KSUL 71 INS 6178/2016-C1-5
KSUL 71 INS 6178/2016-C1-5

71 ICm 2411/2016-17- (KSUL 71 INS 6178/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobce: Ing. Peter Režnický, IČ 61455121, se sídlem Bohumínská 788/61, 710 00 Ostrava, insolvenční správce dlužníků Margity Novotné, nar. , a Františka Novotného, nar. , oba bytem , zastoupen: Mgr. Milan Kvasnica, advokát, se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí, proti žalovanému: JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., IČ 66253799, se sídlem Masarykova 679/33, 412 01 Litoměřice, o žalobě o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 7.865,-Kč z přihlášky č. P19 popřená insolvenčním správcem, není pohledávkou po právu.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce: Mgr. Milan Kvasnica, advokát, se sídlem Na Úvoze 392, 735 52 Bohumín-Záblatí. isir.justi ce.cz ()

III. Soud ukládá žalovanému, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatil České republice-Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek za návrh na zahájení řízení, který činí podle položky 13 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 5.000,-Kč.

Odůvodnění:

Žalobou ze dne 08.07.2013 (doručenou soudu dne 08.07.2016) se žalobce domáhal proti žalovanému určení, že žalovaný nemá proti dlužníkům popřenou vykonatelnou pohledávku uplatněnou přihláškou pohledávky č. P19 ve výši 7.865,-Kč, kterou žalobce popřel na přezkumném jednání dne 07.07.2016, jako insolvenční správce dlužníků (shora). Uvádí, že exekucí nebylo ničeho vymoženo.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem usnesením ze dne 15.07.2016 (č.l. 5) vyzván.

Z insolvenčního spisu sp.zn.je zřejmé, že dlužníci se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud zjistil jeho úpadek a současně povolil řešení tohoto úpadku oddlužením (insolvenční řízení bylo zahájeno dne 15.03.2016).

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 05.05.2016, č.j. KSUL 71 INS 6178/2016-A-8, soud zjistil úpadek dlužníků a povolil řešení tohoto úpadku oddlužením. Tímto usnesením byl rovněž ustanoven insolvenční správce (žalobce). Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 07.07.2016, č.j.-B-7, soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Žalovaný jako věřitel č. 17 přihlásil dne 02.06.2016 přihláškou č. P19 do insolvenčního řízení dlužníků pohledávku ve výši 7.865,-Kč jako vykonatelnou nezajištěnou pohledávku, a to na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem o pověření žalovaného provedením exekuce ze dne 25.01.2016, č.j.52 EXE 232/2016-14 a na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 15.05.2016, č.j. 124 EX 14233/15-47. Při přezkumném jednání dne 07.07.2016 insolvenční správce (žalobce) popřel vykonatelnou pohledávku žalovaného co do pravosti a výše, neboť exekutor ničeho nevymohl.

Podle § 192 odst. 1 IZ pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět (v oddlužení též § 410 IZ). Podle § 197 odst. 2 IZ věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, poučí insolvenční správce nebo insolvenční soud při přezkumném jednání o dalším postupu; věřitele, který se přezkumného jednání nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek. Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. ()

Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci. Podle odst. 3 téhož ustanovení v žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) IZ výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

Podle ust. § 87 odst. 1 EŘ patří mezi náklady exekuce odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu. Podle ust. § 87 odst. 3 téhož zákona hradí náklady exekuce exekutorovi povinný. Z odst. 4 téhož ustanovení pak plyne, že náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 88 odst. 1 EŘ platí, že náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému. Z odst. 3 téhož ustanovení vyplývá, že účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (ust. § 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

Ust. § 89 EŘ pak určuje, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro () případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených výdajů.

Soud cituje z rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.08.2016, č.j. 39 ICm 829/2014, 13 VSOL 129/2016-46 (KSOS 39 INS 24772/2013):

Odvolací soud při svém rozhodování vychází ze závěrů Nejvyššího soudu ČR v jeho rozsud ku ze dne 22.12.2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014 dostupného na webových stránkách Nejvyššího soudu. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodnutí, jímž soudní exekutor určuje náklady exekuce (pro účely jejich vymožení některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky)-příkaz k úhradě nákladů exekuce-je ve smyslu ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ prováděním exekuce a nikoliv jejím nařízením . Promítnuto do poměrů dané věci, odvolací soud dospěl k závěru, že pohledávka žalovaného vůči dlužnici přihlášena žalovaným do insolvenčního řízení jako pohledávka vykonatelná tuto vlastnost nemá, jelikož žalovaný vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek povinné-dlužnice, a pokračoval tedy v provádění exekuce, ač mu to zakazovalo ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ. K příkazu k úhradě nákladů exekuce (jenž je prováděním exekuce), z něhož žalovaný dovozuje svou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení, se v insolvenčním řízení nepřihlíží, neboť byl vydán v rozporu s ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Z těchto důvodů odvolací soud proto změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. napadený rozsudek tak, že určil, že žalovaný nemá vůči dlužnici Michaele Švecové pohledávku ve výši 7.865 Kč přiznanou příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.11.2013, č.j. 130 EX 3742/12-32/E 1.

Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR ze dne 22.12.2015, sen. zn. 29 ICdo 5/2014 je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1.7.2016, sp. zn. IV. ÚS 3250/14. Žalovaným citovaný nález Ústavního soudu neposuzuje jinak, respektive neposuzuje vůbec, závěr Nejvyššího soudu v tom směru, že k příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému po zahájení insolvenčního řízení nelze v insolvenčním řízení přihlížet, neboť vydání takového příkazu k úhradě nákladů exekuce se považuje za provádění exekuce, což výslovně zapovídá ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ. Jelikož předmětem dané věci bylo posouzení, zda žalovaný má či nemá pohledávku, jejíž vznik opírá právě o vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, který vydal po zahájení insolvenčního řízení, vyšel odvolací soud při svém rozhodování ze shora citovaných závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu, které nálezem Ústavního soudu nebyly nijak zpochybněny.

Tedy vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce je ve smyslu ust. § 109 odst. 1 písm. c) IZ prováděním exekuce, nikoliv jejím nařízením. Žalovaný tento příkaz vydal až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a pokračoval tudíž v provádění exekuce, ačkoliv mu to zakazovalo shora citované ustanovení IZ.

S ohledem na výše uvedené soud v bodě I. výroku tohoto rozsudku žalobě vyhověl. ()

Účastníci souhlasili, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. (žalovaný se k usnesení soudu ze dne 25.10.2016 na č.l. 6 spisu ohledně souhlasu s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, nevyjádřil; žalobce vyslovil souhlas podáním ze dne 08.11.2016 na č.l. 9 spisu).

Rozsudek byl vyhlášen dne 29.11.2016.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 6.800,-Kč. Jde o odměnu za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále jde o hotové výdaje v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 1x sepsání žaloby). Právní zástupce žalobce není plátcem DPH. Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Protože v tomto případě byl žalobce osvobozen od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., a jeho žalobě bylo vyhověno, musel soud podle výsledku řízení soudní poplatek uložit žalovanému, který nebyl ve věci úspěšný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 29. listopadu 2016

JUDr. Irena Lacinová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Tereza Nosková