

JUDr. Irena Lacinová v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková