KSUL 71 INS 26489/2013-C1-2
KSUL 71 INS 26489/2013-C1-2

71 ICm 100/2014-21 (KSUL 71 INS 26489/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Lacinovou v právní věci žalobkyně: AB 5 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, 107XX, Nizozemské království, zastoupena: Mgr. Ing. Jaromír Škára, advokát, se sídlem Blatného 36, 616 00 Brno, proti žalované: VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice, insolvenční správkyně dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano a Věry Rožnovjákové, nar. 17.05.1980, oba bytem Tržní náměstí 1463/9, zastoupena: Mgr. Martin Sobek, advokát, se sídlem Rokycanova 379/5, 415 01 Teplice, o žalobě na určení pravosti a výše přihlášené pohledávky

t a k t o :

I. Žaloba, kterou se žalobkyně, společnost AB 5 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, 107XX, Nizozemské království, domáhala určení, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.pod č. P9, je co do částky 41.595,06 Kč pohledávkou po právu, se zamítá.

II. Návrh žalobkyně na přerušení řízení se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované Mgr. Martina Sobka, advokáta, se sídlem Rokycanova 379/5, 415 01 Teplice. ()

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j.-A-11 ze dne 15.10.2013 zjistil úpadek dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČ 86762311 a Věry Rožnovjákové, nar. 17.05.1980, oba bytem Tržní Náměstí 1463/9, 415 01 Teplice (dále jen dlužníci ). Dne 13.11.2013 věřitel č. 7, společnost AB 5 B.V., reg. č. 34192873, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, 107XX, Nizozemské království (dále jen žalobkyně ), přihlásila do shora uvedeného insolvenčního řízení pohledávku za dlužnicí v celkové výši 41.595,06 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 12.12.2013 žalovaná, společnost VRŠANSKÝ a spol., v.o.s., se sídlem Kollárova 1879/11, 415 01 Teplice (dále jen žalovaná ), jakožto insolvenční správkyně dlužníků tuto pohledávku v celé přihlášené výši popřela z důvodu pravosti a výše.

Žalobou došlou Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen soud ) dne 10.01.2014 se žalobkyně domáhala proti žalované určení, že její pohledávka uplatněná do shora uvedeného insolvenčního řízení přihláškou pohledávky evidovanou pod č. P9 je pohledávkou po právu. Žalobkyně opírá žalobu o argument, že prokázání převodu pohledávky není třeba dokládat smlouvou o postoupení pohledávky, přičemž odkázala a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 09.12.2009, č.j. 31 Cdo 1328/2007 a uvedla, že aktivní legitimace věřitele je prokázána oznámením o postoupení pohledávky zaslaným původním věřitelem dlužníkovi, když neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky nemá vliv na aktivní legitimaci postupníka. S ohledem na uvedené se žalobkyně domáhá určení, že pohledávka P9 je v celé přihlášené výši pohledávkou po právu.

Podáním doručeným soudu dne 20.03.2014 se k předmětné žalobě vyjádřila žalovaná. Ta uvedla, že žalobkyně neprokázala, že ji svědčí dotčená pohledávka, když oznámení o postoupení pohledávky je způsobilé zapříčinit zánik závazku splněním dluhu postupníkovi, ale nemění nic na přechodu pohledávky, resp. osobě věřitele. Ve vztahu k dlužníkovi se pouze mění platební místo. Navíc právní závěry Nejvyššího soudu přijaté ve shora uvedeném rozhodnutí se musí aplikovat s ohledem na to, že insolvenční řízení je specifickým soudním řízením v tom smyslu, že věřitel nejen že uplatňuje pohledávku, ale žádá i její uspokojení, tudíž nejde pouze o zjištění osoby oprávněné plnění přijmout. Žalovaná své vyjádření doplnila podáním ze dne 03.04.2014, ve kterém odkázala na komentář ASPI k ustanovení § 526 odst. 2 OZ, dle kterého neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky působí, že pohledávka na postupitele nepřechází, postupník se nestává jejím věřitelem, nemůže být proto aktivně legitimován k jejímu vymáhání. Pokud oznámí postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky podle neplatné postupní smlouvy, je dlužník oprávněn zprostit se závazku plněním postupníkovi, tato skutečnost však neznamená, že by byl postupník místo postupitele oprávněn tuto pohledávku vymáhat, tedy že by byl oprávněn domáhat se v soudním řízení práva, které nemá. Pokud postupník uplatní u soudu postoupenou pohledávku a mezi stranami je sporné, zda k postoupení pohledávky došlo, musí soud vždy zkoumat platnost postupní smlouvy. Oznámení o postoupení pohledávky z tohoto pohledu není významné, neboť není právní skutečností, která by působila převod pohledávky. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout a přiznat náhradu nákladů řízení.

Soud usnesením ze dne 27.03.2014, č.j. 71 ICm 100/2014-14 vyzval strany k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Strany se k výzvě soudu ve () stanovené lhůtě nevyjádřily, tudíž soud v souladu s poskytnutým poučením předpokládá jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

Dne 11.04.2014 soud obdržel podání žalobkyně, kterým se tato domáhala přerušení tohoto řízení do skončení řízení o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu č.j. 71 ICm 3775/2013-41.

Po prostudování insolvenčního spisu sp. zn.má soud za prokázané následující skutečnosti. Usnesením č.j.-A-11 ze dne 15.10.2013 zjistil úpadek dlužníků Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , IČ 86762311 a Věry Rožnovjákové, nar. 17.05.1980, oba bytem Tržní Náměstí 1463/9, 415 01 Teplice. Tímto rozhodnutím byla rovněž insolvenční správkyní ustanovena žalovaná, která tudíž byla jakožto aktivně legitimován k popěrnému úkonu a k podání incidenční žaloby. Výsledek přezkoumání pohledávky žalované byl prokázán protokolem o přezkumném jednání č.l. B-3 ze dne 12.12.2013, z něhož a z jeho příloh, které jsou nedílnou součástí protokolu, je zřejmé i to, které části pohledávky žalované byly popřeny, kým popřeny a jaký byl důvod jejich popření. Žalovaná popřela pohledávku P9 v celé přihlášené výši. Z obsahu spisu dále vyplývá, že přihláška pohledávky evidovaná pod č. P9 byla soudu doručena dne 13.11.2013, tedy v zákonem stanovené lhůtě k přihlášení pohledávek. Přihláškou pohledávky č. P9 byla žalobkyní v insolvenčním řízení uplatněna pohledávka vůči dlužnici v celkové výši 41.595,06 Kč. Soud dále provedl důkaz přílohami přihlášky pohledávky č. P9.

Z předložených listin má soud za nesporné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností Home Credit a.s, IČO 26978636 a dlužnicí byla dne 01.09.2008 uzavřena Smlouva o úvěru č. 3808354921, na základě které byl dlužnici poskytnut úvěr ve výši 30.000,-Kč. Žalobkyně dále předložila oznámení původního věřitele ze dne 27.09.2013 o tom, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 5903173044 byla postoupena na žalobkyni.

Soud úvodem konstatuje, že byly splněny všechny formální předpoklady pro projednání žaloby ohledně předmětu žaloby, včasnosti žaloby a okruhu účastníků řízení v souladu s ust. § 198 IZ, když předmětná žaloba byla podána včasně osobou k podání žaloby aktivně legitimovanou proti osobě pasivně legitimované.

Dle ust. 198 odst. 1 IZ Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

S ohledem na shora uvedené přistoupil soud k věcnému projednání žaloby. Po zhodnocení důkazů podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud závěru, že žaloba není důvodná.

Mezi stranami je sporné, zda žalobkyně dostatečně prokázala převod přihlašované pohledávky, pokud nepředložila smlouvu o postoupení pohledávky, resp. zda ji svědčí aktivní legitimace k uplatnění pohledávky za dlužnicí. ()

Předně soud považuje za vhodné vyjádřit se k aplikovaným právním předpisům z hlediska řešené problematiky.

Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (nový), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

S ohledem na skutečnost, že Smlouva byla uzavřena dne 01.09.2008 a k postoupení pohledávky v této smlouvy došlo nejpozději dne 27. 09. 2013, práva a povinnosti z daného závazkového vztahu se budou řídit zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen SOZ ).

Podle ustanovení § 524 SOZ věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).

Podle ustanovení § 526 SOZ postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).

Smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli tím není dotčena. Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Naproti tomu je otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel.

Pro řešení otázky, zda dlužník má (v soudním řízení, v němž je proti němu postupníkem uplatněn požadavek na zaplacení postoupené pohledávky), resp. v tomto případě insolvenční správce za dlužníka, k dispozici námitku, že postupní smlouva je neplatná, je tak rozhodující, zda závěr o aktivní věcné legitimaci postupníka lze učinit již tehdy, prokáže-li, že postupitel dlužníkovi postoupení pohledávky oznámil (§ 526 odst. 2 SOZ), nebo zda i v takovém případě musí prokázat, že se stal věřitelem uplatněné pohledávky, platnou smlouvou o postoupení pohledávky. ()

Na dotčenou problematiku se již etabloval ustálený názor zastávaný Nejvyšším soudem ČR. tento názor byl zmíněn v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 09.12.2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007. Aktuálně se k němu Nejvyšší soud přihlásil i v rozsudcích ze dne 30.03.2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014 a ze dne 23.04.2015, sp. zn. 21 Cdo 1442/2015.

Ve shora v uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud dospěl k závěru, že oznámil-li postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení) vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Účelem ustanovení § 526 odst. 1, věty druhé, a odst. 2 SOZ je ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, například proto, že smlouva o jejím postoupení byla neplatná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení (dále též jen notifikace ), je skutečností, na kterou právo váže vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi; jde tedy o právní skutečnost, a protože jde současně o skutečnost volní, je to jednostranný právní úkon. Poté již dlužník musí plnit postupníkovi, nikoliv původnímu věřiteli.

Oznámením o postoupení pohledávky, adresované dlužníku, postupitel vyvolá změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (či dokonce neexistence, např. pokud by šlo o nicotný právní úkon) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníkovi) s účinky pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku, než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele.

Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem nemůže být otázka platnosti postoupení významná, neboť dlužník nemá zpravidla možnost posoudit, zda ve skutečnosti k postoupení došlo a zda je smlouva o postoupení pohledávky platná. Právní skutečností, na kterou právo váže změnu osoby oprávněné přijmout plnění, je oznámení postupitele dlužníkovi; vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k cessi platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Lze tedy uzavřít, že notifikační úkon vyvolá zamýšlené právní důsledky-týkající se osoby oprávněné přijmout plnění-i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či smlouva o postoupení byla neplatná.

Proto je pro právní postavení dlužníka nerozhodné, zda k postoupení pohledávky ve skutečnosti došlo. Pro dlužníka je podstatné, zda postupovaný dluh existuje (a proto jsou mu zachovány námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení-(§ 529 odst. 1 SOZ), ale není jeho věcí, kdo jej vymáhá; má splnit dluh podle pokynů věřitele. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k cessi došlo; pro vztah mezi dlužníkem a postupníkem je to totiž lhostejné.

Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení () pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Soud zkoumá, co je dáno dle hmotného práva, a to se nemění jen proto, že dojde ke sporu. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 SOZ dlužníkovi vůči postupníkovi nepřísluší (jestliže by smlouva o postoupení pohledávky byla v rozporu s § 525 SOZ, mohlo by být v důsledku plnění postupníkovi dotčeno právní postavení dlužníka).

Soud tudíž přistoupil ke zjišťování, zda úkon, jímž postupitel oznámil dlužnici, že došlo k postoupení pohledávky, lze považovat za notifikační úkon ve smyslu ust. § 526 odst. 1 SOZ.

Oznámení o postoupení pohledávky je jednostranným úkonem, kterým věřitel sděluje dlužníkovi, že jeho pohledávka byla postoupena, tedy že došlo ke změně v osobě věřitele a dlužník je povinen splnit dluh věřiteli novému. Formální náležitosti oznámení zákon výslovně nestanoví, teorie považuje oznámení za úkon neformální, přesto lze dospět k závěru, že oznámení by mělo být provedeno písemnou formou. Oznámení o postoupení pohledávky je adresovaným úkonem, proto musí být dlužníkovi řádně doručeno, bez doručení dlužníkovi není oznámení perfektní a nevyvolává žádné právní následky. Oznámení musí být taktéž dostatečně určité v tom smyslu, že musí umožňovat jednoznačnou identifikaci postupitele, postupníka a postupované pohledávky.

Žalobkyně k přihlášce předložila oznámení původního věřitele ze dne 27.09.2013 adresované dlužnici, v kterém tento věřitel oznámil, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. 5903173044 byla postoupena na žalobkyni.

Z uvedeného je zřejmé, že se neshodují čísla úvěrových smluv postupované a přihlašované pohledávky, když titulem pro přihlášenou pohledávku byla smlouva o úvěru č. 3808354921, což vyplývá, nejen z tvrzení žalobkyně, ale i z k přihlášce předložené úvěrové smlouvy, zatímco původní věřitel oznámil postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 5903173044. Pohledávka dále nebyla jakkoli blíže specifikovaná. Soud je toho názoru, že původní věřitel pohledávky nedostatečně identifikoval postupovanou pohledávku a nebylo tak dostáno požadavku ust. § 526 odst. 1 SOZ, neboť právní úkon původního věřitele nebyl dostatečně určitý. Nehledě na to, žalobkyně sice předložila oznámení, avšak nikterak neprokázala doručení tohoto oznámení dlužnici. Soud tedy nemá za prokázané ani to, že se oznámení dostalo do dispoziční sféry dlužnice.

V posuzovaném případě žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno, když neprokázala, že byla ve vztahu k přihlašované pohledávce splněna notifikační povinnost vůči dlužnici předpokládající nástup účinků změny osoby oprávněné přijmout plnění pohledávky. Nadto ani nepředložila smlouvu o postoupení pohledávky. Pouze se omezila na konstatování, že neshledává důvod k předložení dotčené smlouvy, když již předložila oznámení o postoupení pohledávky, které však, jak soud uvedl, nesplňuje obsahové požadavky k nastolení účinků předpokládaných ust. § 526 odst. 1 SOZ.

Soud uzavírá, že nemá za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně ve sporu. S ohledem na uvedené soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout. ()

Pokud se týká návrhu žalobkyně na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 79 ICm 3775/2013-41, pak s ohledem na to, že toto řízení již bylo pravomocně skončeno dne 8. 10. 2014, stává se návrh žalobkyně bezpředmětným. Soud jej proto zamítl.

Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 17.12.2015.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle 137 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Soud proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 8.228,-Kč. Jde o odměnu za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 3.100,-Kč (§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále jde o hotové výdaje v rozsahu 2 paušálních náhrad výdajů po 300,-Kč ke 2 úkonům právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (1x převzetí a příprava právního zastoupení, 1x písemné podání soudu týkající se věci samé doručené soudu dne 20.03.2014). Dále jde o 21% DPH z částky 6.800,-Kč, tj. DPH ve výši 1.428,-Kč. Tyto náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 204 odst. 1 o. s. ř.). Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.

V Ústí nad Labem dne 17. prosince 2015 JUDr. Irena Lacinová, v.r. samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Daniela Baboráková